Články

přeposlat článek tisknout
CYNIC, TEXTURES

CYNIC, TEXTURES

  • kdy: 27.6.2007
  • kde: Holandsko, Nijmegen, Doornroosje

Znáte kapelu Cynic? Vzpomeňte si, rok 1993, album se jmenovalo tuším Focus, takový fialovo žlutý obal, fotky krásných kluků… (slyším mnohonásobné NEASI!)

Kdo by si pomyslel, že se s nimi potkáme v kmetském věku, a to nikoli na monstrosní akci, ale v malém a poloprázdném klubíku. Člověk míní, život mění – místo našlapaného Tilburgského vystoupení, na které jsme se chystali (a o kterém se později Vlastík vyjádřil takto - „has got to be one of the coolest venues we've played yet.“) přibíháme, což je třeba chápat zcela bez nadsázky, se zpožděním do klubu s podivným názvem Doornroosje v Nijmegenu.

Letmým nahlédnutím do setu teprve dnes zjišťuji, že nizozemské dráhy nás připravily nejen o kompletní set Textures, o písničku Veil of Maya (která mě budí už nějakých 9 let) ale i o Celestial Voyage. Co jsme neslyšeli a neviděli ale nechcete znát, to vím, proto se nyní pokusím o regres a vstup do komnaty mysli, kde dřímají vzpomínky na ten krásný večer...

Prvním překvapením – pominu-li dost neuvěřitelné chování personálu klubu – je poměrně nízká účast. Cynic+Textures=150 lidí? V Číně možná… Inu, na davové ječení a omdlévání fanynek (nebo to jsou fanoušci s takovými kšticemi?!) si asi budeme muset počkat na letošní Buřtál Assault. Druhým, mnohem příjemnějším zjištěním je naprosto fantastický zvuk. Dokonale kopíruje album, dává vyniknout všem nástrojům i zpěvu a to včetně Toníka, který bručí pouze z počítačové nahrávky. Sice mě dost překvapuje, že se nezúčastnil turné kvůli finančním otázkám, ale zdvižené obočí je asi to jediné, co s tím mohu dělat.

Zastavme se u nových hráčů cynické sestavy: na basu čaroval Chris Kringel, který uchvacoval dokonalými sóly, kytarového partu Jasona Gobela se zhostil David Senescu rovněž naprosto fantasticky. Uproarovo „slabý sólo“ naprosto shrnuje situaci. O hudebních Gargantuovi a Pentagruelovi, totiž Seanu Reinertovi a Paulu Masvidalovi snad už vůbec není třeba hovořit. Potěšila autentická krásná bezhlavá kytara ze starých časů, potěšilo vlastně úplně všechno, co ti dva udělali nebo řekli.

Abych pravdu řekl, je dost těžké nějak popisovat dojmy z celého setu. Co jiného psát, než u každé skladby „přéééésně!“ a jmenovat, které sólo se pokoušelo rozehřát (ledově chladné) publikum, který part které písně byl ještě o kousek lepší. Zaznělo kompletní album Focus, jako mls navíc i jedna písnička z projektu Portal a konečně i zbrusu nová věc – Evolutionary Sleeper. Nedělám si nejmenší iluze o tom, že by ji kdokoli ještě neslyšel (třeba tady: www.myspace.com/cynicreunion), ale přesto zformuluji své jednoznačné možná! Zkousnout po tolika letech novou cestu Cynic pro mě není snadné, ale počáteční mírné rozpaky nesmí zakrýt fakt, že od jakékoli jiné kapely bych takovou pecku polykal i s udičkou. Udělejte si však raději názor sami.

Po potlesku napoví Vlastík svým se smíchem proneseným „jednu jsme vynechali, že?“ že nostalgie je všudypřítomná. Poslechneme si tedy brilantní How Could I, (kteroužto můžete vidět v záznamu pana Perníčka zde: www.youtube.com/watch?v=lGyNViG8Ifg) a vybíháme opět na trať do souboje s nizozemskými drahami. A opět podléháme, ale to už je jiný příběh. Ten o Cynic v Nijmegenu je u konce.

Perníček's view:

Ani nekonečná cesta vlakem, sprint neznámo kam, neznámým městem a vtipy pořadatelů na téma lístek („Podívám se, jestli si ještě můžete koupit lístek.“) nás nepřipravily o krásný zážitek ze středeční „chladné“ noci.

První milá slovíčka od Vlastíka nás rozehřály natolik, že jsme ani nestihli smotnout noblesní brko z Utrechtu.

Vzhledem k tomu, že to Lemmy tak krásně napsal, zmíním se jen o milých překvapeních, které jsem nečekal. Za prvé to, že jsme mohli slyšet i jeden z mých oblíbených válů z Portalu - Cosmos, tak i za druhé - překvapivá coververze Mahavishnu Orchestra - Meeting of the Spirits, před kterou Paul složil poklonu Johnu McLaughlinovi - "John McLaughlin is the guy who changed my view on guitar playing".

Po přídavku How Could I... nasazujeme sprint na nádraží (doteď toho lituji, že jsme nezůstali v Doornroosje) na poslední vlak... Naše cesta však končí o pár kilometrů dál v Arnhemu a poslední vlak do Haagu však nestíháme...

set:Veil of Maya, Celestial Voyage, The Eagle Nature, Sentiment, I'm But a Wave to..., Evolutionary Sleeper, Uroboric Forms, Textures, Cosmos, Meeting of the Spirits, How Could I

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

Tagy:

CYNIC, TEXTURES

aktuálně

diskuze