Album července 2018

Album července 2018

Po delší době opět lítá bitva o první stupínek Německo vs Norsko. Nakonec o chloupek lepší ohlasy má deska našich západních sousedů. Další pozici mají Australané a USA. Tentokrát jsme se i dost rozepsali i o dalších kapelách a najdete tu i tipy na nadcházející Brutal Assault.

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb letošního roku, které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
 
 (5) OBSCURA - Diluvium (07/2018)

- tvorba Němčíků mě dosud míjela, ale Diluvium je iné kafe! Jakoby Kummerer a spol. šlápl na plyn a v písničkách je všeho víc - zajímavých zvratů, promyšlenějších struktur, víc techniky (i díky fenomenálnímu Lanserovi) a klíďopíďo i těch melodií. Jinak vše při starém, je to melodeathový klasicismus, prostě Mozart v džísce a s dlouhou řepou. (onDRajs)

- V srpnu tip Německo klapka podruhé! (viz níže) Obscura nepřestává udivovat. Na Diluviu je tentokrát poměrně dost technická, méně hitová a hůře zapamatovatelná - parádní album. (bizzaro) 

- předchozí Akroasis (2016) u mne vyvolala nadšení, ale novinka se dostala pod kůži nejen daleko rychleji, ale hlavně opět posunula laťku kvality výše. Steffen Kummerer patří jednoznačně mezi muzikanty, kteří k sobě dokáží nejen nacházet nadprůměrné spoluhráče, ale hlavně složit muziku, která se stále vyvíjí a posunuje. Tu více, tu méně delšími kroky, ale progrese tu stále je! (LooMis)

- předchozímu albu jako celku jsem i po čase na chuť nepřišel. Letošní příděl je nejen kompaktnější, ale hlavně je tam ten "mrd", co na minulém albu chyběl. (Herelson)

- blázni, Němci šli ještě mnohem dál než posledně, takže je tu doslova plejáda not, vokodérů a mlaskající basy, za mě lepší než poslední počin. (brutusáček)

(5) IMMORTAL – Northern Chaos Gods (07/2018)

- Pandám to bez Abbatha kupodivu dobře šlape. Novinka je slušna nasypaná a minimálně na letmý poslech mě bavila. (mIZZY)

- ve světle poněkud unavenější comebackovky All Shall Fall a následných personálních změn se pragmatický návrat k zastřenému zvuku a intenzivnějšímu sypání dal očekávat. Deska je to formálně chladná a sevřená, obsahově ale Immortal přežvýkávají pár svých notoricky známých postupů a obratů jak hudebních, tak textových. A je to právě absence jakéhokoliv napětí a překvapení, co pro mne z novinky dělá nezajímavou až nudnou záležitost, ze které ani po násobných a soustředěných posleších neuvízne v hlavě (kromě frázování refrénu titulní skladby) v podstatě nic. 1:0 pro Abbatha. (piTRs)

- ale jo, i bez Abbatha to jde, byť určitý mustr tu cítit je. (bizzaro) 

- deska prosviští ušima jako když si je admirál Benson čistí po průstřelu u Guadalcanalu. Ale na to, že chlapci slibovali návrat ke kořenům, tak to zůstalo někde na půl cesty. (LooMis)

- ne, nikdy jsem nebyl fanouškem severských pand plivajících ohně, ale letošní deska bez Abbatha je poctivý metal, který mě v pekelném červenci zcela ovládl. (brutusáček)

(3) ESKHATON - Omegalitheos (06/2018)

- australský blackened death metal, často pekelně rychlý a poměrně technický, ale sem tam i přímočařejší. Částečně, místy je to podobné Impetuous Ritual, MitochondrionPortal, ale jsou tu i normálnější/oldchoolovější pasáže á la Incantation, trocha Immolation, Morbid Angel a bestiálního „war metalu“. Dost se mi (trošku překvapivě) líbí i ta zvrácená, zběsilá sóla. I zvukově víceméně super (špína tak akorát), až na ty ťapkavé/čvachtavé kopáky (nejsou ale v mixu moc nahlas, takže se to dá většinou ignorovat). Možná bych lehce ubral na stopáži – něco se mi trochu slévá a chvílemi baví méně, ale i tak – převážně hodně dobrá deska. Asi i lepší než letošní Portal. (Bandcamp) (AddSatan)

- PEKLO. (brutusáček)

- destruktivní chaotický death metal, bahnitě podladěný. Sice nedosahuje mystických hloubek Teitanblood, ale naopak předčí podobně znějící Grave Upheaval a určitě jsou zajímavější než málo zběsilý nový Portal. (vaněna)
 
