Do Prahy přijíždíte na dvě různá vystoupení – páteční improvizaci a sobotní koncert – do jaké míry budou odlišná?
V pátek půjde o striktně akustickou improvizaci na nástroje, které jsme si dovezli, s Mathiasem Grassowem budeme hrát společně. Kdežto v sobotu půjde o zcela normální koncert, na kterém budeme mít každý svůj blok.

Do jaké míry jsou vaše živá vystoupení improvizací?
Záleží kde a s kým hraji. Pokud se o pódium s někým dělím, jde spíše o sladění zvuku. O naladění na podobnou vlnu, aby se živé nástroje v proudu zvuku navzájem netříštily.
Tentokráte jsme se na společnou improvizaci nijak nepřipravovali, nedomlouvali, každý jsme bral nástroje podle svého gusta. Já zvolil ty, které vidíš (dva různé sitáry, chrastítka a různá udělátka).

Tvůrčí spolupráce s jinými hudebníky tvoří podstatnou část vaší diskografie. Co bývá prvotním impulsem, který k vede k jejich vzniku?
Vychází ze vzájemné shody: musí být pro obě strany přínosné. Abychom jen neopakovali to samé, co děláme sami za sebe.
Pokud jde o nahrávky, s většinou kolegů se znám nebo spolupracuji dlouhodobě. Ty, které jsem vydal na své značce, znám dlouhá léta, osobně a velmi dobře, není proto obtížné najít styčné body. Každý používáme jiné elementy, kterými hudbu druhého můžeme obohatit.
V jiných případech se jednalo o hudebníky, které znám pouze z nahrávek, ale vím, že hudbu vnímáme podobně. Důležitá je vnitřní spřízněnost, která hudbou prostupuje.

Jak takováto díla vznikají?
Mnohá z nich na dálku. Posílali jsme si různé pracovní verze poštou a setkali

jsme se třeba jen jednou, nad dokončením. Pokud se ale jedná o desky, na kterých figurují živé – akustické – nástroje, jinak než sejít se hned na začátku by to ani nešlo. Nahráli jsme improvizaci – základ, se kterým jsme poté pracovali dále, což už samozřejmě na dálku šlo.

Jak dlouho vám nahrávání alba obvykle zabere? Nahrávky působí sevřeným dojmem, je jen velmi obtížné odhadnout, z kolika zvukových vrstev jsou utkány, kolik střihů bylo třeba…
Výjimečně se vše podaří napoprvé a netrvá to zbytečně dlouho. Ale většinou je to několik měsíců soustředěné práce. Pořídit improvizaci nebo základ nahrávky je otázkou několika hodin, maximálně dnů, ale střihy a úpravy mohou být opravdová muka. Od každé skladby existují desítky průběžných, pracovních verzí, jejich kombinací vznikají konečné podoby alb.

Většinu alb vydáváte na vlastní značce HIC SUNT LEONES. Bylo její založení z nouze ctností, tedy, že nebylo kde jinde vydat vaše alba, anebo za vším byla od počátku snaha mít nad nahrávkami stoprocentní kontrolu?
Obojí, ale spíše to druhé. Chtěl jsem mít přehled o všem, co se ve spojitosti s albem děje. Když jsem okolo roku 1992 začal hudbu vydávat, chtěl jsem si udržet nezávislost, co největší tvůrčí svobodu. Za veškerá rozhodnutí se zodpovídat jen sám sobě. Neměl jsem ale ani příliš kontaktů s ostatními vydavateli, natož ponětí, jaké bych si mohl klást podmínky.
Později jsem samozřejmě vydal alba i na jiných značkách, ale zjistil jsem, že prostřednictvím té vlastní mohu lidi upozornit na jiné interprety, kterým se zatím příliš pozornosti nedostalo.

Uživíte se hudbou?
Hraním a vydáváním rozhodně ne, zvláště při dnešních klesajících prodejích. Ale mám malou distribuci, která se zaobírá podobným druhem hudby, zásobuji větší distributory a hudební obchody v severní Itálii.

V Itálii jsou podobných vydavatelství desítky, v hudebních obchodech běžně narazíte na desky, které v jiných zemích neseženete ani ve specializovaných zásilkových službách… čím to?
Především tradicí. Od sedmdesátých let má experimentální hudba v Itálii silné zázemí. Své také udělaly průkopnické značky jako MUSICA MAXIMA MAGNETICA nebo AMPLEXUS.
Elektronickou hudbu tu nejen hodně lidí poslouchá, stalo se tu dobrým zvykem jí i pomáhat. Vydávat, propagovat, pořádat koncerty. Je tu hodně nadšenců, kteří jsou hodně motivovaní, nemyslím finančně, ale právě tou vůlí pomáhat, kteří měli vydavatelské sny a dnes je svědomitě plní.

Donedávna jste živě téměř nevystupoval, zatímco jiní umělci ve vašem

žánru (např. TROUM, ORIGAMI GALAKTIKA, AIDAN BAKER aj.) odehrají i několik desítek koncertů ročně… co bylo příčinou?
TROUM jsou stále skupina a je omnoho jednodušší hrát živě ve více lidech. Víc rukou vždy svede víc. I jejich hudba je živější, vhodnější k živému hraní, než moje.
Dlouho jsem koncertní vystupování odkládal, až před pár lety jsem konečně odehrál snad deset koncertů po Itálii. Hledal jsem vhodnou polohu, jak moji hudbu převést na pódium, tak, abych byl plně spokojený. Nechtěl jsem dělat to samé, co na albech, obě tváře – studiová a živá – jsou výrazně odlišné. Zabralo mi to hodně času a postupoval jsem jen pomalu, než jsem našel optimální tvar, který by byl dostatečně reprezentativní. A především, musel jsem začít cvičit (smích).

Jak vypadá živá podoba vašeho projektu?
Mám nachystané základy skladeb, většinou jsou to ty, na kterých právě pracuji ve studiu, které dotvářím „živou“ vrstvou zvuku. Tedy něco podobného, jako jak jsem dělal hudbu v počátcích.

Co je inspirací pro vaši hudbu?
Je spontánním zachycením proudu vědomí, různých mentálních stavů. Není to nic, co bych dělal vědomě, podle dopředu připraveného konceptu. Je pro mě formou kreativní terapie, hledám vyjádření tam, kde slova selhávají. Jsou pocity a stavy, které jinak než uměním nevyjádříte. Proto je inspirací vše, co a čím jsem, vše, co vstřebávám smysly, co cítím.
Pokud jde o hudbu: poslouchám ji pořád, deset hodin denně, jedinou výjimkou je, když skládám. Poslouchám vše, co mi projde rukama v rámci zásilkové služby. Plus cíleně mapuji svět tradiční, lidové, etnické, folklórní hudby. Z celého světa, je v ní ukryto mnoho inspirace, mnoho cest, jak vnímat svět, jak něco říct slovy hudby.
Neláká mě stát se virtuózem ve hře na nějaký nástroj. Důležité pro mě je, abych se ve způsobu, kterým se vyjadřuji, přiblížil co nejvíce tomu, co vyjádřit v danou chvíli chci.

Základem vaší hudby jsou vrstvy syntezátorů, procesované zvuky z přírody. Zatím jste se vyhýbal klasickým nástrojům, na kterém řada vašich kolegů tvoří základy nahrávek…
Jsem samouk, od počátku jsem experimentoval s perkusemi, postupně jsem přešel k nástrojům z etnické hudby, ale nikdy jsem třeba nehrál na kytaru. V budoucnosti

bych si ale chtěl osahat, jaké to je, postavit celou nahrávku třeba na kytarové ploše.

Na jakých nahrávkách momentálně pracujete?
Mám jako vždy rozdělaných několik alb. Třetí spolupráci s Antoniem Testou, druhou s Zeit, další CD ze série Castle Series a v plánu mám ještě jednu zajímavou spolupráci s jedním hudebníkem z Finska.

VIDNA OBMANA
www.vidnaobmana.be
ALIO DIE
www.aliodie.com
Mathias Grassow
www.mathias-grassow.de
HIC SUNT LEONES
www.aliodie.com
MUSICA MAXIMA MAGNETICA
www.musicamaximamagnetica.com
AMPLEXUS
www.amplexus.it
TROUM
www.troum.com
ORIGAMI GALAKTIKA
www.origamigalaktika.com
AIDAN BAKER
www.aidanbaker.org
Antonio Testa
www.antoniotesta.info