Články

přeposlat článek tisknout
ARMORED SAINT, TITANIC

ARMORED SAINT, TITANIC

  • kdy: 7.11.2018
  • kde: Praha, Futurum

Jeden z nejpovedenějších heavymetalových koncertů poslední dekády! Famózní, jedinečné, neopakovatelné.

TitanicPo oznámení, že Armored Saint jedou turné pouze k desce Symbol Of Salvation jsem byl rozhodnutý vyjet si za touhle parádní záležitostí klidně i za hranice. Ovšem Brutal Assault to změnil, když na seznam zastávek přibyla i Praha. Rád věřím tomu, že organizátory přesvědčila nejen pohoda, která z téhle kapely sálá, ale i to, že John Bush předvedl výborný pěvecký výkon (o jeho fyzické kondici, kdy během zpěvu zdolával okolní konstrukci nemluvě).

Legenda si zaslouží mít před sebou legendu a brněnští TITANIC byla za mne výborná volba. Obzvlášť proto, že aktuálně u nich za bicími (když mu to časově nekoliduje s domovskými Cradle Of Filth) sedí Martin "Marthus" Škaroupka. Tady samozřejmě exceloval a nepochybuji, že to pro něj byla spíše jenom taková rozcvička, kde si naplno mohl užívat i něco málo bubenického šoumenství – kromě poposedávání a nadskakování, protáčení paliček a hecování publika Titanicale všechno hrál strašně rychle a navíc i hojně přidával. Takovéhle přechody a kopáky na desce neuslyšíte! Dokonce se občas pustil i do sypání (na konci Zrcadla nebo v Ábelovi to byla asi nejpřísnější palba). Hrozně mě to bavilo, škoda, že bicí ale byly až moc vytažené, takže ne všude v sále byl zvuk příjemný a zejména zpěv tak občas zanikal. Místa na(ne)štěstí bylo dost, takže jsem nakonec zakotvil vpravo před basou, kde jsem mohl vcelku v klidu pozorovat a naslouchat. Žoro Enčev měl sice pravačku v dlaze, ale na výkon to nemělo vliv, vokál Zdeňka Černého je stále skvělý i v těch nejvyšších polohách a směle se může poměřovat i s nejedněmi mladšími hlasy. K setlistu v podstatě nemám výhrad, byl vlastně tvořen jenom starými osvědčenými kusy, z nové desky Soumrak Titánů zazněla pouze Kam se schovám. Možná, kdyby místo Tchýně Železný panny zazněly Simulant a Figurína (koukám, že ty názvy jdou docela k sobě), byl bych spokojenější. Ale to bych mohl chtít třeba novinkovou Netradiční hodokvas, kde se, podobně jako v Metalovém svátku, metalově haleká, ale na to prostě nebyl prostor. Bavil jsem se, půlhodinka uběhla jako voda, a to byl, a vždy je, účel předkapely.

Setlist Titanic

Ďábelská mumie
Kam se schovám
Zrcadlo
Ábel
Tchýně
Železná panna
Metalový svátek

Armored Saint

Je mi s podivem, že ARMORED SAINT přilákali tak málo lidí. Futurum se mi zdálo zaplněné sotva z poloviny, což mne nesmírně mrzí, zejména za samotnou kapelu. Na druhou stranu – ohlas, který Amíci celou dobu sklízeli, a to, že dali přídavek, který nebyl v plánu, svědčí o tom, že to nemají jako práci, ale radost.

Ještě než rozehráli svůj opus magnum, nastalo rozehřátí se s osvědčenými klasikami. Stejně jako na Brutalu, i tady se začínalo s March of the Saint a Long Before I Die, plus Chemical Euphoria. Od první desky pěkně po jedné skladbě - March Of The Saint (1984), Delirious Nomad (1985) a Raising Fear (1987). Pak se teprve John Bush pozdravil s publikem, aby potvrdil to, po čem tady všichni prahnou - set skladeb Symbol Of Salvation. Intermezzo obstaraly sestříhané, zhruha 5s trvající spoty z jednotlivých skladeb - od poslední Spineless po první Reign of Fire.

Přiznávám se, že jsem se od prvního momentu neudržel. K téhle desce jsem se kdysi i učil texty jednotlivých skladeb, což se mi teď hodilo nejen při refrénech, které jsou tady vpravdě hymnické. Celá deska je jeden hit za druhým, opravdu zde nenacházím slabé místo, přesto několik skladeb, které výrazně vyčnívají, je několik. Otvírák Reign Of Fire je samozřejmě jedním z nich, stejně jako klenutá Last Train Home, kterou společným intermezzem oddělili kytarista Jeff Duncan a bubeník Gonzo Sandoval. Ovšem můj pravý čas nastal s geniální šamanskou Tribal Dance (tady si vždycky u těch perkusí vybavím Grip Inc. a jejich Toque de Muerto). To už jsem opravdu musel popojít o ty dva kroky kupředu, rovnou do kotle.

Kdo tuhle desku nezná, tak neví, jak John Bush dokáže zpívat. S Anthrax fajn, ale tady ve skladbách jako Last Train Home, Burning Question nebo Reign of Fire sahá po pěveckém Olympu. Navíc samotné skladby, jejich rytmus, skladba, to není jenom heavy metal, ale jsou tady zcela jasné prvky prog metalu, a jak John poznamenal před The Truth Always Hurts, je to hodně o groovu.

John Bush - klečícíOtázkou je, co vlastně Armored Saint vedlo k tomu, že se rozhodli odehrát Symbol Of Salvation celé, když není žádné kulaté výročí (1991). Je to samozřejmě jejich nejúspěšnější deska, na druhou stranu jsou s ní spojené i nepříjemné vzpomínky spojené se smrtí kytaristy Davea Pricharda, který zemřel ještě před začátkem natáčení na leukémii. Vzpomínku na něj tak obstarala jediná instrumentální věc, kterou napsal basák Joey Vera - Half Drawn Bridge. Joey je samozřejmě rovněž hráčem Fates Warning, takže ta zmínka o progresivním metalu v hudbě Armored Saint má skutečné opodstatnění.

Během koncertu nastalo i pár vtipných okamžiků. První, myslím, že to bylo před Another Day, kdy se jeden z diváků dožadoval jiné skladby, což John okomentoval slovy "it´s not on the record". Vůbec jeho komunikace s publikem byla naprosto bezprostřední - reagoval jako normální, běžný člověk, co se s vámi dlouho neviděl, podával ruce, plácal si, objímal. Jasně, vlastně vcelku běžná věc. Ale když k vám seskočí uprostřed Symbol of Salvation, zpívá vám 20 cm od hrudi a ještě vás do ní s tou svou maličkou postavičkou drkne jako beran... tohle udělal asi pěti lidem, čímž kolem sebe vybudoval kruh, kde si dřepnul a vesele si notoval dál... Co chcete víc?

Druhý moment pak přineslo zahřmění, které se ozvalo před Hanging Judge, kdy Joey Vera s basou doslova nadskočil. Nebo to byl možná záměr? Během celého setu totiž udělal sem tam nějaký nečekaný pohyb hlavou, rukou, jako kdyby dostal tik, ale všechno to bylo do rytmu. Celkově hodně pomáhal Johnovi s doprovodnými vokály, ale tady mám asi jednu jedinou výtku - ne vždy to bylo ku prospěchu věci a hlavní zpěvová linka tak zanikala. Hanging Judge, nakolik vypadá název výhružně, je vlastně příjemná, pomalejší záležitost, tady myslím byla "věnována" bývalému vydavatelství Chrysalis, se kterým tehdy rozchod neproběhl úplně hladce. U Burning Question se John nechal slyšet, že to je skladba, kterou dříve moc nehráli, nechtěli ji hrát, že je moc těžká. Dnes naopak začíná patřit mezi koncertní tutovky. A já dodávám, že naprostým právem! Je to vždycky trochu smutné, když víte, že se koncert blíží ke konci a tady to bylo o to jasnější, že přesně víte, kolik skladeb ještě zbývá do konce. Je to neúprosné, nezadržitelné. Nechcete to, ale zároveň se těšíte na tu poslední - neskutečnou vypalovačku Spineless. To jsem už hrozil jak za mlada, 30 čísel Johnovi od obličeje. Tohle prostě můžu, chci a vyžaduju!

Konec? Ne! Tohle ještě není a nesmí být konec. Kapela namísto toho, aby odešla a nechala se vyvolávat, tak John sám tento stereotyp okomentoval tím, že raději tady postojí, odpočinou si a ještě nám něco zahrají. A mezi tím se občerství - skandování "beer for Joey" přineslo během chvilky své ovoce, kdy se mu sešla na pódiu plechovka i jedno čerstvé točené (John zde opět vtipně poznamenal, že "tohle teda musí příště zase zahrát"). Pak se rozpovídal o tom, jak je to ošidné, když fanoušci buď vyžadují staré věci, nebo naopak chtějí slyšel nové, ale jiné, než kapela hraje. Ale je dobré nové věci připomínat, takže došlo na tři roky starou titulní věc z Win Hands Down a pak se kapela začala radit, co ještě zařadí. Nakonec padla volba na album, ze kterého se ještě nehrálo - comebackovku Revelation (2000) a After Me, The Flood. Teprve pak nastává čas definitivně poslední věci Can U Deliver.

Armored Saint se, podobně jako celá řada jiných kapel, s výbornou deskou prostě jenom trefili do období, kdy byl na vzestupu grunge, zatímco heavy metal pomalu skomíral. Symbol Of Salvation jsem doposud slyšel určitě více než 300x (vlastně mám pocit, že si ji minimálně 2x do roka pouštím, když potřebuju nakopnout), ale živé provedení mi ukázalo, že tahle hudba je neskutečně nadčasová a funguje perfektně i dneska. Že to není jenom nějaká moje nostalgie.

Nechci tady vypouštět příliš mnoho superlativů, ale tohle byl jeden z nejpovedenějších heavymetalových koncertů poslední dekády! Famózní, jedinečné, neopakovatelné. Vím, je to vždycky ošidné, když jsem "fanoušek číslo 1", ale nemůžu si pomoct, tady to mělo všechno, co má správný koncert mít. HEAVY METAL!

Setlist Armored Saint

March of the Saint
Long Before I Die
Chemical Euphoria

Symbol of Salvation set:

Reign of Fire
Dropping Like Flies
Last Train Home
Tribal Dance
The Truth Always Hurts
Half Drawn Bridge
Another Day
Symbol of Salvation
Hanging Judge
Warzone
Burning Question
Tainted Past
Spineless

Přídavek

Win Hands Down
After Me, The Flood
Can U Deliver

Jiné názory


Přispěj do diskuze

Moc pěkně popsaný. Připomnělo mi to, jak jsem se cítil při přehrání Odd Fellows Rest na Roadburnu. Krev, pot a hlavně slzy...

Jakože Loo a hrozit v kotli? Teda čumím :-) Dobrej repec! Bush fakt nestárne.

tak fanouskem AS se nestanu, ale Spineless je fajn :)

tady se u psani nekdo malem podruhy vycakal :) no super report, normalne si to jdu stahnout, abych ten kult taky teda poslech :)

aktuálně

diskuze