(3) IMPERIAL TRIUMPHANT – Vile Luxury (07/2018)

- po Abyssal Gods a EPčku Inceste se logicky pokračuje ve vyšlapané cestičce. Řekl bych, že Vile Luxury je trochu méně psycho a více jazzík. Jinak samozřejmě technický death/black na výbornou a více než povedené pokračování odkazu Gorguts. (BandCamp) (mIZZY)

- rozhodně zatím letošní metalová deska roku. Psychedelie trochu vystřídala dysharmonii, je to víc “divné”, přesto ale pořád maskovaní nakládaj, navíc s letošním nejlepším klipem. Rozhodně je to deska, která chce víc poslechů. (brutusáček)

- tak tohle je fakt metalová avantgarda. Noví IT mi ještě nějakej poslech zaberou, ale už teď jako tip bez debat. Jen úvod desky mě úplně rozmrdal... (bizzaro)

 
 

 

 

  

nová alba

onDRajs

JONATHAN DAVIS - Black Labyrinth (05/2018)
- Korn od desky Untitled už pro mě nemá smysl poslouchat. Davis ale na své sólovce dává nu-metalu vale, album má často až tajuplnou atmosféru. Žánrově cca gotický pop/rock a i když by deska mohla být kratší, má stále větší smysl než poslední čtyři počiny Korn.

IVAR BJØRNSON & EINAR SELVIK - Hugsjá (04/2018) 
- krásný vikingský folk/rock. Ta autenticita! Já těm Norům prostě věřím, že svou historii a přírodu milují, a dokážou to přenést přímo do nitra skladeb.

mIZZY

NECROS CHRISTOS – Domedon Doxomedon (05/2018)
- tyvole, to je zase stopáž. Když se ale tou hromadou balastu prokoušete, lze najít solidní nálož a smrt. Nicméně, ty nejlepší léta mají Necros Christos již za sebou. (BandCamp)

SLIDHR – The Futile Fires Of Man (06/2018)
- druhá řadovka irsko-islandského projektu. Slidhr u mě byli mezi islandskými BM kapelami vždy až mezi těmi na druhém místě, což zůstává i nadále. Provedení je samozřejmě opět perfektní, ale nějak mi zde chybí výrazné nápady, kvůli kterým bych měl potřebu desce věnovat více času. (BandCamp)

SEAR BLISS – Letters From The Edge (06/2018)
- Maďaři se po šesti letech opět hlásí o slovo, a byť mě podobné kapely dnes zajímají minimálně, novinka Sear Bliss mě docela baví. Další Glory and Perdition to sice není, ale ten svůj trumpetový melo-black stále umí. (BandCamp)

piTRs

KATAKLYSM - Meditations (06/2018)
- Tátaklysm jsem s klidem spustil z očí někdy po Serenity In Fire. Také na novince zní druhdy relativně osobitá kapela spíše tuctověji a proflákleji, přestože produkčně je ošetřena tak, aby to šlapalo, což asi bude spoustě Nuclear Blast kids stačit.

LUCIFER - Lucifer II (07/2018)
- řemeslně fortelný a uvěřitelný exkurs do sabbathovských sedmdesátek s vlastní nadstavbou a smyslným, ale bytelným vokálem Johanny Sadonis. A škopky plus gitárru drtí Nicke Andersson (ex-Entombed, ex-Hellacopters a další).

SUNSTORM - The Road to Hell (06/2018)
- Sluneční bouře Joe Lynn Turnera popáté. Tradiční, příjemný, poctivý, rovný (rozuměj bez "progresivních" přimrdávek) hard rock/AOR.  

MARDUK - Viktoria (06/2018)
- letití specialisté na druhou světovou dlouho vaří ze stejného kotlíku, umí ale pracovat s ingrediencemi, aby zelňačka chutnala pokaždé trochu jinak (aktuálně třeba více poloh Mortuusova zpěvu nebo kontrast kousavé black-punkové špíny s občasnými hevíkovými vyhrávkami), a často dokážou vypíchnout zdánlivě primitivní detail, který ve výsledku udělá celou skladbu. Nahlíženo v letitém kontextu (kdy produkce dnešních Marduk je dávno daleka monolitu Opus Nocturne), Viktorka se vcelku povedla.

THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA - Sometimes The World Ain´t Enough (06/2018)
- Björn Strid, Sharlee D´Angelo a jejich čtvrtá a vynikající poklona osmdesátkovému AOR, při níž si vzpomenete třeba na jména Asia, Toto, Saga a další. Určitá paralela s částí produkce Swanövic Nightingale, ale víc na dřeň a bez někdy zbytečného experimentování. K vidění 15.12. na Chmelnici.

bizzaro

CENTAURUS-A - Means Of Escape (06/2018)
- progresivní (deah) metal par excellence. Německo!

DOOMED - 6 Anti-Odes To Life (06/2018)
- po dlouhý době fakt parádní doom metal! Žádný plakání, žádný pohřby, hezký melodie a atmosféra. A občas dva kopáky a dokonce sypačka!

MUTANTER - The Limit (06/2018)
- tahle ukrajinská banda funguje – s pauzou 1996-2001 – od roku 1991. Byť Mutanter ještě pod jménem Limited Mutander již nějaké nahrávky mají, The Limit obsahuje tracky složené v letech 1993 až 2016. Na jejich tvaru tu ale znát není. Moderní, nariffovaný, techničtější death metal, který zní jak mix nejlepších Loudblast, nejnariffovanějších Cannibal Corpse a nejtvrdší Gojiry. JO!

TANGLED THOUGHTS OF LEAVING - No Tether (07/2018)
- australský kvartet hrající instrumentálně a experimentující s post-rockem/jazzem/noisem. Sonické, často bez formy s free-jazzovým pianem, které je s hudbou snad nespoutané, dvě signifikantní linky - ruchů/piana a kapely, dva splašené živly. TTOL by mohli zdejší osazenstvo zaujmout.

SUMMER EFFECT – Reverie (07/2018)
- romanťárna. Typický a ničím vybočující post-rock/ambient/cinematic indonéské duo, co ničím neurazí a na chvíli zahřeje. Oddechovka.

UNBIRTH - Fleshforged Columns Of Deceit (06/2018)
- trošku ostřejšího deathíku na vás. Brutálnější vyznění, techničtější pojetí, solidní bdm.

AMORPHIS - Queen Of Time (05/2018)
- od vydání to slyším snad už popáté a furt baví.

ALKALOID - Liquid Anatomy (05/2018)
- těžce stravitelná muzika. Pro mě. Progresivní, experimentální a hitově nenapsaný „death“ metal, s jehož formou jsem měl už na debutu problém. Je to o postupném pronikání a taky tý porce je velkej flák, ale činnost Alkaloid je třeba ocenit, protože ve svém konání jsou jedni z mála. Akorát mi už ňák bere síly takovouhle muziku rozplétat.

JSt

ZEAL AND ARDOR - Stranger Fruit (06/2018)
- první věci Zeal and Ardor šly jedním uchem tam, druhým ven, jakkoli zábavné byly, tohle vypadá trvanlivěji. Zábavnost se možná nedrží po celou dobu, ale některé tracky jsou hodně super. Ještě uvidíme.

LooMis

DEE SNIDER - For the Love of Metal (07/2018)
- pokud je pravda to, co říká Dee o nahrávání (tedy, že za celou deskou stojí Jamey Jasta a "studoval ho jak brouka po mikroskopem a dával mu úkoly, co všechno zvládne"), tak klobouk dolů. Takhle čerstvý materiál, který ale lahodně voní starým poctivým metalem, to si nechám líbit. Deska sice nesčetněkrát připomene Twisted Sister, ale v jádru je to perfektní pocta metalu 80. let. 

PLINI – Sunhead (07/2018)
- trochu více posunuté k art rocku, ale stále to baví. Těším se na Brutal Assault.

Herelson

BETWEEN THE BURIED AND ME - Automata II (07/2018)
- pro mě toto druhé pokračování určitě lepší prvního dílu. Dvojka je uvolněnější, hravější a oproti jedničce bezpochyby odvázanější.

SILENCE LIES FEAR - Shadows of the Wasteland (03/2018)
- slušná muzika s příslibem, něco mezi Dark Tranquillity a Fallujah. (melo death; BandCamp)

Kuba

MOLESTED DIVINITY - Desolated Realms Through Iniquity (03/2018)
- už jsem je jednou dával a musím znovu. Pro tento rok asi zatím nej BDM. Uvidíme, s čím přijdou letos Disentomb.

Gába

INEFFABLE DEMISE - Beyond The Marrow Gates (07/2018)
- členové kapel Scatorgy, Delusional Parasitosis, Iniquitous Deeds a Byonoisegenerator vydali první deku. Bohužel zatím převládá zklamání, rozhodně nic novýho pod sluncem, ale v rámci BDM je kolem toho hype docela slušnej. 

