pátek 12. 08. 2011

10:00 EXCREMENTORY GRINDFUCKERS

10:30 CANNABIS CORPSE

11:00 DORDEDUH

11:35 YOUR DEMISE

12:10 BENIGHTED

12:45 FIRST BLOOD

13:20 DEBUSTROL

13:55 RAM-ZET

14:35 SVART CROWN

15:15 SCAR SYMMETRY

15:50 HAIL OF BULLETS

16:30 DECAPITATED

17:15 GOROD

17:55 KYPCK

18:40 THE EXPLOITED

19:30 KATATONIA

20:25 EXODUS

21:20 THE DILLINGER ESCAPE PLAN

22:10 SATYRICON

23:15 SOILWORK

00:05 CATHEDRAL

01:00 MAYHEM

01:50 DEW-SCENTED
 
Sud: CANNABIS CORPSE, boční projekt Philip Halla z Municipal Waste (se kterejma sdílí i tvůrce artworků Andreie Bouzikova), maj rádi hůlo asi jako Chris Barnes a dělaj si prdel z metalu, ale kromě hulení jedou taky v pořádnejch mazurkách, což je ostatně znát už z názvu kapely, desek i songů. Čekal jsem trochu větší porci energie a vox mohl bejt větší kanál, ale CC byli prakticky stejně zábavní jako kenybl, i když proti nim mají nevýhodu jedný kytary míň. Naopak velkou výhodou a příjemnou změnou proti řezníkům z Buffala a jejich jinejm epigonům byla autentická šlapavost nerozmělňovaná kolovrátkovitostí.

LooMis: Bujarý noční festivalový život prodloužil odchod ke stanu, takže v době, kdy někteří ještě sledovali Týr či Tsjuder, jiní ještě dávali před spaním myslivečkový šláftruňk. O co lehčí usínání, o to horší vstávání. Z pelíšku se ne a nechce, takže několik prvních kapel má smolíka. Čím se člověk zkazil, tím se musí napravit a „ve zdravém těle Dordeduh“. Do toho se nám několikrát mění počasí, kdy občas lehce přeprchne, ale nic co by se nedalo přečkat pod přístřeškem párty stanu. Nakonec se s vypětím sil (kdo nepochopil, tak myslivečci už byli zase na pořadí dne) sbíráme na Debustrol, ale i tak přicházíme těsně před závěrem setu (přesně na Vysrání smrdí).

Nebyl by to Marast, abychom si nechali ujít další avangardu RAM-ZET. Ačkoliv se na ně nezvykle dlouho čekalo, na zvuku to nebylo poznat – nevyvážený, neustále se podivně kroutící, přelévající ze strany na stranu, přes smyčky často nebylo slyšet vlastní kapelu, u Addict hal na zpěvu vylítl takovým způsobem, až z toho uši zaléhaly. Nebýt tohoto zásadního (arte)faktu, byla by spokojenost, na Sfinx se příjemně koukalo, ostatně jako na zbytek kapely – sice vystupování v košilích není ničím neotřelým, ale sladěné kostýmky a oblečky jsou šik.

Bizzaro: RAM-ZET mám rád z jakékoliv desky a na živé vystoupení, však Noři ani nijak extra aktivně nevystupují, jsem se hodně těšil. Trošku mě ale zklamali asi jako loni Atrox. (Vnadná) Sfinx nezklamala, i nějaký ten pohyb pro show a potěchu oka obětovala, ale Ram-Zet živě nezněli jako Ram-Zet. Prakticky skoro nic nevyznělo tak, jak na deskách, ztratila se údernost a úchylnost jejich zvuku, chyběla téměř veškerá razance a překvapení. R-Z spíš zněli jako týpci, co si dělaj srandu z Rammstein. Třeba ještě budou mít šanci na nějakou korekci, šanci jim určitě dám, protože jinak kapela fungovala v pořádku a má skepse byla asi, co do ohlasů, nejvýraznější. Dle přiloženého videa ale R-Z znějí přímo skvěle, u pódia se mi tak zdálo jinak.

LooMis: O co později Ram-Zet začali, o to dříve (kupodivu) končí SVART CROWN – zůstal jsem jen ze zvědavosti, po Ram-Zet byl odliv publika znatelný, ale nechce se mi věřit, že by to z tohoto důvodu kapela zasekla dříve. Nathrashlý black zapadl do rozjetého konceptu dne, ale do zásadnějších soudů se pouštět nebudu, na to jsem věnoval kapele málo pozornosti.

SCAR SYMMETRY patří mezi vděčné živé kapely, dva zpěváci neustále hecují publikum, střídají se v melodických a growlingových pasážích, kytaristé pracují na pražcích na plný výkon, ale zase se nějak nedaří vyladit zvuk. Tentokrát pro změnu nemůžu na chuť přijít bicím, které mají až příliš chemický zvuk, ale jinak pochvala - skvěle sehraný swedish melodic death metal.
 
Sud: Současní HAIL OF BULLETS = Asphyx + druhá kytara „z“ Bolt Thrower + Miloš Hubáček - Pacifik v plamenech. Pokud bych měl volit favorita mezi oběma vystoupeními holandskejch death metalů, zvolil bych Asphyx, protože ti měli určitě lepší feeling, a i když Hail Of Bullets nezklamali, ten pravej odér smrti z nich nevanul. Očekávám ale, že s tímhle názorem budu sám, hodně lidí vnímalo Hail Of Bullets jako jeden z vrcholů dne.
 
LooMis: Sluníčko se tentokrát rozhodlo nešetřit paprsky, takže když si na vedlejším pódiu otevřel svojí střelnici Ed Warby, jazyk už jsem měl žízní bílej jak Drunen svou kštici a z trička se mi dělal asfalt. Ale copak to jde odejít, když se servíruje death metal poctivej jak šunka přímo od řezníka Špejlíka? HAIL OF BULLETS se představili spíš s těžkotonážnějším, takřka boltthrowerským, přístupem, i přesto (oproti spřízněným Asphyx) hodnotím ještě o ždibíček výše, především zásluhou páně Warbyho.
(Operation Z, General Winter, Full Scale War, Advancing Once More, Tokyo Napalm Holocaust, Kamikaze, Ordered Eastward).

DECAPITATED jsou opět na scéně, smrtící ruská tragédie je téměř zapomenuta, nový materiál na Carnival is Forever je výborný hutný mix, nestručněji charakterizovaný jako Meshuggah riffy naroubované na deathmetalový podklad, zahuštěný technickým thrash metalem. Krátké intro se přelilo do Day 69, po které je teprve dán prostor nové desce, včetně titulní, opethovštinou nasáklé Carnival is Forever (škoda že nezazněla i neurotická 404), ale i tak se jednalo o první skutečně pořádný technický nášup dnešního dne. Nicméně to byla jenom rozcvička na Gorod.
(Day 69, Pest, United, Mother War, Carnival is Forever, Spheres of Madness).

Ano, Atheist se nedostavili, ale prapor evropského technického pidlikání hrdě třímají i GOROD - kapela, která na sobě měla nejvíc triček tuzemských kapel. Kdybych to byl býval věděl, nejel bych na ně do Žiliny. Ale což, takhle jsem si je alespoň užil dvakrát a zase to bylo zabijácké. Sehranost dua Pontaco / Pascal je jedním slovem fantastická – deathmetalový neoklasicismus hadr, v každé skladbě tuny melodických motivů a nápadů, do toho s lehkostí hrající Samuel Santiago, Benoit Claus tentokrát oželel bezpražec, takže zvuk nebyl tak „uprděnej“ a zpěvák Guillaume Martinot, snažící se o českou komunikaci, dali vzniknout nádherné atmosféře.
(Programmers of Decline, Almighty's Murderer, Disavow Your God).
 
Bizzaro: Malý shrnutí posledně zmíněných kapel ještě i od „technickýho guru“ ;) DECAPITATED mají na bicí sesli teď Rakušáka Krimha. Ten člověk hraje ďábelsky, ale v Decapitated sází na úspornost a spíš doprovází, což je škoda, protože nasekaně drbací riffy Vogga by klidně nějaký rytmický zprasení zasloužily. I tak ale spokojenost, zvuk byl supr a skladby z nový desky zněly taky dobře, i když k nahrávce nějaký ty výhrady mám. To ke GOROD nemám skoro žádný. Jak uvedl Loo, takhle sehraný kytaristy jsem snad ještě neslyšel. Krom toho, že těch not je tam i na matfyzáka moc, je neuvěřitelný, že se povedlo všechno zvukově vychytat tak, aby tomu bylo při těch preludiích i rozumět. Jediné, co bych u Gorod možná uvítal, je jemné zpomalení v rámci bicích Samuela, který sice hraje lehce a na oko dokonce efektně, jen není třeba vše tak hnát a sem tam muziku doplnit nějakým zajímavým, klidně groovy, rytmem. Jinak ale koncik par excellence.

