HARMONY BAY

HARMONY BAY

Myslím, že vše podstatné bylo zmíněno v recenzi, takže dejme rovnou prostor oběma pošahancům YY.

Čau, na začátek představte sebe a kapelu.
Gravy: Čau. Jsme netradiční sdružení dvou neuvěřitelných jedinců, tvořící hudbu. Stylu naší muziky říkáme prostě Hudba, protože se nám fakt nepodařila najít

interview_28_px2

nějaká už existující škatulka, do který bychom se vešli a nepřetýkaly nám z ní tuky... Hrajeme na dva živý nástroje a to kytara a bicí s perkusemi. Taky teda používáme ještě naše hlasivky jako další nástroj. Zbytek ansámblu, což jsou basa, klavír, smyčce, dechy a podobně, jsou najatý komparsisti, který taháme ze sequenceru, protože prostě nejsou dostatečně zdatný úchyláci, kteří by s náma Hudbu hráli.

Nebude vám vadit, když na začátek trochu properu vaši předešlou kapelu PARRICIDE? I o ní by jste mohli prohodit pár slůvek...
Bob: S Parricide jsme docela dost koncertovali a musím říct, že právě tam jsem se spoustě věcí naučil. Myslím, že kdyby kapela vydržela a natočila ještě tak dvě až tři desky, stálo by to za to. Ale nevydržela – názorově jsme se nedokázali domluvit a rozešli se. Když se na to dívám dneska – na jednu stranu si říkám „škoda – mohli jsme něco dokázat, měli jsme docela dobře našlápnuto“, ale na druhou stranu cítím větší volnost a věřím, že právě tohle je to, co leze přímo z mýho JÁ. Už bych zpátky neměnil.
Gravy: Sestava Parricide byla rozšířena o mou maličkost v květnu 1998. Tehdy kapela hrála takovej doom-death. Postupně jsme muziku zrychlili, ztechničtěli a zkomplikovali, no a na podzim 1999 nahráli CD Incidents in the Extinct Spot v Žirovnici u Doda. Matroš na Incidentech byl celkem dobrej a kvalitní, jenže bohužel nikdy oficiálně nevyšel. To ale bylo taky asi z hodně různejch důvodů a okolností, počínaje možná tím, že jsme my dva byli zvláštním způsobem mlčky odejiti z kapely… Parricide pak právě hráli v jiný sestavě a jiný skadby, takže těžko by nějakej label vydal muziku, kterou už nikdo nemůže slyšet naživo.

Vrátil bych se k „nekalým praktikám“ kapelníka PARRICIDE s vyhazováním členů. Ty s kytaristou víš asi nejlépe, jak to bylo...
Bob: Nevím, co se povídá v kuloárech, ale k tomu se rozhodně nebudeme vyjadřovat!
Gravy: Já jsem v Parricide vlastně zažil akorát vyhození naše a bubeníka, kterej působil v kapele přede mnou. Vyhazování někoho z kapely je vždycky taková ošemetná věc a každej má na to prostě jinak uzpůsobenej žaludek. Někdo dokáže prostě všechno říct na rovinu, jinej zase čeká, až se to tak nějak samo vyřeší. Ono vždycky všechno nějak dopadne, jen je individuální, jakým způsobem se čemu pomůže a nepomůže…

Mrzí tě s odstupem času, jaký tragický směr nabrala tak kvalitní kapela, jako byli právě PARRICIDE? Jak bys okomentoval vývoj ansáblu po vašem odchodu? Co říkáš na dnešní tvorbu pod změněným názvem?
Bob: Každou kapelu tvoří X členů, kteří se podílejí na skládání hudby a každej do ní vloží kousek SEBE – v nejlepším případě jsou to všichni. Tak je jasný, že když kapela změní sestavu, nemůže další tvorba vypadat stejně. Podobně jo – a i v nový sestavě Parricide bylo cítit prvky dřívější tvorby – pochopitelně. Ale rozhodně nemohli hrát stejně. A že to už nikdy nefungovalo tak jako dřív – to mě jen mrzí. A dnešní tvorba pod změněným názvem? Týhle otázce nerozumím – myslíš Hormony Bay? Vždyť my dva jsme jediný, kdo z dřívějších Parricide hrajou spolu – ostatní pokud vím hrajou každej zvlášť.
Gravy: Mě osobně teda rozhodně tragickej směr Parricide s odstupem nemrzí! Spíš jsem rád, protože jsme aspoň hudebně oddělili zrno od plev a je tu konečně něco unikátního a nadupanýho jako Harmony Bay! Kdežto kdybysme pokračovali v Parricide, nebylo by Harmony Bay a to my mě teda fakt dost mrzelo! Zas na druhou stranu bych nevědel, že nějaký Harmony Bay můžou existovat, no ale to jsou jen trapně zbytečný „kdyby“ a na to se nehraje. Takže rozhodně jsem rád, že neválčíme v Parricide a že si užíváme konečně naší totální podstaty a svých pravých já v Harmony Bay!