BAD RITES / COGNIZANT - split (06/2018)
- vyšinutý supertechnický vyhlazení vs disharmonickej tech/grind náser. Devět skladeb, jedenáct minut. Absolutní povinnost pro všechny fanoušky, kteří se nebojí... matematicky komplikovanýho grindcoru! Top letošního roku!

MIRE LORE - Marrow Leech (singl)  (07/2018)
- po skvělým albu Chapter Black od Cerebus, jsem si říkal, že lepší námrdovej brutal deathcore už letos nebude... a hle, těch kapel, co už sere jen tupá lopaťárna, bude vícero. Jednou z nich je i Mire Lore a jejich skvělej singl s výtečným klipem a taky notně vymaštěným zpěvákem. Začíná se blackmetalovým hyperblastem s klávesama, načež se začíná zašmodrchávat, rozsekávat a moshovat.  A konec obstarává doomovej riff v tempu á la Mournful Congregation.

DJ MUGGS & MF DOOM - Death Wish feat. Freddie Gibbs (singl); Assasination Day feat. Kool G Rap (singl) (06/2018)
- k tomuhle snad nemám co dodat. Úplně mě to rozsekalo na mikrony. Skvělý, skvělý, superskvělý! 

brutusáček

MARK KOZELEK - Mark Kozelek (05/2018)
- Kozelek je blázen, opět neuvěřitelná stopáž, ale má to po delší době hlavu a patu.

POSTHUMAN ABOMINATION - Transcending Embodiment (06/2018)
- ústecká klika, co není ústecká klika, doporučila parádní BDM. Jednou za čas se v tomhle ranku vychrochtá něco, co mě baví a tohle je solidní rychta.

CONVERGE - Beautiful Ruin (06/2018)
- už jsem psal minule, geniální epko!

POVODÍ OHŘE - Povodí Ohře (06/2018)
- na letošním Fluff Festu předvedli totální rock-n-roll a debutní deska nese hodně zachmuřený odér Sudet, garáže a levné kořky, pokud budem hrát na tuzemský desky, máme tu zatím jasný top.

  
 
 

starší alba

onDRajs

JON PORRAS - Light Divide (2014)
- nádherný, kosmicky laděný drone/ambient, který nesází na temnou stranu žánru, ale nabízí spíš slunečnější vesmírné plochy. Poslouchám to už strašně dlouho, tak jsem si říkal, proč to sem nedat.

SOFT MACHINE - Softs (1976)
- nemůže chybět deska měsíce bez nějakého jazzrocku. Oprášil jsem tenhle zapomenutý klenot. Soft Machine tady znějí podstatně jinak než v první půli 70. let, a to i kvůli obměně sestavy. Pomyslná srážka Mahavishnu Orchestra a Pink Floyd - hráčská virtuozita se prolíná s epickými plochami, které vybarvuje saxofon Alana Wakemana. Bez debat 10/10. 

mIZZY

CHAOS ECHŒS – vše
- jako příprava na koncert na Chaos Descends festivalu, který byl geniální! (BandCamp)

AddSatan

OMAR FARUK TEKBILEK – Tree of Patience (2005)
- předovýchodní / turecká tradiční hudba / folk (/ethno / world music). Tekbilek je jedním z nejslavnějších tureckých (i když už v Turecku spoustu let nežije) skladatelů a hráčů na flétnu neya, hraje i na jiné nástroje. Na téhle desce kromě spousty jiných hráčů hostuje i Steve Roach a David Darling. Místy je to možná až moc líbivé, tu více, tu méně orientálního a new age kýče, ale i tak mě, když je nálada, většina skladeb baví. CD jsem koupil před lety kdesi v Kappadokii a byla to jedna z mála věcí, o jejichž cenu na tamním trhu nešlo smlouvat. (Youtube)

bizzaro

PRVNÍ HOŘE - Křehký mechanismus pozemského štěstí (2017)
- tak konečně i já se k Mechanismu dostal, a? Je opět výborný! PH mají super schopnost člověka úplně oprostit od reality a nechat ho vydechnout a naplnit plíce čerstvým vzduchem. Sem tam vliv Pražského výběru (třeba Čobol), kde je i vtipně použita „ty jsi ta 'Voda, co ma drží nad vodou'“, nebo v Hymně naděje pobavily Star Wars :) PH opět potvrzují status talentované kapely s trvalým výkonem - Waltari by měli závidět.

