Články

přeposlat článek tisknout
CITRON

CITRON

  • kdy: 18.4.2013
  • kde: Praha, Lucerna Music Bar

Ano. „Radegast & Plni energie Tour“ je především o Citronu. A taky neplánovaně a nešťastně o Standovi Hranickém, který to tu těsně před šňůrou nechtěně zabalil. Já tenhle večer však běžel do Lucerny hlavně kvůli speciálnímu hostu. Nebo spíš hostici.

Pravdou je, že tento večer byly priority jasně dané. V plánu bylo několik předskokanů. Jména BLACK ROLL a TIBET mi nic moc neříkají a ani letmé bandzonové seznámení se s nimi mne nedonutilo k nějakému úprku do Lucerny. DAN KROB je pro mne o něco známějším jménem. Pravdou je, že zejména díky jeho působení v Kreysonu v době vydání Anděla na útěku a Arakainu na Thrash the Thrash. Dál už jsem jeho tvorbu nijak nesledoval. Nakonec nám domácí meruňkovice nedovolila stihnout žádnou z předkapel, a protože jsme se dík tajemnému blondýnovi ještě zasekli v čínském restorantu, kde musela (pardon musel) jako správný rocker rozplivat rýžové nudle po celém podniku, prošvihli jsme i úvodní vál hlavních hvězd, kterým byl dle mého tušení Radegast. Ale to už jsme přeci jen na místě!

Naštěstí jsme dorazili alespoň na počátek mojí srdcovky Valašský rok. „Ztrácejí, se dálkami hvězd, ztrácejí…“. Z toho vydrnkávání mám pokaždé husí kůži. To bude ta nostalgie. Mikrofonu se při tomhle kusu věnoval kytarista Jura Šperl a moje obavy o vyznění kusů z Radegasta zahnal velmi rychle. Nejen že má tenhle jura neskutečnou řepu, ale taky mu to zpívá a já si to užil spolu s ním. Socha Radegasta se tyčí i na scéně a na Hon na bluda už přichází Fany Michalík. Ani on mi radost z oblíbených hitovek nepokazil. Má úplně jiný hlas než Láďa, ale nějak to nebylo na překážku. Měl jsem co dělat, abych nevypadnul z balkónu a to už meruňka došla.

To vše se dělo při příležitosti znovuvydání právě opěvované desky. Ta původně vyšla v roce 1987 a 12.4.2013 je zremastrovaná a s pěti bonusy ve formě digipacku opět venku. Znovuoživenou legendu přišla pokřtít Tanja. Dodnes mám její černou desku doma a tak nějak jsem na ní mimo jiných vyrostl a znám ji takřka i odzádu (nemyslím Tanju, myslím její písničky). Samozřejmě tu Tanja nebyla jen kvůli máčení kompaktu a tak si hned s Fanym střihla Svět patří nám z desky Vypusťte psy. To je sic tak trošku odrhovadlo, ale stejně to bylo milé. Tanje to pořád zpívá parádně. Pak se už ujala hlavní role právě ostravská rodačka a napálila hitovku Nad hlavou létá rokenrol. Ono je to těžké popsat. Prostě to bylo dokonalé, stejně jako následný duet Kam jen jdou lásky mé (kam jdou, víme všichni). To vám bylo prostě krásný a dokonalý a strašně jsem musel zpívat taky.

Tanja mizí a začíná blok věcí Standy Hranického. Minuta ticha byla důstojným uctěním jeho památky a spontánní výkřik z davu „díky Stando“ v závěru této vážnější chvíle a následný aplaus vyjádřil vše. Potom už zazněla foukací harmonika a bylo odpáleno Ocelové město. Všichni odžískovaní a pupkatí raubíři v první řadě se mohli pustit do hrození. Věčný cizinec klidní tempo, ale kapele to šlape bezvadně a všemu pomáhá taky parádní zvuk. Muzikanti si to taky náležitě užívají. Už víme svý navazuje bez velkých průtahů, Fany běhá po scéně s vlajkama, Jarda Bartoň má neustále nasazenej rohlík a dál jedou kousky Nechoď dál a odpočinkovější Vzpomínky. Plni energie zase pumpuje tempo do rychlejších otáček a je zpestřená recitací basáka Vaška Vlasáka ukrytého pod kapucí gumového kabátu v roli elektrického proudu. Ke konci musí zaznít i „proč bychom se netěšili“ a jeden z chasníků, který neměl Pumu jen na triku, ale sám jako puma byl, se sápe na pódium tak vehementně, že ho musejí jeho silnější kumpáni odnést. Závěr potom patří válu s neuvěřitelným dobovým textem Dej s tím pokoj („chtěla bys blůzu z tůzu, mám z toho hrůzu“) a vše končí Zahradní slavnost s vydatnou pomocí fandů.

Nemohlo se končit bez přídavku. To dá rozum. Radim Pařízek šel k bicím trochu ztěžka, ale popral se s tím statečně. Chlapi přidali cajdáček Už couvám. Ten chybět rozhodně nemohl a zpíval celý sál. Taky spolupráce s lidma proběhla bezvadně a mohlo se zase vesele nostalgizovat. Rock, Rock, Rock! přišla opět podpořit i Tanja, která se značně protáhla i díky sborovým hrátkám s přihlížejícími. Fany pravil „můžete držet pívo, můžete držet baby za kozy - to je krásné, ale chci, abyste všichni zpívali!“. A oni zpívali! Pražská zastávka „Radegast & Plni energie tour“ se tedy povedla a já bych asi hrozně potřeboval ještě někde vidět Tanju sólo!

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze