NAPALM DEATH - Apex Predator - Easy Meat

Album ledna 2015

Vysokooktanový anglický grind, tuzemský death metal světové extratřídy, švédský black, americký alternativní rock a francouzský jazz-fusion. To jsou žánry, které vévodí v novém roce prvnímu měsíčnímu žebříčku.

Struktura článku:

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od cca dubna 2014), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
NAPALM DEATH – Apex Predator – Easy Meat (2015)

Tři hlasy ze strany redakce pro britské grindové metuzalémy dokazují, že Napalm Death natočili vskutku impozantní album. "Dědkové z Napalm Death nestárnou. Je k neuvěření, že na patnáctém albu i po 35 letech dokáží překvapit a držet se všemi krok. A na tohle je jediná odpověď. Tentokrát více grindující a přímočařejší Anglány to prostě musí bavit, jiná odpověď neexistuje." (bizzaro)

A s recenzí se ztotožňují i Brutusáček a mIZZY: "Velmi dobře popsáno, Napalm Death nestojí na místě a i v rámci žánru dokáží pořád přijít s deskou, která je opět tak trochu jiná než ta předchozí. Není to tak rozsáhlé jako Utilitarian, je to kratší, punkovější, přesto ale pořád napalmovsky extrémní a Barney s vokálem opět překvapil, baštím jim to i s navijákem," resp. takto: "Musím dát recenzentovi za pravdu, je to opravdu dobré album."

A na poslední chvíli se přidává ještě i Cronic: "Starí páni nestarnú a servírujú ďalšiu várku šťavnatého surového mäsa. Palec hore a veľký rešpekt za tu neutíchajúcu energiu a nadšenie!"
 
HEAVING EARTH – Denouncing The Holy Throne (2015)

"Ty krávo, albem měsíce tuzemská deska? No a je proč. Heaving Earth sice hrají nejryzejší death metal, ale zato takovým způsobem, že světové extratřídy z tohoto alba budou opisovat. Skvělý zvuk, nápady až za Boga, uvěřitelnost projevu, neuvěřitelná profesionalita a především nadhled nad celý žánr. Deathmetalová symfonie!," takto se nad deskou rozplývá bizzaro.

Mně nezbývá než souhlasit, pozitivní ohlas koneckonců zaznamenala deska i ve své premiéře na rádiu StreetCulture, kde dostala téměř celý dvouhodinový prostor. Pokud někdo neslyšel, může rovnou mrknout na stream, který od začátku února dali k dispozici vydávající Lavadome. Abych ale nebyl jenon informativně popisný, ještě si zaglosuji: "Heaving Earth od Diabolic Prophecies (2010) na sobě neskutečně zamakali. Když to přeženu, tak debut se krčí před novinkou jako krysařík před rottweilerem. To, co tuhle desku vyčleňuje z řady stylově podobných, je zejména propracovaná struktura jednotlivých skladeb. Podobně jako u progresivních kapel, i zde má každý nástroj svůj vlastní dvoreček, ale pracuje vždy pro celek, takže uši si prostě nemají možnost odpočinout, ať již jde o kakofonii kytar, skvěle promyšlené bicí nebo Žlábův správně nemocný vokál. Možná bych lehce i bizzarovi oponoval: tohle už podle mě není "neryzejší death metal", ale deathmetalová forma vyztužená impozantními technickými pasážemi, které HE jednoznačně katapultují mezi světovou elitu. (Sice mám menší výhrady ke zvuku, myslím si, že by kytary šlo malinko zesílit, bicí jsou ale naprosto excelentní - tady je slyšet všechno, každý úder, holt pan Zajíc prostě umí!)." 

Prakticky dva totožné názory, ale přitom na stylově zcela odlišné kapely, zaslali piTRs a Cronic.

MARDUK - Frontschwein (01/2015)

"Legie opět předložila životaschopný a přesvědčivý matroš, přestože dosavadní epitaf Mortuusovy éry, Rom 5:12, nadále s přehledem vládne. Ale do vader-syndromu mají Marduk ještě daleko a i aktuální prasátko je nechává ve hře." (piTRs)

"Marduk prekvapil! Takto nabrúsený album sme tu od týchto švédskych veteránov dlho nemali. Nasypané blitzkrieg šupy Frontschwein, Rope of Regret, Thousend-Fold Death striedajú valivé tankové divízie The Blond Beast a Wartheland a dokončujú celkovú skazu. Oslava vojny a smrti môže začať!" (Cronic)
  
  

MARILYN MANSON - The Pale Emperor (01/2015) 

"Přestože nejlepší časy chiméry zdají se sečteny, i tenhle dekadentní folk si své místo na slunci najde, a nejen jako kulisa k utírání nádobí. Takhle kdyby onehdá hráli bratři Nedvědové, hned by ten svět panečku vypadal jinak." (píTRs)

"Na niekdajšie vrcholné obdobie sa to síce nechytá, ale po dlhej dobe celkom dobre počúvanie." (Cronic)
   
  
  
  
    

MAGMA - Slag Tanz (1/2015)

"V případě Magmy se asi není o čem bavit. Sice jen dvacetiminutová nahrávka, ale dostanete od ní přesně to, co čekáte. Super." Takto glosuje nové mini mIZZY.

Jukl přitakává: "Sice to není autorsky naprostá novinka, ale tak jako tak to sem definitivně patří. Velmi mocná záležitost takhle zkraje. Dal bych si zas plnohodnotné album, tohle polknu jako malinu čistě z hladu."

  

  
 
 
 
 

 
  
   

bizzaro

LINUS YOUNG – Category 5 (10/2014)
- loňská deska, ke které jsem se dostal až díky objevení singlu Valentine. Tohle indiečko/zasněný ročík mě tak zasáhlo, že jsem jej vystavil až na samý vrchol loňských nahrávek. Romantická nálada Páté kategorie mě rozsekává.

KETHA - #!-16.7 (EP 2015)
- Ketha nejsou žádnými nováčky a jejich nové EP s prapodivným názvem mi zračí nové zítřky. Poláci tasí lesní rohy, prapodivné struktury, ale i když je tenhle materiál z jejich tvorby asi nejexperimentálnější, přesto asi i nejchytlavější.

BJÖRK – Vulnicura (2015)
- někdo tu nezná Björk? Hele, není to nic nového pod sluncem, ale přesto je jen jedna.

PERIPHERYJuggernaut Alpha & Juggernaut Omega (2015)
- první poslech dvojalbové nálože pro mě byl utrpením a naprostým zděšením. Tohle mají být Periphery? Ale nakonec jo, ono to tam furt je, i když je kapela mnohem více otevřená zvuku pro široké publikum (především první polovina části Alpha je až post-hardcorová) a některé písně jak stvořené pro největší párty, ale zas jsou složené s kumštem a kacířskou rafinovaností. A navíc, matikáři pak vždy vyndají stovkový hřebík a zacílí jediným úderem, jo, furt jim to ještě žeru. A je tu někdo, kdo z Juggernauta taky cítí nádechy Tesseract?

OMEGA VIRUS – The Weeping Earth (2015)
- dá se říct to samé, co u Islanďanky výše. Ačkoli Omega Virus asi nepřináší nic nového, jejich djent/math mě něčím zaujal. Všem pr|ogarům doporučuji!

