Loni vám vyšlo comebackové EP Jařmo. Když se na něj nyní s odstupem podíváš, měnil bys na něm něco? Nebo jste s ním naprosto spokojení? Vinyl jste si vydali svépomocí, klobouk dolů…
Peli: Změnil bych všechno.
Putti: Neměnil bych nic.
Peli: A co se týká vydání Jařma, tak to jsme si ROZHODNĚ sami nevydávali. Je vidět, že ses na rozhovor moc nepřipravil, z čehož plyne, že náš pan prezident má pravdu ohledně novinářů.
Jařmo vyšlo u slovenských Metal Age.

Pan prezident má samozřejmě pravdu, protože jsem lempl důvěřující Metal Archives. Jaký byl náklad Jařma a jak se vlastně prodává? Byl to záměr v době znovuzrozeného zájmu o vinyly vydat materiál jen na LP?
Třísy: Jaký byl náklad netušíme, to by věděl líp asi Hoyas, nebo někdo z MetalAge, stejně tak jak se to prodává. A trefil jsi to přesně, vydání na vinylu byl záměr, protože jsme si ho vždy jako kapela přáli.

Jaký byl ohlas fanoušků na nový materiál? Převažuje podle tebe tábor těch, kteří chtěli „staré dobré Contrastic“, nebo ti, kteří chtěli slyšet úplně něco nového a být překvapeni?
Peli: Nevíme.
Putti: Co jsem tak zaznamenal, převládají samá pozitiva a sociální jistoty.
Třísy: To by mě taky zajímalo, ale tim, jak jsme byli dlouho mimo, si myslim, že nikdo nic moc neočekával, a to je jenom dobře.

Proč jste vlastně vydali jen pětiskladbové „ípíčko“, a ne rovnou regulérní desku? Chtěli jste vyzkoušet nový materiál na lidech, nebo jste prostě neměli po kupě tolik skladeb a nechtěli jste s vydáváním novinky otálet, abyste se na tom nezasekli?
Peli: Nebyli jsme schopni toho složit víc.
Putti: Jsme líný netáhla a přetrhdíla.
Třísy: Chtěli jsme, aby bylo jasný, že nová tvorba je pro nás priorita. Chtěli jsme se vyvarovat toho, že ohlásíme návrat a nová nahrávka bude v nedohlednu.

Po znovuzrození kapely jste začali poměrně zhusta koncertovat. Zaznamenal jsem, že jste hráli jako support The Dillinger Escape Plan a dokonce jste se objevili za velkou louží na Maryland Death Festu. To jste tam letěli jenom kvůli jednomu koncertu? Jak se vám tam hrálo a jak se vám povedlo do nabušené sestavy kapel vměstnat?
Třísy: Zas tak hustě jsme nekoncertovali, spíš zřídka (Peli opět připomíná nedůslednou novinářskou přípravu). Na Marylandu jsme si zahráli jen díky tomu, že vypadli T.O.O.H., místo kterých jsme zaskakovali. Letěli jsme jen na ten jeden koncert a byla to super zkušenost, festival má nezaměnitelný kouzlo hlavně díky místu, kde se odehrává (centrum města Baltimore).

Možná by stálo vysvětlit nezasvěceným, co stálo za rozpadem kapely cca před 12 lety… A naopak, co vás vedlo k tomu se dát opět dohromady?
Třísy: Začalo to tím, že Peli odešel, protože byl přesycenej metalem a my jsme pak nebyli schopní dát dohromady novou nahrávku. Udělali jsme dvě nový písničky a tim to zhaslo. Častý koncertování mělo za následek syndrom vyhoření a taky na to měl vliv můj odchod do Prahy za prací. Pak se naše cesty rozešly, kluci po čase dali dohromady Opitz, kterej šlapal jako kráva, do tý doby než vypukla aféra „VirblGate“. Díky ní byli Opitz bez bubeníka a já jsem byl zralej na to začít znova hrát. A tak zase hrajem.

Jaký bylo, Třísy, se po letech vrátit k bubnování? A čím to, že jinak aktivní Opitz, když s Contrastic sdíleli tolik členů (později dokonce tři), byli schopni dát dohromady víc než dvě písničky? Jiný řád, jiná disciplína?
Třísy: Já jsem pak ještě několik let hrál s Ravelin7, takže pauzu, kdy jsem se nedotknul paliček, jsem měl přibližně 5 let. Když jsem si pak sednul za bubny, tak jsem byl ze začátku hodně rozčarovanej. Hlava věděla, co by chtěla, ale tělo neposlouchalo. Časem se to poddalo, chtělo to jen víc zkoušet a dostal jsem se zpátky do „formy“. Na druhým koncertě, co jsme hráli v Ostravě, jsem se cejtil už jakože bubeník.
Myslim, že nás v poslední fázi před rozpadem hodně v nový tvorbě svazovala elektronika, na kterou jsme kladli až moc velkej důraz. Dá se říct, že se to zvrhlo do stavu, kdy hrála prim a až do ní se dělaly kytary, a to byla cesta do pekel, což jsem si uvědomil až zpětně. Kdežto Opitz byli úplně jinej šálek kafe. Údernej grind/hardcore. Jak jsem těch 5 let nehrál, neposlouchal jsem metal, nesledoval jsem ani scénu. A živě si vybavuju, jak jsem poprvý uslyšel Jig-Ai a právě Opitz, But, Bowel Fuck, Perfecitizen a spoustu další výborný muziky a už jsem nechtěl dál stát bokem, chtěl jsem se zapojit. Byl to jak zásah doprostřed čela. Rozproudilo mi to tu správnou energii v žilách.

Metalem přesycený Peli se nakonec po pauzičce k muzice zas, jakožto basák Opitz, vrátil. „Dobří holubi se vracejí“, anebo vám jen v nutnou chvíli vytrhl trn z paty?
Peli: Jsem nikdy neměl pauzu v muzice, jen mě už nebavilo blití do placatejch kytar. Metal mě sral, a nemělo smysl do Kontrastiku cpát ještě víc elektroniky a jinejch stylů, páč o to v kapele nikdo nestál. Vyzkoušel jsem si pak i jiné hudební styly a jsem za to rád. Když mě potom kluci uhnali do Opitz, tak si pamatuju, jak jsem po první zkoušce litoval, pač to blití mně už nic neřikalo. Naštěstí jsem vydržel, a začlo mě to hrozně bavit, tudíž pro mě bylo supr, že se po rozpadu Opitz rovnou přešlo na Kontrastik.

V současném složení nefiguruje Ubina a hradil ho Tomáš Fiala. Kde je Ubinovi vlastně konec a proč v Contrastic nehraje?
Peli: UBINA se rozhodnul jít do světa, byl nějakej čas mimo, teď už je zpátky v ČR a hraje v Brutally Deceased, nedávno jsme s nima hráli a bylo fajn ho zase vidět drtit basu.

Kde teď zkoušíte? Kam se mohou dychtiví fandové za vámi jet podívat?
Peli: Zkoušíme v Praze v Libni, tam ať za náma nikdo nechodí, jsme plachý, na nikoho nejsme zvědaví, přijďte se radši podívat na koncert.

Před rokem jste se zúčastnili česko-slovenského miniturné s Čad a Brutally Deceased. Jaká byla návštěva? A celkové dojmy?
Peli: Návštěva byla kolísavá, někde víc někde míň. Vcelku toto turné hodnotíme velmi pozitivně, protože v každým místě přišlo úplně jiný složení lidí, což nám přišlo vhod, poněvadž neradi hrajeme pro stylově vyhraněný posluchače.

Vy sami nejste vyhranění. Berete všechny nabídky, nebo si vybíráte akce, kde i skladba kapel je zajímavá?
Peli: Snažíme se to vybírat tak, aby to pro nás bylo zajímavý a my si to užili. Dalším faktorem výběru je i to, jak zrovna maj jednotliví členové kapely čas, kvůli tomu jsme už dost akcí museli odmítnout.

Byl jsem se na vás podívat v Děčíně a hodně mě překvapila projekce a její kvalita. Kdo za pohyblivými obrázky stojí?
Peli: To jsou takový Třísyho výlevy. Já jsem vlastně většinu neviděl, protože jsem na koncertě k ní otočenej.
Putti: Snažíme se, aby to korespondovalo s texty, chtěl jsem víc porna, ale to mi neprošlo.

Musím říct, že projekce častokrát sklouzne k pouhému vizuálnímu fetiši, nebo – jak to nazvat – pouhému doprovodu kapely, aby se divák při vystoupení nenudil. U vás jsem ovšem měl pocit, že nesla hlubší význam a že nešlo o žádnou stafáž. Můžeš prozradit, co projekcí chcete říct, jak ty krátké filmy tvoříte a odkud filmové obrazy berete?
Peli: Nevim, co to znamená stafáž…
Třísy vyloženě dostal zadání na vizuální fetiš, a to, že tam vidíš nějakej hlubší význam, mě dost znepokojuje, asi se na to budu muset někdy fakt podívat, snad nebude pro jednou úplně blbý, když budu při vystoupení otočenej k lidem zády.

Možná měl vliv veselý tabáček ;-) Ale přesto mi to nedá, abych se znovu nezeptal, odkud bereš filmový materiál… (U porna je to jasné.)
Třísy: Co kde najdu na netu, je to spíš taková obarvená, rozblikaná videokoláž.

