Další z řady očekávaných podzimních koncertů (The Invaluable Darkness Tour 2007), původně avizovaný do pražského Retra, nalezl nakonec své útočiště v už

prověřené nuselské Folimance a díky svému specifickému smyslu pro dochvilnost dorážím na místo konání kolem sedmé hodiny a to tak, že samozřejmě nestíhám první předkapelu Engel. Tahle švédská naděje moderních forem metalu mě dokázala zabít už na svých demech skoro 2 roky zpátky, s čerstvě narozeným debutem mám sice ještě trochu problém (recenze snad brzy), ale o jejich koncertní formě asi není nutno pochybovat. No co, tak snad někdy příště. Nakopnuto mají slibně, takže tu, doufám, nebyli naposled.
Na projekčním plátně se tedy už skví logo Amon Amarth a tuhle partu zarostlých dřevorubců asi není potřeba nějak blíž představovat. Hned od začátku perou do lidí svoje vikingské mýty o Odinovi, Valhalle, pohanských předcích a udatnosti, zahalené do typicky švédských kytarových melodií. Čekal jsem sice, že po chvíli začnu zívat a mezi oční víčka si budu muset narvat sirky, ale kdeže... Musím uznat, že pánové na to jdou docela dobře. K docílení požadoveného efektu nepotřebují žádné krkolomné postupy, jejich deathmetalové hymny (v čele s Death in Fire nebo třeba The Pursuit of Vikings) mají dostatečný drive a prostě to šlape. Když k tomu přičtu povedenou atmosféru a sympaticky neurvalý přístup, který do svých koncertů vkládají (jakoby by byli do svých rolí natolik ponoření, že si skandinavské mýty snad čtou i na záchodě), můžu klidně říct, že bych jimi nepohrdl někdy jindy a někde jinde klidně znova.
Stejně jako loni na Brutalu, i tentokrát mi přišlo, že se zvučení

hlavních hvězd večera nějak moc vleče, ale dostává se mi tak alespoň prostoru pro zamyšlení se nad návštevnictvem dnešního kulturního večera. Už když jsem před šesti lety četl v Muzikusu report na tehdejší koncert Dimmu v Akropoli, padla zmínka o docela zvláštním složení publika těchto Norů. A je fakt, že tolik prošedivělých lidí, kteří bez hnutí sedí na tribuně nebo stojí v kotli a se soustředěním sledují koncert blackmetalové kapely, asi hned tak nepotkáte. Koneckonců, drahá matička našeho direktóra asi potvrdí ;-) Mimoto tu máme taky spoustu normálně vypadajících a usměvavých lidí, kteří rozhodně nevypadají, že by chovali zálibu v temných podobách metalu. Může to vypadat jakoby Dimmu vytvářeli nějaký zvláštní fenomén, pravdou ale je, že bylo docela přijemné zjistit, že všichni tihle "ordinary pípl" tvoří v kontrastu se zachmuřenými máničkami v černém skoro polovinu osazenstva.
Co se týče samotného vystoupení, možná je to jen můj dojem, ale v posledních letech cítím z Dimmu Borgir jakousi rutinu a nedostatečný entuziasmus ve všem, co dělají a jejich loňské festivalové vystoupení to jenom potvrdilo. Jakoby se po svém obrovském boomu, který před přibližně pěti lety zažili, dostali do bludného kruhu přílišných očekávání, ztráty invence a několikaleté únavy z neustálého kolotoče nahrávání desek a dlouhých turné. Na druhou stranu se za svojí kariéru dostali do určité formy a jsou natolik vyprofilovaní, že ani letošní výplod In Sorte Diaboli, ani koncert na jeho podporu prostě nemohl vyznít jako propadák. Stereotypnost se navíc pokusili alespoň trochu nabourat jinak sestaveným playlistem, než u nich bylo doposud zvykem a kromě očekávaných novinkových věcí z In Sorte Diaboli, publikem očekáváné Mourning Palace a mnou dychtivě očekávané Spellbound se z legendárního Enthrone Darkness Triumphant dočkáváme i malého bonbónku v podobě A Succubus in Rapture, u kterého bych nikdy nevěřil, že ho

naživo vůbec někdy uslyším. Vůbec mi celkově přišlo, že čím více se brousilo do minulosti, tím větší měl koncert šťávu (důkazem budiž mimo jiné atmosférickými sóly vyšperkovaná Grotesquery Conceiled), takže nakonec ani totální výpadek světelného parku v závěru koncertu (Shagrath glosuje: „Never mind the darkness...it's good for you...“) vlastně nikomu ani moc nevadil a Dimmu se dočkali o to větší podpory. Sympaticky se mi jevilo i upuštění od přílišné tetrálnosti a blackmetalových divadýlek a rekvizit a soustředění se hlavně na hudbu. Pokud bych měl tedy k jinak povedenému vystoupení nějaké výhrady, tak bych pánům z Osla napříště doporučil více nasazení, protože potenciál na uzemnění všech okolo v nich snad ještě pořád nějaký je a třeba Shagrath kdyby chtěl, tak by si díky svému charisma mohl pohrávat s Folimankou stejně jako loni Satyr s Abatonem...

playlist:
Intro
Progenies of the Great Apocalypse
Vredesbyrd
The Serpentine Offering
The Chosen Legacy
The Sinister Awakening
Grotesquery Conceiled
A Succubus in Rapture
Fear and Wonder
Blessings Upon the Throne of Tyranny
Spellbound (by the Devil)
Sorgens Kammer - Del II
The Insight and the Catharsis
The Sacrilegious Scorn
Puritania
Mourning Palace
The Fallen Arises (Outro)

GhAALL-ERKhA by mART_in