Album prosince 2017

Album prosince 2017

Máme pro vás tradiční měsíční ohlédnutí s andělskou tematikou bez tváře.

Struktura článku:
1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od cca července 2017), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
4) KONCERTY: nově zcela na konci zařazena (prozatím experimentálně, a tedy možná spíše nárazově) kategorie, která bude přinášet výčet toho nejzajímavějšího, co redaktoři v uplynulém měsíci viděli živě (jak na území České republiky, tak i přilehlých krajin)
 
 
(5) MORBID ANGEL - Kingdoms Disdained (12/2017)

- rozhodně lepší Illud Divinum Insanus, zda budou skalní nadšení, si však nejsem plně jist. (mIZZY)

- sorry chlapci. Snažíte se, máte to pořád v ruce. Ale zkoušet to počtvré, popáté nemám chuť. Nefunguje to. Chybí mi určitý nadrutinní drive, aspoň trochu skutečného zla (pokud jím nemyslíme přetriggerovaná praktika z chemie) a minimálně dvě tři opravdové hymny, přítomné na všech vincentovkách (dobře, ještě i na té Gateways...). Magie, jakou jste namíchali aktuálně, mne míjí. (piTRs)

- po dlouhých šesti letech se navrátil anděl. Předešlá deska patří k nejčtenějším článkům na Marastu celkově a vůbec jsme ji nešetřili. MA se pustili do divných experimentů, které jim, slušně řečeno, značně nesedly. Bylo co napravovat a novinka s upravenou sestavou poctivě šlape, já osobně bych teda přidal ještě plyn a se zvukem bicích se taky ještě srovnávám, každopádně reparát se povedl. (brutusáček)

- fandové desek Andílků s Tuckerem budou chrochtat blahem. Pravověrní na novince dostávají nasypaný sirnatý nářez, na který mají už dekády patent. Opakované poslechy ale odhalí, že tomu něco málo chybí. Sandoval je jenom jeden, a to Fuller jede přesně v jeho stylu. Postrádám taky atmosférická intermezza, kterými byli Morbid Angel pověstní. Ale dobré to je, o tom žádná. Chlapi, na koncertě hrajte, prosím, vše. I věci od Vincentky... (onDRajs)

- a hlas přidal i Kuba.

(4) THE FACELESS - In Becoming A Ghost (12/2017)

- desku jsem zaregistroval jenom díky tipu od Brutusáčka z minulé desky. Měl jsem dojem, že po četných personálních rošádách to spíš zabalí, ale opak je koukám-slyším pravdou. Michael Keene to ponechal na trojce od poslední změny sestavy (Justin McKinney, Ken Bergeron a Chason Westmoreland) a dal dohromady opravdu hodně zajímavou desku, jejímž jediným problém je, že to nejsou The Faceless. Minimum skladeb je hodno staré tvorby, zbytek je bez tváře – tedy, uslyšíte zde nespočet odkazů na tvorbu jiných kapel (jak bylo zmíněno), ale tvář samotné kapely je zde druhotná. Beru to tedy spíše jako sólotvorbu pana principála. Jo a už je tam zase novej bubeník (Bryce Butler). (LooMis)

- normálně bych sem In Becoming A Ghost ani nedával, ale v prosinci jsem téměř nic neposlouchal. Ne že by snad deska byla špatná, ale v součtu všech pro a proti od Autotheism nic nového nepřináší a vůči starším albům? Ani náhodou. Ale oni už jsou The Faceless také jinou kapelou, spíš Michaelovým projektem. (bizzaro)

- Keene pokračuje v linii předchozí desky. Novinka je žánrově hodně pestrá, ale při seznamovacích posleších se nemohu dostat přes ten děsný zvuk. Produkce na In Becoming A Ghost pro mě představuje všechno, co na současném metalu nemám rád. Mlaskavě plastové bicí, papírové kytary, opravdu to nahráli lidé? (onDRajs)

- a hlas přidal i Kuba.

