Album prosince 2018

Album prosince 2018

Prosincové počasí zimu rozhodně moc nepřipomínalo, ale u nás na první příčce zásluhou Islandu přituhlo pořádně!

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb letošního roku, které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve (cca od poloviny roku 2018) – řazení stejné jako u 2)

(3) SVARTIDAUDI - Revelation of the Red Sword (11/2018)

- vše již bylo řečeno minulý měsíc, já jsem poslouchal až v tomto. Bohužel pro mě osobně málo dis, málo tlak, hodně art. Ale určitě výborný album, který nezapadne. (vaněna)

- stejně jako předchozí měsíc. Jen bych dodal, že s dalšími poslechy album stále roste. (BandCamp) (mIZZY)

- nejlepší letošní blackmetalová deska (= jediná, kterou mě baví nějak víc poslouchat). Nic tak silného jako The Perpetual Nothing (nebo i titulní z FC) tu není, ale jako celek je Revelations… skladatelsky vyrovnanější a ne tak roztahané jako debut. Největším plusem jsou skvěle zahrané, dynamické a nápadité bicí, díky nimž jsou i ty kytarově relativně slabší/standardnější pasáže energické a zábavné. Kupodivu mi ani nevadí, že je to trochu světlejší a „hodnější“. Ty (místy) harmoničtější postupy jsou celkem osvěžující oproti mnoha „moderním“ blackům, které se motají stále ve stejných, dnes už notně ohraných disharmoniích (ne, že by i tady nebyly, ale…). (Bandcamp) (AddSatan)
 
 
 
(2) ADAESTUO – Krew Za Krew (12/2018)
- ke konci roku často vychází alba, která patří k tomu nejlepšímu, co dosavadní rok nabídl, a noví Adaestuo mezi tato alba rozhodně patří. Po skvělém EP tento projekt, na kterém se podílí kytarista z Nightbringer, Vainaya z Cornigr a zpívá zde Hekte Zaren, namíchal skvělý mix black metalu, dark ambientu a podivných vokálů, jehož atmosféra překonává většinu letošních nahrávek. (BandCamp) (mIZZY)

- experimentálnější mezinárodní black projekt s darkambientními intermezzy. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 

(2) DYSMORPHIC - An Illusive Progress (11/2018)

- méně techničtěji pojatá Obscura, víc to tlačí. (LooMis)

- death metal v solidním provedením, lehký dotek progrese v druhé polovině alba. Mohlo by zaujmout fanoušky Gorod apod. (BandCamp) (Herelson)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) SULPHUR AEON - Scythe of Cosmic Chaos (12/2018)

- německej melodickej death metal. A přesto je to fakt dobrý. Přijde mi to trošku někde mezi Necrophobic a Immo, melodický zpěvy k tomu. Veškerý nástroje úplně v pořádku, masivní riffáž, parádní změny nálad a temp. Pokud jsi jen trošku fanda mrtvýho žánru dm, tohle se ti bude určitě líbit. (vaněna)

- atmosférický black/death na lovecraftovské téma lze doporučit fanouškům Behemoth, kteří letos nebyli zcela hudebně uspokojeni. (BandCamp) (Herelson)
 
 
 
 
 
 
 

(2) VALKYRJA - Throne Ablaze (11/2018)

- víc Watain než poslední Watain. Hodně muziky. (vaněna)

- Švédsko, black, povedený kytary! (bizzaro)

 
 
 
 
 
 

 
 
 
 
 
 
 

vaněna

MISOTHEIST - Misotheist (11/2018)
- tři disharmonický vály po deset minutách. Anonymní norskej chrlič zla. Může připomenout třeba Flesh Cathedral. Perfektně zpracovaná deska mimochodem.

DYSPHOTIC - The Eternal Throne (11/2018)
- velká lahůdka brutálního deathu, a to dokonce z Ameriky. Hodně vlivů z jiných žánrů=pestrost. Vůbec nejde o pidlikačky ani o koberce, tohle je opravdu nadšenecká fošna upomínající na to nejlepší z pomalýho death metalu. Debutový album, který se hodně povedlo

CORPSESSED - Impetus of Death (11/2018)
- další žánrově naprosto vyhraněná deska. Brutální, pomalej finskej death metal. Jasná pocta kultům Demigod + Amorphis = pohoníš.

WHOREDOM RIFE - Nid Hymner av Hat (11/2018)
- k tomuhle albu těžko co psát. Stoprocentní norskej bm, kterej si na nic jinýho ani nehraje. Temný, šlape, super.

OMNIPOTENCE - Praecipitium (12/2018)
- pro mě úplně neznámá kanadská kapela dm/bm. Všechno je naprosto v pořádku, a jakobych cítil určitý mladický nadšení.

REVENGE - Deceiver.Diseased.Miasmic (12/2018)
- nejlepší nakonec. Kanadskej kult antihudby vyblil osm a půl minuty zla. Už víme, který album v prosinci Šéf nenáviděl nejvíc. Vynikající!

mIZZY

ABYSSOUS – Mesa (EP) (11/2018)
- po výborném koncertu na Never Surrender festivalu vydali němečtí deathmetalisté slušné EPčko. (BandCamp)

DEBEMUR MORTI – Servants Of Chaos II (12/2018)
- kompilace všemožných kapel, které francouzský label vydává. Je zde hodně úplně nových songů, které na jiných albech nenajdete. Sice netvrdím, že všechny skladby jsou výborné, některé mě i docela sraly, na druhou stranu jsou zde i věci jako Behexen, Blut Aus Nord, Manes, Terra Tenebrosa a nový Vindsvalův projekt Yerûšelem, což jsou prostě sázky na jistotu. (BandCamp)

DAUGHTERS – You Won't Get What You Want (10/2018)
- přidávám se ke zbytku, co chválili tohle album už minulý měsíc. Sice mi zda občas vadí zpěv, ale instrumentální sekce předvádí slušný hukot. (BandCamp)

piTRs

DARK GAMBALLE - Hluboký nádech (11/2018)
- jo, když se to svede, jde to i česky. Umějí to ještě Master´s Hammer a Insania, u těch je ale převažujícím společným jmenovatelem sarkasmus, ironie a špetka toho nihilismu, kdežto vyškovští většinou expresivně tnou do samotné reality, až to někdy mrazí, pálí, bolí. Zajímavé je taky sledovat, kam až jako těleso od původního (ale už tehdy nad průměr vysoko vyčnívajícího) death/thrash hrození bez ztráty lesku hudebně došli. A ty záblesky nepěkně škworoidních odstínů zpěvu (Medůza) určitě nejsou záměrem.

AddSatan

DREW MCDOWALL – The Third Helix (09/2018)
- experimentální elektronika/post-industrial, ambientní, psychedelická, podivná. McDowall spolupracoval s Coil na většině jejich nejlepších desek a je to znát, ta podobnost je často dost velká. Zajímavá deska, která si zaslouží vícero poslechů. (Bandcamp)

JEREMIAH CYMERMAN – Decay of the Angel (08/2018)
- v hlavní roli klarinet + trocha efektů, elektroniky a perkusí. Současná kompozice („moderní klasika“)/experimental (možná i něco z avantgardního jazzu/improvizace?). Z větší části to má blízko k spíše temnějšímu ambientu (místy i noise/drone), i když ne vždy je ta temnota úplně jednoznačná a jsou tu i (relativně) světlejší místa. Často to na mě působí až zneklidňujícím dojmem, předtuchou něčeho zlověstného, místy mi to přijde „strašidelnější“, než spousta (většina) dark ambientu. Je to zajímavé kompozičně, technicky, atmosféricky i zvukově. Jedna z nejlepších letošních desek. Jinak za zmínku stojí, že Cymerman působí/il i v Tartar Lamb II a BloodMist s Toby Driverem. (Bandcamp)

IMPERIAL TRIUMPHANT – Vile Luxury (07/2018)
- řekněme (+ -) avantgardní death (a někdy trošku black) metal, těžící hlavně z GorgutsObscura, někdy na(free)jazzlý (jsou tu i jazzové pasáže bez metalu), místy i s vlivy klasiky 20. století. Zajímavější mi to přijde spíš až od třetí skladby dál a asi mě nejvíc baví místa, kdy je to míň metal. Ano, je to docela dobré, ale pořád mám takový pocit, že by to mohlo být kompozičně ještě promakanější, divnější, nebo i atmosféričtější...? Prostě něco (málo) tomu chybí. Chválím ale přirozený zvuk od Marstona (prý se nahrávalo živě - ve studiu). (Bandcamp)

onDRajs

ANGUISH - Anguish (11/2018)
- dva členové freejazzových Fire! Orchestra, dva lidi z Dälek, klávesák z krautrockových Faust. Celek zní jako mix všech zmíněných kapel.

