Album dubna 2017

Album dubna 2017

Temnonoš ve svém obludném, Uměle oplodněném Mozku, bezpečně usazen v komoře Dvanáctistěnu, rozlomil pečeť Černé Koruny a Natrávil virus Zapomnění. Toužil po jediném - Přinést Válku. Obludy dávných věků vyvrhly do semeniště Mravní Zkázy svou Smrtící Nákazu. Peklo se otevřelo, Vlci ukázali svou pravou tvář.

Struktura článku:

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od cca října 2016), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)

(4) ULVER - The Assassination of Julius Caesar (04/2017)

 - Ulver si stále (nezaslouženě) drží status hvězd na poli umění a na co sáhnou, to je kritiky vyzdvihováno do nebes. Přitom to s nimi jde od časů Shadows of the Sun dost z kopce. Přiznám se ovšem, že minulé odbočení s ATGCLVLSSCAP do post-rocku mě mile překvapilo. Teď Ulver přišli s nahrávkou, která je odsunuje tam, kam patří - do mainstreamu. Synthpop z let osmdesátých, Depeche Mode, retro jako blázen. Moc mi není jasné, co tím chtěli říct. Dát svým sladkobolným cajdákům lepší žánrové ukotvení? (onDRajs)

- nejvíce popové album Ulver. Inspirace například Bowiem je v některých skladbách více než zřejmá. Věřím, že pro jeho přístupnost jej hodně lidí odmítne. Detailů, které oživují zdánlivě velmi jednoduchou hudbu, zde však lze nalézt velké množství. Ulver se navíc nebojí songy, v kterých Garm skvěle zpívá, zakončit totální rychtou se saxofonovým kvílením. Aneb jak udělat pop na úrovni? (BandCamp) (mIZZY)

- taneční Ulver, no proč ne! (brutusáček)

- nádhera, krása, láska! (loathsomE)

NIGHTBRINGER – Terra Damnata

(3) NIGHTBRINGER – Terra Damnata (04/2017)

- melodičtější než předchůdce a o něco více easy-listenning, ale stále skvěle nasypaný black s promakanými kytarami a parádními vokály. I v dnešní době lze dělat namakaný sympho/melo black. (BandCamp) (mIZZY)

- když už black tak většinou ohně nebo rozházenosti. Black metaly typu co předvádí Nightbringer nejedu téměr vůbec, ale novinka těchto amíků si mě naprosto získala. (brutusáček)

- a hlas přidal i Cronic.
 
 
 
 
 
 

(2) ARTIFICIAL BRAIN - Infrared Horizon (03/2017)

- rozházenosti není nikdy dost, AB mě zaujali už předchozí deskou a i novinka pokračuje v rozházeném technickém death metalu. Na první dojem se může zdát, že za tím vězí opět někdo z dysrhythmiského dua, ale není tomu tak. Naopak v řadách AB působí Dan Gargiulo, který se u nás objevuje pravidelně s Revocation. Oproti všem těm projektům dvojice z Dysrhythmie působí Artificial Brain více uceleně a „písničkovitěji“.(brutusáček)

- nečekané, nezvané. Tipoval jsem, že tahle banda se přikloní na stranu nekonečně nudných breakdownů a slamů a podobných prázdnot. Oni místo toho naloží zlodeath, který si se pro mě rázem stává číslo jedna v Ulceratím ranku. (loathsomE)
 
 
 
(2) DARKEST HOUR - Godless Prophets & The Migrant Flora (03/2017)

- koncert na Sedmičce se blíží! (brutusáček)

- a hlas přidal i Kezir.
 
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) DODECAHEDRON - Kwintessens (03/2017)

- čekání na novou desku se vyplatilo. (Kuba)

- pořád stejná vražda, ohýbání temné hmoty a pohlcování světla! Kvlt! (loathsomE)
 
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) INFERNO - Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution) (04/2017)

- netřeba slov, tahle deska předčila má očekávání a s prvním poslechem mě naprosto odrovnala. Její síla s postupem času roste a i z prvu prázdná místa dostávají zcela jiný rozměr. (Mystic)

- a hlas přidal i Cronic.
 
 
 
 
 
 
 
(2) INGURGITATING OBLIVION - Vision Wallows In Symphonies Of Light (04/2017)

- tahle deska bude hodně vysoko. Snad jen škoda té délky jednotlivých skladeb. Bicí samozřejmě diktát nejvyššího kalibru!! (Kuba)

- nepopsatelná nahrávka. Florian Engelke pokračuje tam, kde Gorguts na konci 90. let skončili. K nim přidává další vlivy - od vážné hudby až po post-rock. Atonální monstrum! (onDRajs)
 
 
 
 
 

(2) MASTODON - Emperor of Sand (03/2017)

- v podstatě jde o třetí verzi desky The Hunter. Jinými slovy - vše při starém. Progres se zastavil, ale pořád to má nápady a náboj. (onDRajs)

- a hlas přidal i Kezir.
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) SVART CROWN – Abreaction (03/2017)

- mnoho lidí považuje poslední album od francouzského black/death komanda jako slabší součást diskografie. Osobně jej považuji za to nejsilnější, co kapela vydala. Jeho délka sice materiál táhne mírně ke dnu, stejně tak jako chápu opovržení pomalejšími pasážemi, ale skladby mají tolik silných, až dechberoucích momentů, že nemůžu jinak. (Mystic)

- a hlas přidal i Kezir.
 
 
 
 
 
 

(2) VIRULENT DEPRAVITY - Fruit of the Poisoned Tree (04/2017)

- tech death, v němž se sází na jedno - arpeggioooooo!!!! Klasicistní model od Necrophagist přetavený do tváře Spawn of Possession. Ještě stále nevím, jestli ano, nebo ne. (onDRajs)

- přehrocenej technickej death metal. Na pilu se tlačí neskutečně, takže občas mi to zní skoro jako djentaři hrající BDM. Ovšem nic naplat, deska jasně vyčnívající ze současný kolovrátkovitý DM produkce. Mraky hostů, včetně Craiga Peterse z Deeds of Flesh. Doporučuju! (Gába)
 
 
 
 

(2) WARBRINGER - Woe To The Vanquished (03/2017)

- na prvý pohľad všetko tak ako má byť, nahrávka šľape, nápady sú dobré, zvuk viac-menej tiež, Kevill za mikrofónom stále vládne. Ale aj tak mam stále pocit ako by mi tam niečo chýbalo. Každopádne tomu dám viac času a snaď sa to vyladí. Inač velmi dobrý moderný thrash. (Cronic)

- na rozdíl od níže zmiňovaných Terrifier je tempo volnější, víc do groovu, ale když hoši přidají plyn, je to pěkná písnička. (LooMis)      
 
 
 

 
 
 
 

Kuba

EXIVIOUS - Chrysalis - The Early Demos (04/2017)
- zpátky ke kořenům.

GOROD - Kiss The Freak (04/2017)
- zdá se to pouze mně, nebo Gorod začínají být místy víc heavík než death? Ale pořád super nápady

Mystic

HERETOIR - The Circle (03/2017)
- album, na které jsem čekal opravdu dlouho a měl nemalá očekávání, opravdu nezklamalo. Těžko letos hledat konkurenci v rámci post - black metalu, snad jen s výjimkou Ellende.

LAST LEAF DOWN - Bright Wide Colder (03/2017)
- další album, které jsem netrpělivě vyhlížel. Spojení Francie a shoegaze/post-rocku je téměř vždy sázka na jistotu. Tato kapela hlavně platí za nejnadějnější současné skupiny žánru a to také potvrzují. Album má sice své slabší místa, ale jako celek funguje na jedničku.

WAR FOR WAR - Illud Tempus (04/2017)
- teď trošku změníme žánr. Mám rád všechno, co Lord Morbivod provozuje a War for War předčili má očekávání. Prostě industriální zábavovka. Pro někoho laciná, moji maličkost však velice baví svojí hravostí, chytlavostí a atmosférou. Klasický “Morbivod rukopis”, komu z jeho fanoušků se to může nelíbit?

LES DISCRETS - Prédateurs (04/2017)
- velice očekávaná fošna francouzské post-rock/shoegaze legendy nezklamala, leč nebude vonět mnoha lidem svým moderním přístupem k žánru a elektronikou, kterou na albu občas využívá. Osobně se mi zvolený styl velice líbí, má to atmosféru, má to emoce.

SARKRISTA - Summoners of the Serpents Wrath (03/2017)
- rovněž moji velcí oblíbenci. Album platí v rámci klasického black metalu za jeden z nejlepších počinů letoška, bez debat.

onDRajs

SUFFOCATION - ...Of The Dark Light (06/2017)
- klasici žánru vydávají další desku a...? Není to ani tak dobré jako Pinnacle of Bedlam ani jako album z roku 2006. Nejde ovšem o průser typu Blood Oath. Takže? Prostě další album Suffocation.

mIZZY

SLAGMAUR – Thill Smitts Terror (03/2017)
- po osmi letech nové album této norské avantgardní blackařiny. O trochu více symfonické než předchůdci, svou atmosféru, industrial rytmiku a tvář si ale Slagmaur i po letech zachovali. Přibylo také teatrálnosti, ale na rozdíl od Carach Angren jejich hudba nezačala být naprostý kýč. Velký pokrok vokalisty je rovněž slyšet. Jediným negativem zatím vidím až přílišnou podobnost jednotlivých skladeb a problém je od sebe rozeznat. (BandCamp)

ORANSSI PAZUZU – Kevät / Värimyrsky (EP) (04/2017)
- dvouskladbové EP. První skladba hodně doomová, druhá o poznání rockovější. Tvář Oranssi Pazuzu je na obou však dostatečně výrazná, tudíž si je (až třeba na vedlejšák s dalšími kolegy z Tampere) nelze s nikým splést. Jsem zvědavý, zda některá ze skladeb zazní na koncertěCobalt. (BandCamp)

HEXIS – Tando Ashanti (04/2017)
- tradiční celesťáckej bm/hc/sludge nářez. Nic nového pod sluncem, ale odsýpá to velmi slušně. Výhodou Dánů je, že tam, kde Celeste sklouzávají do post-metalové nudy, Hexis se nebojí přitlačit. Jejich blížící se koncert by proto mohl být o úroveň větší pecka, než Francouzi loni. (BandCamp)

piTRs

ART OF ANARCHY - The Madness (03/2017)
- výměna Scottů u mikrofonu - za nebožtíka Weilanda na druhou desku téhle (prý) superskupiny dorazil Stapp (ex-Creed). Plyne to zhruba někde mezi Disturbed a Alter Bridge, ovšem s tím, že celkový potenciál a nějaký osobitější rukopis zůstávají kdesi hluboko ve stínu výše zmíněných. Podtrženo sečteno, normální rock/metalový mainstream do auta.

ASMODEUS - Oko Horovo (04/2017)
ASMODEUS - Oko Horovo- počáteční nadšení z prvních třech vypuštěných ukázek (V ruinách města Ur, Parazit, Oko Horovo) vystřídal po poslechu celého alba návrat zpět na zem, neboť ony ukázky (plus ještě úvodní Smečka prince Šavlozuba, která stejně jako Parazit představuje soubor v dosud netušených polohách) jsou jednoznačně to nejlepší, co CD nabízí. I zbývající šestice skladeb přináší skvělé momenty, ale jako celek už zdaleka tak nefunguje. S texty, u Asmáče vždy poměrně akcentovanými, je to již tradičně jak na houpačce - někde rána přímo mezi oči a ohromná síla (možná častěji než třeba na minulé desce), někde ale situace nutící určitou (hádám, že nechtěnou) komičností svého vyznění až k pousmání. Každopádně je z celé desky cítit spontaneita a akční rozpoložení, v jakém tentokrát vznikala, vtírá se však myšlenka, že delší doba zrání a o chlup kritičtější přístup by části materiálu patrně neuškodily. Ale za ty čtyři kousky palec nahoru.

CRAZY LIXX - Ruff Justice (04/2017)
- určitě poctivá práce na pomezí glam/hard a US stadiónového rocku. Oproti třeba Steel Panther ale v podstatě konvenční a místy až nezajímavá záležitost.

DEEP PURPLE - Infinite (04/2017)
- předchozí Now What?! se sice povedla víc, ale dědkové si to valej pořád hodně příjemně a s  noblesou.

DEPECHE MODE - Spirit (03/2017)
- jakožto příznivec trochu jiných poloh DM než té, která převažuje na aktuální nahrávce, setrvám po dvou posleších s respektem v povzdálí.

HYPNOS – The Whitecrow (03/2017)
- když ortodoxní soubor vydá neortodoxní album, často to dopadne přinejmenším rozpačitě. Zde ten pocit nemám, přestože celek by asi mohl vyznít o něco semknutěji, než se ve skutečnosti podařilo. A dále: podstatně vyprchal mindrák z Behemoth, který jsem z toho mála, co jsem od post-comebackových Hypnos slyšel, cítil v míře vyšší než zdravé. A třeba práce s čistým zpěvem hostů je úplně novým rozměrem. Podtrženo sečteno, mezi Hypnos-ultras se ani tentokrát nezařadím, ale tento způsob Brunova přispění k nápravě světa zdá se mi vcelku sympatickým.

JAMIROQUAI - Automaton (03/2017)
- nejostřejší sice Jay Kay vystřílel nejpozději do přelomu milénia, ale i tak je každá další deska událostí a zárukou určité kvality, pod kterou se zkrátka nejde.

PYOGENESIS - A Kingdom to Disappear (02/2017)
- to, co před cca 20 lety dělalo Pyogenesis alespoň občas zajímavými, tedy míchání všemožných poloh od nejsladšího popíku přes punkrockové poskakování až po death/grind výlevy (kde bývali poněkud urputní), zde působí jako nastavovaná pejskokočičí kaše bez výraznějšího tvaru a momentu, který by skutečně chytil. Takže dva poslechy stačily.

brutusáček

MOON DUO - Occult Architecture Vol. 2 (05/2017)
- space/psychedelic rock, který musí naživo neskutečně valit!

WIEGEDOOD - De Doden Hebben het Goed II (02/2017)
- víc blacku a lepší než debut.

INCUBUS - 8 (04/2017)
- nuda, neposlouchat!

FEN - Winter (03/2017)
- Fen mixují witrovský black metal, nějaký ten post-rock atd. Řekl bych, že Winter je jejich nejvyspělejší deska.

BVDK – Architectures of Future TribesOVERKILL - The Grinding Wheel (02/2017)
- jak mě předchozí deska moc nevzala, tak novinka opět šlape.

OBITUARY - Obituary (03/2017)
- prostě to šlape!

loathsomE

BVDK – Architectures of Future Tribes (04/2017)
- famózní naindustrialovatělej black metal s buchtou a miliónem výjezdů do absolutně neprobádaných dimenzí. Marduk sice mají Afriku, ale kdo v black metalu vysamploval „nerozumím řeči tvého kmene“? Bomba!

Gába

BUFIHIMAT – I (04/2017)
- B ад!!! Cтолкновение Maruta, Ion Dissonance и TDM. Kde se vzala, tu se vzala, neznámá kapela z Voroněže.... a přinesla s sebou pošahanou porcičku disharmonický kulometný torrrrrtury. Bicí, řev a jedna mnohostrunná kytara. Do toho krásnej obal z dílny Paola Girardiho. Takže, dávám do škatulky s deskou roku. Víc nic, šup šup poslechnout.

Cronic

BODY COUNT - Bloodlust (03/2017)
- Ice-T a jeho gangsta metal

POWER TRIP - Nightmare Logic (02/2017)
- old school crossover-thrash nášup!

Kezir

ME AND THAT MAN - Songs of Love and Death (03/2017)
WHILE SHE SLEEPS - You Are We (04/2017)
THE.SWITCH - The.Switch (11/2016)

gorth

WAQWAQ KINGDOM - Shinsekai (03/2017)
- krásná věc, kde mistr Andrea Belfi, Kiki Hitomi z King Midas Sound a DJ Scotchegg mixují moondogovské rytmy, Casio zvuky a dub.

DESTO - Immortality (03/2017)
- melancholické variace na grime, footwork, Zombyho či Visionista ve finském provedení.

THE BUG VS EARTH - Concrete Jungle (03/2017)
- není to taková pecka jako dvouskladbový sedmipalec, ale spojení Carlsonových kytarových ploch vykreslujících americké pouště a Martinových masivních dancehallových beatů opět funguje výborně.

SIX ORGANS OF ADMITTANCE - Burning the Threshold (02/2017)
- svým způsobem první běžné album Six Organs od famózního Luminous Night (2009). Ben Chasny se opět posouvá, a ačkoli některé skladby působí spíš jako etudy pro kytaru, jiné jsou opět úžasné.

NADIA ROSE - Highly Flammable (01/2017)
- de facto konzumní grime (EP vyšlo u Sony), ale velice solidně udělané. 

LooMis

SKYCLAD - Forward Into The Past (04/2017)
- tak tak, kupředu do minulosti - je tu pár svižných thrashfolkových kousků, které dokazují, že Skyclad to šlape, když chtějí.

TERRIFIER - Weapons of Thrash Destruction (01/2017)
- jedno z doporučení, které se opravdu vyplatí. Svaly, šlachy a klouby pracují na končetinách pilně jak včelky.

THE DOOMSDAY KINGDOM - The Doomsday Kingdom (03/2017)
- Leif Edling oprašuje se ženským zpěvem počátky Candlemass. Dobré.

FLUX CONDUCT - Yetzer Hara (04/2017)
- John Browne (Monuments / ex-Fellsilent) s novým projektem kde čerpá z toho nejlepšího současné prog/djent/fussion scény - BtBam, Protest The Hero, Periphery.

STEEL PANTHER - Lower The Bar (03/2017)
- parodie na glam rock té nejvyšší kvality v té nejvyšší kvalitě. Pořád to šlape, tak se uvolněte, odhoďte stud a zábrany a bavte se (ale nezapomeňte na zadní vrátka)!
 
 

 
 

Mystic

TRIPTYKON - Melana Chasmata (2014)
- nevím proč, ale v poslední době velice ujíždím na Triptykon, zvláště na poslední desce Melana Chasmata. Jsem zvědavý, co Tom stvoří v budoucnosti.

SCHAMMASCH – Triangle (2016)
- už ne aktuální, ale pořád se mě tento magický troj-materiál drží jako klíště.

OBSCURE SPHINX – Epitaphs (2016)
- znám dlouho, poslouchám pár chvil a nemohu z toho. Jinak to nejde říct. Hlavně tohle album trhá a drásá nervy na kusy. Hutné chladné sludge/post metalové stěny a emotivní projev zpěvačky. Post-metal/rock, doom, sludge v naprosté souhře.

KONTINUUM – KYRR (2015)
- post-rock z Islandu. Každý zná jen Sólstafir, ale tahle parta je jim velkou konkurencí. Pokud tedy neusnou na vavřínech a zapracují na sobě v budoucnu.

RAVENTALE – Memories (2013)
- tuto ukrajinskou black/doom kapelu nebo spíše projekt poslední dobou sjíždím neustále, ani jsem nevěděl jaké album, tak jsem zvolil kompilačku. Aneb příprava na blížící se Noc Besov.

onDRajs

AOSOTH - IV An Arrow In Heart (2013)
- na rovinu. Snad po pěti letech první black metal, který mě naprosto uchvátil. K této desce jsem se vždy po několikaměsíční pauze vracel, ale vždy to nebylo správně načasované. Časová investice do této nahrávky se ovšem nakonec vyplatila. Aosoth na své dosud poslední desce nabízejí úplně všechno - tempově, rytmicky, strukturálně, kompozičně. Černý kov je momentálně ve slepé uličce, zapomíná se na to, že pokud skladbě chybí nosný nápad, tak mu nepomůže ani sebelepší image s kápí. Buď jde o garážový punk'n'roll, nebo (mnohdy amatérský) pokus o drone/ambient, nebo se ve snaze o dosažení transu sází na do zblbnutí opakování jednoho nápadu. I když je produkce Aosoth velmi disonantní, kompozičně mi přijde, jako kdyby byly písně složené v 90. letech. Mají jasnou stavbu, čitelné riffy, metalovou podstatu. Ten zvuk baskytary! Francouzi i přes velmi dlouhé kompozice dokážou udržet pozornost posluchače. První věc má 11 minut, závěrečná o 3 minuty více. Nahrávka nemá slabé místo, první riff nemůžu dostat z hlavy ani kyselinou sírovou. Mistrovské dílo. Snad poprvé od časů Fractal Possession (Abigor) uvažuju o absolutoriu.

MANTRIC - Sin (2015)
- Mantric, pohrobci Lengsel, na druhé desce citelně vyměkli. Debut se nesl v duchu velmi emotivního post-hardcoru znějícího jako mix Benea Reach a Deftones. Dvojka Sin, která spatřila světlo světa po pěti letech, je rockovější. Nejen kvůli ztišenému boosteru, ale i měkčí produkci. Při poslechu si člověk vybaví melancholické kytarovky, nebo gothic rock z 80. let. Cure, jako Smashing Pumpkins, druhá deska Radiohead? Může být. Občas si Norové vzpomenou a hrábnou do strun (sloka Die Old zní jak od Them Crooked Vultures), ale není to nic, co by bolelo. Nejmagičtější věc na desce? Anhedoniac! U ní si nelze nevzpomenout na Manes...

piTRs

ELDRITCH - Gaia´s Legacy (2011), Tasting the Tears (2014), Underlying Issues (2015)
- podobně jako nedávno Ivanhoe, také Taliáni mi zmizeli z hledáčku na pěknou dobu, orámovanou těmito třemi deskami. Jejich nathrashlý, ale melodii primárně akcentující svojský power metálek jsem vždy považoval za nadstandardní záležitost, a dle všeho se zde nic nezměnilo. Mimoděk se nabízí srovnání třeba s takovými Evergrey. Ti jsou sice malinko jinde, ale určitou část publika by mohli mít společnou, a jsou zhruba stejně vytrvalí (taktéž 10 studiových alb). Zatímco Švédi už čtyři desky pouze tápou, Eldritch pořád šlapou víceméně vyrovnaný marš.

STING - 57th & 9th (2016)
- pohoda bez překvapení.

brutusáček

MADDER MORTEM — Red In Tooth And Claw (2016)
- Norové docválali s novou deskou po sedmi letech. Znalci to proberou asi líp, za mě jsem nabyl dojmu, že to občas má tendenci devinovatět.

DEFTONES – Deftones (2003)
- pro mě asi navždy nejlepší Deftones.

DARKEST HOUR - vše – koncert se blíží
MUDHONEY - Tomorrow Hit Today (1998); Vanishing Point (2013); The Lucky Ones (2008)
KING CRIMSON — The Power to Believe (2003)
KILLING JOKE – Absolute Dissent (2010); Outside the Gate (1988), Pylon (2015)
PANTERA — Far Beyond Driven (1994)
SEPULTURA — Beneath the Remains (1989)

Gába

OMINOUS RUIN - Exiled EP (2015)
- TBDM

Kezir

WARDRUNA - komplet
F.O.B. - kompletKENSINGTON - komplet

gorth

BLACK CHOW - Wonderland (2011)
- vlastně jen dvě skladby od Kevina Martina s Kiki Hitomi. První míří přímo do černého a z hlavy se dostává jen těžko.

