Koncert Grails je událost. Američtí post-rockoví mágové tu hrají jednou za uherský rok a navíc patří mezi ty nečetné kapely, ze kterých je v určité sociální skupině nadšený každý, takže jde taky o velkou potkávačku, kde zná účastník polovinu sálu a hned se cítí jako doma. Vystupující část téhle atmosféry nasáli, v jedné z nečetných přestávek mezi skladbami děkují pořadatelům ze Silver Rocket a TJ Praha, na které mají i po třech a sedmi letech evidentně výborné vzpomínky. A hrají v klidu, uvolněně, v případě bubeníka Emila Amose otloukajícího lahví vína činely snad až příliš uvolněně. Ale Amos jinak hraje nesmírně důrazně a strhává na sebe nejvíc pozornosti, a i kdyby snad přešlápl, druhá výrazná osoba Alex Hall, jinak Amosův spoluhráč z Lilacs and Champagne, seká riffy jako dokonalý stroj, který by zastavila jedině přírodní pohroma. Nad nimi a zbývající trojicí hráčů běží pro ně typická sedmdesátková koláž.

Té se hudba Grails čím dál víc podobá. Jenže co na Deep Politics fascinovalo, působí dnes spíš jako stagnace. Deep Politics přišlo po dvou zásadně odlišných albech, Chalice Hymnal s delším časovým odstupem pokročilo daleko méně. Skladby už nejsou tak strhující a téma starých soundtracků, obskurního progu a library music (viz tento Amosův výborný článek) lépe rozvinuli zmínění Lilacs and Champagne.

Grails mají výborný zvuk a sympatický projev. Hrají inteligentní, silné skladby. Jenže je to prakticky stejné jak v Pilotu, respektive zvuk je lepší, ale méně mohutný, ježto je sestava o jednoho basáka/kytaristu slabší. Úvodní I Led Three Lives je krásná, závěrečný blok Origin-ing, Reincarantion Blues, Silk Rd vynikající, jenže nakonec nic nejde hlouběji. Objektivně kvalitnímu koncertu chybí výjimečnost, kvůli které by se na něj vzpomínalo. (Pozn.: Připouštím, že jsem zmlsaný. Bezprostředně předcházející koncerty Techno Animal a Stiana Westerhuse Grails rozhodně nepomohly.)

Čistě z hlediska zajímavosti vlastně vyhrál otvírající A. E. Pattera ze Zombi. Sice polovinu setu trvalo vytáhnout synťáky nad bicí, ale potom je příjemná, lehká kontinuální hypnóza Majeure vlastně odvážnější než Grails. Živé bicí dávají bytostně umělé hudbě spojení s fyzickou realitou. Mimo jiné šlo v době perturbátorů o vítanou připomínku, že se dají synťákové retro věci dělat poměrně vkusně a že se musí umět.