Album září 2018

Album září 2018

I když tu máme tentokrát jednoznačné prvenství pro Skandinávce (zejména za svou stylovost), nadšené ohlasy na níže jsou zejména pro matadory svého žánru z Kanady a Belgie.

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb letošního roku, které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
 
(4) MADDER MORTEM - Marrow (09/2018)

- opět čerstvá věc, tudíž znovu čerstvé dojmy. A ty jsou pozitivní. Marrow je tak trochu dvojče předešlé Red in Tooth and Claw, ale kapele se vrátila větší emociální naléhavost, které prvně zmíněné desce chyběla a kterou mám tak za prozatím nejslabší zářez v diskografii skupiny. Marrow je taky hudebně rozmanitější. Chybí tomu moment překvapení, ale kapela už je dlouho stylově "usazená", což je škoda. Ano, měřím Madder Mortem přísnějším okem, ale tak to už u kapel, které dříve vydávaly zásadní počiny, bývá... (onDRajs)

- posedmé a pořád stejně dobře, avantgardně a po svém. Ale zatím jeden letmý poslech, takže objevování, jestli a jak moc se událo od předchozí produkce, zůstává otázkou času a chuti. (piTRs)

- obavy pustit se do něčeho radikálnějšího, sázka na jistotu, nebo vybrušování svého charakteristického hudebního vkladu scéně? Ať se to vezme z jedné nebo druhé strany, vyjde to nastejno. Každopádně MM poznáte na první dobrou, což potvrdila i moje žena při druhé skladbě. (LooMis)

- čím dál větší pop, ale toho svého se Madder Mortem stále drží a mě furt baví. A například v My Will be Done dobře vyniká chlapský řev. (BandCamp) (mIZZY)

(2) ABORTED - TerrorVision (09/2018)

- olalá, překvapení! Už jsem si říkal, jaká to zas bude hrubozrnná deathová masírka, jenže Aborted trochu uhnuli kormidlem. Jasně, nasypané album je to až běda, ale tentokrát je tu atmosféry mnohem víc než Carcass, a to možná ultras nezkousnou. Je fajn, že kapela nestojí na místě, což je u 10. alba a navíc v tomhle ranku trochu zázrak. Škoda, že jsou si skladby dost podobné a celkově se mi to dost slévá, za což může i plastová produkce a totálně přehrocené hraní Kena Bedene (trochu uber, chlapče). Zatím u mě předchozí Retrogore vede a třeba o Global Flatline ani nemluvě. (onDRajs)

- desátá deska, která mě konečně chytla na první dobrou. Aborted pořád baví skládat válec a pořád to umí. (brutusáček)

 
 
 

(2) LETTERS FROM THE COLONY – Vignette (09/2018)

- Bizzovi děkuju za tip. Zatím se tím prokousávám, ale mám z toho rozporuplné pocity. Fenomenální riffy (třeba hned úvodní věc) střídají derivované meshu-patterny. Navíc deska s rostoucí stopáží ztrácí sílu. Noví Textures z toho nelezou, ale potenciál tu je velký, tak uvidíme. (onDRajs)

- Švédi nejenže zručně misí math, prog, death a moderní metal, ale čarují i dost atmosféry a experimentují. Jedna z nejzábavnějších desek letoška. (bizzaro)

 
 
 
 
 
 
 

(2) VOIVOD - The Wake (09/2018)

- asi nikoho by 26.8.2005 nenapadlo, že 7.9.2018 oslaví Voivod 35 let existence fantastickým koncertem v pražském Futuru a dva týdny nato vydají skvělé 13. album, které je (stejně jako předchozí dvě nahrávky) čirou esencí toho nejlepšího a nejtradičnějšího z jejich dimenze. Voivod nejsou kapela, Voivod jsou fenomén. (piTRs)

- ano, ano, ano, žádný kosmos není tak hluboký, aby ho Voivod probádali - po předchozím metalovém Target Earth tíhne, zdánlivě, až k rocku, takže samozřejmě dalo vzpomenout na legendární The Outer Limits. Mongrain je totální génius, narval do toho tolik kytar, že je neustále co objevovat. Borci samotní možná zestárli, Voivod po 35 letech nikoliv. (brutusáček)

