Bonecrusher fest 2011
- kdy: 24.2.2011
- kde: Praha, Exit Chmelnice
Dying Fetus zahráli prvotřídní, zhruba hodinový set, kterému se nedalo vytknout absolutně nic; od zvuku až po výkon kapely. Keep Of Kallessin příjemně překvapili - oba headlineři tedy v pořádku. A zbylé kapely? Krom Angelus Apatrida z nich máme víceméně negativní dojem.
Už podruhé tento měsíc se na Chmelnici odehrál koncert kapel zvučných jmen. Na začátku měsíce to byli Nile, nyní Dying Fetus; a obě skupiny doprovodila řada předkapel.
Angelus Apatrida byli pro mě stejně jako minule Darkrise na Nile velmi příjemným překvapením. Jejich svižný, jinak ovšem relativně standardní thrashík na španělský způsob ale na publikum moc nezapůsobil. Těžko někoho rozpumpujete hned po příchodu, když do sebe ještě neobrátil ani jeden škopek. A to i přesto, že jste zábavnější než Dew-Scented. Já mám co říkat, také jsem zrovna neskákal do vzduchu a jenom „tupě“ poslouchal.
Burning The Masses byli ten večer první dávkou deathcoru, i když v trochu menší koncentraci, než jaké jsem se dočkal později. Jako nejedna kapela se ten večer soustředili na směs rychlých vyhrávek a mohutných breakdownů. Bubeníka si půjčili od Keep Of Kalessin (doufám, že jsem to vyposlechl a posléze jej identifikoval správně), protože…nevím proč. Web BTM nefunguje a na Myspace profilu o tom žádné zprávy nemají. Nejsem zrovna největší fanda deathcoru, ale sem tam nějaký fajn moment se zde našel. Pochválím také vokalistu za to, že sestoupil z pódia a vokálel rovnou u kotle. A také že se mu povedlo vyprovokovat pořádně velký kotel.
Obě první kapely měly extrémně krátké sety. Přesně jsem to nepočítal, ale když řeknu, že jejich vystoupení obsahovalo pět písniček, tak ještě přeháním.
Fleshgod Apocalypse – zklamání. Vystoupení nejde shrnout jinak. Jejich styl se dá jednoduše charakterizovat jako precizní, avšak jinak docela standardní technický death metal plný klasikou inspirovaných vyhrávek. Co myslíte, že se stane, když kapele jako FA zprasíte zvuk kytar a ohulíte bicí? Když neslyšíte většinu z těch opravdu dobrých riffů a vyhrávky nejsou vůbec tak „in-your-face“, jak by měly být? Z Fleshgod Apocalypse se stane Triggergod Apocalypse. Myslím, že žádný další komentář, kromě „umějí to i líp“, není zapotřebí. Menší problémy se zvukem kytar a bubnů nicméně provázely všechny kromě Angelus Apatrida.
Carnifex byli hlavním lákadlem pro většinu kšiltovkářů a polopatkařů (patkaře si s dovolením půjčím od Střapa :)). A že jich tam bylo. No jo no, deathcore je mezi nimi celkem populární a překvapivě i u mnoha slečen. Těch na Nile jich rozhodně tolik nebylo. Osobně na mě Carnifex působili extrémně standardním dojmem. Nic převratného, ale některé klepačky byly opravdu zábavné. Hodně „džn džn“, hodně „pidli pidli“, až si říkám, že jsem měl spíš na zhodnocení zajistit našeho Anaalního experta.
Keep Of Kalessin byli relativně pozitivním překvapením. Pamatuji si je z alba Kolossus jako jenom trochu umělý, silně melodický, epický black. Slyšel jsem je jednou naživo na BA a moc jim to tam nefungovalo. Tady to bylo o dost lepší. Zvuk kytar se postupně trochu vyčistil a bylo to znát. Trochu mě však zarazily thrashové věci z Reptilian. Tak trochu jsem nepochopil, proč se tímto směrem vydali. Je to něco jako s Trivium, kteří původně vydávali hodně přitroublý metalcore (ne že by KOK byli někdy špatní jako oni, to ani náhodou), a pak se najednou rozhodli pro Metallica-worship. Vůbec to nechápu. Navíc thrashové skladby byly ty horší ze setlistu. Na druhou stranu Ascendant se třeba docela povedl. Výsledný dojem byl vlastně veskrze pozitivní.
Pak už nastupují headlineři a papínci všech deathcorových a „džn džn a pidli pidli“ kapel Dying Fetus. Na rozdíl od nich si však DF pořád drží deathmetalovou podstatu. Jejich alba mě nikdy moc nebrala, páč mi přišla zahraná bez nějakého většího nadšení, prostě suchá. Možná také protože jsou relativně předvídatelní. To však neplatí o jejich koncertech. Ty nejsou ani náhodou nudné a osobně považuji jejich vystoupení na BA 2007 (viz níže) za nejlepší „nářezový“ koncert, který jsem kdy zažil. Tenkrát trumfli i o den dřív hrající Suffo. Zprvu mi přišel jejich výkon překvapivě trochu vlažnější, s přibývajícím odehraným časem však vystoupení gradovalo. Není se také co divit, když hráli Homocidal Retribution, Grotesque Impalement, Praise the Lord a další hitovky. Navíc se objevilo i pár písniček, které už delší dobu nehráli (aspoň dle nich) jako třeba Intentional Manslaughter. Jejich poslední album, které je zároveň jejich první, které doposlouchám až do konce, aniž bych usínal, se na pódiu tváří stejně tak dobře jako na placce, a to mě moc potěšilo. Jako finální bonus zahráli jejich komediální hymnu Kill Your Mother, Rape Your Dog.
Zkrátka a dobře, šlo o precizní sekáček na maso, i když jeden menší kiks jsem u Gallaghera zaregistroval. Ten se v reakci na něj okamžitě zamračil na zem. Lepší než Suffo minulý rok Dying Fetus nebyli, ale takový standard jako Suffo si zvládne udržet málokdo. Odcházel jsem spokojen a s myslí posedlou jednou vyhrávkou z Shepherd’s Commandment. Hádejte, kterou asi.. :)
Do Chmelnice jsem dorazil načas, takže byl čas se trochu rozkoukat. Přesně v půl sedmé napochodovali Španělé Angelus Apatrida a opravdu velice mile překvapili. Na albech mi přišli v pořádku, ale trochu jsem se obával živého vystoupení, hlavně „přiheavlého“ zpěvu, který až na pár výjimek (například Gama Bomb), moc nemusím. Všechny obavy se rozptýlily už po prvních tónech, kdy AA spustili svůj perfektní thrashík. Výborně jim to šlapalo, hlavně bicman připomínající metalového džiháda, bubnoval sice jednoduše, ale zato perfektně, občas až s hardcorovou razancí. Jasně, sem tam se nějaká chybka objevila, ale pokud se tak stalo, jen se na sebe s frontmanem (jehož zpěv mi živě přišel také na velice kvalitní úrovni) zasmáli a jelo se dál, což bylo sympatické. Nebývá to zvykem, ale AA měli ze všech kapel (samozřejmě až na „Umírající plod“) nejlepší zvuk. Zbytek kapely riffoval taky moc pěkně a musím říct, že Angelus byla jedna z nejlepších otvíracích kapel, co jsem kdy měl možnost spatřit, když vezmeme v potaz, kolik kapel se na pódiu objevilo. Škoda pouhého dvacetiminutového setu, mohli si vyměnit stopáž s Fleshgod.
Jako následující se na „malém“ pódiu zastavěném bicími objevili Burning The Masses. Jak už bylo řečeno, jejich zpěvák zpíval před pódiem, ale možná ani tak ne kvůli lepšímu kontaktu, ale zkrátka proto, že už se na něj nevešel. Jejich deathcore mi ze začátku přišel poněkud toporný, nicméně časem přišly tupačky, zajímavé breakdowny a rozjel se i bicman, jehož odulé ruce bubny ze začátku jen tak hladily. Překvapil kytarista, který vymýšlel moc pěkná sóla. Bohužel, když se začali kluci i publikum poměrně rozjíždět, vystoupení skončilo. Kapela hrála jen 10 minut, napočítal jsem snad pouze dva nebo tři songy. Škoda.
Po odporné pachuti z vystoupení FA, jsem následující emo-kinder-death-core Carnifex očekával poměrně se zájmem, protože laťka se propadla někam do suterénu mezi mutanty a špínu. Poslední deska se mi nelíbí vůbec, předchozí dvě jsou průměr, nicméně když jsem viděl typa s kšiltovkou na stranu a na ní napsáno CARNIFEX – True Death Fucking Metal, ucítil jsem dnešní snídani. Velkohubá prohlášení „zažijete nejlepší koncert světa“ a podobně, to by Carnifex šlo. Když nastoupili, překvapil mě dobrý zvuk, který jsem víceméně čekal, ale písně byly zoufale nudné. Breakdowny jak přes kopírák, protivný nablacklý zpěv vokalisty. Po třech skladbách jsem si řekl, že už toho je na mě moc. Když připočtu narvanou Chmelnici, nedýchatelný vzduch, hodinové fronty na hnusné pivo a děcka vytvářející obří KINDERPITY, vzal jsem Pipese a šli jsme na smažáka a pivo vedle do hospody.
Smažák za necelou stovku přišel k chuti, dva Gambáče též. Dorazili jsme akorát zhruba 30 vteřin před koncem setu Keep Of Kalessin, diváci jásali, takže zřejmě úspěch, mně kapela ale nic neříká.
Fetus zahráli prvotřídní, zhruba hodinový set, kterému se nedalo vytknout absolutně nic. Od zvuku až po výkon jsem byl nadšen a dostal jsem přesně to, po čem jsem toužil. HAIL TO FETUS!
Fotky © Tereza Váchová