Zpět k Jařmu. To obsahuje klasické vypalovačky - úvodní Re-abortion a třetí Bassima, ale zároveň jakýsi hybrid postHC a elektroniky (viz Jařmo). To je nová tvář Contrastic. Chcete jít i v budoucnu touto cestou, nebo prostě máme „čekat nečekané“ a žádná očekávání radši nemít?
Třísy: Jdem plus mínus stejnou cestou, rozhodně nečekej nějakou revoluci.
Peli: Ctc byli vždycky o míchání stylů a pocitů. Teď se to snažíme dělat tak, aby ten mix nebyl zas až tak eklektickej, ale aby ty jednotlivý tracky byly spíš takový příběhy, a ty různý styly jsou pro nás jen prostředkem k vyprávění. Asi to bude vždycky mezistylovej mišmaš, ale nechceme, aby to bylo pospojovaný násilně a krkolomně. Zároveň s tím se ale, co do prostředků a stylů, neštítíme ničeho.

V titulní písni Jařmo jste použili sampl z nějakého filmu, nemýlím-li se? Můžeš mi prozradit, o jaký snímek jde a proč právě on?
Peli: Adelheid od Vláčila a ten druhý je, myslím, z propagandistické série „Dny zrady“ (projev Konráda Henleina). Hlavním tématem Jařma jsou Sudety, jejich vykořenění a deformace politickými režimy.

Jařmo je krásně české jadrné slůvko. Cítíte se být v dnešní době otroky, či utlačováni? Jinými slovy, můžeš mi prozradit, co jste tímto názvem sledovali?
Peli: Jařmo je podle nás status, který byl udělen Sudetům během posledních 100 let, kdy tu byla různými politickými režimy systematicky znásilňována krajina, kultura i populace. Tohle téma nás velice zajímá a budem se k němu vracet. Jařmo je konstatování, né brečení či stěžování si. Takže utlačováni, ani jako otroci, se necejtíme, jakkoliv máme proti fungování tohoto světa výhrady.

Cítíte se s tímto tématem jako Mostečáci spjati? Dotklo se to nějak vašich rodin?
Peli: Co já vim, tak my jsme spíš už potomci té povalečné naplaveniny, která byla taky vykořeněna ze všech možnejch koutů Česka a Slovenska, aby socializmem přebudovala Sudety osiřelé po odsunu Němců. Takže spjati se asi cejtíme, ale neberem to nějak dramaticiky, spíš je to pro nás inspirací. Mentalita lidí je tady specifická, uvádí nás do zoufalství a stejně tak nás fascinuje. Zrovna tak jako místní krajina plná kontrastů. Historie tohodle regionu to všechno formovala hlavně skrze zásoby uhlí, které byly důležité pro válečné Německo, pro socialistické Československo a formují tento kraj i v tom podivným kapitalismu, co tu panuje od 89týho. Když vylezeš na nějakej kopec v Českým středohoří a podíváš se směrem ke Krušnějm horám, napravo i nalevo, uvidíš jen minimum původní krajiny. Všechno bylo přerubáno, přehrabáno, podhrabáno, zatopeno, vytunelováno a tak je to tady i s lidma. To je Jařmo.

Co máte letos v plánu? Koukal jsem, že budete hrát na holandském Neurotic Death Festu. No tě pic! Očividně jste žádaní…
Peli: Letos je pro nás nejdůležitější dát dokupy novou nahrávku. Proto jsme se rozhodli nekoncertovat moc zhusta a Neurotic je jedna z těch výjimek, co nešla odmítnout.

V mezičase rozhovoru – předminulý víkend – NDF proběhl. Jaká byla odezva, co jste si odvezli?
Putti: Odvezli jsme si pocit ze skvěle stráveného víkendu, pač místo konání mělo úžasnou atmosféru. Korunu tomu všemu nasadili kluci z Perfecitizen a Jig-ai, kteří tam hráli taky a starali se po celou dobu o skvělou zábavu. A ohlasy? Těžko říct. Hlavní je, že my jsme si to užili.

Viděno zpětně, nedá se říct, že Contrastic spousta lidí docenila, až když bylo pozdě? Před 15 lety jste byli dost napřed a lze říct, že až teď sklízíte, co jste dříve zaseli…
Putti: Souhlasim, že nás docenili až po rozpadu a teď už je to stejně jedno, protože jdem dál.
Asi se shodnem na tom, že éra parazitování na vlastní minulosti už je v tuto chvíli za náma.

V mezidobí, kdy kapela nefungovala, jsem na cédo s Ariel zaznamenal spoustu nadšených ohlasů ze zahraničí. Jak je pro vás důležité „být vidět“ i za čárou? Nebo je stále prioritou náš píseček? Máte nějaké fandy v Angole, Hondurasu, nebo na Srí Lance?
Třísy: Budem se snažit bejt vic vidět i venku. Doteď jsme na to zahraničí trošku kašlali. Když se nám rozroste fanouškovská základna, budem jenom rádi.

Jak se to má s další deskou? Už něco kuchtíte?
Třísy: Si piš, akorát bych tomu neřikal, že kutíme desku. Dáváme dokupy nový věci a podle toho, kolik jich bude, se rozhodnem, jestli a na jakým fyzickým nosiči to vyjde.