(2) AOSOTH - The Inside Scriptures (11/2017)

- a poslední tip z listopadové desky. Obecně mi nečistý zvuk desky vadí, ale občas to má svoje kouzlo, přiznávám. Ale k téhle kapele prostě ta hniloba a plesnivina prostě patří. A zase mě to baví, i když míň než předchozí An Arrow In Heart, ze které víc dýchalo zlo, zmar a byla celkově agresivnější (a víc se mi líbil i obal se smrtkou na krku :-) ) (LooMis)

- já teda v předešlé desce až takové zklamání neviděl, to ale nemění nic na faktu, že pětka je znamenitá. (brutusáček)
 
 
 
 
 
(2) CLERIC – Retrocausal (12/2017)

- sedm let po Regressions, stále stejný chaos, byť mi přijde, že je novinka o něco ucelenější. Dotáhl někdo jiný mathcore dál? (BandCamp) (mIZZY)

- a hlas přidal i AddSatan.
 
 
 
 
 
 
 

(2) GLASSJAW - Material Control (12/2017)

- At The Drive In mohou dál nudně přešlapovat na místě. Glassjaw ukázali, jak se dělá návratová deska. (brutusáček)

- neuvěřitelné se stalo skutečností, post-hardcoroví Glassjaw po 15 letech vydávají desku. Žádná ubrečená popina, kluci do toho řežou, navíc nejde o žádné prvoplánové hity. Člověk se tím musí proposlouchat. Překvapení. (onDRajs)

 
 
 
 
 
 
 

 
 
 
 

LooMis

CANDY - Candy Meatworks (11/2017)
- další z tipů z minulé desky, tentokrát od samotného Šéfa (a kterou jsem už nestihl zařadit do minulého měsíce, jinak by to byla bedna  ). Funky punk retard music trio nemůže být výstižnější pojmenování. Střet tuzemských Harmony Bay s Primus. A škarohlídi by měli minimálně ocenit texty, jejichž imbecilní jednoduchost jde vlastně až na dřeň věci. Hravost, zábava a především hudebnost. Tohle jo a všema deseti! (Uvidíme se v desce roku.)

DIABLO SWING ORCHESTRA - Pacifisticuffs (12/2017)
- více swingu, více retra, více zpěvů (hodně a moc moc dobré). Je to odvaz, má to drajf a baví mě to čím dál víc a víc.

ORPHANED LAND - Unsung Prophets & Dead Messiahs (01/2018)
- nechám si to ještě v uších uležet, ale málo platný, tahle kapela už asi nikdy nebude co bývala a bude stále přesývat stejný píseček a hledat v něm nápady, která tam už dávno nejsou.

OPERATION: MINDCRIME - The New Reality (12/2017)
- Geoff Tate se ideově stále ne a ne oprostit od veledíla své bývalé kapely. Přiznám se, že jeho tvorbu nijak usilovně nesleduji, tato deska (poslední z trilogie?) se mi prostě jen dostala do přehrávače a utvrdila v dojmu, že Queensrÿche si stále poslechnu raději. Geoff se tak nějak stále potlouká na pomezí progresivního rocku (o metal se už jen tak občas zavadí) a rád by nakoukl do pompézněji a arénovitěji znějící hudební odnože, kde ale selhává.

mIZZY

IRON MONKEY – 9-13 (10/2017)
- dokonce 19 let od vydání poslední řadovky se sludgeři Iron Monkey vrací na scénu. Novinka zní opět správně nasraně s větší mírou hardcoru. (bandcamp)

SPECTRAL VOICE – Eroded Corridors Of Unbeing (10/2017)
- jedna z nejchválenějších death/doom nahrávek letošního roku. Nutno říct, že své kvality tento debut jistě má. Spectral Voice hrají svou hnusnou smrt převážně v pomalých tempech, když ovšem začnou sypat, má to sílu i síru. Na vyšší pozici mezi alby roku to však nevidím. (bandcamp)