 
 
 
 

 
 
 

Kotek

BED RUGS - Hard Fun Grand Design (05/2018)
- chytlavý indie rock, který v určitých místech chutná jak Tame Impala, ale přidává i hodně vlastních přísad. Pro vytvoření návyku je potřeba opakovaný poslech, chvilku mi trvalo se do toho pořádně dostat. (YouTube)

EMMA RUTH RUNDLE - On Dark Horses (09/2018)
- silná, byť melancholická, písničkářská ruka a krásnej hlas. To stačí. (YouTube)

GUERRILLA TOSS - Twisted Crystal (09/2018)
- funky no-wave kapela ze států, která je s každou další deskou popovější než s tou předchozí. Nevím úplně, co si o tom myslet dohromady, ale rozhodně tu je pár hitovek. (YouTube)

JOBS - Log On For The Free Chance To Log On For Free (09/2018)
- poctivě udělaný avant/prog rock záseky s roztěkanou, znervózňující atmosférou. (YouTube)

SANDRO PERRI - In Another Life (09/2018)
- sladký, lehce plačtivý vokál se vznáší nad vrstvama jemnýho kytarovýho brnkání a neposedných elektronických smyček. A celé se to táhne jako med. (YouTube)

vaněna

SOLAR TEMPLE - Fertile Descent (09/2018)
- meditativní záležitost se zajímavým zvukem. Swans, které zmiňují na svých stránkách v tom neslyším, ale vlivy noisovějších shoegaze/post-metalů se najít určitě dají. Dvě skladby na 36 minut dávají dost prostoru k rozvinutí a prozkoumání každého motivu. Vypichuji ještě perfektní vokály, bez kterých už by se možná meditativní polohy překlopily do nudy.

DEUS VERMIN - Monument To Decay (06/2018)
- vynikající epko nasypanýho death/blacku s výborným zvukem. Lehké disonance a výborná technika z Leedsu, UK.

MANII - Sinnets Irrganger (08/2018)
- členové Manes a jejich projekt, který odkazuje, po pomalejším a zvukově skvěle vyvedeném začátku k dřevnějším dobám. Nejsem si v kontextu aktuálního alba Manes úplně jist, jestli za tímhle materiálem stojí na sto procent, ale za pozornost určitě stojí. 

ULVEN - Death Rites Upon a Winged Crusade (08/2018)
- ortodoxní černá věc. Nic pro milovníky překvapení. Melancholické vyznění a zvuk jak z roku 1996. 

HYPERDONTIA - Nexus of Teeth (09/2018)
- těžkej zubařskej death metal, ten zkus!

WOEFUL ECHO - Emptiness (09/2018)
- depresivní black metal z Ameriky. Těžko by mě k němu přivedlo něco jiného než obal, ale pro milovníky žánru povinnost. Dobře zahrané. Všem nástrojům navíc vládne jeden muzikant - obdivuhodný!

BURIAL HORDES - The Termination Thesis (09/2018)
- dlouholetá stálice z Řecka nepřekvapila a na žhavé novince odprezentovala poctivej misantropickej black metal s příchutí deathu, spoustou riffů, která je pestrá a dobře poslouchatelná. Ještě nevím, jestli je to nejlepší jejich album, ale minimálně písnička Erkenntnis je jasné srdíčko.

BLUTVIAL - Mysteries of Death (07/2018)
- vynikající techničtější black. Vlivy druhé vlny, místy nadechuje k epičtějším běhačkám a místy přísně sype. Výborná stylově čistá věc. Řekl bych, že tohle album obstojí ve zkoušce času a budu se k němu ještě dlouho vracet.

OBSIDIAN SHRINE - Anno Domini Satanas (06/2018)
- uctíváš Dark Funeral? Pohoníš.

DEAD MOON TEMPLE - Ænigmasolvoid (07/2018)
- rozladěnej black s příchutí death metalu. Zkušení chileňos z mnoha kapel podávají slušný výkon. Dobré vokály táhnou desku k nadprůměru, kvůli některým silným momentům doporučuji.

piTRs

DEICIDE - Overtures of Blasphemy (09/2018)
- co napsat v roce 2018 o novém albu kapely, která to své zásadní vyřkla do roku 1992? Tak třeba, že Deicide notně zkataklysmovatěli, jsou hodnější a melodičtější než kdy předtím a než by si u nich asi leckdo dřív představoval. Ke slyšení jsou i polohy v podstatě čistě thrashové, omlazený kytarový tandem je evidentně šikovný a nabušený (i když dost jinak, než kdysi Hoffman bros.). V rámci možností je materiál vcelku pestrý a technicky asi nelze moc namítat. Přes to všechno se mi zdá, že tato produkce Deicide nesedí a o žádný zásadnější zásek v diskografii se nejedná, natož o potenciál ke srovnávání s tím, co se dělo na bezejmenném debutu nebo na Legion. Tehdy byl Benton opravdu pekelník s kopyty, dnes mi to někde zavání spíš adidaskami, někde kostkovanými bačkorami.

bizzaro

KONTINUUM – No Need to Reason (07/2018)
- melancholický rokec (v hlasu maličko cítím Khvosta) s bubeníkem avant/progerů Momentum, který má blízko k post-black/rock/metalu. Ne vyložená mrda, ale poslech je příjemnej. A Island bych asi mohl zmínit, na to někteří uslyší.

BARÚS - Drowned (10/2018)
- lehce blackened post-death metal z Francie. Sem tam math/prog, ňáká ta ulceróza. Zpěvák je dobrej kazatel.

THE FRACTURED DIMENSION - On The Precipice Of Many Infinities (06/2018)
- po prvním poslechu jsem chtěl desku smazat, přišla mi jak sestava muzikálních cvičení. Ale druhý, záchranný pokus už dal smysl. Profesorsky a komplexně pojatá muzika, progárna, sem tam avant/tech. Bubny Hannes.

CIRCLES – The Last One (08/2018)
- předsudky stranou, sám jsem to musel udělat, než jsem se na The Last One vrhnul. Když budu chtít přehánět, nazvu Circles jako post-djent. Ne, nevymýšlím žánr, jen naznačuji, z čeho Circles vycházejí a kam asi míří. Djent nevymizel, ale forma je spíš groovově prog metal/rocková, odlehčená, vyspělá. Fajn překvapení.

INFURIATE – Infuriate (08/2018)
- po dlouhý době death metal. Evropa (Holanďani) míchlá se Suffem.

OUR MIRAGE – Lifeline (08/2018)
- teploušskej metalkorek/post-hácéčko, ale fajn to ubíhá, má dobrý melodýz a zpěvy.

ALLEGIANCE - Beyond the Black Wave (10/2018)
- nejde o nic zásadního, ale komu se stýská po Emperor, nechť si je připomene těmito Frantíky.

OBSCURA – Diluvium (07/2018)
- tak konečně jsem se do toho dostal. Obscura nepřestává udivovat, zas posun a tentokrát tři skladbyna desce jsou totální top tech/prog deathu. (bizzaro)

LooMis

SIEGE OF POWER – Warning Blast (09/2018)
- Chris Reifert se přesunul od bicích k vokálu a rozhodl se ponořit do vod klasického, old schoolového death metalu. Možná tak trochu vzpomínka na rané mládí a vzdání holdu legendám stylu (hodně z toho leze Švédsko). Každopádně je to zahrané s lehkostí, která nenudí. Nechci to tady srovnávat s Monstrosity, ti jsou přece jen právě svým příklonem k technické zručnosti výrazně jinde, ale tady dostáváte v každé skladbě vždy trochu něco jiného, byť se „jen tupe“.

