Album října 2018

Album října 2018

Zase tu máme jeden deskově pěkně bohatý měsíc a se 4 hlasy jej ovládli naši slovanští bratři. Avšak nezaostává ani tuzemská scéna, ze které vám přinášíme několik zajímavých tipů.

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb letošního roku, které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
 
(4) BEHEMOTH - I Loved You at Your Darkest (10/2018)

- Nergal a jeho chlapci makali a makali, až se promakali k jednomu z čelních míst v průniku takzvaně extrémního metalu a vrcholného showbusinessu. Kontrakt jest nyní definitivně zpečetěn, a opovažte se teď parazita od hostitele oddělit!  V té svíčkové by klidně mohl být i chlup, jen kdyby byla na porculánovém talíři - z polystyrenového boxu už nešmakuje. Já vím, teď až půjdu zas u nás na Křivoklátě v létě na maliny, sežerou mě vlci. "Vlci" z Gdaňsku... (piTRs)

- i přes negativní ohlasy jsem s novinkou docela spokojen. Zas takový popík, jak se povídá, to není, a skladatelskou úroveň si Nergal a spol. drží. (mIZZY)

dlouho jsem váhal, zda sem novinku Behemoth dát, ale nakonec proč ne, deska je to na poslech dobrá, byť Poláky posunuje už dál od temných vizí. (bizzaro)

- a hlas přidal i Kezir.
 
 

(3) KRIEGSMASCHINE - Apocalypticists (10/2018)

- technická mlha. Našlapaných 50 minut, na můj vkus sice málo řeže a štípe, ale o to víc uslyšíš různých cingrlátek a vyhrávek. (vaněna)

- vzhledem k tomu, že nové album Kriegsmaschine nikdo moc nečekal, o to větší překvapení Apocalypticists je. Komu se líbí Enemy of Man, tak bude i s novinkou spokojený. (mIZZY) (BandCamp)

- bubenicky naprostá fantazie, zvoní to jak o Vánocích, celkově víc atmo než předchůdce, který mě zatím baví trochu víc, každopádně hodně zdařilé. (brutusáček)
 
 
 
 

(3) OUTRÉ - Holow Earth (10/2018)

- takhle přesně se to má dělat. Technický black metal, naprostá špička dnešní scény. Atmosféra, rychlost, technická dotaženost. Tomuhle albu neumím nic vytknout. (vaněna)

- zatím jsem do novinky nepronikl tolik jako do Ghost Chants, nicméně kvalitní album Hollow Earth jednoznačně je. Jen teda nový zpěvák (shodou náhod taky Mateusz) je o něco slabší než Stawrogin. (mIZZY) (BandCamp)

- no konečně taky nějaký uragán z polského BM. Předchozí deska byla ok, ale naživo nějak né a ne zabrat. Outre dle mého trochu zpřímočařeli a nabrali na rychlosti, což cením. (brutusáček)
 
 
 

(3) SOUL DECODER - HAAL-A-KHUL (09/2018)

- vedle Diligence tady roste další parta mladých a dravých klučinů, kteří se nebojí zkombinovat vícero moderních stylů a podpořit to skvělými hráčskými výkony. (LooMis)

- Češi se v prog-deathu neztratí, s tímhle si ostudu ve světě neuřízneme. Solidní práce. (onDRajs)

už nějakou dobu jsem nedával tip domácí. A je tu v podobě mladých talentů z Prahy hrajících něco jako blackened technical melodic modern death(core), očekávám, že o těchhle klucích ještě uslyšíme. (bizzaro)
 
 
 
 

(2) BEYOND CREATION - Algorythm (10/2018)

- zajímavá deska, kde škatulka progresivní death metal se opět plní příměsemi dalších stylů. Samozřejmě basa je stále dominantním prvkem, byť Dominic Lapointe tam není, Hugo Doyon-Karout je další neskutečný basový monstrum. (LooMis)

- deska, která obsahuje pestrou kompaktní paletu hudebního projevu. K té pestrosti hodně přispívají různá intra a mezihry, jejichž vyznění osciluje od komorní polohy až k pompéznosti filmového soundtracku. Perfektní koláž, vynikající deska. (Herelson)
 
 
 
 
 
 
(2) BRAINSTORM - Midnight Ghost (09/2018)

- Brainstorm si udržují laťku kvality stále v horních patrech. Ve srovnání s předchozími deskami je to v podstatě udržení si statutu poctivé powermetalové kapely. Andy B. Franck má nicméně stále stejně úžasný hlas. (LooMis)

- a hlas přidal i Kezir.
 
 
 
 
 
 
 
 
(2) CARPE NOCTEM - Vitrun (10/2018)

- islandský klenot. Základem je black metal, ale cítíš tu i vlivy sludge, temný atmosféry moderních doomovejch kapel. Album temný a divný, kde zlo leze nahoru pozvolna. Vynikající.(vaněna)

- ještě musím albu věnovat trochu více pozornosti, ale díky několika vyčnívajícím prvkům by mohlo být fanoušky islandského blacku trochu méně přehlíženo než In Terra Profugus. (mIZZY) (BandCamp)            
 
 
 
 
 
 
(2) CRYPTOPSY - The Book Of Suffering Tome II (10/2018)

- Cryptopsy tlak na kvalitu přelstili tak, že vydávaj jenom epka a tenhle systém jim baštim, 4 porce nástřelu a nashledanou. (brutusáček)

- palba! Jen to nejsou moc Crypto... (Gába)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
(2) DAUGHTERS – You Won´t Get What You Want (10/2018)

- jasná deska měsíce. Spolu s posledními Manes čistá genialita! (vaněna)

nářez, úlet, návrat jako hrom! Chci se stát svou dcerou! (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
(2) DEVOURING STAR - The Arteries of Heresy (10/2018)

- opět super, Devouring Star rozhodně patří v záplavě nových blackových kapel mezi ty, které si zaslouží pozornost. (mIZZY) (BandCamp)

- blackmetalový fičák, tentokráte ze severu, opozice oproti polským atmosférám, tady se vsází na rychlost. (brutusáček)
 
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) FACE THE DAY – Stuck In The Present (10/2018)

- Martin Schuster už je delší dobu na „volné noze“, a tak dělá hudbu, co ho baví. Opět si ale zve kamarády a spoluhráče, se kterými už spolupracoval dříve. A jelikož i jeho rukopis je hodně dobře čitelný, a přestože se hudebně jedná o příklon k rockovějšímu podání, stále tam Mindwork feeling prosakuje. (LooMis)

a aby toho po Soul Decoder nebylo málo, ještě jeden domácí tip. Martin Schuster po rozpuštění Mindwork zvolnil, zjemnil a od metalu přešel k rocku, ale úroveň zůstává nadále vysoká. Pokud by se jeho projektu chytl nějaký větší label, věřím, že úspěch by na sebe nenechal dlouho čekat. (bizzaro)
 
 
 
 
(2) GOROD - Aethra (10/2018)

- tenhle měsíc je hodně o technických deskách. A jak Gorod dokázali v minulosti složitě a přesto chytlavě pidlikat, tak novinka je v tomhle hodně přímočará, ale přesto mě baví o trochu více než A Maze of Recycled Creeds. (LooMis)

- Francouzi avizovali, že nová deska bude “more spontaneous and song-oriented music with clear and efficient structures”. Mně osobně přijde Aethra po prvních posleších ve srovnání s předchozí tvorbou možná až moc přímočará a bez překvapení. Každopádně to není špatná deska, která si určitě časem "sedne". (Herelson)
 
 
 
 
(2) HATE ETERNAL – Upon Desolate Sands (10/2018)

- ano ano ano, jestli ostatní věhlasné jména žánru ztrácí na kvalitě (Immolation, Suffocation), tak HE jsou pořád kvalita. Erik občas zakoketuje s heavíkem, ale ty sóla tam padnou jako ulitý. Od Hate Eternal se mi zklamání ještě nedostalo, ten chlap ví, co dělá! (brutusáček)

- pozitiva: famózní zvuk. Grossmann je společně s Roddym, troufám si tvrdit, nejlepší bubeník, co kdy HE měli. Trochu víc melodiky, naopak míň se hrotí. Negativa: nic novýho pod sluncem. Nejdůležitější bylo vyřčeno již dávno. (Gába)
 
 
 
 
 
(2) IRREVERSIBLE MECHANISM - Immersion(09/2018)

- pro vyznavače směru Fallujah jsou IM jasnou volbou. Tentokrát byl za bubny angažován Daniel Presland (Ne Obliviscaris). Solidní deska. (Herelson)

běloruská senzace a její druhé album. Prog death par excellence s atmosférou a chytlavým riffingem. Fanoušci Fallujah zaplesají, ale kopírku nečekejte. V únoru ve Vopici v naší režii. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
 
(2) ONE TAIL, ONE HEAD - Worlds Open, Worlds Collide (08/2018)

- spíš jako honorable mention, protože ani živě mě nebavili a jejich memento je tak generická deska, až mě to překvapuje. (vaněna)

- hudba OTOH byla vždycky lepší naživo než z nahrávky, i tak jsem ale rád, že některé koncertní pecky jako Rise in Red nahráli a tohle album vydali. (mIZZY) (BandCamp)
 
 
 
 

 
 
 
 
 

vaněna

VOID RITUAL - A New Ritual (09/2018)
- jestli neexistuje žánr post melodic bm, tak Void Ritual ho přesně vymezili. Kvalitní a docela technický bm bez agresivity vhodný obzvláště k uklízení.

BLOOD OF SERPENTS - Sulphur Sovereign (09/2018)
- skládáš to imbusákem: rychlost Marduk, ortodoxnost Dark Funeral, melodika Dissection, sólíčka Setherial, a je to. Ale originál chippendale z toho samozřejmě mít nebudeš.

mIZZY

SEKTARISM - Fils de Dieu (09/2018)
- album jsem docenil hlavně díky výtečnému koncertu. Super religiózní funeral doom. (BandCamp)

CURRENT 93 - The Light Is Leaving Us All (10/2018)
- I Am the Last of All the Field That Fell (A Channel) se mi teda líbilo více, tohle je taková až moc velká pohodička. Ale hezká.

TOBY DRIVER - They Are the Shield (09/2018)
- jelikož se nejedná jen o kytarové brnkání s teplým zpěvem jako na Madonnawhore, ale je to více hudba, tak za mě palec nahoru. Dost příjemná nahrávka. (BandCamp)

ARS MAGNA UMBRAE - Lunar Ascension (10/2018)
- opět v pohodě atmo black, jen škoda, že už zde nezpívá Hekte Zaren, jejíž zpěv činil první EPčko něčím výjimečným. (BandCamp)

THE SECRET - Lux Tenebris (EP) (08/2018)
- hardcoristi vydali po šesti letech tři nové skladby a je to čím dál více black metal. V pořádku. (BandCamp)

ULTHA - The Inextricable Wandering (10/2018)
- opět slušnej atmosférickej black, i když taková pecka jako Converging Sins to není.

TEMPLE DESECRATION - Whirlwinds of Fathomless Chaos (07/2018)
- prásáckej death/black a slušné zvěrstvo. (BandCamp)

OKSENNUS - Kolme Toista + Älä luovuta koskaan (Demo) (10/2018)
- avantgardní death z Finska, slušně pošahaná kapela. (BandCampBandCamp)

MALLEPHYR - Womb of Worms (10/2018)
- kluci z Plzně se opět předvedli a nahráli desku, kterou si hned po prvním poslechu chcete pustit znovu. Délka i zvuk ideální, Tomáš sype jak šílenej, dokonce i to minimum lehce vlezlého sólování bylo omezeno a Marek taky nejspíše uznal, že místo dlouhých textů je občas trochu lepší držet hubu. Sám jsem s Womb of Worms velmi spokojený a myslím si, že i kdyby deska vyšla na Islandu, ve Francii nebo v Polsku, kde je místní BM scéna fakt silná, tak nezapadne. Kdyby neměli venku nové album Master's Hammer, tak řeknu, že Anděl za Hard & Heavy je letos jasnej :) (BandCamp)

LooMis

THE ARUSHA ACCORD – Juracan (09/2018)
- zase jedna kapela, která kdysi byla hodně v kurzu. Novinka dává vzpomenout na divokou a neurvalou minulost, pak přijde zvolnění a „dospělejší“ pojetí math coru. 

SHINING – Animal (10/2018)
- zklamání, slabota, popina. Asi jenom jedna skladba, co dělá čest starým Shining. Jsou to ty Norové.

TOURNIQUET - Gazing at Medusa (10/2018)
- Ted Kirkpatrick stále jede svou lajnu, progresivity už zde není ani za mák, většina skladeb už je jen klonem bývalého a slyšeného a nezachraňují to ani četní hosté.

PYREXIA - Unholy Requiem (09/2018)
- další kulometné představení.

THE BROWNING - Geist
- fajn deathcore na dobrou noc.

GAMA BOMB - Speed Between the Lines (10/2018)
- paráda! Prvotřídní, nekompromisní thrash/speed/punk. Tady je krásně slyšet, jak tyhle tři styly mají k sobě blízko. Rychlost je zde zásadně na prvním místě!

MAYAN – Dhyana (09/2018)
- tady mě paradoxně baví víc instrumentální provedení, kde jsou operní vokály v minimu a omezené jen na variace  „u/a/o“. Daleko více tak vynikne neskutečně našlapaný hudební podklad. Občas si u toho vzpomenu na Hollenthon, ale tady je to dalo promyšlenější, ne tak líbivé na první dobrou, ale o to více se to zadrápkuje dalšími poslechy.

brutusáček

MARE -  Ebony Tower (08/2018)
- dodatečně hlas pro tuhle, jak říkají zkušenější rouhači, legendu. Na první dojem jsem čekal něco trochu jiného, ale postupně to roste, chce to hlavně náladu, a pak to vyzní mnohem víc.

INFERNAL COIL - Within a World Forgotten (09/2018)
- tech/grind palba.

onDRajs

KRISIUN - Scourge of the Enthroned (09/2018)
- už to psal před měsícem Loomis a já se připojuji: Zapomeňte na Monstrosity nebo Deicide. Krisiun vládnou! Ten tah na bránu, výborný nasraný vokál, totální palba. Po pomalejším a vlažně přijatém albu Forged in Fury Krisiun opět zařadili za šest a předvádějí to, co umí nejlépe - nekompromisní nasypané vyhlazení.

TERRORIZER - Caustic Attack (10/2018)
- velmi překvapivě nejde o průser jako předchozí dvě fošny, které se marně snažily navázat na World Downfall. Má to švih (skoropadesátník Pete sype jako o život), solidní old school riffy (někdy si ale podobají jako vejce vejci), duchem se to legendárnímu debutu přibližuje nejvíc. Za mě povedené dílko.

FLOEX & TOM HODGE - A Portrait Of John Doe (06/2018)
- Tomáš Dvořák se stále vyvíjí. Svými počiny nebombarduje publikum každý rok, ale trpělivě na nich pracuje. Sedm let od alba Zorya přichází s další deskou. Tentokrát do svého mixu etna a elektroniky zapojil i symfoniky. Koncepční dílo je velmi ambiciózní a velmi bohaté na škálu zvuků, hudebních vlivů a žánrů. Kromě jeho klasického etno breakbeatu slyším i vlivy moderní vážné hudby nebo Amona Tobina. Velmi zdařilý počin, který se u mě objeví v letošním topu.

CYPRESS HILL - Elephants on Acid (09/2018)
- temnota, psychedelie, hergot to jsou noví Cypress Hill? Po komerční srágoře Rise Up jsem nad nimi zlomil nejednu hůl. Jenže Elephants on Acid jako kdyby vypadly z 90. let. Důvod je nasnadě - DJ Muggs se do kapely vrátil a zvrátil pokračující úpadek souboru. Návrat jako stehno!

Gába

COGNITIVE - Matricide (10/2018)

BLUDGEON - Devoted To Lunacy (11/2018)
- vypsychlej BDM. Slyším tam lehounce Embryonic Devourment.

CARTHAGE - Punic Wars! (10/2018)
- přímočařejší Nile.

MESHUM - Promo 2018 (10/2018)
- projekt kytaristy Decimation a Cenotaph. Pouze pro otrlé.

NAILS OF IMPOSITION - Surpassing Carbon Decay (08/2018)
- tech brutal death. 

SEROCS - The Phobos / Deimos Suite (10/2018)
- poměrně sofistikovanej technickej death metal bez jakýchkoliv teplot. Tohle by se mohlo líbit. 

BYONOISEGENERATOR - Neuromechanica (09/2018)
- brutal tech jazz mindfuck. Jednoznačně řadím do topu letošního roku.

Kuba

AUGURY - Illusive Golden Age (03/2018)
- dal jsem desce delší odstup a pořád to tam je. Jenom na povrch lezou další detaily.

Herelson

SHYLMAGOGHNAR - Transience (07/2018)
- Shylmagoghnar jsou pro mě průnikem Be'lakor a Summoning. Novinka obstojně buduje atmosféru a odhaluje povedené melodie v celkové stopáži alba, která však dle mého měla být kratší, aby udržela posluchačovu pozornost a nenutila dělit poslech desky na etapy.

Kezir

WOLFHEART - Constellation of the Black Light (09/2018)
MANES - Slow Motion Death Sequence (08/2018)
SKÁLMÖLD - Sorgir (10/2018)
ANAAL NATHRAKH - A New Kind Of Horror (09/2018)

JSt

HEATHER LEIGH - Throne (10/2018)
- je to povětšinou jemnější než předchozí deska, ale ve výsledku jde o často abstraktnější a náročnější poslech, steel kytara v pojetí Leigh je zkrátka nezaměnitelná. Bude to jedna z nejlepších letošních věcí.

FLETCHER TUCKER - Cold Spring (06/2017)
- extrémně pěkný folk, který připomene Mount Eerie a Six Organs of Admittance.

bizzaro

KOMMANDANT – Blood Eel (09/2018)
docela fajn blackened death z Illinois, u vokálu Polák.

GLORIOUS NIGHT - Glorious Night (10/2018)
- Don’t Cry for me, Argentina. Black metal melodicky i rytmicky, kytarově nějaký to přemýšlení, až technično, i symfo, vlastně nejednou neblackově až někam k progu. Dobře se poslouchalo...

 
 

 

onDRajs

MAHAVISHNU ORCHESTRA - všechno
- hlavně první tři desky první sestavy. Dlouho jsem si to neposlechl a teď mi zpětně dochází, že McLaughlin a spol. tady vlastně stvořili základy dnešní technické muziky. Metalové subžánry nevyjímaje.

Gába

SEMINAL EMBALMMENT - Seminal Embalmment (2017)

Kuba

BENIGHTED - Necrobreed (2017)
- příprava na listopad. 

CONQUERING DYSTOPIA - Conquering Dystopia (2014)
- když se člověk podívá na jména s CD spojená, tak se ani nemůže divit, že vznikla nahrávka takové kvality.

DEFEATED SANITY - Passages Into Deformity (2013)
- tady jsou slova zcela zbytečná...


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

Barús palec hore! Moc se mi to líbí. Narazil jsem na ně náhodně a pak koukám, že už tady nadhodil šéf :-)

hadal maw výborní, na jaře s psycroptic ve vopici… Daughters otvírák je famozní

Z metalu díky za tipy - Barús, Hadal Maw a Revocation (já tuhle kapelu furt trestuhodně opomíjím). Vyšli ještě Deceased, jsou toho prostě stohy, člověk aby si na to všechno bral dovolenou. Objevil jsem také dvě fajnové české jazzíky - Ochepovsky band a North Innergy. Pozitivně mě šokovali našinci Depths Above, tohle je hniloba, která mě oslovuje.

Tak po odeznění prvotního nadšení musím přiznat, že ani Outre ani Krieg (a vlastně ani Devouring Star) nejsou nijak převratný věci. Daughters mě zato baví pořád... a vlastně mě nejvíc mučí Cohenovská Less Sex, která mě zpočátku srala.

Daughters nakonec převážně dobrý, zvláště teda první dva a poslední dva songy, hned první zní trochu jak (spíš starý) Swans skřížený se Sightings, má to celkem nepříjemnou, temnou atmosféru. První vypuštěnej Satan... asi nejslabší, ta ústřední melodie mi pořád přijde lehce otravná...

Dík za další dávku tipů.
Mě osobně nejvíc zaujali asi Glorious Night. To mě fakt baví. I přesto, že bicí klasicky znějí jako nějaký defaultní preset ze Superior Drummer, tak to prostě dohromady z nějakýho důvodu funguje a moc mi to nevadí.

   mIZZY: Co se Outre týče, nesouhlasím s Brutíkem, že naživo né a ne. Všechny koncerty, co jsem od nich viděl, byli parádní nářez.  
jo, na BA naprosto famozni. beztak si je Brut s nekym splet :D

Jo, souhlasím s tím, že předchozí desky od obou kapel jsou o něco lepší. Nebo jsem do nich aspoň lépe proniknul.
Co se Outre týče, nesouhlasím s Brutíkem, že naživo né a ne. Všechny koncerty, co jsem od nich viděl, byli parádní nářez.
U Devouring Star to podle mě taky není hlavně o rychlosti. Minimálně na posledních nahrávkách si u nich cením hlavně těch doomovějších pasáží :) Pusť si třeba loňské EP Antihedron.

aktuálně

diskuze