BAGARRE GÉNÉRALE – Tohu​-​Bohu (04/2017)
- instrumentální post-metal/sludge s trombóny. Kapela propojená s Year of No Light, s kterými mají i split/kolaboraci. Poměrně povedená věc, která by mohla být výtečná naživo. (bandcamp)

TETRAGRAMMACIDE – Primal Incinerators of Moral Matrix (11/2017)
- black/death/noise z Indie pod záštitou Iron Bonehead. Netřeba psát víc. (bandcamp)

KWADE DROES – Kwade Droes (EP) (09/2017)
- ano, v Nizozemsku poslední dobou black metal opravdu umí. Na rozdíl od Islandu se však nejedná o sterilněji znějící vykrádačky DsO atd., spíše o dřevní sypanice s atmosférou jak prase. Kwade Droes se do toho navíc daří přimíchat trochu psychedelie, což se cení. Potenciál do budoucna zde rozhodně je, Ván Records většinou ví, co vydává. (bandcamp)

TURIA – Dede Kondre (01/2017)
- podobně jako Kwade Droes další nizozemská perla. Ještě větší špína a jeden z nejlepších atmo-blacků letošního roku. Doporučují i Alkerdeel! (bandcamp)

LVTHN – The Spider Goddess (EP) (12/2017)
- oproti loňskému debutu prakticky žádný posun, šlape to ovšem dobře. (bandcamp)

AUĐN – Farvegir Fyrndar (11/2017)
- jedna z islandských kapel, která sází na atmosféru místo disharmonií. Poněkud sladké, ale na poslech fajn. Holkám se bude líbit. (bandcamp)

CRUCIAMENTUM – Paradise Envenomed (EP) (11/2017)
- mám takový pocit, že všechna EPčka se této kapele vydařila více než dlouhohrající deska. Dalšího Convocation of Crawling Chaos se asi už nedočkáme, ale stále dost slušný death metal. (bandcamp)

BLOOD CHALICE – Sepulchral Chants Of Self-Destruction (11/2017)
- finský black/death se zpěvákem z Torture Killer. Zní to poněkud mainstreamově, ale nakládá docela slušně. (Bandcamp)

OMINOUS SHRINE – The Way Of Restitution (07/2017)
- pokud vás stále baví francouzské kapely vykrádající jiné francouzské kapely. Tentokrát v deathmetalovějším podání. (bandCamp)

bizzaro

FRAMEWORK - Where We Divide (10/2017)
- tihle Amíci se sice otitulovali jako melodický death metal, ale tam je žánrově vůbec nevidím. Jejich EP mi přijde jako gojirovštější moderní death metal s atmosférou a poslouchá se nadmíru příjemně. (bandcamp)

GODGE – Carcosa (10/2017)
- Godge jsou z hlediska statusu (kapela, členové) pro mě neznámou, jen vím, že jsou z Pittsburgu a mám tucha, že jde o jednoho chlapíka s kytarou a mašinkami. A ano, zas moderna. První dojem je, že Carcosa zní nadjentle, ale jinak očekávejte spíš groove metal s technickými pasážemi a melodiemi. Takže? Moderní progresivní metal. (bandcamp)

ALMANAC – Kingslayer (11/2017)
- skoro se stydím sem tenhle tip dát, ale takhle dobrý power/heavy jsem dlouho neslyšel! (Protože tam hraje Victor Smolski z Rage a zpívá Andy B. Franck z Brainstorm! - pozn. hevačového guru LooMise.)

piTRs

ACCEPT - The Rise of Chaos (08/2017)
- neotřelost náplně desky jde ruku v ruce s neotřelostí jejího názvu. Ale vlastně to není myšleno nikterak jízlivě ani výsměšně. Je to tak dáno, pouze ten moment překvapení už asi zasáhne méně párů uší než v roce 1985. Ale časem ošlehané máničky, sedávající tam někde v koutě zařízení, které prozatím nelehlo popelem EET vyhlazování, mají další bytelný manifest a důvod ke spokojenosti. A to taky není myšleno nikterak jízlivě ani výsměšně.

