Death metal ke zpozornění - CONCRETE WINDS a MEFITIS

Death metal ke zpozornění - CONCRETE WINDS a MEFITIS

Poměrně nenápadně prohučely na podzim dvě vynikající deathmetalové desky, který Ti teď rád představím a bez námitek vřele doporučím.

CONCRETE WINDS – Primitive ForceCONCRETE WINDS – Primitive Force (Sepulchral Voice, 2019)

Concrete Winds vysloveně klamou tělem, respektive svou image. Když jsem viděl na fotce nábojáky, logo á la Sadistik Execution, rudej obal evokující Conqueror, odložil jsem poslech na neurčito jako zástupce vlny war metalů, na kterých je hudba, upřímně řečeno, to nejmíň zajímavý. Až adresný tip mr. Fastnera, kterej asi potřebuje vyprázdnit sklady, mě kopnul si Primitive Force pustit a pozorně poslouchat. A kurva! Za pět minut už jezdili po obyváku čerti na kozlech. Naprostá energie, pěst na pajšl. Jeden z horkých favoritů na deathmetalovou desku roku. Takhle našlapaný a nekompromisní materiál jsem v tomhle ranku neslyšel už pár let. Dokonce bych řekl, že tak od doby Skullfucking Armaggedon, ale to možná přeháním.

Slyším vlivy grindcoru (Discordance Axis) s jeho dávkou tolik potřebné a osvěžující divokosti, nasazení, možná taky punkového drajvu – ale tady odkazuju spíš už ke zmiňovaným Sadistik Execution. Základem mocného úspěchu je vzteklej zvuk, kterej je ale vlastně překvapivě konkrétní, slyšet jde bez problémů jednotlivý nástroje. Esencí je deathmetalovej songwriting, riffy mají šmak a parádní vývoj. Muzika je hodně pestrá, dá se říct, že pořád se něco děje. Od úvodního punkovýho vyřvání názvu songu (Disident Mutilator!) přes surový kila, překvapivě technický riffování a kvílivý a jedovatý kytarový sóla (mimochodem, to jediný, čím by mohli připomínat warmetalový Revenge) až k frenetickýmu závěru, kulometu bicích, je pořád co poslouchat. Žádná vata.

Vrcholem alba je podle mě skladba Tyrant Pulse ve šlapavým tanečním rytmu (!) jako nějaká bizarní black/death coververze Tiesta. Paroháče na obou rukách!

Hodnocení 90/100

 
MEFITIS – EmberdawnMEFITIS – Emberdawn (Chaos Records, 2019)

Druhá zásadní deathmetalová deska letošního srpna, a pro mě druhej kandidát na DM roku jsou se svým debutem texaští Mefitis. Přiznávám, že předchozí tvorbu jsem vůbec nesledoval a… no a co. Hráli takový Demilich a Timeghoul ovlivněný dm (proto asi ten Demilich worship obal od Turkku Rantanena). Tou pro Mefitis zásadní deskou je teprve Emberdawn. Ale jakou desku dvojka Alex a Jake alias Pendath a Vatha vysrali! Excelentní death metal! To v první řadě. Žádný „mrk mrk“ ironický odkazování, sraní na image. Elán a energie pětadvacetiletých pasrů oživuje to nejlepší z tradic, aniž by uklouznul k jakýmukoli vykrádání nebo kýčovitým homage projektům bez koulí, jaký se v poslední době objevily na 20 bucks spin.

Už první minuta v kostce naznačí, o co tady půjde. Výrazný a zajímavý riff, který graduje, klasickej murmur na vokálu, špičková instrumentální hra. A baf! Změny, sóla, další návrat k leitmotivu. Melodický, technický death metal snad trošku by se dal připodobnit k Dissection melodice, ale přece jen tvrdší hoblík a pravá příměs dřevnatosti jakoby se ozvali takoví Malevolent Creation. To všechno moderní, vynikající. Nemá cenu dál vrstvit superlativy, prostě si pusť první trek, a jestli v sobě máš ještě kousek lásečky k silnýmu death metalu, tohle tě bude bavit.

Trochu se divím, že se takhle esenciálního materiálu ještě neujal žádnej (relativně) větší label, zatím je k mání pouze cd verze od mexických Chaos Records, ale musím říct, že i s poštovným pořád vychází na přijatelných 17 dolarů.

Hodnocení 75/100


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

Hej já to mám s tím Kolibříkem a Betonovými větry po delší době asi naopak.
Z Concrete Winds jsem byl ze začátku dost nadšený, ale po nějakých deseti posleších zjisťuji, že to sice má furt koule jak cyp, ale už mě k tomu nebaví se tolik vracet (byť na gig se těším jak cyp).
Blue Hummingbird hodně v pořádku, ale dokud jsem je neviděl v Bruselu (Prágl s Arizmendou taky cajk, ale!), tak jsem z toho vyloženě posranej nebyl. Když jsem tu desku s odstupem času prohnal znovu ušima, tak jsem se ovšem přistihl, že si některé songy broukám i několik následujících dní a musím si to pouštět znovu a znovu.
Kdo ví ale, třeba se to časem zase otočí.

   anonymous:
Mně třeba ti Mefitis na letmý poslech přišli jako takový divný hybrid několika přístupů k DM, co ve výsledku moc nefunguje. Ale ještě tomu dám šanci.
  


Tyjo, asi jsi na jedné řádce vystihl Mefitis lip, než se mi to ne/povedlo v recenzi. Až na to, ze me ten hybrid teda hodně baví. Riffmašina ;)

Mně třeba ti Mefitis na letmý poslech přišli jako takový divný hybrid několika přístupů k DM, co ve výsledku moc nefunguje. Ale ještě tomu dám šanci.

Už nevím, určitě víckrát a pořádně kvůli koncertu.

   anonymous: Já byl třeba z Kolibříka naživo fakt nadšený, ale album šlo pokaždé jedním uchem tam, druhým ven.
Concrete Winds samozřejmě kult až do piči.
  
kolikrát jsi to zkoušel? mě to bavilo hned, ale pak asi tak 5-8 poslechů a díkyčau :(

Já byl třeba z Kolibříka naživo fakt nadšený, ale album šlo pokaždé jedním uchem tam, druhým ven.

Concrete Winds samozřejmě kult až do piči.

Já sem s tím číselným hodnocením celkově naštíru, neumím to a vlastně nevim, co by to číslo mělo vyjádřit, je to z mý strany jen nástřel od boku, jakože 90 - fakt mě to hodně pobavilo a nepřestává dávat. :)

BHotL je super, to mě bavilo hodně, ale trochu se mi to přeposlouchalo ... naživo to muselo být výborný, hráli živě i na ty píšťalky?

aktuálně

diskuze