Tak den po In Flames je tu další akce, pravda trošičku menší :) Známá pořadatelská dvojka Martin + Patrik (dělali již akci Crimson Moonlight) zařídila pražskou zastávku kapel Frosthardr a Inevitable End.
Když dorážím do Modré Vopice pohybuje se tam více muzikantů než diváků. To bohužel skoro zůstává až do konce a nakonec se mohlo přijít podívat kolem 30 – 40 figur. No nic, náladu si nikdo nechce nechat zkazit, je tu příjemná „rodinná“ atmosféra a jak se později ukázalo, byl z toho i celkem příjemný koncert.

Role domácí předkapely se ujala profláklá sebranka s poetickým názvem Penisyfilis. Nejdříve se dlouho staví bicí (kurva chlape, kolik že máš těch činelů? :)), pak se dlouho zvučí a zejména kotel zní „lahodně“ :). Zkouška mikrofonů a Žlababa poprvé svým milým hláskem leká přítomné (hlavně barmana, který dnešní produkci jaksi nepobral :)). No a konečně se hraje. Zatím paří jen dva lidi a to klucí z Inevitable End, postupně se však přidávají další a už to vypadá, že by to dnes mohla být opravdu příjemná akce. Nutno říct, že Penisyfilis odehráli jedno z těch lepších a poslouchatelnějších vystoupení a jejich skladby začínají mít celkem formu. Zejména se vyvedly a nejlepší dojem udělaly ty hopsavé nebo valivé pasáže, to mělo sílu a intenzitu. V těch rychlejších mi pořád přijde, že se kluci chvílemi ztrácí a ujíždí. Představují se i dva nové songy, z toho jeden opravdu zajímavý s výraznou basovou linkou. Kluky sleduji skoro od prvního vystoupení a za ten rok, co hrají, dělají slušné pokroky a pokud budou makat, bude to vypadat ještě mnohem lépe. Důležité prozatím je, že je vidět (resp. slyšet) zlepšení.

Střídačka na pódiu a nástroje si zapojují Inevitable End z chladného Švédska. No a myslím, že překvapili opravdu každého. Hodně solidní nášup a přesto, že je zde malá návštěva, rozjíždí se pořádný kotel a pogo. Zpěvák mi svým schizofrenním, hysterickým projevem trošku připomínal frontmana z Inhumate! Jelikož pódium ve Vopici není nikterak vysoké, běhá mezi publikem, řve jim do obličeje, poguje, do toho samozřejmě „zpívá“ a svým energickým vystupováním neustále pobízí ještě k většímu pohybu. Hudba to byla opravdu zajímavá, základy by se nechaly hledat někde mezi technickým deathem a thrash metalem. Ovšem s řádně vyřvaným a hysterickým vokálem. Kytarista zběsile lítal prsty po hmatníku a jak Synek (Penisyfilis) trefně poznamenal, asi má rád Necrophagist. I celková stavba skladeb byla celkem zajímavá (skladby byly docela dost dlouhé). Krom vlivů thrash/death metalových je v jejich hudbě hodně slyšet i vliv grindcorové muziky a mě chvílemi připomínali severskou školu grindu (hlavně Rotten Sound). Moc pěkné vystoupení plné jak hodně technických pasáží, tak i klasičtějších postupů a hlavně to bylo zahráno s nadhledem, radostí, a v neposlední řadě i potřebným umem.

Hvězdou večera dnes byli Frosthardr z Norska a co tak asi mohli panáčkové produkovat za muziku, že? Syrový black metal, na který mají Norové patent. Zaujal hlavně zpěvák a kytarista v jedné osobě, který by svou držkou mohl dělat reklamu na železářství. Hudebně klasika, syrové kytary, havraní vokál (chvílemi opravdu to krákorání rvalo uši), prostě norské zlo. Skladby se nesly dost ve středních tempech s občasnými náklepovými výpady. Stopáž jednotlivých songů také nebyla nejkratší a mě se nejvíce líbili v těch úplně pomalých pasážích, kde si dal i zpěvák voraz a na povrch vylézaly celkem hezké kytarové melodie, které navozovaly chladnou, severskou atmosféru. Zavřít oči a prožívat to, tak se člověk myšlenkově opravdu přenese někam do zasněžených lesů. No a když jsme u toho sněhu, to mě zaujalo úplně nejvíc - v rámci „doplnění atmosféry“ pouštěli Frosthardr umělý sníh, který krásně zasypával kapelu a přední řady publika. Vypadalo to opravdu zajímavě. Ale docela dobrý nápad. Jejich set mi přišel docela (možná až moc) dlouhý a ke konci už mě to moc nebaví.
Žádný zázrak tento koncert nepředstavoval, ale ztraceným časem bych to určitě nenazval. Krom spousty známých a kámošů mile překvapili i Inevitable End, s jejichž kytaristou házím ještě kratší pokec, jehož výsledkem je obdržené novinkové promo, takže se co nevidět můžete těšit i na recenzi studiového počinu těchto sympatických Švédů.