LooMis

SCANNER - The Judgement (01/2015)
- lednový měsíc se pro mne vydařil zejména v oblasti starých heavy/power/speed metalových německých kapel. Největší překvapení na mne vykouklo hned na začátku měsíce s comebackovkou(?) nedoceněných speed/power metalistů Scanner. Minulý rok jsem vůbec nezaznamenal, že se Scanner k něčemu chystají, od rozporuplné Scantropolis navíc uběhlo 13 let!, takže The Judgement bylo o to větší peckou. Přestože se zde najdou slabší momenty (Pirates, The Legionary), věřím, že živě budou určitě fungovat lépe. Každopádně atmosféra prvních dvou desek Hypertrace a Terminal Earth, které mimochodem s klidným svědomím řadím mezi to nejlepší, co ve druhé polovině 80. let vyšlo, je zde doslova hmatatelná a nový pěvec Efthimios Ioannidis předvádí ukázkové falzety (Warlord, Eutopia, The Race). Tohle prostě musí být doslova živá voda jak pro potenciálně nového, tak i starého fanouška.

BLIND GUARDIAN - Beyond the Red Mirror (01/2015)
- souputníci Scanner se za skoro stejnou dobu existence dostali do pozice takových power metalových dinosaurů á la Dream Theater. Souvislost je podobná - desky jsou šity podobnými stehy - bombastické vokály, chóry, navrstvené kytary, ale svěžích, inovativních nápadů pomálu. Přesto je to asi od Imaginations from the Other Side (1995) jejich nejvydařenější deska.

STORMWITCH - Season of the Witch (01/2015)
- tradiční heavy metal, jak to "umí" asi právě jenom Němci. Nejdéle fungující kapela (z těchto třech), novinka opět vychází po nějakých 11 letech a v podstatě jenom shrnuje to, co se od metloše očekává. Pokud bych Scanner hodnotil jedničkou (jako ve škole), BG mají 2 a Stormwitch 3.

CODE - mut (02/2015)
- aby to nevypadalo, že jsem se zabýval jenom oprašováním, naopak jedna moderně znějící, depresivní post-rocková záležitost, která vyjde teď v únoru u Agonia Records a neměla by zůstat nepovšimnuta.

Brutusáček

HOODED MENACE – Gloom Immemorial (1/2015)
- pořád je zima (občas), noci jsou dlouhé, kam se hnát. Finští ponuří deathmetalisté vytvořili nejdelší epos ve své kariéře. Je to pomalejší než předchůdce a zvuk takový víc blíž k tomu uvěřit, že hřbitovy ožívají, parádní záhrobní atmosféra a ten zvon!

Jukl

SCHNELLERTOLLERMEIER - X (2015) 
- palba z Cuneiformu, velmi svižný jazz-rock ze Švajcu, který umí a hlavně chce především výborně pobavit

ZS - Xe (2015)
- pokud si chcete pohladit svoje hipstersky pozérské ego, máte s tímhle album tu nejlepší příležitost! A kromě toho je to hodně solidní nahrávka.

mIZZY

ARCHGOAT - The Apocalyptic Triumphator (1/2015)
- to nám ten rok 2015 hezky začíná… Hned po zveřejnění songu Nuns, Cunts & Darkness bylo jasné, že nová deska Archgoat bude slušný nářez. Až na čistější produkci se u nich vlastně nic nezměnilo. Vokál je správně ohavný, bubeník do toho řeže, jak má a k tomu i dobře nasamplované kostelní zvony. Ano, nejedná se ani zdaleka o originální a inteligentní hudbu, ale správnou chuť zabít všechny v okolí vám bezpochyby dodá. O tom jsme se koneckonců mohli přesvědčit na skvělém nedávném koncertu, po kterém jsem musel umývat hadry od krve, a modřiny šly na těle vidět ještě další týden.

THE BODY AND THOU - You, Whom I Have Always Hated (1/2015)
- tyto dvě skvělé sludge kapely už jednu společnou kolaboraci natočili, troufám si však tvrdit, že ji letos překonaly. I když The Body i Thou mají mezi svými sólovkami lepší kusy, jejich spolupráce opravdu dává smysl. Jejich vlivy jsou hezky rozpoznatelné a dobře se doplňují. Výsledkem je bahno, které se fakt dobře poslouchá. I ten cover Terrible Lie je super.

piTRs

VENOM - From the Very Depths (01/2015)
- čtrnáctá řadovka dobře valí a souboru to vcelku šlape, pro neortodoxního příznivce je to ale asi tak vše. Další eventuální přidané hodnoty rozeznají zřejmě pouze ti skalní.

gorth

BURIAL - Temple Sleeper (1/2015)
- opět jen jeden track, tentokrát rozhodně ne klasický. Místo svých melancholií servíruje Mr. Bevan tradiční rychtu odkazující někam do 90. let. První poslech vyděsí, načež přijde zjištění, že Burial dokázal svou esenci nějak nacpat i tam.

RADIAN + HOWE GELB - Radian Verses Howe Gelb (11/2014)
- Radian, jejichž post-rock znamená často dost nepřístupný elektronický experiment, se spojili s písničkářem a dopadlo to dobře: ironicky a zvláštně. (Pozn.: "Verses" není překlep.)

Cronic

PRIMORDIAL - Where Greater Men Have Fallen (11/2014)
- Prší, hmla, chlad a my sa znovu ocitáme v kopcovitom Írsku v sprievode melancholických Primordial. Tí ale tento krát stavili na istotu a ukazujú nám už staré známe prostredie. Je to síce fajn, ale videli/počuli sme už v ich prítomnosti aj oveľa väčšie veci. Jediná skladba čo vybočuje z priemerného sychravého materiálu je vynikajúca Babel`s Tower a možno ešte úvodná Where Greater Men Have Fallen.

BLOODBATH - Grand Morbid Funeral (11/2014)
- poctivý švédsky death metal a Nick Holmes so svojim chrapľákom tomu celému dodáva ten správny nádych oldschoolu

DESOLATE SHRINE - The Heart of Netherworld (01/2015)
- ďalší z rady temných death metalových záležitosti. Tentoraz z Fínska. 
 
 
 


 
 

bizzaro

SIA – 1000 Forms of Fear (7/2014)
- pop par excellence. Neuvěřitelný hlas, skvělá produkce a vůbec… některé písně tesat, tak z nich mrazí!

MASSIVE ATTACK – Mezzanine (1998)
- klasika klasik, která nikdy nezestárne, ani kdyby přišla největší temnota.

LooMis

ASTRAL DISPLAY - Prometheus (05/2013)
- poměrně zajímavá kapela z Ruska, kombinující meshu sekanice, death metal, ale i melodické zpěvy táhnoucí ty lepší metalcoreové kapely vzhůru v oblíbenosti. Mrkněte na jejich Bandcamp a posuďte sami.

OCTOPUS - všechno (Octopus (2004), Bonsai (2006), Coda (2008) a Into The Void Of Fear (2013)
- chilští instrumentální djentaři rozšířili vloni svou sbírku o další desku, která jenom lehce překračuje hranici EP. A že si stále drží laťku pěkně vysoko můžete zjistit ve streamu na YouTube.

Brutusáček

OTK – Brno (2014)
- „vesmírná sílo konej své dílo, vezmi je všechny do hajzlu“

IMMOLATION – Providence (2011)
- z těch posledních tří desek Immolation, je toto EP asi jejich nejlepší metal

CROBOT – Something Supernatural (2014)
- bigbít zřejmě asi s Black Tusk na sedmičce, opraš džízku, uvídíme se tam!

CROWBAR
- průřez, koncert se blíží

SUN KIL MOON/RED HOUSE PAINTERS 
- vše – Kozelek má nového fandu

ISIS 
- od Panopticonu až po Wavering Radiant – chilll

DEFTONESAdrenaline (1995)
-  debut, i po těch letech tam o kouzlo pořád je, na Deftones se krásně pozoruje jejich vývoj, teda až do doby než si Stephen pořídil osmistrunu…. každopádně debut je nesmrtelný.

Jukl

THE UNSEMBLE - The Unsemble (2014)
- celkem supergroupa a parádání záležitost z loňska. Nedosahuje to nějakých topů, ale nemělo by zůstat bokem.

WREKMEISTER HARMONIES - Then It All Came Down (2014)
- tohle naopak do topů jít mělo a byla chyba to tam neprotlačit. Dovede ultimátně rozkopat hračky.

FISTULA - Vermin Profilicus (2014)
- a nakonec věc, která mi definitivně z top vypadla absolutním omylem. A pozor, Fistula útočí i v letošním roce.

AddSatan

LAWRENCE ENGLISH – Wilderness of Mirrors (7/2014)
- poměrně temná, naléhavá a v živém provedení (které mi jí pomohlo docenit) až nečekaně intenzivní ambient/noise/drone/experimental deska. For / Not for John Cage mi na domácí poslech pořád sedí o něco víc, ale i WoM je dobrá věc. Zaujaly mě i některé skladby na jeho kolaboraci se Stephenem Vitiellem – Fable (11/2014), kde víc kombinují elektroakustiku a field recordings. (Bandcamp)

ERIK K SKODVIN – Flame (6/2014) 
- Skodvin opět skvěle. Oproti věcem, co vydával jako Svarte Greiner nebo Deaf Center, o něco světlejší hudba, byť jen zčásti, jeho typický rukopis se prostě nezapře. I tu „nocturnal americanu“ tam lze chvílemi slyšet. Zaujme i nápadité a zvukově zajímavé zapojení perkusí/rytmiky, či vstupy klarinetu Garetha Davise a smyčců Anne Müller a Miky Posen. (Soundcloud)

B/B/S – Coltre/Manto (3/2014) + Brick Mask (2013)
- Baker/Belfi/Skodvin a to snad stačí ne? Jestli ne, tak si přečtete tiskovku. (Bandcamp)

EIVIND AARSET – Dream Logic (2012)
- Sonic Codex (2007) mě chytil hned, u téhle desky to chvíli trvalo, chvílemi je to možná až moc minimalistické. Některé skladby jsou ale rozhodně příjemné a asi půlka desky mě nakonec baví. Opravdu hodně ambientní a minimalistický kytarový prog jazz/rock (?). Zavítá k nám v dubnu v rámci Punkt meets Music Infinity spolu s dalšími velkými jmény norské experimentálně-jazzové scény – velká těšba!

piTRs

AT THE GATES - At War With Reality (10/2014)
- zde asi nešlo čekat překvapení, a tak to i dopadlo. Pakliže tady na webu někdo kdysi prskal o jistých comebackových albech jako produktech na objednávku, já se toho pocitu zatím nezbavil právě u ATG.

IMMORTAL - Sons Of Northern Darkness (2002)
- blekoví Manowar ve své nejsilnější padesátiminutovce. Před poslechem rozhodně zatopit!

MR. BIG - ...The Stories We Could Tell (9/2014)
- klasická deska Mr. Big: místy baví, místy nebaví.

TRANSATLANTIC - Kaleidoscope (1/2014)
- pryč jsou lehkost a v rámci pasti tzv. progresivního rocku málokdy slýchaný rozlet, čehož je vrchovatě naloženo třeba na Bridge Across Forever (2001). Poslednímu materiálu vládne v kontextu s dřívější tvorbou patos, průměr a stereotyp.

PANOPTICON - Kentucky (2012)
PANOPTICON - Roads To The North (8/2014)
- spíše než fúzí BM a bluegrassu (na pozadí odkazu dobývání uhlí v dotčeném regionu a s tím souvisejících společenských fenoménů) bych to nazval pokusem o jejich symbiózu. Někde zajímavým a působivým, někde zavánějícím samoúčelností a někde budícím potutelný úsměv. Soudě dle jednoho poslechu považuji za povedenější Kentucky.

gorth

KLARA LEWIS - Ett (4/2014)
- v lednu, jako vždycky, probíhalo trochu ostudné, ale velice příjemné seznamování s deskami, které člověk přes rok z jakéhosi důvodu zazdil. Nejlepší z nich a zpětně také jedno z nejlepších alb roku 2014 je debut Klary Lewis. Lewis pracuje v základu s field recordings, které ale uspořádává do až tanečních/downtempových struktur. Hloubkou a přesností se vlastně blíží Könerovi (a daleko přesahuje oblíbeného Biosphere), ale vyznění směřuje mimo ambient. Vlastně jediným interpretem, ke kterému je možné Lewis s klidným svědomím přirovnat, je nezařaditelná Holly Herndon. Úžasně živá, autentická, rozmanitá hudba. (Bandcamp)

LYDIA LUNCH + CYPRESS GROVE - A Fistful of Desert Blues (5/2014)
- Lydia Lunch patřila k no wave scéně z přelomu 80. let, na kterou o něco později navázali Swans. Tady ale připomíná brutální začátky jen smirkový, vyřvaný a vychlastaný hlas, jinak to je country. Vedle sebe tu existují hloubka a opravdovost s písničkovou zapamatovatelností, což vytváří zvláštní efekt strhujících poslechů a poněkud vlažnějších vzpomínek na ně. Brutusáčkoj by se to mohlo líbit.

A DEAD FOREST INDEX - Cast of Lines (7/2014)
- méně post-punku, asi ještě větší důraz na fantastický hlas, jehož barva dokáže někdy banální hudbě dodat velikou sílu.

KOENRAAD ECKER - Ill Fares the Land (2/2014)
- Ecker hraje v Lumisokea a jeho sólovka se od jejich hodně experimentálního techna zas tak neliší. Temnou atmosféru potvrzuje titul a aluze na Heart of Darkness a TS Eliotovy Hollow Men, formálně se Ecker ještě více vzdaluje taneční hudbě, a to směrem k drone. Je tam cello, ale neruší. Precizní. 

RZA - Ghost Dog OST (12/1999)
- mám z toho chuť vrhnout se na old school hip hip. Tracky jako RZA's Theme nebo Samurai Showdown (Raise Your Swords) jsou famózní. 

ENSLAVED - Vertebrae (9/2008)
- Clouds připomíná Vanessu Van Basten a je to jeden z nejlepších tracků Enslaved - takhle skládat neumí v metalu snad nikdo. (Jen škoda, že se Enslaved od Below the Lights de facto jen opakují.)

POPOL VUH - In Den Gärten Des Pharaos (1971)
- nevěřil bych, že tohle vzniklo v roce 1970. Excelentní drone. Zapomněl jsem, co mi hraje, a nejdřív jsem tipoval Natural Snow Buildings, pak jsem si uvědomil, že velice podobné postupy používá Phil Elverum (aka Mount Eerie) na Clear Moon, konkrétně v první, nejdelší a nejlepší skladbě. Mount Eerie mají na té desce cover PV, takže všechno dává smysl.

Kuba

THE KILL - Make ´Em Suffer (2012)
- grindcorová smršť! 19 minut, 15 skladeb a cover Slayer jako třešnička na dortu. Netřeba nic dodávat.

DISENTOMB - Misery (10/2014)
- rozhodně jedna z nejlepších nahrávek za minulý rok na poli BDM. Austrálie vládne!

ARCHSPIRE - The Lucid Collective (04/2014)
- současná tech špička. Extrém dotažený téměř k naprosté dokonalosti.

IMMOLATION - Close to a World Below (2000)
- prostě Vigna a jeho Immolation!

schizmo

UxDxS - Too Fast For Love (2014)
- to, že grindcore už nějakou dobu až na výjimky téměř nesleduju, je věc poměrně známá a docela i logická. Zajímavých či inovativních kapel je málo a jako ne-true fan sotva docením recyklátory level 9000 a často blbě zahrané věci s mizerným zvukem. Logicky se tedy vracím ke starším deskám, které jsem si v mládí oblíbil a pokud něco z novinek, tak maximálně tak GRIDLINK nebo novej NAPALM DEATH. Jednou za deset let se však najde něco, co mi nějakým způsobem zaimponuje a tentokrát to jsou dánští UxDxS. Představte si jakoby ROTTEN SOUND hráli fláky od LAST DAYS OF HUMANITY plus mínus další grindové příměsy - nenormálně rychlé bicí, hitové songy, 11 fláků za 16 minut a jdeš od válu. Čistá práce!