KRISIUN - Scourge Of The Enthroned (09/2018)
- zapomeňte na Mostrosity a Siege Of Power – tohle je deathmetalové album září! Rychlost, agrese, technika, groove. Tohle všechno tady je podáváno ne po lžících, ale po naběračích důlních drapáků! Počítám, že poslechy už se mi v tuto chvíli budou šplhat daleko přes desítku (a stále se u každého klepu nadšením). Max a Moyses prostě umí! (Ještě taková poznámka pod čarou, že kvalitní death metal opravdu léčí: vzhledem k tomu, jak jsem byl celé září mizernej, tak tady mi už první poslech navodil pravou eufórii a chuť zase začít něco pro ten Marast dělat :-) ).

MONSTROSITY - The Passage of Existence (09/2018)
- po navnadění z několika ukázek, kdy jsem si říkal, že to Floridští zase pořádně technicky provětrají, se dostavilo vystřízlivění a musel jsem zatlačit slzičku. Při třetím poslechu už jsem si chtě-nechtě musel vzpomenou na poslední desku Pestilence, která je úplně stejně kolovrátkovitá. Sice technicky a nápadově to slabé není, ale problém je v tom, že gró jednotlivých skladeb je prakticky totožné. S recenzí se tímto dá více než souhlasit. (LooMis)

METAL ALLEGIANCE – Volume II: Power Drunk Majesty (09/2018)
- Portnoy, Elleffson, Skolnick a Menghi metalově podruhé, tentokrát výrazně slaběji než na jedničce. Do každé ze skladeb si opět pozvali hosty, jejichž hlasy jsou jednoznačně identifikovatelné (všechna jména jsem před poslechem nezjišťoval, dával jsem si takový malý test, jestli mne ucho nezklame a musím se pochválit, že kromě huhly Hegga, mi to tam padalo na první dobrou). Abych to ale shrnul nějak kulantně – přijde mi to, že každá ze skladeb je určitým způsobem vždy napsaná tak, aby posloužila tomu kterému vokalistovi, ale to 100x raději pustím jejich domovské kapely (vyjma teda Amon Amarth, samozřejmě).

ALICE IN CHAINS - Rainier Fog (08/2018)
- jak už kolegové z redakce popsali v minulé desce měsíce, AIC už nejsou tím, čím byli dříve. Deska asi ještě poroste, ale prozatím mi tady schází více kulervoucích a husí kůži nahánějících skladeb. Ale věřím, že to časem dozraje.

HADAL MAW - Charlatan (08/2018)
- nemohl jsem odolat, když to bizzaro v září zanesl do svého seznamu. Opět jedna z kapel, kterou poznáte mezi tisíci jiných – tady je všechno úplně jinak, od zvuku, po skládání, které tentokrát je ještě více promyšlenější a dostat se tak do nahrávky mi potrvá pěkně dlouho a mohla by se objevit i na konci roku v bilancování. Tak se mi to líbí!

mIZZY

WWW – Neutopíš se dvakrát v téže řece (09/2018)
- po Neurobeatu asi nejlepší album. Úroveň produkce je jednoznačně nejdál ze všech desek a texty se nejvíce blíží Atomové včele. Plus za kratší délku, jelikož člověk udrží pozornost od začátku až do konce. První a poslední song za mě vyhrávají.

A FOREST OF STARS – Grave Mounds and Grave Mistakes (09/2018)
- podobný duch jako předchozí dvě desky, byť se jedná více o black metal, ale najdou se jak zběsilejší tak ambientní kusy a místy i psychedelie. Už jen kvůli poslednímu songu doporučuji obstarat si luxus edici. (BandCamp)

GEVURAH – Sulphur Soul (EP) (09/2018)
- po skvělém debutu další EP, které je v jistých ohledech ještě lepší. Důkaz toho, že i v Kanadě kromě black/death war metalů a Sortilegia umí i někdo další dělat pořádný black metal. Mark of Lucifer je slušné žrádlo. (BandCamp)

CULTES DES GHOULES – Sinister (09/2018)
- nejslabší deska kapely? Asi ano, což ale u CdG stále znamená hodně vysoký standard a metal jak cyp. Vzniku skladeb jako Day of Joy snad předchází uzavření smlouvy s ďáblem. (BandCamp)

RITUAL DEATH – Ritual Death (EP) (08/2018)
- nejlepší nahrávkou kapely zůstává první EP z roku 2016, i nové zářezy ale stojí za poslech. V posledním songu navíc hostuje Marek z Cultes des Ghoules. (BandCamp)

DEATHHAMMER – Chained To Hell (09/2018)
- thrash jak cyp, žádné sterilně znějící moderní sračky. (BandCamp)

ARCHGOAT – The Luciferian Crown (09/2018)
- po poslechu ukázek jsem byl docela skeptický, jako celek má ale album koule a je to opět slušné zvěrstvo. (BandCamp)

PIG DESTROYER – Head Cage (09/2018)
- kde jsou časy Prowler in the Yard, že? (BandCamp)

BORN TO MURDER THE WORLD – The Infinite Mirror Of Millennial Narcissism (08/2018)
- projekt, na kterém se podílí Shane Embury (Napalm Death), Mick Kenney (Anaal Nathrakh) a Duncan Wilkins (Fukpig). Je to vlastně recyklát všech kapel dohromady, zní to strašně uměle, ale na druhou stranu to je palba. 15 minut, 12 songů a náklep od začátku do konce. Objektivně kromě toho, že to šlape, mě sice nenapadá moc důvodů, proč Born to Murder the World chválit, ale co už… (BandCamp)

ANAAL NATHRAKH – A New Kind of Horror (09/2018)
- zveřejněné skladby mi přišly děsné, a i když je na albu celkem dost iritujících prvků, už jsem jej zvládl více než jednou celé doposlouchat, aniž bych byl vyloženě znechucen. Vzhledem k současnému směřování kapely to je vlastně celkem úspěch. Několik vyhlazovacích kousků a vokálních šíleností tam je. (BandCamp)

brutusáček

REVOCATION - The Outer Ones (09/2018)
- návrat k starému logu a návrat k špíně, po uhlazenější Great Is Our Sin se opět přitvrdilo, ale zároveň deska nabízí plejádu hitů. V Brně to vypadá na zajímavý večírek!

CONAN - Existential Void Guardian (09/2018)
- Conan vydali další desku, konec hlášení.

KEN MODE – Loved (08/2018)
- pořád nedocenění kanadští borci mixující hc/noise/ metal. Každá jejich deska řeže a nezadá si i s velikány jako Unsane.

SUMAC - Love in Shadow (09/2018)
- čtyři skladby prezentují (21;15;12 a 16 minut) nekontrolovatelnou zvukovou masu. Že sludge dneska nemá co nabídnout?

TRAGEDY – Fury (08/2018)
- no neřeže to jako ty předchozí desky, pořád ok, ale feel už pokulhává.

MONSTROSITY - The Passage of Existence (09/2018)
- brilantně zahraná nuda, sorry. (brutusáček)

Gába

CYPRESS HILL - Elephants on Acid (09/2018)
- skvělá návratová deska. Možná i nejlepší od Black Sunday.

Kuba

OBSCURA – Diluvium (07/2018)
- nemohu si pomoc, ale podle všech super kladných ohlasech musím poslouchat snad jinou desku. Vůbec se nemohu doposlouchat ke všem superlativům, které jsou desce přičítány. Snad to nakonec klapne. (Kuba)

 
 

 
 

Kotek

FORRESTS – Polydrug (2017)
- prosluněná elektronická psychedelie která tě nechá pomalu roztát. (YouTube)

OnDRajs

MINISTRY - vše
- nemůžu si pomoct, ale já tuhle kapelu žeru. Hlavně tedy desky s Paulem Barkerem. Jedna skladba, jeden riff, můžu to poslouchat donekonečna a nikdy se mi to neomrzí (třeba N.W.O., Just One Fix). Nechápu to! Na Psalm 69 vybrali 9 kusů ze 30. Kam se ty ostatní poděly? V druhé dekádě 21. století to byla u Ministry bída, ale body berou za letošní AmeriKKKant.

