Příznivci správné švédské špíny mohli zaplesat radostí, když se objevila zpráva, že Diskonto pojedou tour, které se zastaví v ČR hned několikrát. Pražská „sedmička“ se této události nemohla vyhnout.
Úvod měli na starost kladenští mladíci Jonestown, kteří svým s nadhledem podaným hardcore punkem rozhodně potěšili. Sympatická parta se prezentovala agresivním a špinavým soundem s kvalitními melodiemi, poměrně silnou atmosférou a celkově kvalitním vystoupením, které sice mělo pár hlušších míst a ne všechny skladby mi přišly úplně záživné, ale vzato jako celek zde vidím velký potenciál.
Gride jsou již borci ostřílení a kvalitu mají nezpochybnitelnou. Ani tentokrát nešli pod své standardy, nicméně rezervy zde byly. Viděl jsem i mnohem povedenější vystoupení. Ne snad, že by chyběla

snaha nebo zapálení, ale měl jsem pocit, že ona snaha občas nebyla úplně zúročena, protože zdaleka ne vše vyznělo, tak jak by mělo. Zejména zvuk, který později zabil i vystoupení hlavních hvězd, dost zlobil. Ale v případě Gride nešlo ještě o takovou tragédii, co ztrácelo na čistotě vyznění, bylo dohnáno na rychlosti, urputnosti a nasazením. Odezva publika přesto nebyla nijak oslnivá a osobně jsem čekal, že prachatické legendy české hardcore scény rozhýbou víc lidí. Pro statistiky házím pár věcí, které jsem pochytil: Arogance moci, Pod povrchem, Inside, Horizont událostí, Kafé, noviny a rohlík s máslem, 38 stupnů ve stínu, I na barikády z popelnic prší tekutá modernita, Na jatka už nastoupila noční směna, Kolik višní, tolik třešní, takže jak vidno, poslední deska se rozhodně nezanedbávala.
Byl jsem docela zvědavý s čím Diskonto přijdou, a když jsem si poté říkal, že to je opravdu až přehnanej bordel, sám sobě jsem se musel vysmát, co že jsem vlastně čekal. Špinavej d-beat v podání Diskonto byl a asi i vždycky bude pořádnej bordel, a nejinak tomu bylo i teď. Co ovšem vadilo nejvíce byl debilní zvuk, který alespoň mně vystoupení dost znechutil. Hodně

charismatický vokál, který jinak beru spíš jako plus, mě neskutečně sral, protože jeho naprosto nepochopitelná vytaženost nad vše ostatní učinila z jednotlivých slovních ataků a skřeků naprosto nemilosrdné údery, a tak jsem jen s napětím očekával, kdy se zpěvák, vypadající jak ajťák, opět nadechne k dalšímu náporu na přítomné sluchovody. Hudebně Diskonto moc nepřekvapili, severským old schoolem hodně ovlivněná našlapaná crustová smršť měla potenciál nakopat všechny přítomné přímo mezi oči, některé kytarové rify zaváněly kanálem a o pravej undergroundovej duch zde nouze nebyla, jen škoda, že mi celkový požitek dost zkazil právě zvuk.
Přišel jsem na crust, nešlo mi o žádnej křišťál, ale chvílemi jsem se totálně ztrácel a ani korzování po slušně zaplněném klubu nepomohlo, a tak si tento punkový večírek odškrtnu jako akci milou, příjemnou, ovšem nic extra.