Vyjeli jsme si takhle s hochy vlakem z Prahy do Ostravy. Pokud necestujete pýchou ČD Pinďulínem nebo vlakem neprorážíte mosty, jste tam za více než čtyři hoďky. Můžete taky být chytří jako každý jeden obyčejný Pražák a přes půl cesty stát v nacpané uličce.. (ne že by se mi to nestalo). Nechcete-li, kupte si chytrolíni v pátek odpoledne raději místenku.
Ostrava hlavní nádraží (cca 18:30). Pěškobus směrem k Tančírně. Až zpětně nám dochází, jak je v těchto částech Ostravy málo restauračních zařízení a že skočit na véču opravdu znamená zajít do klubu nedaleké čínské restaurace nebo do KFC. Stodolní jsme preventivně vynechali. No a hurá tančit!
Klub Prostor-Tančírnu neprezentuje nějaká výrazná cedule a nebýt neustálých hloučků družných Slezanů, asi jsme to přešli.. Stoupáme po schodech do 2. patra, prostor klubu je umístěn v snad kdysi industriálním komplexu. Vítají nás v tomto čase již slušně zamlžené útroby importním kolkovaným kutnohorským čmoudem. Jdeme do permanentní fronty k baru okoštovat pana Radegasta. Než se začne hrát, bedlivě studujeme prostředí. Kulturní směsice pestrá, na rozdíl od akcí v domácím okolí zde poznáváme pouze členy kapel. Prostor-Tančírnu je možné přirovnat k o něco většímu pražskému Exit Chmelnice. V čem by mohl ten pražský vést, to jsou maximálně (můžu posoudit jen) pánské záchody. Vše ostatní bylo v Ostravě lepší. Přirozenou zakouřenost klubových prostor lze ve výčtu vypustit, ta je všudypřítomná..
Z reprobeden znějící reprodukovaná thrashová éčka mizí a na pódiu se objevují pánové decentně potřísnění krví, tedy uvádějící Rubufaso Mukufo. Asi tři stovky navnaděných návštěvníků se přesunuly k prostornému pódiu. Místo, aby se začalo tancovat, se ale začíná opravovat. Odešla kytara, resp. snad kytarová hlava, či co.. Opakovaný nástup se již vydařil a RM začali sypat jeden song za druhým. Špinavý grindcore s důrazem na šlapavost a zharmonizované vokály má na živo slušný potenciál. Zbytečné mi přijdou hádky zastánců a odpůrců tupa tupa songů. Není nad to oprostit se unáhlených závěrů (kterých jsem se také účastnil) a nechat si ušima absorbovat podmanivou jednoduchost jako z punku. Kdo čeká kličky a složitosti, odejde zklamán. RM sázejí na oproštěnou zbustrovanou přímočarost a sice ohrané, ale fungující hopsavé modely. Zaplněný klub sice nejdřív bojoval se zvukem, ale mladý muž za mixákem brzy našel to správné vyvážení. Nikde ani stopa po Ostravských rabiátech a kotel počal v přátelsky tancovačkovém duchu žít vlastním životem. Tupa tupa.
Poté, co dozněly tóny RM se posluchačů ujali páni, s nimiž jsme se přišli všichni rozloučit. Cerebral Turbulency. Na náhrobek (i plakáty) si nechali napsat * 28.11.1993 – † 28.11.2008. CT se dokázali pohybovat na špici domácí extrémní hudební produkce 15 let a současně tvořili kvalitní alternativu k vše převyšujícímu Ahumadu Granuju (RIP). Umně pospojované nápady, chytré stoptajmy, které pomáhají servírovat stravitelně tempově rozdílné party. To jsou..ehm…byli CT. Avizovaný průřez tvorbou začal s Kinem666 za mikrofonem a poslední řadovkou Segregace k nule. Odehrána byla pokud mě nešálí paměť celá. Každou píseň uváděla vkusně oblečená (kalhotky, podprsenka) hosteska s cedulí v ruce. Neurazila. Oproti RM se počalo více měnit tempo, prostě grindcore z jiného soudku.
Když se hoši dostatečně zahřáli Segregací, šli se napojit pálenkou a rozpálené publikum si konečně dopřálo kouřovou pauzu před klubem na čerstvém vzduchu. Hustota kouře v Tančírně se totiž silně podobala té mlze z Rákosníčka. Roztáhnout plíce a hurá do dalších písní.
Po přestávce se Cerebral Turbulency začali věnovat průřezu historickou tvorbou. Na pódiu jsme přivítali rozličné týpky a za bujarého uvádění Kina se předvedli snad všichni krom posledního zpěváka Robina. Set pěkně sypal, Radegast teplal v bříšku, uši si užívaly rachot. Dav se bavil, vřel, odvážlivci s sebou nechali zmítat na rukou lidí v kotli. Atmosféra na jedničku. Tancovačka juchuchů! Večer se pozvolna protáhl v časné ráno, jak to na takových akcích bývá a i CT museli jednou dohrát. Dohráli totálně..
Ačkoliv BBYB (opět spolek se všudypřítomným Kinem) započali zvučit, (grand) finále jsme se nedočkali. Problémy se zvukem nebo dost možná spíš únavou posledních vystupujících přetrvávaly až do našeho nutného odchodu na noční vlak do Práglu. Takže BaBaYaBa možná byla, možná nebyla, možná taky vůbec není.. ale to nevadí, mám ji v paměti ze společného hraní v Chateu Rouge a to mi dnes stačí. I tak to už byla akce dostatečně výživná.
Když výlet do Ostravy shrnu, bylo milé si oprášit podstatu slov veselice a tancovačka v té příjemné nehanlivé podobě. Ujistit se v klišé (jiný kraj, jiný mrav). Sbohem Ostravo, sbohem Tančírno, sbohem Cerebrálové… koleje duní a mrákoty z plně prožitého dne (a motanice z piv) mě tlačí do repasované koženkové sedačky. Než rozespale a v kvapu pozdně probuzeného vystoupím na ranně chladných Vršovicích, nechám si něco pěkného zdát.. třeba o Ostravě.

www.cd.cz
www.prostor-tancirna.net
bandzone.cz/cerebralturbulency
bandzone.cz/rubufsomukufo
bandzone.cz/bbyb