GALACTIC COWBOYS - Long Way Back to the Moon (11/2017)
- sedmá studiovka, po sedmnáctileté pauze od té předchozí. Vše zdá se být v pořádku - klasické vyhrávky a typicky beatlesácké sbory - jo, jsou to oni. V těchto pasážích nezaměnitelní a okamžitě identifikovatelní, na rozdíl od thrash/HC výpadů, kdy často padali do strmé propasti tuctovitosti. Nikdo nemládneme, takže i tady se víc jakoby bilancuje a smiřuje s tokem života než na nikdy nepřekonaných prvních dvou deskách, kde se nespoutanost dala krájet i v pomalejších a košatějších pasážích. Ale i tak beru a tleskám, je to lepší, než jsem čekal. 

REX BROWN - Smoke on This (07/2017)
- pohoda po americku. Takové plandání mezi ospalejšími Lynyrd Skynyrd na jedné a třeba Alice In Chains na druhé straně. Někde se hloubá na hranici depky, někde se chce jen tak pohupovat s bourbonem v ruce a třeba nějakou lasičkou po pravoboku, v duchu nálady videa k Fault Line. Deska, která není nabušená nějakými neslýchanými okamžiky a na kterou je potřeba poměrně speciální rozpoložení, ale pak si umí říct své.

brutusáček

BENEATH – Ephemeris (08/2017)
- no hurá taky z Islandu přistálo něco, co není black metal. Musím dát za pravdu všem kolegům z redakce, kteří Beneath doporučovali, protože to neuvěřitelně klepe!

CONVERGE – The Dusk in Us (11/2017)
- žádná jejich deska není slabá, uvolněná chaotika a rovné zpěvové linky se mi čím dál tím víc zažírají pod kůži.

KELELA - Take Me Apart (10/2017)
- pomezí RnB a elektroniky a půvabný hlas k tomu má za výsledek, že songwriterka Kelela stvořila krásnou desku.

SAMAEL - Hegemony (10/2017)
- nuda.

YOB - The Great Cessation (12/2017)
- znovu vydaná deska z roku 2009.

Herelson

ELIO RIGONAT - Egregor II (07/2017)
- avantgardní spojení melodického deathu, blackového zpěvu a divokého Balkánu. (bandcamp)

EVIL DAY OF DEATH - EP1 (07/2017)
- instrumentální kolekce na pomezí metalcoru a djentu s klidnými atmo pasážemi, která by mohla konvenovat fanouškům Plini a podobných. (bandcamp)

FOREDOOMED - Ordeal (08/2017)
- Finové ve svém plnohodnotném debutu spojili Amorphis s Opeth a Insomnium s Edge of Sanity. Pro mě hodně povedený melo death. (bandcamp)

INTERVALS - The Way Forward (12/2017)
- nové album logicky navazuje na předchozí instrumentální počin (ten však zřejmě pro mě zůstane nepřekonán) a je v něm co objevovat. (bandcamp)

SUTRAH - Dunes (09/2017)
- fanouškům Martyr nebo Lykathea Aflame se kanadští technici doporučují k pozornosti. (bandcamp)

JSt

EQUIKNOXX - Colón Man (11/2017)
- hype kolem tohohle jamajského projektu mi pořád přijde poněkud přehnané, ale pod vlivem masáže year-end listů jsem si je poslechl znova a je to velká zábava, rytmicky a zvukově velice bohatá – tak trochu dancehallový Four Tet.

ACTRESS - AZD (04/2017)
- podobný případ. Britskému producentovi se opět podařilo lehce pozměnit svůj specifický zvuk, který je jak cizí a rozstřelený, tak vyloženě relaxační.

ANAHITA - Tourmaline (05/2017)
- společný projekt členek psych folkových projektů Espers a Fursaxa, moc pěkný šamanský drone. 

 
 

 
 

LooMis

NEVERMORE - vše
- i letos zemřelo hodně dobrých muzikantů, nicméně Warrel G. Baker mě prostě sejmul. Tuhle kapelu nelze nemilovat, není slabé desky, ni EP, ni DVD. RIP Warrel Dane, FOREVERMORE!

mIZZY

KING CRIMSON – vše
- když už mám lístek na červnový koncert.

piTRs

ANACHRONIC - The Story of a Sun (1994)
- plně realizovaná, avšak nikdy nevydaná druhá deska pardubických thrash alternativců, teprve nyní zresuscitovaná aspoň virtuálně. Kapela zde zní méně metalově a ještě o poznání alternativněji než na o rok starším debutu a dalo by se říct, že je zřetelně otevřenější širšímu publiku. Ale přesto (nebo spíš právě proto), že byla po všech stránkách o světelné roky napřed oproti v podstatě celému zbytku tehdejší tuzemské scény, žádný průlom do širšího povědomí se nekonal a už asi navždy zůstane záležitostí pro pár fajnšmekrů. Zajímavou (nikoliv však klíčovou) informací může být, že basu a zpěv zde obsloužil současný hitmejkr Michal Hrůza.

RUNNING WILD - Port Royal (1988), Death or Glory (1989), Blazon Stone (1991), Pile of Skulls (1992)
- Ježíšek a Noise se vytáhli. Nejlepší pirátí chvilky na parádně digipackově ošetřených letošních remasterech, který teda fakt hrajou!

WITHERSCAPE - The Northern Sanctuary (2016)
- no, rok a půl po vydání, trochu zaspání, no. Klasický Swanö se skoro kompletní paletou svých poloh, která povětšinou drží pohromadě a chvílemi by možná mohlo jít i o nějaký ten Crimson III. S pokročilejším hracím časem se párkrát škobrtne do samoúčelnosti, jako se to občas stává u Nightingale, ale nakonec vše dobře dopadne. 

onDRajs

WEATHER REPORT - I Sing The Body Electric (1972)
- vždycky jsem si myslel, že Weather Report tíhli spíš k funk/groovy fusion, jenže jejich začátky jsou regulérní avantgarda. Miles Davis a jeho tvář na přelomu 60./70. let je znát, I Sing The Body Electric má ovšem vlastní ksicht - obsahuje neuvěřitelné množství zvuků, detailů, nálad. Experimentální, objevné, krásné, ale na poslech poměrně těžké.

LIVING COLOUR - The Paris Concert (2009)
- při projíždění posledních desek Living Colour jsem narazil na tohle. Při poslechu jsem měl hubu dokořán. Podobně to kapela válela před lety v Akropoli a já na to skoro zapomněl. Brutální příliv nápadů, energie a instrumentálních kousků. Doug Wimbish zabíjí!

VERNON REID - Mistaken Identity (1996)
- nemohl jsem vynechat ani sólovky klíčových členů Living Colour. Mistaken Identity musel být v době vydání pro fanoušky kapely pořádný šok. Mix hip-hopu, funky a jazzových instrumentů čeří vodu i dnes. Na dlouhou stopáž ovšem album jede v příliš stejné lajně.

DOUG WIMBISH - CinemaSonics (2010)
- krásná oddychová multižánrová deska od mistra baskytary. Doporučuju.

STEVE ROACH - Magnificent Void (1996)
- deska, která mi otevřela oči. Slovy nejde vyjádřit, co se tu na ploše 70 minut odehrává. Ambietní opus magnum ve jménu vesmíru!!! 11/10

Kuba

MAYHEM - De Mysteriis Dom Sathanas Alive (2016)
SPASTIC INK - Ink Compatible (2004)
SPASTIC INK - Ink Complete (1997)
MAYHEM - De Mysteriis Dom Sathanas (1994) 


Přispěj do diskuze

Načíst jiný

Bizz: Přéééésně :-)
js: Mně zas přijde jako klišé obrat "zvuk zestárl" :-) Ten přece nemůže zestárnout, je furt stejný, stárnou spíš lidi a mění se jejich pohled na věc, zvuk fakt ne...

   anonymous: js: Ty se tady jednou za měsíc objevíš, hned mě setřeš a pak zase měsíc nic :-)   
pac je na Fullmoonu :)

js: Ty se tady jednou za měsíc objevíš, hned mě setřeš a pak zase měsíc nic :-) Klidně mi něco v tomhle (sub)žánru doporuč, rád si to poslechnu. Pro mě je Magnificent Void "objev desetiletí" (příměr, nebrat prosím doslovně), poslouchám to snad každý den už tak tři měsíce. Blízké je mi to i tematicky, viz Bohmův neomezený celek, dost se tomu teď věnuju:
https://cs.wikipedia.org/wiki/David_Bohm

tvl, jsem dal po předlouhé době Regressions (který jsem ani tehdy neměl zvlášť naposlouchaný) a hrne to ukrutně, musím znova poslechnout i tu novou věc (která mě bavila, ale nijak extra výrazně)

teda skutečnost, že někdo hraje zároveň v Imperial Elephant a SC3, mi přijde nádherná:)

jinak se přidávám ještě z minula k pochvale Kwade Droes, přesně jak říká pán pode mnou, ale žádná 9/10 ani náhodou, a překvapivě sympatičtí i Candy - navíc mě tam dost zaujal text skladby V kole, kterej asi tak z půlky vypadá jako koláž Beckettových textů, až to snad ani nebude náhoda.. (s nimi můžete udělat rozhovor, přispěju otázkou;))

z toho Stevea Roache jsem rozpačitej, na jednu stranu vlastně fakt působivá skladba a vrstevnatost, na druhou space soundtracková klišé, zvuk, kterej dost zestárl, new age tendence...

Kwade Droes celkem dobrý, hlavně ta druhá skladba s Dick Dale/Morricone úvodem :) ... cítím z toho inspiraci Urfaust, ale udělaný jinak, trocha psychedelie, špína, ty zechovaný vokály taky pěkný, vyplatí se sledovat dál...

Cleric budou chtít ještě dost poslechů, ale taky mi to asi přišlo trochu konzistentnější a ne až tak náročný/vyčerpávající na poslech, resp. je možný, že už jsem po Regressions prostě otrlej :) ... pro mě příjemný překvapení, že mě něco z + - podobný hudby pořád baví, furt to má nápady, atmosféru, super zvuk ... spolu s Calculating... a Irony... od tDEP nejlepší věc v žánru (i když říkat tomu jen mathcore/metal je vlastně dost zjednodušující) ... (mj. kytarista Cleric - Matt Hollenberg, hraje v Zornově Simulacrum s Johnem Medeskim, Trevorem Dunnem a Kennym Grohowskim - bubeník mj. Imperial Triumphant a Secret Chiefs 3 - hrál s nima tehdá v Ostravě...)

Cleric šli vždy tak nějak mimo mě, tak ochutnám a na Rexe jako fanouška Down se taky podívám. Aosoth mam celkově dost vysoko v desce roku

MA nebrat. nema to koule, zvuk je blbej, nak me to vlastne nebere, ale asi lepsi nez Iludblabla

Gezus, já jsem dement, přepište to někdo, prosím! :D
Jde poznat, že jsem to sepisoval nalitej někdy během svátků, heh.

17 let po Regressions? :-)
Jinak jsem docela rád, že comebackovku Morbidů vidíme všichni docela střízlivě...

aktuálně

diskuze