Články

přeposlat článek tisknout
DOOMRIDERS, BEASTMILK, HERDER

DOOMRIDERS, BEASTMILK, HERDER

  • kdy: 8. 5. 2014
  • kde: Praha, 007

Hudba Beastmilk je neskutečně chytlavá a zábavná, a stejný byl i koncert. Herder potěšili, Doomriders nezklamali.

HerderVe čtvrtek se začalo nečekaně brzo. Oproti avizovanému startu, který měl být v 19:30, se hrálo už o deset minut dříve. Naštěstí jsem se na Strahově a v okolí Sedmičky flákal už delší dobu, takže mi první kapela neutekla (to moc lidí říct nemůže). HERDER znám hlavně díky bubeníkovi z Urfaust, který kapelu zakládal a hrál v ní do nedávna na basu. Hrají hodně našlapaný stoner/sludge. Žádná velká špína, ani doom, spíše se drží rockového tempa a sem tam se to zvrhne v hardcore. Své songy zbytečně neprotahovali, padlo několik tříminutovek a zhruba za půl hodiny bylo vymalováno a jako první kapela to před Beastmilk dobře rozjeli. Nemohu říct, že by mě kdovíjak uchvátili, ale zahráli slušně a bavili mě. Jejich frontman odvedl super práci. Sice jeho vokál nebyl zrovna úžasný, spíše nevýrazný a ničím extra zvláštní, ale komunikaci s publikem má, vzhledem ke stylu hudby, kterou Herder hrají, fakt zmáknutou. S dvaceti přihlížejícími jedinci se sice žádný kotel nestrhl, ale když lidi v první řadě objal kolem krku, anebo je chytl za hlavu a kýval s ní do rytmu hudby, působilo to skvěle. Jo a taky mě pobavil bubeník v triku Wu-Tang Clan :). Ze setlistu moc songů dohromady nedám, zas tak dobře Herder nastudované nemám, za zmínku však určitě stojí Stab, kterým to skvěle rozjeli a ještě závěrečný song (nejsem si jistý, ale pravděpodobně to byl Wasted), do jehož rytmu houpat se byla radost.

BeastmilkDruzí BEASTMILK, kvůli kterým jsem především přišel, překvapili hezky zpracovaným setlistem ještě před tím, než začali hrát. Místo vypsaných jednotlivých skladeb před sebou měli položený papír s obrázky, které symbolizovaly názvy songů. O Beastmilk bylo napsáno na Marastu už chvály dost jak v recenzi AddSatanaalbech měsíce i v různých komentářích, tak zopakuji pouze to, že jejich hudba je neskutečně chytlavá a zábavná, a stejný byl i koncert. Od začátku hráli jeden hit za druhým a až do konce to šlapalo bez přestání. Jako jediní ten večer vystoupili Beastmilk pouze ve čtyřech, jen kytara, baskytara, bicí a zpěv. Bicí byly dokonce bez jediného přechodu, bubeník se spokojil s virblem, kopákem, činely a dvěma kotly, jo a taky mikrofonem, do kterého sem tam zpíval, když v refrénech doplňoval naprosto skvělého Kvohsta. Ten krom super tanečních kreací a gestikulací potěšil hlavně perfektním pěveckým výkonem. Trochu jsem se bál, že to nezazpívá jako na albu, ale zbytečně. Krom jednoho nepatrného momentu na začátku jedné skladby se držel celou dobu, zvládal vše skvěle a celé vystoupení pozvedl o úroveň výše. Na výběr songů si nemohu moc stěžovat, jelikož vše, co nahráli, je boží. Snad jediná Ghost Out of Focus mě možná bavila drobátko méně, jelikož uklidnila jinak hodně rozjetý set. Byl bych samozřejmě rád i za více věcí z EPček, jenže Beasmilk hráli jen kolem čtyřiceti minut a nejde stihnout vše (i když Children of the Atom Bomb bylo - soudě dle obrázku dětí na setlistu - původně také v plánu zahrát). Co dále dodat, krom toho, že byli super a já jsem rád, že jsem je viděl? Asi jen to, že budu doufat v jejich další a ideálně delší koncert.

Beastmilk setlistSetlist Beastmilk byl následující:
The Wind Blows Through Their Skulls (větrná elektrárna)
You Are Now Under Our Control (klávesa ctrl)
Void Mother (těhotná žena)
Fear Your Mind (pistol)
Ghosts Out of Focus (duch)
Surf the Apocalypse (surfař)
Death Reflects Us (lebka)
Genocidal Crush (symbol genocidy)
Love in a Cold World (srdíčko)
 
Pokud byla Sedmička doposud poloprázdná, na DOOMRIDERS se dovnitř nahnalo lidí dost. Pravda, už jsem zde zažil narvanější koncerty, třeba na Kvelertak, i tak šlo poznat, o koho onen večer šlo. Abych byl upřímný, mne tato hlavní hvězda bavila ze všech kapel nejméně; a asi jsem nebyl jediný, jelikož jsem viděl, jak několik lidí v průběhu jejich setu odešlo. Z mého pohledu je možná i škoda, že promo bylo zaměřené hlavně na Doomriders a Beastmilk s Herder byli trochu opomíjení - zmínit se o nich více by možná bylo vhodné. Za sebe určitě říkám, že předkapely > headliner. Jak jsem ale psal, šlo moc dobře vidět, na koho přišlo nejvíce lidí a myslím si, že fanoušci kapely určitě zklamaní nebyli. Kapela sázela do davu písně se slušnou kadencí a měla od publika skvělou (možná až přehnanou) odezvu. Mně se vlastně líbili také, jen ne konstantně. Dobrý byl začátek v podobě dvou starších věcí, které trochu znám. Ty novější sice nebyly úplně špatné, ale nemohl jsem se během nich zbavit pocitu, že poslouchám Mastodon okradené o většinu zajímavých a progresivních pasáží. Občas při Doomridersméně nářezových a opakujících se momentech začínali nudit. Co mě ale opravdu štvalo, byl natahovaný začátek Jealous God. Je těžko uvěřitelné, že to v tu chvíli někoho bavilo a nevěřím, že několikaminutové drhnutí jedné struny baví kapelu hrát. No nic, naštěstí čekání na závěr stálo za to, protože Black Thunder byl rozhodně nejlepší song, co Doomriders hráli, a poslední Lions byl taky hodně fajn. Po konci následuje krátký pokec s kapelami a kamarády, z nichž někteří chválou Doomriders nešetřili.

Finální verdikt je tedy jasný, tenhle večer stál za to. Beastmilk, kvůli kterým jsem přišel, nezklamali, Herder příjemně potěšili, Doomriders mě zrovna neuchvátili, ale ti, kteří přišli kvůli nim, byli pravděpodobně nadšeni.

Fotky © Coornelus, Photomusic.cz

Jiné názory

To já kvůli „skvělému“ nápadu kamarádů (který jsem souhlasně odkýval), jít od Palackého náměstí přes Petřín pěšky, stihl ze setu HERDER jen zhruba poslední třetinu. Jsem už holt nějak zvyklý, že koncerty včas nezačínají a ono…  nicméně, moje blbost! Z toho mála můžu více méně potvrdit mIZZYho dojmy. Hardcorovější, obhroublejší stoner/sludge převážně ve středním tempu, sem tam dobré kytarové vyhrávky JB van der Wala (jinak Aborted; už je mi jasné, kdo byl původcem těch sludge pasáží v grindových Dr Doom). Za mikrofonem trochu „macho“ zpěvák, který, co neměl v hlasivkách (možná měl i málo nahlas mikrofon?), doháněl „tělocvikem“ a komunikací s publikem. Zvuk měli ale jinak dobrý. Těšil jsem se i na nějaké hutnější, doomovější pasáže, které jsou na poslední desce Gods, ale na ně se moc nedostalo, nebo jsem je propásl v první části setu. Ale i tak - na rozjezd večera fajn, závěrečná skladba mě taky bavila nejvíc, pokýval jsem si dobře.

BeastmilkNásleduje rum a pak i hlavní důvod mé návštěvy – BEASTMILK.  Pro ně sice platí, že co skladba, to hit, ale první dva kousky jsou jen „celkem fajn“. Chybí tomu trošku větší švih a energie, možná mi i něco vadilo ve zvuku, nebo mi jen trvalo se naladit, ale od třetí Void Mother (aneb „Tvoje máma!“) už se vše (včetně mě) vyladilo a nakoplo a zbytek koncertu už je parádní jízda. Že Kvohst naživo zpívá bez echa a občas budou chybět dvojhlasy (i když s některými mu pomáhal bubeník), na to jsem se připravil už před koncertem, takže mi to ani nevadilo a musím říct, že dobrých 95 % zpěvů dal skutečně čistě a bez problémů (max. nějaké to „Úůůůů!“ mu někde „uklouzlo“). Do toho stíhá celkem vtipně tancovat, vychytanou má i gestikulaci a proslovy při představování skladeb. Mně přišla vhod i klidnější, atmosférická Ghosts out of Focus, kde skvěle vynikl rozechvělý a naechovaný zvuk BeastmilkGoatspeedovy kytary a perfektní goth/post-punková basa. Konečně zase jednou koncert, kde byla basa dostatečně nahlas! Nejvíc strhujícími kousky byly ale (ne)překvapivě Death Reflects Us a poslední Love in a Cold World, zvláště první mi totiž přišla z alba až moc rozjuchaná a až moc hitparádová, ale naživo se prostě nejde ubránit a člověk juchá a „sing-alonguje“ s kapelou. Super koncert, spokojenost! No, samozřejmě bych slyšel rád i další věci z 7" Use Your Deluge (vyšel druhý dolis, který jsem si na koncertě konečně pořídil), zvláště absence Forever Animal zamrzela, po koncertě jdu kvůli tomu i Kvohstovi k distru „vynadat“.  I sám pak mj. říká, že je zrovna tahle skladba pro něj důležitá, ale propagují novinku a měli jen krátký set atd. Tak snad příště!

