I, Voidhanger 2020 – jednočlenné projekty z pokojíčku

I, Voidhanger 2020 – jednočlenné projekty z pokojíčku

Tam kde jiní začínají, může být něčí strop. Ani jedna z uvedených desek není veledílo, ale všechny jsou čímsi zajímavé.

V tomto článku bych Vám rád představil několik tzv. pokojíčkových projektů, tzn. jednočlenných skupin, které letos vydal Lucien z I, Voidhanger Records. Společně je charakterizuje to, že tam kde jiní začínají, tj. u individuálních schopností, je jejich strop. (Tuto fenomenální definici nemám ze své hlavy. https://store.lavadome.org/)

Důvodem, proč o nich psát, samozřejmě je, že mi všechny připadají čímsi zajímavé. Ani u jedné desky bych si nedovolil tvrdit, že jde o veledílo, a pokud bych se musel nutit do bodového hodnocení, stěží by přeplazili šestku mírného nadprůměru. Proto si je spojme do jednoho povídání a třeba si z něj někdo něco vezme.

https://i-voidhangerrecords.bandcamp.com 

 
MYSTRAS - Castles Conquered and ReclaimedMYSTRAS - Castles Conquered and Reclaimed

žánr: medieval raw black metal

Většinou jednomu člověku stačí mít jeden jednočlenný projekt, ne tak Chrisovi, který jako Ayolos (=nehmotný) stojí za Spectral Lore (a působí i v dalších projektech, ale úmornost hledání a hudební nezajímavost se dostávají do pro mě nepřijatelného poměru, takže o nich neřeknu nic.) Spectral Lore je docela zajímavej projekt, který v mých očích sráží trochu přehnané ambice. Více ostatně níže v článku, až se dostaneme k poněkud monstrózní spolupráci s Mare Cogitum.

Mystras je naproti tomu skromný až banální středověký black metal se syrovým soundem. Baví mě na něm stoprocentní zaměření na atmosféru, dlouhé kompozice střídané folkovými, až kýčovitými vyhrávečkami na flétnu. Většinou se drží tyto dva základní segmenty zvlášť a k příjemnému propojení, které je překvapivě organické, dojde ve finální epické a skoro 14 minut dlouhé The Murder of Wat Tyler.

Ani u ní se samozřejmě nebavíme o špičce žánru, takoví Nokturnal Mortum, Drudkh nebo Kroda jsou v kvalitě jinde. Dokonce i v čistě syrovém blacku najdeme z posledních měsíců lepší kousky, které si pohrávají se středověkou atmosférou, jako jsou Nitteris, Candelabrum nebo Fortress of the Olden Days popřípadě můj velmi oblíbený Nimbifer. Přesto mě mix středověké atmosféry a syrovosti v jednobarevném obalu potěšil a fanouškům zmíněných kapel jej bez obav doporučím.

 
HERXHEIM - Incissed ArrivalHERXHEIM - Incissed Arrival

žánr: retard black/death

Herxheim, to je Patrick Brown z Howls of Ebb a tedy jasné doporučení si alespoň jednou tenhle projekt pustit. Mám velkou slabost pro hudební retardaci, a i když Herxheim některé skladby vysloveně nejdou od ruky, jsou klopotné, a za opravdu povedenou bych označil jen poslední Warrior, Master, Lore, desku jsem si zařadil jako spirituálního nástupce Abruptum a jako takovou naposlouchal.

Poznávacím znakem Herxheim budiž zbytečně přebuzená basa, která udává melodickou linku a spolu s ní a v ní utopená neméně přebuzená kytara. Do toho rykot, nikterak se nepokoušející býti zpěvem. No a podivné a pokroucené rysy samozřejmě spoluvytváří bicí, které se rovněž nepokouší o technickou brilanci, ale sází na třeskutou přímočarost. Leze z toho kupodivu dost svébytná a zajímavá směs. Po několika posleších asi zjistíte spolu se mnou, že není zase nějak přehnaně podivná a pokřivená, jak se zpočátku jeví a že riffy nepatří k těm trvalým, přesto těch pět poslechů patřilo k té zábavnější polovině toho, co je letos ke slyšení.

 
COSMIC PUTREFACTION - The Horizons Towards Which Splendour WithersCOSMIC PUTREFACTION - The Horizons Towards Which Splendour Withers

žánr: brutal death metal

Poctivý brutální death metal jsem jako pokojíčkový projekt ještě neviděl. Přece jen naučit se v solidní rychlosti jak na bicí, tak na kytaru není taková legrace a složit materiál, který by i někdo chtěl vydávat (neřku-li poslouchat) se asi povede jen málokomu. Gabriele Gramaglia to v 26 letech zvládl takřka na výbornou.

Ne že by snad s Cosmic Putrefaction bortil pravidla žánru a přepisoval jeho dějiny. Vydal ale spolehlivých 35 minut našlapaného death metalu s velmi příjemnou kosmickou atmosférou. Nuda se nám nevkrádá a vše je dostatečně pravověrné. Vlastně by se to dalo shrnout jako přiměřený take na Morbid Angel, který zvukem možná připomíná Spectral Voice. Za mě je obdivuhodné, že vše udělal v pokojíčku jeden šikovný muzikant s láskou ke sci-fi.

PS. Hodně překvapí zajímavé texty. Ale nevím, jestli je někdy bude někdo číst.

 
SPECTRAL LORE & MARE COGNITUM - Wanderers: Astrology of the NineSPECTRAL LORE & MARE COGNITUM - Wanderers: Astrology of the Nine

žánr: atmospheric black metal

Na konec jsem si nechal desku, kterou považuju za tuplovaně pozérskou a přesto mi za poslech, a dokonce napíšu pozorný poslech, stála. Lumpové na discogs vyhnali v mezidobí od vydání cenu do závratné výše, takže na (opravdu) pěkný vinyl můžeme zapomenout a podíváme se čistě na hudební stránku věci.

115 minut monolitického black metalu je jistě přehnaná porce a je samozřejmé, že nedokáže udržet kvalitu. Dalo by se postupovat metodicky a popisovat jednu skladbu (=planetu) po druhé, ale to si myslím, že bychom oba pokojíčkové projekty brali až trochu moc vážně.

Spectral Lore (Chris) je trošku dronovější, Mare Cognitum (Jacob Buczarski) sází spíš na riffing a tremolo, koření to špetkou disonance. Po jednom treku se kapely střídají, což kvituju jako velmi dobré vodítko, jak se alespoň trochu chytit v té monstrózní délce. Mírně preferuji písničky Mare Cognitum, ale v jádru obě kapely vychází z Darkspace a Mesarthim, v nejlepších momentech se jim dokonce i blíží. Ukazuje se ale slabina jednočlenných projektů. Tam, kde dvě sólové kytary u „běžných“ kapel nabírají dynamiku, tam podobný moment u Mare Cognitum (mám na mysli konkrétně skladbu Mars) i Spectral Lore ztrácí dech a ústí tak maximálně do slepé uličky.

Vážně nevím, jestli by mě hudba Spectral Lore / Mare Cogitum oslovila, kdyby vyšla v nějaké krotké verzi, jako třeba na samostatné desce a byla očištěna o některé vážně zbytečné chvíle. Samotnému materiálu by kratší formát asi svědčil, ale velkorysé pojetí 3-LP zase spolehlivě přitáhne pozornost sběratelů. A zbývá jen dodat, že pravověrní blackmetaloví nerdi na tohle album přísahají. Já sám si jdu pustit nějakou pořádnou šlichtu, protože čtyři víceméně intelektuálské pokojíčkové projekty je porce, která by skolila i jinačího medvěda.


Přispěj do diskuze

Spectral Lore a Mare Cognitum jsem zkoušel poslouchat, ale kromě pár jakože fajn momentů to je podle mě vyhajpované jenom kvůli té délce. Ničím extra zajímavé to není.

náhodou spectral lore / mare cognitum je v některých žebříčcích r. 2020 po čertech vysoko :) podle mě to teda nemá cenu poslouchat, ale aby bylo učiněno recenzentské povinnosti zadost. a mystras mě osobně baví, tam jsou chvíle, kdy pasr tlačí tři motivy na sobě, ale vůbec to nemá sladěný :D

Tady má smysl poslouchat hlavně Herxheim, což je aspoň fakt zajímavě a originálně dělanej death metal. Sice oproti Howls of Ebb to docela pokulhává na songwritingu a tak. Jde na tom docela slyšet, že to dělá Patrick sám a nikdo mu do toho tentokrát nekecá. To si myslím, že se reflektuje trochu aji ve zvuku, kterej je prostě oproti HoE prasáčtější. Ale furt to je jedna ze zajímavějších věcí, co v poslední době vychází. Retardovanost beru jako nadsázku a myšleno spíše v dobrém slova smyslu, protože ty věci, které by měly být označeny jako retard black/death jsou spíše někde jinde :)

aktuálně

diskuze