Články

přeposlat článek tisknout
DREAM THEATER - Along For The Ride tour

DREAM THEATER - Along For The Ride tour

  • kdy: 29. 1. 2014
  • kde: Praha, Tipsport Arena

Dream Theater během skoro tří hodin neutuchajícího hraní představili i věci, které v jejich setlistu normálně nebývají. A i přesto, že se jedná jen o pětici hrajících chlapíků, připadal jsem si chvílemi jak na filharmonii.

DREAM THEATER - Along For The Ride tourNebudu zastírat a rovnou řeknu, DREAM THEATER jsem naživo ještě neviděl. Lístek jsem dostal jako vánoční dárek, protože je to kapela, kterou jsem vždycky chtěl aspoň jednou vidět. Nemá ani cenu tvrdit, že jsem kdovíjaký znalec jejich tvorby, takže jsem neměl ani zvláštní očekávání. Dopředu jsem ale věděl, jak to asi bude probíhat. Videí na youtube jsem viděl dost, poctivě jsem byl připraven na starší i novější tvorbu, kterou na milost beru pořád tak nějak zpětně a s velikou časovou rezervou, ačkoli jsem je poslouchat začal v době, kdy jim vyšlo album Octavarium. Dodnes ale mou nejmilejší je Images and Words.

Když jsem dorazil do haly, ještě do startu chybělo dobrých 40 minut. Místa k sezení byla tu a tam volná, v zadní části haly bylo pár páprdů ze staré školy ve vestičkách, ale stání před pódiem, kam jsem mířil já, už bylo docela zaplněno. Při pozorování projekce hvězdného nebe na plátně, jež zakrývalo stage, jsem přemýšlel, jaký bude zvuk. Odpověď přišla o chvilku, začalo se na čas. 

Dream Theater - Praha 2014Jen se spustila projekce symbolizující obaly všech alb, začal tak intenzivní řev, jaký jsem slyšel naposledy při koncertu KORN. DT začali nepřekvapivě singlem The Enemy Inside poslední řadovky a jak jsem psal výše, poslední desky dostávám do paměti poněkud komplikovaněji a výrazně pomaleji. A ani novince jsem na chuť ještě úplně nepřišel. Nové věci však živě měly sílu. Zvuk byl naprosto vyvážený, Petrucciho kytara měla potřebný tlak, a když se setlist přehoupl k jedinému zástupci desky Black Clouds & Silver Linings v podobě skvělé The Shattered Fortress (refrén mi ještě zní v hlavě), kde miluji ten nájezd a kde tomu klávesy dodávají potřebný grif, uvědomuji si, že sem tam lidi hecující James LaBrie (zpívalo mu to skvěle, i když je na jeho vizáži vidět už nějaká ta vráska) tady neplní roli úplného frontmana. V ní tu jde o všechny - každá persona na pódiu na tom má svůj díl, dokonce i bubeník.

Dream Theater - Praha 2014Jako zastánce Portnoyova odkazu jsem až do této chvíle neměl Manginiho moc v oblibě. Pochopil jsem proč. Je to dáno zvukem posledních dvou alb, které bicím oproti koncertu, kde bylo vše v pořádku, nedávají potřebný náboj. Bicí naživo však zněly skvěle a Mangini, ač není Portnoy, dokazoval, že také není z této planety, což samozřejmě potvrdilo i jeho, do skladby Enigma Machine, vklíněné sólo. A vše navíc zdůrazňovaly nad bicí soupravou a klávesami umístěné kamery, které na obrazovce zpoza kapely vše detailně ukazovaly. Vůbec nejcennější ale byly záběry, kdy klávesy sólovaly s kytarou. Na deskách to člověk už bere bez povšimnutí, ale  vidět naživo, jak jejich ruce dokáží souběžně kmitat, je úplně něco jiného. Jen mě trošku mrzelo, že i přes LaBrieho snahy vyzněly zpěvy ze strany publika spíše naprázdno, a to i přesto, že se jednalo o nové věci.

Co se týče skladeb, v první půli se DT prakticky věnovali přehlídce posledních dvou alb, s výjimkou skvělé věci Trial of Tears z poněkud - v rámci diskografie - zastrčené Falling Into Infinity. Zpočátku jsem tomu nevěřil a bál se toho, ale i tak dlouhé věci jako Breaking All Illusions zněly parádně a nenudily, ač by to v případě tak kompozičně vláčné skladby někdo možná namítl. Následovala pauza patnácti minut vyplněná reklamami na nové figurky se členy kapely a covery z youtube, kde jednoznačně vládl Triangle guy.

Dream Theater - Praha 2014 - Jordan RudessPoté už následuje takzvaná Awake sezóna. Kapela na tour slaví 20 let výročí od vydání tohoto alba a při pohledu na playlist bylo jasné, že oslava to byla pořádná. Kromě tradiční Lie došlo i na super věc Space-Dye Vest a přehlídku přetrhla už jen nejdelší věc večera v podobě další ukázky z nové desky - Illumination Theory, kde stačí jen její strhující, temný úvod, ale jakmile se rozjede Petrucciho kytara, je vystaráno; pořád vlastně nemohu uvěřit, že to vše hraje sám - ta síla vás nutí minimálně kývat se do rytmu. V půlce této více jak 20minutové skladby, která utekla velmi rychle, je skvělá ambientní mezihra, ale co úžasně a krásně vyniklo, byla následující orchestrální pasáž, až se začal smývat dojem, že jsme byli na rockové muzice - tohle byla téměř meditativně operní záležitost: v pozadí hraje orchestr a hudba vypráví příběh, který promlouvá skrze zpěvákova slova… srdíčko zaplesalo, slzely mi oči. (Naposledy jsem toto zažil při koncertu WINTERSUN).

Pak se kapela rozloučila, řev neustával, ale všichni věděli, že tohle „good night“ nebylo poslední. Po další animaci, kterou na led-panelu střídaly vizualizace jak ze starého Winampu, začala, a to se už blížila téměř neuvěřitelná třetí hodina neutuchajícího hraní, vzpomínka na další nezapomenutelné album - Metropolis Pt.2: Scenes from a Memory. Ani z téhle desky nezazněly tak úplně známé věci jako The Spirit Carries On, takže slib, který DREAM THEATER při plánování turné dali, dodrželi - v průběhu večera tak zazněly věci, které nehrají až tak často, anebo nezazněly téměř vůbec (aspoň ne v tomto desetiletí). Z extáze už všechny, nás i kapelu, pak osvobodilo Finally Free, po které následovaly úklony a děkování, při němž všichni sedící na ochozech vstali a tleskali; po rozhlédnutí se to byl pohled, na který asi nezapomenu... a nic na něm nezmění ani to, že jsem se nedočkal pro mě naprosto zásadních tracků jako Pull Me Under, Another Day nebo Answer Lies Within.

Dream Theater - Praha 2014DREAM THEATER jsou prvotřídní muzikanti a jejich hráčské výkony byly samozřejmě neuvěřitelné. Navíc měli k publiku příjemný přístup a jejich přátelské vystupování vytvořilo ojedinělou, až nadpozemskou atmosféru. Budu vzpomínat ještě dlouho.
 
Část I

False Awakening Suite

The Enemy Inside

The Shattered Fortress

On The Backs Of Angels

Dream Theater - Praha 2014 - John Petrucci

The Looking Glass

Trial Of Tears

Enigma Machine (+ bubenické sólo)

Along For The Ride

Breaking All Illusions
 
Část II

The Mirror

Dream Theater - Praha 2014 - John MyungLie

Lifting Shadows Off A Dream

Scarred

Space-Dye Vest

Illumination Theory
 
Přídavek:

Overture 1928

Strange Déjà Vu

The Dance Of Eternity

Finally Free
 
 

 Fotky © Eva Makovská / Musicweb.cz, Vojtěch Kubec / Koule.cz

Jiné názory


Přispěj do diskuze

   anonymous: Jsou to mistri a budu je uctivat na věky věku..... Stestim jsem brecela, jaka to byla nadhera!!! nemuzu se dockat na dalsi turne.......   
i takovi fanousci kapela jsou? tak parada, budu si taky nakou takovou kapelu muset najit... ze by Tess? ;)

Toto byl muj treti DT koncert (poprvé s Manginim)........a jako jejich skalni fanousek musim rict, ze me tento hudebni zazitek opet povznesl a obstastnil na hodne dlouhou dobu!!!! Jsou to mistri a budu je uctivat na věky věku..... Stestim jsem brecela, jaka to byla nadhera!!! nemuzu se dockat na dalsi turne.......

Mně zas více než kdy dříve u těch sól silně Petrucci připadal, že se zuby nehty snaží o ten Gilmourovský patent. Jsi byl v důchodovské sekci jo? :-D

Nebylo to vůbec zlé! Taktéž jsem dostal lupen k Vánocům, viděl jsem je již potřetí (podruhý s Manginim). Souhlasím rozhodně s tím zvukem bicích, kterej se ale podle mě projevuje i naživo - tomy a činely super ale kopák rozplizlá basová hmota a bubínek prdící. Asi je to tím, že DT nežeru jako tenkrát, ale před pěti lety ještě s Portnoyem fakt nejlepší zvuk všeobecně (málem jsem plakal při Petrucciho patetickejch sólech), skvělej playlist, zážitek a nemuselo to trvat ani sedminu času Wágnerova "Nibelungova prstenu".
Tentokráte rozvleklé, do sebe zahleděné, zvukově žádná euforie, playlist jakžtakž, ale jako výkon bez debat parádní, nemá cenu ty blázny rozebírat jednotlivě, snad jen.... z Manginiho sóla jsem si ucvrnk, hemisféry prohazuje jak chce, nedělá "teátr" a velká gesta jako Portnoy, ale vše je s noblesou skryto v hávu zabijácké techniky a přesnosti - postav vedle sebe živelnou horu svalů a klidného mrňouse s 10 dany kolem pasu, tak nějak ty dva vidím.
Na prdel jsem si z toho tentokráte nesedl, což bylo možná zapříčiněno i tím, že má prdel seděla celou dobu na tribuně a zvuk byl v některých pasážích dost nekonkrétní (kdybych psal report, určitě bych pobíhal po celé hale hledajíc akusticky nejideálnější epicentrum :P), moje chyba. Hrací čas je taky na pováženou (poklonu?), bez urážky i "Divadlo snů" dokáže začít nudit, ale s touhle poznámkou asi u zarytých fanoušků DT neuspěji... so what about 24/7 next time, guys ;)?

tři hodiny...to musel být fanoušek DT opravdu velmi spokojenej

aktuálně

diskuze