SINK - Ark of Contempt and Anger  (2016)

9T ANTIOPE - Syzygys (2015)
- Íránské duo působilo na CTM dost rozpačitě, tahle nahrávka je mnohem lepší. Melancholická elektronika s folkovými prvky připomene náladou Chelsea Wolfe a jinak 

HANS REICHEL - The Death of the Rare Bird Ymir (1979)
- hodně vyjeté skladby pro sólovou kytaru od německého podivína.

TRIM - 1-800 Dinosaur Presents... Trim (2016)
- projekt, za kterým stojí jinak velice známý poměrně ohavný elektronik James Blake, v tomhle případě dělá produkci grimeovému MC Trimovi. Parádně fungují především tracky, kde jsou beaty nejvíce vykostěné a prolínají se s velice suchým Trimovým přednesem. (Man Like Me)

MONKEY PLOT - Here I Sit, Knowing All of This (2016)

LooMis

BANISHER - Oniric Delusions (2016)
- Decapitated z toho pěkně smrdí, bubeník je neskutečný masér. Nejen milovníci technického death metalu museli ocenit nedávno živě.


Přispěj do diskuze

Načíst jiný

zobrazit vše

nový https://psudoku.bandcamp.com/album/deep-space-psudokument

Včera jsem si pustil ty nový Suffo a poprvé se mi to fakt líbilo :-) Musel jsem si pohrát v ekvalizéru se zvukem a hodně to tomu pomohlo, originální sound je dost podseknutej. Nechápu...

Nightbringer se vyteplil, kdyz Emperor, tak minula deska.. Inferno se mi zda se taky vyteplilo, zatim jsem to nedoposlouchal, ale nemam ted certuzel cas na nahravky, co vyzadujou vetsi investici.

imo je teda IV urcite nejlepsi Aosoth s Appendixama vcetne. nova deska uz je hotova, ale vyjde to asi az v zari

Nightbringer dobrý, i když mi to přijde i trochu "úsměvný" (místy skoro Cradle of Filth na speedu - třeba začátek Misrule, ale Císař je tam pořád taky), ale některý skladby/části super, mají často dost působivý "nástupy"... fajn, že oproti minule zkrouhli stopáž, ale i tak bych některý věci/části zkrátil/vyhodil (třeba předposlední) a bylo by to ještě lepší... každopádně z těch "staro-nových" okvlt/magic/worship melodičtějších black metalů jsou pořád nejlepší... (což není tak velká výhra, vzhledem ke "konkurenci", ale...:) )

Dodecahedron taky dobrý, ale nějak víc mě tam vlastně baví jenom Tetrahedron (taková I, Chronocrator 2) a pak už jen spíš pár míst, než skladeb, pro mě dost nevyrovnaná deska, vlastně podobně jako debut... vokál lepší, zvuk horší - zvláště bicí v sypačkách (šustění), na debutu lepší...

Aosoth III o dost lepší než IV, i když i ten je celkem dobrý, naživo super, živě určitě jeden z nejlepších black metalů...

   anonymous: ad Nightbringer - vynikající je jiná kapela členů Nightbringer, a to Bestia Arcana, nová deska Holókauston je zhudebněný peklo   
vyzkouším. Na pana Brose čekají nové ulcerate k recenzi ;-)

ad Nightbringer - vynikající je jiná kapela členů Nightbringer, a to Bestia Arcana, nová deska Holókauston je zhudebněný peklo

ad Aosoth - to mě nakonec při každým soustředěným poslechu začalo nudit, nicméně jako kulisa celkem gut

Trojku Aosoth znám, ale ne tak dobře jako Arrow. Poslechnu, srovnám, ale pomalu, všechno má svůj čas :-)

Crazy Lixx jsou teda hudebně o dvě třídy vyšší liga jak Steel Panther, který po podařeným debutu a jeho slabším následníkovi už víceméně několik let dost stagnujou. Sice to doháněj vtipem, ale i to se po čase docela omrzí...

aktuálně

diskuze