DEAD CAN DANCE - Dionysus (11/2018)
- Gerrard a Perry opustili klasickou písňovou formu známou z návratové desky Anastasis a pustili se do dlouhých etno kompozic. Oceňuju u nich snahu i po letech zkusit něco nového. Docela překvapení.

EVOKEN - Hypnagogia (11/2018)
- Evoken tady poznáte takřka ihned. Klasický rukopis, riffy, ale na stará kolena i stále větší důraz na výrazné melodie. Takový jejich standard.

LooMis

SITHU AYE – Homebound (12/2018)
- opět fajné kytarové rozjímačky.

PURGATORY - Purgatory (EP, 12/2018)
- Jon Shaeffer znovu natočil 5 skladeb a vydal pod jménem, které předcházelo Iced Earth. Rukopis je jednoznačný, ale hudebně je to jenom doplnění diskografie pro fandy – inspirace Judas Priest i Iron Maiden je tady velmi pěkně slyšitelná.

METAL CHURCH - Damned If You Do (12/2018)
- druhá deska s Mikem Howem, trochu melodičtější než předchozí XI (2016), ale hitovek je tady víc.

CONCEPTION - My Dark Symphony (11/2018)
- návrat progresivních Norů na scénu je trochu pozvolný, ale je to tam!

SADIST – Spellbound (11/2018)
- starého psa novým kouskům nenaučíš. Nějak mi ty poslední desky začínají splývat.

SKY EMPIRE - The Dark Tower (09/2018)
- zní to jako starý Dream Theater a hraje to jako starý Dream Theater. Kdyby takhle zněla nova deska Dream Theater (2019), tak by to byla paráda. Období Metropolis jak vyšitý.

KRIEGSMACHINE– Apocalypticists (10/2018)
- zdá se mi to, nebo mají patent na všemožné bahno v poslední době hlavně Poláci? Rozhodně nepouštět hlasitě v dosahu dětí!

AXXIS - Monster Hero (10/2018)
- kéž by takhle svěže a energicky hráli i níže uvedení Stormwitch. Mocná hardrocková jízda!

STORMWITCH - Bound to the Witch (06/2018)
- po hevači ani památky, vládne hard rock, což by nevadilo, ale bohužel většinu času je to nuda.

bizzaro

THE SABBATHIAN – Latum Alterum (01/2019)
- occult doom s, jak jinak, ženským zpěvem.

DEWAERE – Slot Logic (12/2018)
- francouzský noise punk. Hlasitý, heavy, noisy rokec, který nemá zas tak daleko k Daughters, ale tohle je přece jen víc rokenrol.

HATE ETERNAL - Upon Desolate Sands (10/2018)
- ale jo, nakonec mě to docela baví.

IRREVERSIBLE MECHANISM - Immersion (09/2018)
- tvl, je to náser. Žeru to, v únoru se rozteču.

JSt

4023 - s/t (10/2018)
- vlastně mě překvapuje, jak mě to baví, na ambient dost filmová a konkrétní nahrávka, což většinou neocením, ale tohle se zkrátka poslouchá skvěle.

Herelson

ASCARIASIS - Kintsukuroi (09/2018)
- kanadská death technika s přesahem až k post-rocku. Oproti poslednímu EP z roku 2012 se to letošní ještě více odklání od metalu k ambientu a blackgaze (?). (BandCamp)

 
 
 

 

AddSatan

EAGLE TWIN – The Thundering Heard (Songs of Hoof and Horn) (03/2018)
- nejlepší stoner/sludge/doom metal (+ troška drone, blues, psych rocku a heavy metalu) deska posledních 2 let. Originální to moc není, v první skladbě jsou hodně slyšet Sleep/OM, ve druhé klidnější věci Neurosis (nebo dokonce staří Lvmen), ve třetí Black Sabbath a v poslední Earth. Ale je to tak dobře složené a zahrané, že mi to vlastně vůbec nevadí. Super zvuk a zpěv. Snad jen sóla jsou asi ve dvou místech až moc „guitar hero“, ale dá se to. Potěšilo i „nod to Zdeněk Burian“ v bookletu. (Bandcamp)

STARKWEATHER / CONCEALMENT split (03/2018)
- vše podstatné v recenzi. Za mě vedou Starkweather – vyzdvihnu hlavně psychopatický a poměrně variabilní vokál, ale baví mě to jako celek, i ta zvláštní „sóla“, která tu vlastně částečně plní funkci nosných linek. U Concealment to táhne hlavně celkem nápaditá rytmika, jinak je to na dnešní poměry takový „disharmonický standard“, ale jo, je to fajn. (Bandcamp)

onDRajs

KLONE - The Dreamer's Hideaway (2012)
- parádní deska. Koho nebaví čekání na další album Tool nebo oplakává australské Cog, jasná volba.