Dost mě překvapuje, že tak kvalitní nahrávka nenašla vydavatele... Malá propagace nebo prostě jen smůla?
Bob: Tak to by ses asi musel obrátit na manažera Parricide – ha ha ha… Ale asi od obojího kousek. A nebo to asi nebyla zas až tak kvalitní muzika.
Gravy: O tom jsem už vlastně mluvil na začátku. Těžko se určitě hledá vydavatel na desku, kterou už kapela není schopná prezentovat živě. Asi…

Jak došlo k založení HARMONY BAY? Kdo se u vás všechno vystřídal a jak se hudba vyvíjela?
Bob: Po ukončení Parricide se nám nějak asi nechtělo jen tak sedět a čekat jak se vyvrbí vztahy v sestavě a tak jsme si spolu občas zašli na zkušebnu a „zadžemovali“ si spolu. Zjistili jsme, že některý místa a nápady nejsou úplně od věci a zkusili z toho něco spatlat. No – a tak vlastně vznikly základy první části „Lodyha“. Ale bylo jasný, že kytara a bubny rozhodně není dost na dělání muziky a tehdy začalo velký hledání. Nevím přesně kolik různých lidí se u nás vystřídalo – zkoušeli jsme najít zpěváka, kytaristu, basistu (těch bylo asi nejvíc), ale nenašel se ani jeden člověk, kterej by byl natolik „magor“ jako my dva, nebo když by mu nebylo proti srsti hrát takovouhle HUDBU, zas na to třeba neměl… Dopadlo to jak to jak dopadlo, a myslím, že nejlíp jak mohlo.
Gravy: Prvopočátky Harmony Bay vlastně začaly vznikat, když jsme se dověděli, že už nejsme členy Parricide. Bylo to v době, kdy už jsme právě zase prahli po skládání vlastní nový tvorby. Sehnali jsme teda zbývající spoluhráče a začali zahřívat mozky. Během jednoho roku se u nás vystřídalo asi 8 lidí, až jsme zjistili, že nejlepší basák je mašina, protože je poslušnej, nepomlouvá tě a je totálně skvělej, spolehlivej instrumentalista. Akorát by teda mohl častějc platit útratu v hospodě…haha

Z hudby HARMONY BAY je cítit mnoho hudebních vlivů, proto by mě zajímalo, co všechno posloucháte a čím jste ovlivněni. Kolik procent vašeho poslechu je věnovánu metalu?
Gravy: Metal rozhodně zabírá podstatnou, asi největší část muziky kterou poslouchám. Musí to ale vždycky bejt něco zajímavýho, žádný tuctový věci u mě nemaj šanci, to mě prostě nebaví… Jinak poslouchám kromě dechovky a techna skoro úplně všechno. Takže i vážnou hudbu, což je bomba! Totálě miluju jazz! V každým stylu se najde něco zajímavýho a kvalitního.
Bob: Posloucháme spoustu dobrý muziky a jsme ovlivněni jako asi každej člověk snad úplně vším, co kolem nás je. Já bych nechtěl nikoho konkrétního, koho rád poslouchám, jmenovat, protože bych určitě zapomněl na někoho stejně dobrýho, kdo mě zrovna teď nenapadne a pak by mě to mrzelo. Ale rozhodně netvoří moji CD-téku výhradně metalová hudba – řekl bych tak jednu třetinu. Vedle „tvrdý“ muziky mám rád jazz, klasiku, ale i kvalitní pop… a jak se mimochodem dočteš i na našem webu – jsem několik let hrál i v dechovým soubou…

Sestavu HB tvoří jen dva lidé. Co zbytek? Nenajde se v Jihlavě další adekvátní člen?
Bob: NE - NENAJDE!
Gravy: To jsme vzdali už dávno. Navíc my dva si fakt maximálně rozumíme a nevím, jestli by se našel další uchylák, kterej by cejtil muziku stejně jako my. V Jihlavě teda rozhodně ne! A i zkušenostmi jsme dospěli k velký pravdě, že čím víc lidí, tím víc problémů. No a sequencer nám aspoň vždy perfektně zahraje to, co má a nemá blbý kecy…!haha

Kdo jsou Bob a Gravy? V bookletu se mi nepodařilo rozluštit jejich skutečný

interview_28_px4

vztah ke kapele, neboť výraz "normal / abnormal part other instruments" mi přijde poněkud tajemný.
Bob: Jsme to zase jen my dva – teda spíš naše ujetější druhý JÁ. Zkrátka když jsme skládali „samply“ v sequenceru a pak si to poslechli, došli jsme k závěru, že není možný, aby ti dva „normální kluci“ Petr Pokorný a Petr Šťáva složili něco tak … „abnormálního“ – to rozhodně musel bejt někdo jinej – Bob a Gravy…
Gravy: Bob a Gravy jsme samozřejmě my dva, takže jejich vztah ke kapele je zřejmej… No a Bob a Gravy mají na svědomí „normal“ a „abnormal“ parts of other instrumests, neboli „normální“ a „abnormální“ party, části, nebo úkoly ostatních nástrojů. Teda těch jinejch, než kytara a bicí s perkusema, a „zpěv“, který jsou přece jen pro změnu naprosto abnormálně normální…

Co ovšem dost dobře nechápu je hlasový projev. Tohle mi přijde jako nejslabší stránka celé nahrávky! Řekni mi, kde je rozdíl mezi snahou odlišit se, experimentovat a pouhým prvoplánovitým upozorňováním na sebe.
Bob: Ty si dokážeš do takovýhle Hudby představit vokál Jona Bon Jovino, Chucka Schuldinera, nebo třeba Mike Pattona? Já jo – ale hodily by se mi tam i hlasy mnoha dalších, a proto se snažíme v každým místě použít vokál takový barvy, kterou tam cítíme. To že to nakonec zní tak jak to zní – děláme co umíme…
Gravy: V žádným případě není u Harmony Bay nic prvoplánovitýho! Samozřejmě, že se nedivíme, že spoustě lidem to tak nepřijde a už jsme se i s takovejma poznámkama setkali. Rozhodně neděláme nic prvoplánovitě! Vždyť tím vším co, a jak hrajeme a vypadáme jsme zařazeni na totální okraj okrajovýho žánru a víme, že nebudeme a ani nechceme hrát pro rádoby nadšený masy fanoušků, který budou házet nalitejma hlavama, hrozit pěstma a žádat další uslintanou písničku od Kabátů...! A to mi právě nepřijde logický, aby bylo prvoplánovitýho něco, co dopředu vím, že ocení a bude poslouchat málokdo, protože obecně vkus posluchačstva je vesměs zkaženej a směřovanej na jednodušší a už zavedený postupy, věci a druhy hudby a rozhodně přijít s něčím novým, co se vymyká, přestože to je dost kvalitní, náročný a komplikovaný, je mnohem těžší a stojí víc úsilí nemyslíš? Už nám pár lidí říkalo, že bysme měli hrát techno-death, že bysme byli česká špička, že na to máme atd. Ale vždyť to by přece bylo prvolánovitý hrát za každou cenu něco, co dopředu vím, že bude mít relativní úspěch, aniž bych cítil, že to je to pravý a vychází to ze mě přirozeně. Hudba a všechno kolem Harmony Bay je vlastně vyjádření naší pravý ryzí podstaty, takhle to z nás přirozeně leze, takhle to prostě cítíme a děláme, přestože jsme si vědomi, že to není zdaleka nic běžnýho a stravitelnýho. Na druhou stranu jsme zaznamenali už spoustu kladnejch reakcí, názorů, podpory a fandění. Každej má v sobě kus úchyla, jen ho víc nebo míň nechává projevit se, nebo zdráhá se a bojí nechat ho projevit se… - “co by tomu přece řekli lidi“ že? Na tuhle větu jsem fakt k smrti alergickej! Od malička jsem nesnášel a přišlo mi hloupý, povrchní a neupřímný dělat různý věci, který se mi příčily, vlastně se přetvařovat jen proto, že „takhle se to přece dělá“, že takhle je to zvykem dělat!! Každej člověk je přece originál a má svůj rozum a názor, tak proč bych se měl sakra řídit něčím, co se mi příčí a neodpovídá mým představám o daný věci?! Proto je všechno spjatý s Harmony Bay takový, jaký je. My se nesnažíme někoho kopírovat, napodobovat, hrát a dělat věci jak to už dělá kdosi. My si prostě jedeme podle sebe a neohlížíme se na nikoho! My nepatříme do stáda tupejch ovcí bez názoru! Jsme hrdý na to, že jsme takový jaký jsme a nestydíme se za to!

