Obscure Promotions tímto koncertem fanouškům progresivní muziky tak trošku předčasně nadělili Ježíška. Sice si naň díky zpoždění se startem koncertu museli trošku počkat, a navíc odpadli Francouzi ]HYPNO5E[, kteří se z organizačního nonsense celého turné nakonec neúčastnili, ale opravdu to stálo zato.
 
CHIMP SPANNER totiž večerní dýchánek rozjeli na jedničku. Zvuk na začátku sice byl nakouřenější trošku víc než bylo třeba a tím bylo produkci Anglánů méně rozumět, ale poměrně brzy se vše dostalo do míry chtěné. Zvuk si sednul, jednotlivé nástroje si od sebe odstoupily a začala pastva pro oči. Paul Ortez se totiž obklopil nadmíru schopnou družinou, práci nechybujícího bubeníka Borise Le Gala, který svým uměním a showmanstvím (neustálé ksichtění, prohazování paliček, hecování lidí, předvádění se) dokázal zaměstnávat všechny přístojící, musím vyzdvihnout, ale celá kapela fungovala skvěle do celku, kdy se jednotliví, tak jak tomu je na desce, postupně umlčovali a nechávali „promlouvat” osobu/y na opačné straně pódia. Živě se ukázalo, že Chimp Spanner, nejvíce označovaní za djent, jsou oproti jejich žánrovým souputníkům přeci jen mnohem více progovou kapelou, která často sahá do jazzu a art rocku a umí tvořit poměrně srozumitelné skladby. Ale ChS zanedlouho vyjde nová nahrávka All Roads Lead Here, kterou představili dvěma novinkami pokračujícími v nastoleném z debutu At the Dream’s Edge, jednou z nich byla, tuším,Dark Age of Technology, ale jinak se samozřejmě hojně hrálo z debutu; třeba Supererogation, At the Dream’s Edge, The Mirror, Bad Code nebo Under One Sky. Cynic pro své tour zvolili moc dobrou předkapelu, dobrý tah.
 
Pak se zatáhla opona a začla příprava Miamských. Ti zde sice od svého reunionu v roce 2007 odehráli již čtyři koncerty, ale tento byl prvý v jejich hlavní režii. Těžko říci, co zapříčinilo menší účast (cca 120 platících; den před v Blavě bylo 160, jinak Cynic prý hrají pro nějakých 400-500), zda nové EP, které CYNIC zas mírně svedlo z cesty, anebo místo konání v moc pěkném kyjském koncertním sálu – ten ale je vlakem zhruba 10 min. od centra nebo pak busem z Černého Mostu. No nic, šup ke koncertu.

Ten, z obnovených kapel asi těch produktivně nejaktivnějších, po intru logicky uvedlo Amidst the Coals z nového EP, které přešlo v titulní Carbon-Based Anatomy a hned od začátku nemůžu upřít zrak z božsky hrajícího Seana Reinerta, který za bicími vskutku čaruje. Zde Cynic tolik nesází na jejich progové znění, tak trochu se vzdalují své vlastní vizi, opouštějí metal a jdou cestou zpěvných, meditativnějších, ale pěkně strukturovaných skladeb, které silně využívají podpory žánrů jako ethno, ambient, snad i world music. Zde se tak nějak odhaluje to, čím se (údajně) Masvidal s Reinertem během let nečinnosti Cynic také živili, totiž tvorbou hudby pro přírodopisné dokumenty z produkce National Geographic apod. Ale jsem rád, že hned následující skladba je z Traced in Air, a to Evolutionary Sleeper, pak překvapivě následuje většinou přídavková How Could I z milníku Focus. Cynic vůbec komplet live-set (viz níže) překopali a skladby z obou alb a EP pěkně prostřídávají. A nutno říci, že ty nové do setu zapadají a až na některé drobnosti vůbec nedávají znát žánrovou odchylku. Zachovali v nich pro sebe typické melodie, ty se jen tolik neprolétají, jsou víceméně jednoznačné a za nic se neschovávají. Možná tak jedině za větší hradbu podkladů, ale jinak jdou, dá se říci, přímo od srdce a na srdce. Na nahrávce se nicméně zdá(lo), že se ta naše trošku vzdálila, ale po koncertu mi vše dalo (mnohem větší) smysl. Cynic jsou na cestě smíření a jdou (rockovým) směrem a, teď nevím, zda to tak nazvat, experimentální cestou z EP Re:Traced, které jsem nakonec také schroupal, ale jsem vlastně rád, že Cynic nestojí na místě, ačkoli bych si pár nových, klasických skladeb přál. Starým skladbám pak Cynic zachovávají původní podobu jen s rozdílem, že Sean Reinert všechny své party hraje mnohem fúzově/jazzově, vše rozdrobuje a na to, že je (je?) metalovým bubeníkem, dají vzpomenout jen úseky, v kterých zapojuje dvojšlapku.

Jinak se celý koncert nesl v uvolněné atmosféře, jakožto Masvidalův projev (zpěv mu mimochodem živě šel a vyzněl lépe než na Carbon-Based), měl perfektní zvuk a nová sestava se ukázala býti pro Cynic určitě vhodnou (viděl jsem od reunionu hrát všechny čtyři), protože nováčci (třeba původní basák The Faceless Brandon Giffin) své party zvládali bravurně. Jediná negace pak může směřovat snad, vyjma pohybujícího se Masvidala, na její přílišnou statičnost, kdy si třeba nový - emoce neprojevující - kytarista, zpívající také doplňující growl a některé čisté podzpěvy, vystačil snad na 1,5m, kdy se od svých pedálů vzdálil maximálně k Reinertově soupravě.
 
setlist:

Hieroglyph (intro)
Amidst the Coals
Carbon-Based Anatomy
Evolutionary Sleeper
How Could I
Adam's Murmur
Celestial Voyage
Elves Beam Out
King of Those Who Know
Veil of Maya
Wheels Within Wheels
Integral Birth (s pozměněným začátkem ve stylu Re-Traced)
Box Up My Bones
The Space for This
Bija! (outro)