SOFT MACHINE - vše
- trochu kecám, všechno neposlouchám, první desky s Wyattem jsou přece trochu jinde než zbytek tvorby. Trojka, šestka, parádní improvizační a notně psychedelické jazz fusion. Od sedmičky už je to trochu standardnější jazz rock, ale labutí píseň Softs miluju už asi dvacet let. Totální bomba.

piTRs

PARADOX - Heresy (1989)
- ...aneb co vám chybělo na State of Euphoria, možná najdete zde. Oproti nejprofláklejší německé thrash trojici, která to (stejně jako dnes) hrnula tak nějak po evropsku, jde o ryzí a velmi konkurenceschopnou reakci na dobové dění za oceánem.

PARADOX - Pangea (2016)
- jo, pořád to tam je, ale chybí kouzlo doby, kdy byl styl na vrcholu. A o poznání slabší je i vokál.

Gába

MEYHEM LAUREN - vše
- už ho doporučuju potřetí za sebou...

Údolí včel - Soundtrack (1967; 1996)
- hudba: Zdeněk Liška

Kuba

PLANET X - Quantum (2007)
- když se to umí, tak zbytek jde tak nějak sám.

AGHORA - Formless (2006)
- čekat na novou desku je asi v tomto případě vážně naivní. Nicméně Formless šlape i po letech.

GORDIAN KNOT - Emergent (2003)
- zde jsou slova zbytečná. Dočkat se nové desky Gordian Knot, tak mohu s klidným svědomím zemřít. 

GORDIAN KNOT - Gordian Knot (1999)
- zase bych se opakoval.....


Přispěj do diskuze

Ty Krisiun jsou klasická nakládačka, obdivuju jejich vytrvalost.

   anonymous: Dík za Cypress Hill! Už to smažím.  
Není zač :-) Myslím, že se ti tahle deska bude líbit. Přijde mi taková nejdospělejší, hodně crossover, občas docela temný a Muggs čím starší tím lepší DJ.

   brutusáček: ach ano cypress hill ale první poslech nic moc...  
Dej tomu šanci, tohle není úplně jednoduchá deska na jeden poslech, viz. výše

   bizzaro: anonymous: Já teda úplně nechápu to vyhodnocování žebříčku, třeba jedno z druhých míst: Monstrosity, 2 hlasy, z nichž oba tu desku víceméně sejmou :-) to je tim, ze to LooMis nečte :D   

pytcho, já nečtu ani co napíšu :-)
jinak zatím jsme tu měli pouze 2x ANTIdesku, a to Pestilence a Therion, tady to není vyloženě negativní, jenom to prostě není až tak dobrý, ju? To by pak bylo sporný, i u Madder kolik by to dalo hlasů a dalších. Nedělám z toho raketovou vědu ;-)

ach ano cypress hill ale první poslech nic moc...

Dík za Cypress Hill! Už to smažím.

   anonymous: Já teda úplně nechápu to vyhodnocování žebříčku, třeba jedno z druhých míst: Monstrosity, 2 hlasy, z nichž oba tu desku víceméně sejmou :-)  
to je tim, ze to LooMis nečte :D

Já teda úplně nechápu to vyhodnocování žebříčku, třeba jedno z druhých míst: Monstrosity, 2 hlasy, z nichž oba tu desku víceméně sejmou :-)

jsem nějak nestíhal + trochu zapomněl :)
z novýho jen The Necks - Body - až překvapivě přímočarý a přístupný, "post-rockový", prostřední část je vyloženě krautrockec :), tepe to, šlape to... těžko říct, jak to bude s trvanlivostí... víc jsem poslouchal loňský Unfold, to je free jazzovější, experimentálnější, ale zvláště Blue Mountain je taky krásná melancholie...

a letošní Eagle Twin - The Thundering Heard - už dlouho mě nějakej více méně stoner/doom (+ trošku sludge/drone) takhle nebavil, dokonce i ty blues/hard rock až heavy metalový vyhrávky a sóla se mi líbí, zpěv a bicí taky super, druhá skladba má zase fajn klidnější Neurosis feeling, poslední zase spíš do Earth... těším dneska na 007

aktuálně

diskuze