Na druhou stranu jsou texty více než zajímavé, ale možná to lidem bude připadat, že se potřebujete odlišit, dělat něco nevšedního za každou cenu, přemrštěná extravagance...
Gravy: O tom jsem teď vlastně mluvil. Textům, když už jim teda tak říkáš, my totiž slovům, který prochází přes naše hlasivky, říkáme Příběhy. Při jejich komponování používám, já tomu říkám, metaforu na druhou. Všechny jsou psaný s jasnou představou a myšlenkou. Jenže já si vždycky myšlenku převedu do určitý, pro mě přirozený metafory, no a tu zmetaforizovanou podobu myšlenky znovu zmetaforizuju a výsledek si pak můžeš přečíst v bookletu. Ten proces dvojitýho zmetaforizování mi v mozkovně probleskne okamžitě, ale nějakej čas pak zabere tu znovuzmetaforizovanou podobu adekvátně nafrázovat a přizpůsobit muzice. Jsou to prostě různý dvoj a vícesmysly. Při psaní příběhů chci právě rozvíjet posluchačovu-čtenářovu fantazii. Je strašně zajímavý nehcat si pak převyprávět a vylíčit dojmy různých lidí jak to na ně zapůsobilo, co to v nich vyvolalo, co si pod tím představovali a tak. Pokaždý z toho vlastně potom může vzniknout něco úplně jinýho a to je naprosto něco skvělýho. Něco takovýho tě pak prostě nemůže nikdy začít nudit!
Bob: Textů o lásce, politice a tak je všude kolem spousta. Já když jsem poprvé texty četl, reagoval jsem asi podobně jako ty. Ale když jsme si spolu sedli a rozebrali jeden Příběh po druhým – věř mi – každej Příběh je opravdu příběhem a má svoji myšlenku. Netvrdím, že zrovna jednoznačně a hned pochopitelnou, ale o tom to právě je – do jistý míry má posluchač (čtenář příběhu) volnost rozvíjet svoji představivost. A dokonce se mi stalo, že jsem objevil místo v přírodě, který když jsem uviděl, vybavilo se mi místo z jednoho Příběhu, kterej Petr napsal. Když jsem s ním o tom mluvil – fakt to bylo místo, který ho při psaní inspirovalo. Docela síla, co?
Gravy: Fakt nemusím takový ty plochý, předem jasný, hloupý a naivní texty, kde ti po prvním přečtení je všechno jasný, že se dovíš, kolika lidem soused uřezal hlavu a kolika pivama to pak zapil…! Naše příběhy jsou právě i dost odpovídající naší Hudbě. Prostě je to něco komplikovanýho, kde po každým poslechu, potažmo přečtení můžeš objevit něco novýho.

