Články

přeposlat článek tisknout

A Thousand Lost Civilizations' Bruxhell – středa

  • kdy: 6. března 2019
  • kde: Belgie, Brusel, Atelier 210

Goat Torment s Nexul předvedli v první den festivalu nejlepší sypanice. Hekte Zaren i zábavní Hagzissa rovněž zanechali silný dojem.

program středaBruxHellBruxhell je pro fanoušky black metalu už delší dobou dějištěm zajímavých akcí. Za zmínku stojí především Nidrosian Black Mass, jehož poslední dva ročníky se zde konaly. A právě na tradici NBM festivalu nepřímo navazují svou vlastní akcí pořadatelé A Thousand Lost Civilizations, kteří se v minulosti na přehlídce trondheimských kapel rovněž podíleli.

Svůj festival, který ani nedostal žádné oficiální jméno, ATLC nenápadně zveřejnili na Facebooku začátkem září loňského roku. Mezi informacemi bylo uvedeno pouze datum, místa konání, zmínka o tom, že se bude jednat o rozloučení s legendárním Bruselským klubem Magasin 4, a jména prvních pár vystupujících. A právě seznam kapel, který dostal svou finální tvář chvíli před zahájením předprodeje, a byly v něm již klasiky jako Mgła, Svartidauði nebo Urfaust, ale také obrovská lákadla v podobě Darkspace a Adaestuo, rozhodl o tom, že konečně hlavní belgické město také navštívíme. U festivalu takového formátu mimochodem netřeba dodávat, že všech 500 lístků za cenu 135 € zmizlo během jediné noci.

AtomiumLakenský hřbitovFestival sice začínal až ve středu šestého března, ale jelikož jsme nechtěli riskovat zpoždění letadla a také si potřebovali užít noční Brusel i jinak než poslechem kapel, rozhodli jsme se přiletět už o den dříve. Spolu s Janou a Pavlem chytáme úterní letadlo v 6:55 a v 8:30 už jsme v hlavním městě EU. Zpáteční letenka Praha – Brusel nás s ČSA vyšla mimochodem na pouhých 2200 Kč. Kdybychom jeli busem, trvá to 15 hodin a jen tam by to bylo minimálně za 1500 Kč. 

centrum

Moeder Lambic Fontainas

Přes den zvládáme nějakou tu turistiku jako Atomium, Lakenský hřbitov (bruselská snaha o Slavín) a samozřejmě centrum, které je impozantní hlavně za tmy. Na Belgii jsou však jednou z nejdůležitějších věcí místní piva. V úterý jdeme do Délirium Café v rámci Delirium Village, což je teda primárně turistické místo složené z několika barů. Jelikož je díky největšímu výběru piv zapsáno i v Guinnessově knize rekordů, množství uřvaných lidí už překračovalo akceptovatelnou úroveň. Minimálně nějaký zajímavý strong ale se zde ovšem najde. Mnohem zajímavějším místem byl podnik Moeder Lambic Fontainas, kde měli skvělý výběr spontánně kvašených piv. Navštívit jej ve středu po zhlédnutí všech čurajících sošek byl ten nejlepší nápad.

katedrálavítězný obloukvýhled

První dva dny se však A Thousand Lost Civilizations festival neodehrával v Magasinu 4, jehož konec oslavoval, ovšem v hodně důstojných prostorech Atelieru 210. Ten se nachází nedaleko Cinquantenaire parku se slavným vítězným obloukem. Koncertní sál v klubu směrem k pódiu klesá, takže i menší postavy mohly vidět královský palácjustiční palácbez ohledu na to, kde se zrovna nacházely. Navíc zde bylo po stranách bohaté místo k sezení, což jsme minimálně během pauz po celodenním chození ocenili. Zvuk zde rovněž nebyl po většinu času marný (byť to samozřejmě záleželo na konkrétním zvukařovi).

Hekte ZarenJako první vystoupila Hekte Zaren. Vokální experimentátorka, o které je poslední dobou nejvíce slyšet díky spolupráci s Adaestuo, kteří na festivalu hráli o den později. Kromě samotné zpěvačky se objevili na pódiu také dva chlápci se synťáky, kteří jí dělali hudební doprovod. Primárně však šlo o vokální exhibicionismus. Hekte Zaren střídala několik hlasových projevů od šepotu přes čistý zpěv až po regulérní řev. Musím sice říct, že i když místo pořádného rozsahu má spíše dobře naučených několik poloh, v nejednu chvíli mi z ní nabíhala husí kůže. Do především ambientního podkresu rozjížděla různá zaříkání v polštině a role úvodní performance jí opravdu slušela.

DikasterionPoté se ale začalo postupně sypat a tempo se drželo, či zrychlovalo po celý večer. Belgičtí Dikasterion hrají spíše střednětempý black/death a na kontě mají zatím jediné demo z loňského roku. I když je jejich hudba docela špinavá, naživo se prezentují celkem civilně. Řve zároveň frontman s kytaristou a vzhledem k podobě jejich vokálů a faktu, že nedělají žádnou velkou show, by se dalo říct, že by stačilo, kdyby byl na pódiu jen jeden z nich. I když ale začali poněkud rozvážně, závěr setu coverem War Metal od Barathrum slušně nakopli.

HagzissaTo rakouští Hagzissa byli ovšem skvělá prdel od začátku do konce. Jelikož se jedná o vedlejšák dvou lidí z Kringy, očekával jsem, že to bude naživo podobná pecka. Hraje zde bubeník a baskytarista, který se však naživo staral pouze o zpěv. Bastian mi před koncertem říkal, že se jedná čistě o jeho hudební dítě, které je více o teatrálnosti než samotní Kringa, a jelikož se dostává do nálady, tak by to mohlo být fajn. Když naběhl na pódium v hábitu s kápí a začal vyřvávat, rychle jsem pochopil, co měl na mysli. Celou dobu pobíhal a ječel jak smyslu zbavený, plus střídal různé vokální polohy. I u koncertů Kringy jsem si vždycky říkal, že jeho skřeky nejsou vůbec marné, ale teprve s Hagzissa ukázal, jak variabilní hlasový projev má. K tomu ho trojice hudebníků doprovázela dobře nakopnutým black 'n' rollem, a vlastně pro mě byli největším překvapením středečního večera.