Sud: КУРСК jsou asi jediná kapela, co má v merchi plynovou masku. Basák má na svým nástroji jen jednu strunu, zato kytarista má nástroj předělanej z útočný pušky AK-47...hodně zajímavostí na oficiálním webu. Už už by se chtělo zdát, že kapela se na sebe akorát snaží všelijak upozornit, protože hudba samotná to nedokáže, ale chyba lávky! Po loňským zrušeným vystoupení se fanoušci pochmurnejch tónů a ruský historie konečně dočkali a očekávání byla naplněna (u mě hlavně proto, že nebyly tak přehnaně vysoký jako loni). Hrály se rovnoměrně hitovky z obou desek, ačkoliv se obě pohybujou v jinejch žánrovejch vodách, set zněl konzistentně, instrumentálně vše na výbornou a podařilo se navodit i patřičnou atmosféru. Jako třešnička na dortu působil ruskej cover Black Sabbath – Chernyi Sabbath, i když bych si dovedl představit, že v klubu a se songama pouze z debutu by byla atmosféra ještě o něco hustší.
 
Bizzaro: KYPCK á la Kursk vám popsal dostatečně Sud, bylo to fajné, THE EXPLOITED – Sex and Violence, Brute!!! - jsem na chvíli jen z povzdálí zevlil, ale i když jejich metalický punk (ani jakýkoli jiný vlastně) neposlouchám, muzika docela valila, ale jakmile někdo hraje několik skladeb „tupa“, bizzaro si tak jen nějak podutá a mizí.

A ten mizí v očekávání na KATATONIA a jejich melancholické tóny. A tóny smutnění zněly nádherně, živě občas ale taky pěkně zaskřípaly. A to nejen samotné strunné sekci, ale i muži v čele ansámblu, Jonasi Renkse, který zas nějakého toho kilíčka nabyl. Imidž stále stejná, prakticky stále v poloze s vlasy přes gezicht si hlídal střed podia. Na Katatonia se mi ale líbí, že nejen tahají za srdíčko, ale sahají i po jiných výrazivech, kdy muziku dělají přemýšlivější a začleňují progresivnější (tady hlavně úřaduje pan Liljekvist), ale i tvrdší kousky, které jinak jejich emociální strukturu nenabourávají.
(Nephilim, Soil's Song, Liberation, Day and Then the Shade, For My Demons, The Future of Speech, Ghost of the Sun, July, Forsaker)

LooMis: Z podvečerního setu Kypck, The Exploited a Katatonia se ometám pouze z povzdálí a sbírám síly na další večerní maratón.

Poněkolikáté viděníEXODUS jsou stále stejní, dobří, poctiví a plni energie a oprávněně se stále drží v popředí navrátivších se thrashových kapel. Nová tvorba sice nepřináší nic převratného, ale staré skladby vždy potěší. Mimochodem, kdo nebyl, může si udělat letos na podzim repete, kdy se u nás Exodus opět objeví ve společnosti Heathen, Destruction a také Sepultury a všechny kapely slibují hrát prakticky jenom starý materiál!

Srovnávat energii, která byla cítit z Exodus a THE DILLINGER ESCAPE PLAN je možné asi stejně dobře, jako se pokoušet přirovnat bouchací kuličku ke granátu. Exploze adrenalinu od prvního tónu, Greg se hned pustil do kotle, během Panasonic Youth vyšplhal do poloviny konstrukce pódia, při Room Full of Eyes se zase schoval do bedny, kterou pak Ben tahal po pódiu. Kolikrát Ben vylezl a seskočil z bicích, aparatury, nebo čekokoliv jiného, co bylo aspoň metr nad vlastním pódiem, se dá těžko spočítat. A hudební bonus navíc - zazněly i staré skladby z Irony... a Under..., ze kterých přímo sál duch Mikea Pattona. Umí vůbec tDEP zklamat?
(Farewell_Mona Lisa, Fix Your Face, Chinese Whispers, Panasonic Youth, Gold Teeth on a Bum, Room Full of Eyes, When Good Dogs Do Bad Things, Widower, Black Bubblegum, Weekend Sex Change, Sugar Coated Sour, Milk Lizard)

Sud: Budu jedinej koho tDEP moc nebavili a kdo jim to přehrávání nežral? (bizzaro: jo, budeš, tDEP byli námrd!)

SATYRICON hned na začátek velice potěšili přestarým songem Walk the Path of Sorrow, ale pak se jejich set proměnil na poklidnej nedělní metálek, kterej neměl po většinu času s nějakou norskou syrovostí nic společnýho. Po hodině zatuchle nudnýho přehrávání populárních songů z posledních dvou desek a hlavně hledání správnýho zvuku se ale pevností rozezněly tóny nečekaný To the Mountains, která byla o dvě třídy lepší než celej zbytek setu. Nevím jak, ale na tenhle song se Satyricon povedlo přesně vyvážit zvuk a navodit přesně tu atmosféru, kterou ten zbytek potřeboval jako sůl. To the Mountains perfektní se skvěle vyniknuvším Frostem (kopáky!), zbytek nedělní nuda se Saskií Burešovou a vinu bych z velký části hodil na nevýraznej zvuk a hvězdovsko-modelovskej vzhled muzikantů.

 
LooMis: SOILWORK si vytvořili vlastní styl a stylově určují, kam se v rámci svých mantinelů můžou ještě podívat. Už jsem Björna zažil hlasově indisponovaného, ale tentokrát se žádné hlasové nedostatky nekonaly, všechny bylo vyzpíváno, kde byly čisté party, byly (víceméně) správně a skladby také byly vybrány citlivě, aby byl čas si i zahalekat, i pořádně „zametlit“ (The Chainheart Machine byl hotový balzám na duši).
(Follow the Hollow, Night Comes Clean, The Crestfallen, Let This River Flow, Let This River Flow, Two Lives Worth of Reckoning, The Chainheart Machine, As We Speak, Stabbing the Drama)

Sud: CATHEDRAL měli místama skvělý zhulený riffy, ale bohužel doplněný nezdravým množstvím vaty a navíc to nedokázali prodat, takže smíšený pocity. Jedno z posledních vystoupení Cathedral, než se odeberou do hudebního důchodu, by byla chyba si nechal ujít. Lee Dorian je sice podivnej patron a rozhodně to není typ frontmana, jako u dosud viděných kapel. Jeho chování je hodně introvertní, civilní oblečení a chladný projev není úplně „user friendly“, ale když začne zpívat a vynoří se duch Black Sabbath, je rázem vše jak má být. Dát mu tak na hlavu kytičkovanej cylindr, tam je z něj skřítek jak z knih Terry Pratchetta a obalů Davida Patchetta. Akorát hned na začátek u Vampire Sun mi přišlo, že Lee pozdě nastoupil, jinak temná krása v každé notě.
(Vampire Sun, Enter the Worms, Soul Sacrifice, Midnight Mountain, Cosmic Funeral, Ebony Tears, Ride, Hopkins (Witchfinder General)

MAYHEM, nejlepší divadlo ročníku! Před Brutalem jsem čekal další zmršenej koncert Mayhem (můj asi čtvrtej), kde se tentokrát bude klišovitě omílat kultovní De Mysteriis.., ale Mayhem se předvedli v naprosto nečekaným světle. Už na začátku jsem se lekl, kdo to sedí za bicíma, protože Hellhammer se ostříhal, ale hned jak spustil svý typický dvojky, hned jsem se uklidnil. Hrálo se snad ze všech alb a všem songům dominovalo ZLO a perfektní zvuk úlů á la Krallice (teda vyjma neskutečnýho punku v 27 let starý Carnage a v Deathcrush, to jsem si až říkal, že si dělaj normálně prdel). Necrobutcher dobře naladěn (patrně zhulenej jak paprika) konečně neotravoval přebubřelým zvukem basy a kromě úlů ze zvuku lezl naprosto perfektní a doslova nadliskej Hellhammer a tradičně nelidský skřeky vyvolávající středoškolský učitel Attila, tentokrát převlečen za hraběte Drákulu, coby satanskýho kněze a blackmetalovýho pankáče z planety, kde maj humanoidi čtyři ruce a kde místní obdoba Anglánů pije čas o pátý z lidskejch lebek. Stejně jako okázalá divadelní hra na zlo (třeba pasáž Odium, humani generis v My Death) velice potěšil dřív nehranej song De Mysteriis.., stejně jako jeden kanál z Ordo Ad Chao. Ppříště bych ještě vynechal povinný věci jako Freezing Moon a třeba Deathcrush nebo jiný starý kolovrátky a přidal ještě něco z Grand Declaration of War (tam sedí nejvíc Hellhammer), pak by to bylo už úplně perfektní.
(Silvester Anfang (Intro), Pagan Fears, Ancient Skin, My Death, Cursed in Eternity, A Time to Die, Illuminate Eliminate, Freezing Moon, Deathcrush, Carnage, De Mysteriis Dom Sathanas, Pure Fucking Armageddon)