ÓSSERP - Al Meu Pas sAlca la Mort (2017)
- grind(core) sem moc nedávám. Týpci z Barcelony v něm však riffují a vměstnávají do něj docela dost deathu, ale nezapomenut není ani crustík, d-beat, blackosh a trocha noisu, a nejde o žádné dvouminutovky! Prostě extrémní metálek. (BandCamp)

JSt

EXPLODED VIEW - s/t (2016)
- rozvolněné post-punkové písničkářství? Mexické kvarteto v čele s Anikou, která loni spolupracovala se Shackletonem, hraje melancholicky, ale nikoli podle omšelých šablon - svou roli prý hrála improvizace a asi i díky tomu se jedná o velice příjemný hybrid. Letos vychází druhé album, které jsem ještě neslyšel.

Kuba

ARCHSPIRE - All Shall Align (2011)
- v době vydání jsem netušil, jak se později z Archspire p*seru.

ULCERATE - Everything Is Fire (2009)
- má cenu něco psát? NE!!

MASTER´S HAMMER - Ritual (1991)
- oprašování CZ archivu.

Gába

MEYHEM LAUREN & DJ MUGGS - vše 
- jako totálně hotovej fakt. Jedu furt dokola. Odkaz na Micranots je jasnej.

brutusáček

FUN LOVIN’ CRIMINALS 
- celá diskografie - newyork směska, příští zíma v Karlíně!

NASUM – Helvete (2003); Shift (2004)
- dozvuky z Obscene Extreme, nejlepší grindcore ever.

NEIL YOUNG
- celá diskografie - geniální kytarista a geniální skladatel.


Přispěj do diskuze

Až teď jsem si všimnul, co k tomu má na bandcampu za promo kecy a mj. tohle mi na to + - docela sedí:
"The resulting sounds are silhouettes of distant rhythms, abstracted traces of techno wastelands that come in and out of focus like an urban, post-industrial sprawl being overtaken by fog."

Ale já nijak nerozporuju, že to není/nemůže být hudba k meditaci. Spousta temnýho/temnějšího ambientu mi přijde zároveň meditativní (za všechny Phurpa třeba). A ok, Light Divide není zrovna nějaká vyloženě nejtemnější temnota, ale převážně potemnělý mi to přijde, byť uznávám, že chvílemi tam i nějaký světlejší zvuky/náznaky jsou (ale je to spíš studený, měsíční světlo). Myslím, že obal té desky je k tomu dobrej ekvivalent. Vysloveně pozitivně to na mě teda fakt nepůsobí (i když ani pravej opak). A ten vesmír ... na mě to působí spíš trochu klaustrofobicky, když tak už nějaká opuštěná kosmická stanice / plavidlo :). + to "techno" tam :). Každopádně deska je to dobrá, i když mám možná o kousek radši jeho předchozí kytarový věci - hlavně Black Mesa, přestože je to vlastně skoro to samý jako starý Barn Owl (ve kterých Porras hraje). Jinak manželce se Porrasovo ambient prý líbí a Barn Owl a Elm (další Porrasovo projekt) má hodně ráda :).

Slunečný(-ější) ambient/drone je třeba poslední deska Gregga Kowalskyho - L´Orange L´Orange, se kterým právě Porras hrál v zimě v Altě. Je to teda taky dost fajn a příjemný. Dalo by se to pouštět i na pláži (myslím v dobrým :) ).

Člověče, už jsem asi zdegenerovanej, ale pro mě to je hudba k meditaci. Nedělám z toho new age, ale ty éterický plochy na mě působí vysloveně pozitivně :-) Pouštěl jsem to přítelkyni (i podobně laděný ambient) a ta si klepala na čelo, tak nevím :-)

ad Jon Porras - Light Divide - mně to teda docela temný (nebo alespoň potemnělý) přišlo, sluníčka tam teda moc necítím. A ten vesmír, no dejme tomu, trochu a jak v který skladbě. Mj. mě baví ty beaty / pulzy v první a poslední skladbě, takový "drone/ambientní minimal techno" jakoby. Za světlý / optimističtější by se dalo považovat už spíš jeho loňský album Tokonoma, který mě ale zas až tak nebavilo - kvůli volbě zvuků (i když s nima dělá docela zajímavý věci). Jinak živě byl v zimě Porras v Altě taky dost dobrej - docela dost Tim Heckerovský, ambient / drone / noise v různým poměru a mixu.

aktuálně

diskuze