Články

přeposlat článek tisknout
GONZALEZ & STEENKISTE, URPF LANZE

GONZALEZ & STEENKISTE, URPF LANZE

  • kdy: 4.4.2013
  • kde: Praha, Pečená Brambora

Psychedelie, folk, drone. A spirituálno. Perfektní koncert.

Scházím do příjemného prostoru Pečené brambory a okamžitě na mě bafá Kant a další filosofové, málem dřív než poznámka, že na zahrádce je bubnující brambora. Naštěstí se povedlo stočit hovor do vod méně intelektuálských. Pak začíná znít z vedlejší místnůstky zvuk a my se přesouváme mezi asi patnáct dalších nadšenců na samotný koncert.

Urpf Lanze

Večer otvírá belgický projekt Urpf Lanze, outsiderská freefolková vyjetost: jediný člen projektu položil akustickou kytaru na záda, zapíchl ji do komba a začal ji prznit. Výsledný sled kytarových zvuků může být klidně nazván rozpuštěnou písničkou. Protagonista sice vypadá, že mlátí do kytary hlava nehlava, to však není tak úplně pravda. Ano, klíčová je tu bezprostřednost, přirozenost, neumělost, ale set drží pohromadě a je dostatečně strukturovaný, aby se dalo mluvit o chytlavosti, navíc se mění nálada i intenzita. Důležitým aspektem je výborná špinavě psychedelická barva kytary a lehce šamanské mručení a skučení, jímž autor svou hudbu doprovází. Urpf Lanze se nevyhnul několika infantilním momentům, avšak celkově šlo o velice kvalitní vystoupení pozoruhodné především svou nestrojeností a vyjetostí.

González & Steenkiste

patří do okruhu kolem Silvester Anfang (sólově vydávají jako Bear Bones, Lay Low, respektive Hellvete). Ti byli dříve spjati s labelem Funeral Folk a estetikou odkazovali na rané Mayhem, v současnosti sice vydávají jinde, lehká psychedelie a silná rituální atmosféra však zpravidla zůstává. Po rozjetém Lanzem přichází úvod druhého setu jako studená sprcha. Dvojice sedí na podlaze a tvoří zvukové plochy s lehce spirituálním zabarvením třením a decentním poklepáváním na činely, každý na jeden. Po chvíli odkládají činely a, pořád vsedě, začínají hrát na harmonium a housle. Harmonium jejich hudebnímu výrazu dominuje: jednak tvoří drone, který následně jakási kouzelná krabička zmnožuje, udržuje a přibarvuje, jednak se projevuje melodicky. Housle vydávají kromě klasického zvuku vysoký zvuk pod hranicí nepříjemnosti. O výsledku pořád můžeme mluvit jako o psychedelii nebo rituálu, daleko víc však vystupuje folk. Folk, jak se nestal. Nedávno jsem viděl Herzogova Nosferatu, film s nádherným prostředím historického holandského města. Někam tam by hudba Belgičanů patřila. Je skvělé, že hudba této dvojice tak silně upomíná na lidovost a přitom se vyhýbá jakýmkoli klišé či idyličnosti, pocitu laciného revivalismu. Autentické nástroje v novém kontextu, který zní přirozeně – co víc chtít? Perfektní koncert.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze