Články

přeposlat článek tisknout
ENABLERS, ZUTRO

ENABLERS, ZUTRO

  • kdy: 22.9.2011
  • kde: Praha, studio Rubín

Díky různým náhodám a zvláštním okolnostem, že mi nastrčily do cesty tenhle koncert. Ne snad, že by byl až tak dokonalý, ale nebýt jej, Enablers bych si asi ještě nějaký ten pátek nepustil. A to by byla hodně velká škoda.

Přicházím prakticky přesně v osm, sál je ještě zavřený a přilehlá sklepní hospoda už slušně zaplněná. Po nějakých patnácti minutách se otvírá a rovněž zaplňuje. Ten sklep je sice velký jen jako dva větší obýváky, ale takhle plný klub při „malém“ koncertě jsem snad ještě neviděl (ani Kayo Dot v lednu neměli takhle našlapáno).

Večer otvírají veteránsky vyhlížející jihočeští Zutro. Noise rock, surové bicí, vcelku zajímavé střídání nepříjemných melodií s hopsavými. Tyhle věci doma moc nemusím, naživo zpravidla šlapou výborně. Zutro nejsou výjimkou, takže si ze začátku spolu s celým sálem podupávám do rytmu, ale jak plyne čas a přichází další a další songy, ztrácí své počáteční kouzlo. Typická předkapela, neurazí, nenadchne.

ENABLERS liveEnablers. Math rock/post-rock/post-hardcore? Tak nějak, kdo zná Slint, má poměrně přesnou představu. Ovšem o kopírování bych nemluvil, mluvení místo zpěvu není jediná věc, kterou se Enablers liší. (Například mě baví víc než Slint. Rouhání? Ne, spíš ocenění skladatelských schopností jedné skvělé kapely, která (ještě) není legendou.)

Na pódiu jsou dva kytaristé, bubeník a zpěvák. Tedy, zpěvák nezpívá, ale mluví a mluvení hojně doprovází hraním, což je dobře, protože slov se dalo zachytit opravdu minimum. Výrazné přehrávání jednak naznačuje emoce, jednak působí lehce jako fuck-off („Jo, dělám šaška, sere vás to?“). Celá kapela vypadá dost asketicky, nakrátko ostříhaní (a plešatící) štíhlí pánové kolem čtyřicítky. Zpěvák samozřejmě vypadá trochu maniakálně, překvapivější je však fakt, že kytarista nemá vůbec daleko ke gestapákům z Haló, haló!

Na Enablers nejvíc oceňuji spojení propracovanosti a jemnosti (jen můj pocit ;)) s neurotičností a schopností hudby zneklidnit. Propracovanost na živo samozřejmě nezmizela, všichni tři instrumentalisté hrají moc zajímavé věci, ale jemnosti by se jeden nedohledal. Naživo je samozřejmě všechno hlučnější, ale paradoxně to nevyvolává silnější neklid, ale nic. Nebo jen málo. Naštěstí mrazilo z pohledu zpěváka a zčásti i z komunikace s publikem. Ne snad, že by byli Enablers zlí, jen dávali najevo, že štěstí tu nemá co dělat. A ta absence štěstí se mísila s neuvěřitelně suchým humorem, kdy zejména gestapácký kytarista zabíjel, když naprosto bez výrazu, při ladění kytary říkal, že jsme skvělé publikum, případně „Are you ready for this one?“ - „Yeah.“ - „Good. We are also ready.“, a tak podobně. Zpěvák zase ohlašoval „kapitoly“ vystoupení: první láska, druhá štěstí, třetí koitus. Vlastně se toho pořád dělo dost a nuda nehrozila. Takže tu najednou jsou dva přídavky a konec.

Musím říct, že koncert byl dobrý, a že ani nejsem nespokojený, přestože jsem čekal víc. Husí kůže nebyla.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze