Články

přeposlat článek tisknout
INHATRED, MUCOPUS, ALIENATION MENTAL, SMASHED FACE, KOMBUCHA

INHATRED, MUCOPUS, ALIENATION MENTAL, SMASHED FACE, KOMBUCHA

  • kdy: 28.9.2006
  • kde: Praha, Cross

V pražském Crossu opět bloudily metly. Jeden z nejautentičtějších pražských klubů představoval jednu ze zastávek v rámci The Faceless tour. Jeho hlavní protagonisté „hamburgeropožírači“ Mucopus a „žabopožírači“ Inhatred, kteří nahradili původně avizované Happy Face, v minulém týdnu absolvovali hned 5 vystoupení po českých luzích a hájích.
Nutno říci, že ačkoliv se nepovažuji za metlu a v labyrintu zvaném Cross už jsem nějaký ten koncert probloudil, neopomněl jsem se zamotat ani tentokrát. Naneštěstí zrovna během setu věhlasné Kombuchy, jehož začátek jsem strávil hledáním směru, z něhož se valí hluk. Užití tohoto slova je namístě, takhle brutální zvukovou lavinu jsem v souvislosti s touhle zběsilou smečkou ještě neslyšel. Bylo znát, že zvukař už má s tímhle alko-agro-negro-drogo uskupením mnoho zkušeností, což přineslo řádné nakvašené ovoce. Pokud však máte v úmyslu svůj mozek rozšestit a poslouchat šest naprosto rozdílných instrumentálních a vokálních (!) postupů, vězte, že s největší pravděpodobností neuspějete a v celém tom sofistikovanému bordelu se utopíte jako vosa… v kombuše. Nadhled, Pepek, houby, pot, bordel, vivrlata, chaos, zaťaté zuby, nadhled, emoce a Cross. Nadechnout! V málokterém klubu mívá vystoupení jednoho z nejoriginálnějších českých uskupení tak výraznou poetiku jako zde. A když se před podiem objevil ninja s „nunčaky“, nevěděl jsem, jestli umřít smíchy, nebo hrůzou, že mi jeho hračka uletí do obličeje… kéž bych už tehdy věděl, že onen nástroj byl z molitanu. Škoda jen, že na notoricky známé švédské zaklínadlo „visa kuken“ už Pepek nereaguje, tentokrát zůstal úd v kalhotách. Zdá se, že jednotliví členové po několika letech onanování získali smysl pro kolektiv a pokud hoši učiní nejzodpovědnější tah v historii své kapely a nahrají ono kýžené EP, nebojím se takovou události označit jako jeden z nejdůležitějších počinů na české tvrdé hudebné scéně. Kombucha je prostě nevšední zážitek.
Oddech. Vyvětrat sluchovody na čerstvém vzduchu a opět na věc. Na scénu přichází Alienation Mental s o trochu méně výraznými ambicemi pocuchat vám mozkové buňky, přesto nečekejte, že vás zrovna oni budou šetřit. Toto svérázné vystoupení u nás již značně proslulé death-grindové smečky bylo mým diváckým debutem. Největší dojem na mě zřejmě udělal rychloruký bicmen, jehož ruce byly vidět jen tak „napůl“. Na tvorbu těchto harcovníků sice žádný expert nejsem, ale pokud se nemýlím, z kontroverzně přijaté novinky zaznělo jen několik kousků, přičemž se dostalo na ty rychlejší. Kapela zjevně vidí hlavní těžiště ve své starší tvorbě.
Na dlouhé ladící pauzy se tu nehraje. U nás již poměrně proslulá death-core brutalisimo banda Smashed Face s hlavním pořadatelem celého minitour Shizofredem v čele přijela představit svou letošní novinku. Virulent Procreation je asi to nejvyzrálejší, co tihle švarní šohajové z okolí Brna natočili. Především I Despise You, před níž Fred nikdy nezapomene zdůraznit její ekologickou tematiku, patří k mým nejoblíbenějším. Jeho hlasový fond se pohybuje od klasických „vtahováků“ (během setu mě napadlo, že by si Fred mohl přivydělávat jako hovnocuc), deathových řevů až k HC pojetí. Smashed Face rádi moshují, což se dobře projevilo pod podiem, kde se stihl vytvořit řádný kotel. Bohužel až příliš násilný tanec vyháněl nejednoho posluchače dál od podia a i na mě to bylo v podání stokilových hromotluků trochu moc.
První ze zahraničních řezníků Mucopus mohli mnohé zaujmout výrazným frontmanem, jehož hlavní devizou určitě nebyl stolní fotbálek, zato velmi rád rozohněně pobízel publikum ku zpěvu a tanci. Bohužel jeho až příliš pózovitá prezentace ve stylu „let’s make fucking noise“, jak to mají v USA rádi, v mých očích jinak povedenou a hlavně pohyblivou show trochu srážela dolů. Mucopus vás rozbijí v rytmu drtivého moshe, stejně tak vás nechají „rozsypat se“ na malé kousíčky, to vše obohacené o zvláštní rytmiku, která ve mně někdy evokovala tu Gorguts, tam zas jiné moderně laděné „smrtící“ spolky z amerického kontinentu. Hlasové dispozice vokalisty Adama jen tak něco nerozhodilo. Co ale vzbuzovalo v mých očích největší údiv, byl projev basisty. Jeho jazzová ekvilibristika mi naprosto vyrazila dech. Bublavé vlnky, jež nechal vznášet se vzduchem, si žily vlastním životem naprosto nezávisle na okolním dění, nenechaje se vzrušovat úpěním dvou zběsilých kytaristů. Přesto Mucopus navzdory velkému nasazení zcela nesplnili má očekávání.
Namísto francouzského zvráceného death-grindového fenoménu Happy Face nakonec dorazili jejich stájoví kolegové Inhatred. Ti se nakonec postarali o větší žánrovou barevnost večera. Jejich hudební pojetí má kořeny v současném moderněji zaměřeném metal-core, francouzské kořeny ale hoši nezapřou. V jejich hudbě je patrná i výrazná dávka nervnosti a emotivní vyhrocenosti francouzské dnes již kultovní emo scény, stejně tak občas užívají koření v podobě deathové příměsi. Valivé pasáže střídané chaotickými přelety přes pražce, následná melancholie, brnkačky, které místy nechávají připomenout Amandu Woodward. Současné směřování Inhatred mi nejen díky četné náladotvornosti a přitom řádné hutnosti bez patosu a zbytečných póz připomíná Američany Misery Signals nebo třeba Skandinávce Burst. Inhatred jsou přitom dalším stále šťavnatějším plodem mnohavětvého stromu zvaného Francie.
No a Cross se otřásl v základech, ale svým vlastním životem si žije dál. Kolečka všude po stropě se nerušeně otáčejí, žárovky schizofrenně poblikávají, kukátka koukají, žehličky žehlí, ptáčci zpívají a ožralé metly stále nevědí kudy kam.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

Večer pro mě nezačal právě dvakrát ideálně, když jsem do Crossu podle Marastí internetové dezinformace dorazil už pěkně na šestou hodinu večerní. Venku koukám kde nic tu nic, tak se odvážím dovnitř a bum… Co je tohle kurva za bludiště, kde je bar, kde je podium, kde jsou hajzly, co to tady je za technická udělátka, proč jsou ty chodbičky tak úzký, kde to doprdele jsem, já snad chodim pořád dokola, no sláva konečně jsem našel bar… No a na baru jsem se to dozvěděl, hraje se nahoře a začíná se od půl osmé.
Takže po vydařeném hodinuapůlkovém zevlu se konečně začíná, a to pěkně zostra, pívo totiž střídá nechvalně proslulý houbový nálev zovoucí se Kombucha. Kluci předvedli na své poměry poněkud umírněnou show (půl osmá je holt ještě brzo brzičko), ale zase aspoň zahráli svoje skladby tak, jak skutečně znít mají. Pěknej rozehřívací set, jen škoda poněkud koulovitého zvuku, žel bohu moc rozumět nebylo, občas vystřelil nějaký zajímavý srozumitelný nápad, ale celkově to na zvuku dosti trpělo. A málem bych zapomněl, vystoupení doplnil svým vystoupením Tan Jang Tao, světoznámý přeborník v asijských bojových uměních, přezdívaný také „Smrtící Nunčak“. Hned poté nastoupili se svým tradičně masakrózním setem Alienation Mental, toho večera s přehledem nejlepší česká kapela, i zvuk už se hezky vyrovnal, vůbec už jsem je naživo viděl mockrát a pokaždý bomba, tady asi ani nejde šlápnout vedle. Následoval, světe div se, další chillout, Smashed Face se svým zdvořile nasypaným det metálem, na živo se to poslouchá celkem hezky, zpěvák se snažil seč mu síly snažily, přišel nám dokonce zazpívat až do kotle (no kotle, spíš do tý prostory kam se nikdo moc neodvážil díky českem agresivním alko-moshers, který toho večera doopravdy perlili, k tomu se ještě dostanu), ale zase o nic dechvyrážejícího se nejednalo, prostě z mého pohledu slušivě odvedené brutální řemeslo.
A teď už hurá na zahraniční část večera, američtí Mucopus (kdo neví, co to znamená, tak po krátké diskuzi s basgitáristou jsem dospěl k českému poetickému překladu „Slizohlen“) a francouzští modernisté Inhatred. Ani jednu kapelu jsem neznal, takže jsem si prožil pár chvilek napětí a očekávání. U Mucopus se žádné moc velké překvapení nekonalo, klasa usa hcdeath houpavost, další z kapel, která neurazí ani nenadchne. Za zmínku snad stojí jen srandovní outfit a manýry zpěváka, který se s takovou chutí pouštěl do neprobádaných končin alkomoshe, že ani nenašel čas na to si pořádně utáhnout pásek u kalhot, což mělo nevyhnutelné následky.
To Inhatred už bylo jiné kafíčko. Slušivý moderní rozmanitý metal, od usypaných schizopasáží začínaje, přes pasáže ne nepodobné třeba takovým Burst, až u melancholických vybrnkávaček konče. Moc hezká a povedená věc, pro mě určitě vrchol večera. Bohužel se právě na tento set dostavil vrchol české alkomosh zábavy, agresivní nabíhání do lidí a rvačka v podání neznámého úplně nachcaného jedince doopravdy nebyla moc důstojná kulisa. Škoda, jinak povedené vystoupení, které by si zasloužilo jak lepší atmosféru tak více lidí (poloprázdný sál není to pravé ořechové).
Celkově určitě povedená akce, škoda jen té rvačky + nepříjemností na Inhatred a celkem malého počtu návštěvníků.

additional_review_7600_271_px1

aktuálně

diskuze