A to nemluvím o doslova úchylné fotce v bookletu...
Gravy: A jsme zase u těch uchylů…haha. My se fakt nebojíme a nestydíme naplno se projevit se...haha V kostýmech, ve kterých jsme tam vyfocený vlastně i naživo vystupujeme a strašně si to užíváme a bavíme se! Vůbec se hraním naší muziky a vším okolo strašně bavíme, líbí se nám to a taky se strašně nachechtáme i na zkušebně během zkoušení. Fakt by mě zajímalo, kolik lidí z různejch kapel, kteří mají všude na fotkách drsný a agonický ksichty, je i ve skutečnosti tak věčně nasranejch a drsnejch a nikdy se nezasmějou nebo neudělaj nějakou kravinu… My si na nic nehrajem. Nikdy jsem netvrdil, že jsem normální…haha a nikdy si nepřipadal jako nějakej „běžněj“ člověk…
Bob: Hm, ti zas budu muset zařídit léčení co?
Gravy: Co? Už zas?! Haha
Bob: V černým triku a bermudách s kapsama hrajou všichni. Tak proč ne takhle?

Co vás vede k tomu skládat tak technickou muziku? Stejně ji moc lidí neocení,

interview_28_px1

maximálně jen další fajnšmekři..., ale po zkušenostech s PARRICIDE jste se mohli vyléčit...
Gravy: Co nás vede ke skládání a hraní tak technický muziky… o tom jsme už vlastně mluvili, my si na nic nehrajem, nic neprvoplánujem, nekalkulujem, nesnažíme se kopírovat nebo napodobovat. Prostě skládáme, hrajeme a prezentujeme muziku tak, jak to z nás naprosto přirozeně vychází. Víme, že naší muziku ocení hlavně muzikanti a lidi, kteří muzice rozumí, protože ti tam slyší ty všechny technický kudrliny, náročnosti a vychytávky
Bob: Radši by ses jak říkáš vyléčil a hrál muziku, která se bude líbit spoustě lidí a NEBUDE TĚ BAVIT? My skládáme Hudbu jak nám jde od srdce a předkládáme ji lidem nejlíp jak umíme a pevně věříme, že ji lidi pochopí a každej si v ní najde něco co ho osloví, nebo zaujme… Takhle to cítím a sem přesvědčenej, že tak je to správně.

Povězte něco o historii obrazu, co máte na obalu dema...
Gravy: Ten totálně skvělej obraz, co je zachycenej na obalu je od paní malířky Dáši Holanové. Pomalu, ale jistě se z ní stává profesionální malířka a tenhle obraz je jeden ze sedmi, co od ní prozatím mám. Shodou okolností je první, kterej jsem od ní koupil a zároveň první, kterej ona kdy prodala. Tehdy vlastně možná zjistila, že by se touhle činností mohla pokusit živit, no a ejhle, je to tu a je to supr! Strašně jí držím palce! Jinak, je to olejomalba a je to malovaný přímo prstama…! Ten motiv na obrazu vlastně strašně vystihuje celý Hamony Bay a to jak hudbu, tak příběhy. Můžeš do něj čučet hodiny a pořád objevuješ nějaký nový věci. Stejně tak při poslouchání naší muziky nebo čtení příběhů.

Promo CD je nahráno v provizorních domácích podmínkách... Proč jste se nerozhodli pro klasické studio?
Bob: Ale my jsme se rozhodli pro „klasické studio“, po předchozích zkušenostech ještě s Parricide jsme byli jak s nahráváním tak s výsledkem ze studia Hacienda Miloše DODO Doležala velice spokojení, ale ono se kvalitní nahrávka ve dvou podstatně hůř financuje než v pěti. A za kvalitu se platí docela dost…
Gravy: CD je převážně pro promo účely a hodláme kontaktovat labely no a když se zadaří, jako že se zadaří nějakej šikovnej label sehnat, tak pak určitě bude následovat návštěva profi studia.

Docela by mne zajímalo, jaké sklízí HB reakce publika? Například v PAYU jste více než zabodovali, ale skutečnost bude asi trochu jinde...
Bob: Reakce publika jsou podle našeho očekávání – rozpačité. Ale vesměs pozitivně – muzikantům se většinou líbí hudba, už méně vizuální projev, lidi co se přijdou „vyblbnout“ zase kladně hodnotí show na pódiu a hudbě hned napoprvé tak úplně neporozumí, ale jak říkám – vesměs pozitivně.
Gravy: Skutečnost…samozřejmě víme, že technickou a náročnou muziku zrovna masy nežerou, ale to nás fakt neodrazuje. My naší hudbě stoprocentně věříme. Zatím vlastně všechny recenze, který vyšly na naše CD tak byly vesměs hodně pozitivní a vlastně v duchu tý v Payu. Přecejen recenzenti jsou, nebo měli by bejt lidi, kteří muzice fakt rozumí, tudíž se vlastně zařazují do tý skupiny, o který jsem mluvil, že určitě uslyší tu kvalitu a poznaj veškerý ty naše technický kudrliny a náročnosti a tudíž je i náležitě ocení. No a jinak reakce publika jsou celkem pestrý, ostatně asi jako na všechno. Už nám třeba bylo i řečeno, že hrajem muziku pro muzikanty, což vlastně vystihuje ty moje slova o porozumění a uznání naší muziky. Takže muzikanti vesměs oceňují. Jasněže jsou i muzikanti, kteří si hrajou na muzikanty a ti pak nás vesměs nechápou. A samozřejmě, že jsou i komentáře, že hrajem slátaniny bez hlavy a paty. No fakt by mě nudilo skládat a hrát sloky, refrény a podobný klišé…haha.

Neuvěřitelné hráčské výkony jsou přední devízou kapely... Naskýtá se otázka, zda máte klasické hudební vzdělání či jste navštěvovali lidušku nebo nějaké hodiny.
Gravy: Jako malej jsem na prvním stupni základky navštěvoval 3 roky hodiny klavíru u profesora Girla. Mimochodem hrál taky ladiče pian ve filmu Dobří holubi se vracejí. No, ale tak nějak jsem musel nedobrovolně s klavírem přestat, protože profesor jaksi emigroval do Švýcar…haha. Profesor do mě samozřejmě teorii hučel jak do vrat, což se mi vlastně těžce po letech hodilo. Začal jsem to vlastně oprašovat v Parricide, kde jsme hráli čím dál složitější muziku a při skládání začla bejt znalost teorie dost podstatná. Pak ještě asi před třema rokama jsem navštěvoval nějakej čas hodiny zpěvu, kde jsme taky hudební teorii probírali. No jak je asi zřejmý, tak při skládání naší muziky je fakt dost velká nutnost znalosti hudební teorie. Ne že bysme byli totální znalci a věděli úplně všechno ohledně teorie, ale myslím, že toho víme celkem dost. Aspoň teda dost na to, abysme mohli v klidu komponovat takhle složitou muziku.
Bob: Oba jsme prošli v útlém mládí hudební školou. Ale jak už to bývá – ne na nástroj, který nám zůstal a přirostl k srdci. Bez základů hudební teorie by dělat takovouhle hudbu asi nešlo. Zpočátku jsme skládali hudbu tak-nějak – jak to z nás šlo, ale čím dál víc začínáme zjišťovat, že to bez teorie nepůjde a začínáme lovit v paměti, co nám tam kde zůstalo.

Co vy a koncerty? Kolik, kde , jak a proč? Máte nějakou speciální show? Co lidé mohou očekávat, když na vás zajdou na koncert?
Bob: Koncertujem jak to jen jde. A co můžou lidi čekat? Část toho je k nahlédnutí na našem webu, ale víc bych neprozrazoval – kdo přijde uvidí. A kdo ne, ten o hodně přijde.
Gravy: Koncerty…zatím jich moc nebylo, ale to se změní, přece jen jsme svým způsobem začínající kapela. Zatím byly vlastně všechny na Jihlavsku, ale rozhodně se nezdráháme zahrát kdekoli! Jak? No, já tluču bicí a perkuse a „zpívám“ a Bob osahává kytaru a taky „zpívá“. A proč? To je přece jasný, snažíme se nabídnout, přestavit a prezentovat naší Hudbu všem! Speciální show…no jak se to vezme… Jak už jsme říkali, hrajeme v docela zvláštních kostýmech a hraní a muziku si fakt dost užíváme, což se i dost naživo nevšedně projevuje…nemáme teda dopředu určenej nějakej pevnej scénář nějaký choreografie, přestože jí tam bejvá celkem dost. Rozhodně ale stojí za to náš koncert i vidět na vlastní oči. Věř, že to je netradiční zážitek jak pro ucho, tak pro oko! Takže by se na nás rozhodně všichni měli minimálně jednou podívat i naživo na koncertě! Pro dobro peněženek všech fanoušků teda douvám, že pak nebudou bezpodmínečně chtít muset bejt na každým našem koncertě, což by nás teda samozřejmě strašně potěšilo a bylo by super! haha