POPOL VUH - In den Gärten Pharaos (1971)
- objevil jsem Ameriku! Teda vlastně západní Německo... Experimentální elektronika, která o mraky let předběhla svou dobu. Opakováním k transdendenci!

MADDER MORTEM - všechno

JSt

GHETTS - Freedom of Speech (2008)
- jeden z nejlepších MC v grimeu, brutálně rychlý, agresivní, místy dokonce sofistikovaný. Když se to sejde s dobrou produkcí (spíš v první polovině mixtape), je to masakr.

TRIM - Soulfoold Vol. 1 (2007)
- další produkt bloumání archivy grimeu. Vzácně konzistentní mixtape se skvělou, často dost "eski" produkcí a relativně vyklidněným rapem.

Kuba

UNEVEN STRUCTURE - Februus (2011)
- tahle deska dokáže fungovat stejně dobře na soustředěný poslech, ale i jako pouhá hudební kulisa. Někdy méně not dokáže udělat své.

VILDHJARTA - Masstaden (2011)
- kolikrát jsem se přistihl s nechápavým výrazem, jak je možné některé pasáže složit. A to už jsem desku za ty roky točil skutečně hodně.

ORIGIN - Antithesis (2008)
- strašně mě baví feeling, který ve mně deska vyvolává. Strojově chladná prezentace techničnosti v plné kráse.

ALARUM - Eventuality (2004)
- Eventuality mám hodně rád. Desku jsem tehdá objevil během bádání v prog rybníčku, kdy jsem znal pouze Cynic, Atheist a pár dalších.


Přispěj do diskuze

DR: viz. Forum/top-5-filmy - moje příspěvky (a i tvůj) z konce 2015 :)
každopádně jo, ten film o filmu je snad stejně super jako film samotný, skoro neuvěřitelný, že to vůbec vzniklo...

AS: Doporučuju dokument o natáčení Fitzcarralda, jmenuje se to Burden of Dreams /mimochodem výborný název.../

prave mi prislo, ze to docela vycniva nad tim posledni rokem.. uz to posloucham od listopadu a zatim se nechystam prestat

Jo, Misotheist jsou fajn black, ovšem nemyslím si, že by nějak vyčnívali oproti jiným kapelám, které Ole vydává.

Kanaďany zkusím.

za me tez Misotheist, Whoredom Rife a Adaestuo, vsechno hodne silny nahravky

+ stale:

Purity Renaissance - s/t
Chätiment - Sang des Carpathes

Svartidaudi lepsi nez jsem cekal, ale zatim to nevypada, ze bych mel nejakej duvod se k tomu vracet

DR: jo taky jsem to tak měl :). Zvláště Aguirre, Nosferatu a Fitzcarraldo bych zařadil do (nějakýho širšího) topu filmů vůbec, ale líbilo se mi všechno od něj zatím.
Proč by ne? Morning Sun Rays z Nosferatu a Morgengruß z E & S (+ The River that Runs with Love Won't Run Dry od Swans) to je těžká romantika - chválili nám to i prarodiče :)

AS: Já teď hodně koukám na Herzogovy starší filmy, takže volba na Popol Vuh padla tak nějak automaticky... Ale pustit si to na svatbě? To by mě nenapadlo :-D

Popol Vuh - IdGP mě před pár lety taky dost překvapilo, zvláště druhá skladba Vuh, kterou nahrál Fricke na varhany v nějakým kostele, je nádherná - jedna z nej skladeb v ambient/drone hudbě vůbec, jinak nevím, jestli jsi už neslyšel, ale hlavně Aguirre, On the Way to a Little Way (= částečně soundtrack k Herzogově remaku Nosferatu), Einsjäger & Siebenjäger,
Hosianna Mantra jsou od nich taky skvělý alba... resp. snad na každý jejich desce ze 70. let jsou dobrý skladby... asi jediný místy/částečně new age, co se mi líbí (mj. loni nám 2 jejich skladby hrály na svatbě při obřadu :) ).

Loo: Krieg hlavně pouštět v přítomnosti dětí, však to celý tak nějak cinká jak vánoční stromeček, parádní bicí!

Svarti u mě tak top...

Svartidaudi u mě skončí v letošním topu. Pro mě osobní překvapení, debut mě prakticky vůbec nezaujal (ještě to zkusím)...

aktuálně

diskuze