No a pak hráli DOOMRIDERS. Další kapela Natea Newtona z Converge a Old Man Gloom. A jestli mě tyhle dvě kapely celkem baví a OMG mě naživo i dost příjemně překvapili, tak u Doomriders musím konstatovat, že ani v živém provedení to prostě nebyl šálek mého rumu. Neříkám, že vůbec, občas mi nějaká pasáž přišla docela fajn, ale jako celek mě to moc nebavilo. Většina publika je ale opačného názoru a set Amíků si patřičně užívá, kotlí se, sem tam proběhl i nějaký ten sedmičkový „Spider-man“. Doomriders (po cestě na Sedmičku byli překřtěni na Rumriders) hrají podobně jako Herder takovou hardcorovější variantu stoner metal/rocku, oproti nim je to ale takové uhlazenější, rock´n´rollovější (já tam slyšel snad i Motörhead, vedle mě stojící známý měl jednu z jejich písní zase za cover Iron Maiden) a pro mě převážně nezajímavé. Občas tam bylo slyšet i trochu toho zamotanějšího Converge hardcore, a tyhle části mě docela bavily, ale pak to zase sklouzlo do rozvleklé nudy. Možná, kdybych měl ten „prostředek, kterej jde pustit na plnej knedlík z kopce“ tak by se mi to líbilo víc, ale pochybuju, stejně bych si radši pustil Beastmilk!


Přispěj do diskuze

ad Long "Way" - co na to říct, snad jen: facepalm. :D Holt si na ty názvy nepotrpím ani u tak frekventovaných skladeb :)
A jo, hecování si mohli odpustit, nebo aspoň ne tak přehánět, to je pravda.

tS: The Long Walk ... ne Way :)

těm prvním dvěma skladbám Beastmilk naživo opravdu "něco" chybělo no, jak píšu, pak už super s více méně vzestupnou tendencí... možná málo hrubé, ale energické a našláplé dostatečně :)

vidíš to já dal alespoň Rumriders šanci po celý set (i když jsem se chvílema taky nudil tak, že jsem chtěl odejít) a chvílema "ok, fajn", ale nic víc no... já na ty "motörkářský" stonery holt moc nejsem... to už radši ty Motörhead :).. a to jsem ani nezmiňoval to otravný hecování a lá "Všichni řvete..znova, víc!" na to už jsem asi fakt starej : /

ten "macho" zpěvák Herder mě taky trošku štval, ale zároveň i bavil :)

ale tak každý si přišel na to svoje a "vo tom to je" :)

Recenze pěkné a přestože obě poctivě uznávají, že se tam také našli lidé, kteří byli z Doomriders nadšeni, nedá mi to a musím se ozvat za "ten druhý" hlas z lidu :)

Šla jsem na celý ten večer vlastně kvůli naději, že uslyším jejich The Long Way, díky které je vlastně mám ráda a která skutečně zazněla. Už v tomto momentě to bylo dokonalé, všechna má očekávání byla naplněna. Pak jsem si říkala, že zbytek může být jakkoli hrozný (z desky mě totiž moc nebaví), že přesto budu spokojená - jenže ten zbytek stál k mému překvapení fakt za to a všechna má očekávání byla předčena. Možná je to i tím, že nemám naposlouchané Mastodon ani Iron Maiden, to bez okolků připouštím :D Nicméně bavila jsem se celou dobu (a to se mi stává málokdy) a neodradily mě ani takové chvíle, jako byla ta, kdy jsem se v rámci víření lidí okolo opravdu ošklivě kousla do jazyka. :D Druhý den všechny krční svaly bolely a tak to má být!

Beastmilk mi oproti tomu z desky přijdou vážně chytlaví, i když to není zrovna můj šálek kávy, ale naživo to u mě moc nefungovalo. Je fakt, že jsem jim dala šanci jen první tři písničky a pak jsem to odešla prokecat ven a na bar.. ale to protože mě to vůbec nechytlo. Ačkoli jim nemohu upřít, že to, co hrají, hrají opravdu dobře a mají to promakané, ten večer to bylo málo "hrubé" na to, aby to bylo hodno mé pozornosti. :) Toť pohled z druhé strany. Dalo se to čekat, někdo prostě přišel na Beastmilk a někdo na Doomriders. Důležité je, že byly spokojené oba tábory, protože všichni předvedli to, co od nich jejich fanoušci čekali.

A k Herder - ano, také mě příjemně překvapili, přestože jsem také slyšela jen závěrečných pár kousků - a vokál mi přišel fajn, akorát tou pódiovou prezentací mě zpěvák spíš rozčiloval :)

aktuálně

diskuze