U takto šílené muziky stojí v pozadí množství drog či alkoholu a dalších

interview_28_px3

stimulantů, které jsou možná přímo odpovědné zá následnou produkci. Jak je tomu u vás s omamnými látkami a podobnými dobrotami???
Bob: NIKDY!
Gravy: No záleží co všechno zahrnuje slovo droga…haha Drogou může bejt pro někoho sex, pro jinýho zas práce nebo jiný aktivity jako třeba hraní na nástroj…haha No, ale každopádně drogy v tom smyslu, kterej jsi, předpokládám, měl na mysli, u nás nemaj sebemenší šanci! Člověk se samozřejmě někdy, občas naleje, ale to jde totálně mimo naší hudbu. Když cvičíme, zkoušíme nebo koncertujeme, tak zásadně v maximální střízlivosti. Rozhodně by se takhle náročná muzika taky nedala hrát, kdyby byl člověk něčím sjetej!

Mohl bys trochu okomentovat jihlavskou nejen metalovou scénu? Pokud se nepletu, muzikanti jsou zde docela propleteni v mnoha kapelách a projektech bez ohledu na styl, vyznání a barvu pleti :-)
Gravy: Jo tak to ses celkem trefil…a to doslova…haha
Bob: To je pravda – hodně lidí hraje ve více kapelách, či projektech najednou. Jestli je to dobře, nebo špatně bych nechal na uvážení každého z nich – jestli dělat jednu věc pořádně, nebo víc najednou … a taky pořádně…je to věc každého jak se k tomu postaví.

Co říkáte na jihlavskou clubovou scénu? Hospod je tady jako nasraných, ale míst, kde se dá něco udělat, už poméně. Mohli by jste to okomentovat slovy místích?
Bob: To je taky pravda – ale to je v lidech. Někdo musí mít snahu udělat dobrej klub a zvát do něj dobrou muziku. Ale na druhou stranu na ni taky musí někdo přijít – bez toho to nejde. Nevím „kde udělali soudruzi z NDR chybu“, ale tady v Jihlavě to opravdu moc nefunguje. Jinde to jde, ale tady prostě ne.
Gravy: Jihlava je totálně kulturně barbarský město. Myslím, že to je částečně i výchovou posluchačstva. Donedávna tady fungovalo Áčko. Na pohled supr klub, skvělý prostředí i velikost. Ale ten zvuk tam…! No děs! Na zvukovou aparaturu a její údržbu a vylepšování v tom klubu majitelé dost kašlali, takže to bylo čím dál horší. No a když si ve finále za mix sednul totálně zhulenej a nalitej hluchej zvukař, tak to byl teprve masakr… S Parricide jsme tam dělali celkem dost fesťáky. Ale často, když přijela nějaká kapela, tak první slova byly: ty jo to fakt supr zařízenej klub a byly z toho nadšený. No ale jen do tý doby, než slyšeli, jak to tam zní… No a vlastně i fanoušci, když si přečtou o nějaký supr kapele, jsou si ji pak poslechnout do klubu a slyší, jak to zní fakt příšerně, tak potom prostě rezignujou a příště už nepřijdou.

Zajímáte se o současné metalové dění u nás či v zahraničí? Nějaký komentář ke stávající situaci?
Bob: Do toho moc nevidím – rád si poslechnu dobrou muziku, ale že bych měl přehled, to bych kecal.
Gravy: Abych se přiznal, tak českou metalovou scénu nijak extra nesleduju. Se zahraniční metalovou tvorbou je to trochu jiný, přecejen se mi občas dostane do ruky něco zajímavýho, ale vždycky si dost vybírám. Je dobrý, že pořád dorůstají lidičky, kteří chtějí hrát a hrajou kvalitní muziku, a to i metalovou.