EMERY - I'm Only A Man (2007)
- první dvě desky Emery pro mě byly svého času strašně zásadní a pomohly mi překonat docele těžký životní období a společně s Anberlin se staly jakýmisi vlajkovými loděmi žánru emo rock. Obě kapely postupem času zavál prach, protože člověk poslouchá stále něco nového. Teď když se vrátím k poslechu i těch novějších desek, musím s potěšením uznat, že neztratili nic z kouzla desek starších, z citu pro silné songy a emotivní melodie. A i když tomuhle žánru už docela ujel vlak, všichni kdo takovou muziku poslouchlali, musí jejich kvality bez diskuzí uznat. Ale jo, furt to tam je, husina jak čert! This is my last advise...

DEEDS OF FLESH - Mark Of The Legion (2001)
- pravděpodobně neexistuje zasloužilejší a poctivější brutal deathová kapela, která by v sobě odrážela jak modernější prvky, tak klasický death metal a zatímco spousta jiných a často i velmi nadějných či ambiciózních kapel přicházela a zase odcházela, Deeds Of Flesh se drží prakticky od doby, co výraz brutal death metal existuje. K tomu kultovní label Unique Leader, který vydal ty nejzásadnější nahrávky zmíněného žánru a máme tu srdce na pravém místě!


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

   AddSatan: ty Hooded Menace jsou CD kompilačka - první demo a pak věci z vinyl splitek a 7", proto ta zmiňovaná délka a možná v něčem trošku jiný (dlouho jsem od nich nic neslyšel tak nevím...), zkus někdy mrknout na "La Noche del terror ciego" - je to teda stejný horror béčko jako ta kapela, ale při správný náladě celkem zábavný a HM jsou tím filmem co do textů a artworku dost silně inspirováni..   
ha to pak sedí :)

HE se ke mě dostal až v únoru tam je top jasný.....MM teda překvapuje, né že bych byl někdy jeho fanouškem, ale prý předchozí dvě-tři desky slabota...také překvapuje Ketha, že se zjevila jejich deska III-ia je supr

Björg neznám, Björk už spíš (nebo je nějaký důvod toho "g" o kterém nevím?)

ty Hooded Menace jsou CD kompilačka - první demo a pak věci z vinyl splitek a 7", proto ta zmiňovaná délka a možná v něčem trošku jiný (dlouho jsem od nich nic neslyšel tak nevím...), zkus někdy mrknout na "La Noche del terror ciego" - je to teda stejný horror béčko jako ta kapela, ale při správný náladě celkem zábavný a HM jsou tím filmem co do textů a artworku dost silně inspirováni...

Klaru Lewis jsem taky zkoušel a celkem zajímavý, tuším, že jsem to ale nějak nedoposlouchal, musím se k tomu vrátit, Rehberg to asi nevydal jen tak...

Popol Vuh - přesně! na tu dobu neuvěřitelné, i dnes velice působivé, já teda Popol Vuh slyším v leckteré dnešní kapele

The Kill teď v lednu vyšla novinka, zatím jsem dal 2x a zdá se, že opět hodně dobrý, byť mi tam některý.. spíš detaily úplně nesedí, debut asi lepší, ale to se ještě uslyší...

UxDxS - mě teda celkem rychle napadli spíš Regurgitate (bez harmonizéru), škoda, že s až moc Rotten Sound zvukem, což nemusím, ale i tak mě to celkem baví a bicí pravda smrtící...

a ten Skodvin mě dost bavil už od začátku, ale po více posleších bych ho snad šoupnul i do širšího loňskýho topu...

aktuálně

diskuze