Z různých konců světa i extrémní scény přijeli dva hlavní účinkující na fajnový grindový večírek, aby dohromady vytvořili příjemné spojení kdesi uprostřed Evropy, v Modré Vopici. A aby hosté nehráli přesilovku, doplnil je stejný počet tuzemských zástupců.

Domácí část programu načali neo-grindoví post-mentální PERFECITIZEN alias pohrobci ALIENATION MENTAL. Ze začátku se na nás z podia valila spíše přesycená zvuková masa, ale postupně vše vykrystalizovalo. PERFECITIZEN na publikum nastoupili snad s nejostřejším a v podstatě nejbrutálnějším setem celého večera – občas to působilo jako krupobití v obřím skleníku, ale postupně i oni trochu upouštěli tlak a plyn a dali prostor i techničtějším momentům, které nakonec mohly docela dobře vyniknout. Co se týče individuálních výkonů, jednoznačně vyčníval perfektní bubeník Jarda Haž se svým typickým zběsilým projevem, jako by to měl být poslední koncert v jeho kariéře a životě.

Ani druhý český zástupce toho večera určitě neudělal v zahraniční konkurenci ostudu. DIPHTERIA je ostřílená živá kapela k tanci i poslechu. Šikovně míchají moderní HC, metalcore, thrash i death, a i když to není vyloženě můj žánr, naživo mne vždy docela baví a nemohu proti nim říci ani slovo. Zejména když mají významné plus v podobě velmi dobrého frontmana, který dokáže narvat do svého řevu maximum energie. I zvukově se ve Vopici projasnilo a akce bez problémů odsýpá v houpavém rytmu.

Jestli jsem se na něco tento večer obzvlášť těšila, byli to italští šílenci PSYCHOFAGIST, kteří mne pobavili naposledy na Obscene Extreme v roce 2010 (i když tam jsem byla asi spíš výjimka :)). Sevřené klubové prostory nyní dodaly jejich schizofrennímu hudebnímu útoku ten správný, téměř klaustrofobní rozměr. Sami muzikanti také působili trochu jako v transu, tihle lidé mají svůj svět a žijí si v něm i na podiu. Pro toho, kdo dosud neměl tu čest – představte si čelní srážku matematické nepříčetnosti THE DILLINGER ESCAPE PLAN s avantgardní jazz/corovou elegancí EPHEL DUATH. Technicky bravurní výkon je zde samozřejmostí, drobným kazem na kráse byly problémy s mikrofonem, který jednak stále padal (šlo ovšem o překrásný retro model) a zřejmě ani nebyl úplně ideálně nazvučený (zpěv byl místy hodně potlačený). Jinak ovšem působivá show PSYCHOFAGIST nemohla zklamat nikoho, kdo si potrpí na věci neobvyklé až vyšinuté, ale přitom precizní. Bláznivé trio z Piemonte potvrdilo, že přesahuje hranice normality i hranice možného.

A to ještě stále nebylo vše. Zpět na zem a do trochu normálnějších kolejí nás vrátili Kanaďané FUCK THE FACTS. Ti předvedli na závěr večera parádní energickou show, ve které se mísí klasický grindcore s HC, deathem, ale i méně obvyklými až neočekávanými prvky, ať už se jedná o melodičtější, skoro rockové pasáže, nebo třeba post-metalové náladovky à la NEUROSIS či CULT OF LUNA. Ne že by snad šlo o přímé ovlivnění, ale podobný nádech tam občas je a v celém tom nářezu působí příjemně odpočinkově. Jinak nám však pětice z Québecu žádnou velkou relaxaci po většinu času nedopřávala, tlačili to do lidí horem dolem a sami působili zcela neunavitelně – neustále v pohybu a publikum se také nenechalo příliš pobízet. FUCK THE FACTS se pyšní mužským i ženským vokálem, a zejména u zpěvačky Melanie, která váží tak třicet kilo i s postelí, vůbec nevíte, kde se v tom malém těle bere takový hlas i energie. Navíc okamžitě, jak dohráli, seběhla z pódia a šla se věnovat byznysu u jejich stolečku...

L’inphantile Collective si může odškrtnout další zdařilou akci, o kterou obohatil pražskou grindovou scénu. Necelá stovka lidí, příjemná a pohodová atmosféra, spousta starých známých tváří, žádné slabé místo v programu, co víc si přát. Snad jen že ta kamna by nemusela v nastupujícím jaru pořád fajrovat o sto šest :), grindové kapely i publikum dokáží prostor Modré Vopice rozhicovat vlastními silami.