Dobře vím, že jsi činný v několika kapelách a projektech... Mohl bys je nějak představit?
Gravy: No především hraju v jedný naprosto geniální kapele, která má neskutečnou budoucnost. Jmenuje se Harmony Bay…haha. Pak mám od prosince jazzovej projekt s názvem Mravný Orchestr, kde hraju jen s basákem a saxofonistou. Někdy na podzim tak nějak mlčky ukončil činnost jinej jazzovej projekt Sansara, kterej byl původně založen jako brutal-death band…! No, ale právě v současnosti se to tak nějak zajímavým způsobem vyvíjí. Nedávno jsem byl totiž osloven, jestli nevím o nějaký jazzový kapele, která by mohla zahrát na vernisáži obrazů. Takže jsem propojil Sansaru a Mravný Orchestr a byl na světě projekt Retromravný Orchestr Sansara…haha. Bylo právě nutný, abysme zahráli aspoň hoďku, což by dohromady nedala ani jedna ze jmenovaných kapelek. Výhoda byla, že saxofonista Mravnýho Orchestru hrál i na kytaru a ságo v Sansaře, takže to bylo o něco jednodušší. Teď se teda možná rozjede i jazzový koncertování. No a pak mě taky nedávno ukecal jeden kámoš na hostování pro jeden koncert do svý folkrockový kapely. Doufám teda, že se nenechám ukecat často…! Haha Přecejen to není můj šálek kafe. Hm, já vlastně kafe nepiju…haha

Také vím, že hraješ v muzikálu - o co konkrétně jde? Co říkáš na muzikálovou scénu u nás a čím tě tohle zaujalo, že jsi do toho šel?
Gravy: No nevím, jestli o tom můžu vůbec mluvit, je tam totiž trochu problém s autorskejma právama, ale máme to víceméně vychytaný. Je to amatérský zpracování na téma jednoho hodně profláklýho muzikálu, kterej se léta hrál ve Spirále v Praze. My to hrajem pod názvem Ježíš a já tam mám roli největšího hajzla a musím se furt ksichtit nasraně a navíc jsem celkem blackově nalíčenej a to mě fakt baví! Tohle je ale na rozdíl od Harmony Bay jen divadlo, kde musím hrát nějakou roli. V Harmony Bay jsem jen sám za sebe. Dostal jsem se k tomu takovou celkem komplikovanou oklikou. Už někdy před víc jak třema rokama se něco podobnýho zkoušelo kdesi v Ostravě. Byli tam i dva kámoši z Jihlavy a tehdy hledali někoho s hlubokým hlasem jak mám já pro tu roli, kterou vlastně teď hraju. No a vlastně kvůli tomu jsem tehdy začal chodit na ty hodiny zpěvu, jak jsem o tom už mluvil. No, jenže než jsem se vůbec do Ostravy vypravil, tak to tam celý skončilo, protože režisérka měla prej strašně žárlivýho manžela a navíc otěhotněla, takže utrum… Rok nato se ti dva kámoši rozhodli, že to udělaj v Jihlavě. Já jsem byl tehdy mimo, takže na „mou“ roli tam nastoupil jinej človíček. Po roce zkoušení, kdy se tam vystřídala fůra lidí, odešel i ten človíček a já už jsem byl zas tak nějak ready, takže oslovili mě, no a byla ruka v rukavici… haha. Jinak máme za sebou asi deset vyprodanejch úspěšnejch představení. Muzikálová scéna je u nás dost různorodá. Před několika lety se z toho stal takovej celkem boom, protože před tím toho tady moc nebylo. No ale dneska z některejch muzikálů fakt čiší totální vypočítavost a kalkul. Jsou supr muzikály, ale na druhou stranu jsou i totální bláboly, který snad ani radši nebudu jmenovat. Bohužel i takový už jsem měl tu „čest“ shlídnout.

Díky za odpovědi, něco na konec???
Gravy: Všichni byste se měli nechat léčit…haha No a samozřejmě o vycházkách zajít na koncert Harmony Bay! Uslyšíte, co jste neslyšeli, uvidíte, co jste neviděli…! No a ve volných chvílích sledovat náš web nacpanej informacema ://harmony-bay.com

HARMONY BAY files:

Line-Up:
Petr 'Bob' Pokorný – kytara & zpěv & programming
Petr 'GravYY' Šťáva - bicí & zpěv & programming

Matro:
Jestli To Strávíš..., demoCD’04
JestlYYPack..., digipackDVD’06

://harmony-bay.com

aktuálně

diskuze