Hypnotický funerální post doom metal, který teče pomaleji než med. Tak bych asi co nejstručněji popsal deku měsíce května. Oproti předchozím deskám je novinka Esoteric mnohem barevnější a hudebnější. Atmosféra zmaru se rozpíná v písničkách kolem 10 minut. Pyšní se těmi nejpomalejšími kytarovými sóly, jaká si snad jde vůbec představit. Atmosféře pekla se můžete přiblížit v jednom vkusném záznamu živého vystoupení.
2-3. Cult Of Luna: Eternal Kingdom
Ani druhá dečka v pořadí nebude vůbec nikam pospíchat. V Umea, nevelkém Švédkém městě asi vanou příhodné větry. Vedle Meshuggah, DS-13, Naglfar a Refused zde působí ještě jedna pozoruhodná kapela – Cult Of Luna. Její aktuální album Eternal Kingdom je oproti předchůdcům promyšlenější, má naléhavější atmosféru a dle Méďových slov je dospělejší.
Na ochutnávku bych si dovolil doporučit klip. Komu není po chuti, tomu doporučuji zajímavé živé vystoupení.
2-3. Testament: The Formation of Damnation
Pět pořádně nafoukaných trvalých pod kloboukem Testament nahrálo album v duchu nejlepších tradic a sklízí ovace. Fanouškům osmdesátých let není třeba Testament představovat, pro ostatní dodejme, že po pětadvaceti letech existence a devítileté přestávce přináší dvanácté album (virbl, napětí…) thrash metal. „Chuck Billy posunul svůj vokál do melodičtějších a vypjatějších poloh a zpívá jako znovuzrozený. Školník odložil zálibu v jazzu a společně s Pettersonem vytvořili duo z přelomu devadesátých let. Není tedy divu, že Formation mnohdy připomene desky The New Order a Souls of Black, ovšem s moderním zvukem, který Testament začali budovat od Low. Pokud se někomu zdá, že deska nepřináší do thrashového hájemství až tak nic moc nového, má pravdu. Avšak přijít dneska s dobrou deskou, která se bude líbit novým i starým fanouškům, je docela kumšt.“
A jako poctu Loomisovi, autoru těchto lichotivých řádek, si dopřejme rozhovor těchto titánů thrash metalu.
Tipy měsíce:
Jako zcela ojedinělý a výjimečný počin nelze nechat bez pozornosti vydání DVD večerníčku Pojďte pane, budeme si hrát. Stejně jako našeho extrémně výkonného newskaře Loomise, i mě učarovaly příhody dvou méďů od Kolína. Komu je i pakatel několika korun moc, a nechce se mu štrachat do novinového stánku, ten nechť si užije na YouTube, nabízím odkaz na první díl, dále můžete pokračovat sami… z.d.e a nebo začít o.d.j.i.n.u.d.
Co se za květen nevešlo do topu a stejně válí? Začínáme, dodnes pro mnohé
hudebně nepřekonanými, sedmdesátými léty, kdy začali válet Gong v psychedelickém hávu téhle doby. Ani za třicet let toho nenechali a roku 2004 vydali album Acid Motherhood, které s chutí doporučuje Ondrajs. Ochutnávejte z.d.e.
Z psychedelie starší se přesouváme až k moderní v podání breakcorového velmistra, co nosí trika Gorguts a do vlivů si píše Franka Zappu, aka Blaerga. Blaerg je anagram slova garble a i slovník na seznamu vám řekne, že tohle slovo znamená zkomolenina. Tahle zkomolená zkomolenina krásně komolí i různé žánry a rytmy a rozsypává se na všechny strany. Pro představu toho, co můžete od Dysphonic Sonorities čekat, doporučuji klip z.d.e a recenzi na minulou desku z.d.e na Marastu.
Na politickou objednávku z vedení doporučujeme nové Hate Eternal, jak řekl šéf: „budoucnost death metalu“, slovy Střapa: „bozi“. Pro něco klobouků navždy zabruste s.e.m a s.e.m a užijete si zla, co hrdlo ráčí.
Pokračujeme k britským Down I Go a jejich albu Tyrant, kde vám k poslechu a tanci zahrají frajeři jako Jospeh Stalin, Idi Amin, Pol Pot a na závěr si vychutnáte portrét křehké ruské duše Ivana Hrozného. Pokud máte rádi SikTh, tak zbystřete a stahujte. Pro ukázku klip z minulého alba plného přírodních katastrof můžete zabrousit třeba s.e.m.
Když už to tento měsíc máme tak krásně rozvrhlé do různých žánrů, tak mi nedá nedoporučit také Dday OneHeavy Migration, zase z trochu jiného soudku, tentokrát z ošemetné škatulky trip-hop (pseudointelektuálně idm). Očekávejte vyklidněnou elektroniku založenou na inteligentních beatech. Jak se dělaly uvidíte t.a.d.y, a jak to zní t.a.d.y.
A od trip-hopu zase jinam, v troše křupavoučké, měkoučké, vyvoněné slámy se můžete poválet s progresivně gotickou To-Mera a jejich Delusions. V klipech si deziluze a podvodů užijte t.a.d.y, zhrzené srdce, emo, holka jak z Kruhu a pár metalových pózovaček k tomu.
A na závěr ještě dvě libůstky. První zovoucí se My Own Private Alaska a tady se omezím na citaci Vítka: „Bicí, piano, křik ... a KŘIK! Bolest a smutek a SMUTEK! Zda-li mi něco trhá hlavu a dupe na hrudník, tak jsou tyhle tři fešáci z Francie. Bicí, křik, piano ... a PIANO!“ Ostatně více se můžete dočíst v jeho aktuální recenzi.
Druhou lahůdkou je projekt páně kytaristy z Neurosis, fešáka s hraběcím jménem Steve Von Till a jeho novinku Grave is a Grim Horse. Folk plný zádumčivých nálad, snění a melancholie, po kterém už nebudete před spaním chtít poslouchat nic jiného a snad se o něm brzy dočtete něco detailnějšího v recenzi. A to byl poslední králík, který za květen zbyl v klobouku, takže hezký poslech a příjemnou zábavu u hudebních novinek.
Seznam další desek, pro které byly zaslány hlasy:
Opeth – Watershed, Trinacria - Travel Now Yourney Infinitely, Day Without Dawn - Understanding Consequences, MeWithYou - Brother, Sister, To-Mera – Delusions, Between The Buried And Me – Colors, Gorod – Neurotripsicks, NIN – The Slip, Dredg - Catch without Arms, Dj Krush – Jaku, Brother Firetribe - Heart Full of Fire, Warrel Dane - Praises to the War Machine, One Man Army And The Undead Quarter - Error in Evolution, Hail Of Bullets - Of Frost an War, Hidoues Divinity - Sinful Star Promo, Lite – Phantasia, OTK – Okolo, Diabolo – Icaros, Decrepit Birth – Diminishing Between Worlds, Textures – Silhouettes, Pleasure Forever – s/t.
Seznam rapidshare adres pak přímo z.d.e!
Vložit komentář