Saqra's CultBelgičtí Saqra's Cult nedávno vydali svou druhou, slušně nasypanou řadovku The 9th King. Jejich black metal má při poslechu desky slušnou energii a díky několika ozvláštňujícím prvkům i přidanou hodnotu. Naživo žel vystoupili jako celkem průměrný black/death kvartet, který, i když do svých nástrojů řezal poctivě, mě svou agresí nijak zvlášť neuhranul. Formálně zde bylo sice vše v pořádku a Belgičanům to docela šlapalo, ale ve srovnání s tím, co přišlo po nich, působili Saqra's Cult trochu nudně.

Goat TormentGoat Torment na mě udělali skvělý dojem už na posledním Prague Death Mass. Špínou nasáklý, nasraný a dobře nasypaný death dostal v Praze místo první kapely dne a stál trochu ve stínu hlavních vystupujících. Tentokrát měli Goat Torment více prostoru, což jim jednoznačně prospělo. Z důstojného hracího času ale nepřišla ani minuta na zmar, a rozhodli se do lidí nařezat nejvíc, co zvládnou. Jejich hudba je už sama o sobě dost rychlá, ale tyvole, tentokrát přitlačili na pilu ještě více než na albech. Bubeníka jsem vůbec nestíhal a vlastně mi vůbec nejde do hlavy, jak je možné, že tahle kapela nemá na scéně mnohem větší jméno. Kromě songů z prvních dvou řadovek došlo také například na novinku Disorder and Disruption z chystané desky, a něco mi říká, že se máme na co těšit. Naživo mnohem lepší než třeba spříznění Possession a další podobné kapely.

NexulJak vyzní Nexul, byla ovšem otázka. Sice se jedná o borce působící také v Nyogthaeblisz, Black Witchery a Hellvetron, což by mohla být záruka kvality, ale do jejich nahrávky jsem se zatím úplně neponořil. Když začali hrát s desítkami svící na pódiu (na stage jich měli asi ze všech kapel během celého festivalu nejvíce, a smrad kadidla taky slušně nakládal), tak to bylo sice působivé, ale nic uhrančivého. S postupem času jim ale sedl zvuk, zhutněli a proměnili se v nejbrutálnější kapelu večera. Primitivním, ale o to bestiálnějším nářezem s naechovanými řevy nás vyloženě umlátili. Kdo v danou chvíli šíleně neházel hlavou, jakoby tam vůbec nebyl. Paradigm of Chaos si po tomhle masakru rozhodně zaslouží šanci.

Dobře dobitý se po Nexul konečně potkávám s Kubáncem z Blues for the Redsun, který byl kromě naší trojice a Dávida Glomby jediným česky/slovensky mluvícím člověkem, kterého jsme za celý festival potkali. Údajně zde byl ještě jeden pár, na který jsme ale neměli štěstí. Chápu, že podobná akce není nejlevnější, ale v budoucnu bychom se měli trochu polepšit. Aspoň by s větší účastí Slovanů mohlo být pod pódiem trochu živěji. Takhle, jak už je v zahraničí zvykem, okupovaly první řady fotografové, a většina lidí jen stála a čuměla. Do toho, i přes zákaz kouření v belgických restauracích a veřejných prostranstvích se našla hromada kreténů, co na zákaz nehleděla, a každý večer minimálně desítka lidí během kapel bezohledně kouřila, i když se proti tomu třeba astmatem trpící Hekte Zaren ohradila.

MisþyrmingHlavním středečním jménem byli každopádně islandští Misþyrming. Ti mají pověst velmi energické kapely, což naživo několikrát potvrdili. Tentokrát nevím, zda za to mohla má únava nebo nasazení jednotlivých členů, ale minimálně s loňskou BA Afterparty ve Vopici a prvními koncerty nelze moc ten Bruselský srovnávat. Na jednu stranu bylo vše skvěle zahrané jako tradičně, ty nejlepší songy samozřejmě zazněly, dokonce došlo i na přídavek v podobě novinky, kterou hráli například na PDM, ale už jsem je zkrátka viděl v lepší formě. Poslouchalo se to dobře, ale nářez v malinkém klubu, kde máte co dělat, abyste nespadli mezi kapelu na pódium, se prostě s festivalovým vystoupením nemůže měřit.

Posledním vystupujícím byl Lord Sabathan se spoluhráči. Měli odehrát set věnovaný prvním dvěma albům Enthroned, ale jelikož únava i vedro v sálu se smradem od kuřáků už byly za hranou, plus jsem spíše fanouškem novějších desek od Enthroned, rozhodli jsme se vyrazit, ať stíháme poslední metro. Po cestě ještě obdivujeme nasvícený oblouk spolu s Evropskou komisí a polomrtví padáme do postele, ať nabereme síly na další turistiku, piva a black metal.

První den byl tedy za námi, a byť jména vystupujících nebyla tak zvučná jako následující dny, rozhodně se jednalo o kvalitní nálož hudby. A tím mám na mysli jak úvodní Hekte Zaren, tak ztřeštěné Hagzissa nebo sypanice od Goat Torment s Nexul, kteří zahráli super koncerty. S návštěvou Bruselu jsme zatím spokojení, a to bylo jasné, že ty nejlepší věc nás teprve čekají.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze