Články

přeposlat článek tisknout
IRON MAIDEN, GAMMA RAY

IRON MAIDEN, GAMMA RAY

  • kdy: 22.10.2003
  • kde: Praha, T-Mobile Arena

Nedávný koncert ve Zlíně měl uspokojit všechny příznivce „Železné panny“ na východ od Prahy, leč nestalo se, a tak T-Mobile Arena praskala ve švech stejně jako před lety, když sem IRON MAIDEN přijeli propagovat tehdy čerstvý comebackový výlisek Brave New World. Nutno uznat, že skupina na podporu novinky Dance of Death playlist MOHUTNĚ pozměnila a tak byl velký zájem pochopitelný. Nebo je to celé i o „panenské“ věrnosti?
Po zběžném prošacování a vstupu do „Sparťanského svatostánku“ potkáváme u vchodu kamaráda, který nás naviguje za zbytkem osazenstva do VIP sedadel přesně naproti pódiu. Jenže bez dalekohledu je to zbytečná námaha, koho by bavilo pozorovat hrající si mravence a tak se naše tříčlenné komando přesouvá na levou stranu, asi 20 m od pódia, hnedle do první sedící řady za mantinelem. A jak se později ukázalo, byl to nápad velice dobrý („Nevíte náhodou čí to byl nápad?“. „Ale Darkmoore, to byl přece tvůj nápad!“. „Aha, tak díky!“.), protože z drobného vyvýšení vidíme pohodlně přes hlavy v kotli a zase nejsme tak vysoko, abychom vadili sedícím (snad jen ten napitý Slovák, co mi polil botu pivem, tam být nemusel).
Nachlup úderem osmé BLIK, tma a GAMMA RAY. Začínají skladbou Gardens of the Sinner, zvuk je příšerný, přebasovaný, s utopeným Hansenovým zpěvem, o sborech si můžete nechat leda zdát. Ale kapela u nás má pevnou fanouškovskou základnu, takže ohlas zákonitě frenetický. Však si také Kai celou dobu pochvaluje možnost hrát před početným publikem. Zvuková koule postupem času zčitelní, bohužel si hoši neodpustí laciné halekačky s publikem (a vida, slovenský bratr se taky chytil a řve mi do ucha!), JUDAS PRIEST v Heart of the Unicorn, MANOWAR v Heavy Metal Universe ani závěrečný fórek, kdy na Send Me a Sign naváže stavbou téměř identická klasika I Want Out. Uvážíme-li kolik času tohle všechno sežralo z jejich vyhrazené pětačtyřicetiminutovky (plus Hansenovy občasné hlasové ústřely), je výsledek mírně rozpačitý. Děkovačka, klanění a hajdy pryč.
Přestavba zabrala pouhou půl hodinku, ale dlouho už jsem na koncertě podobných mamutích rozměrů neviděl, že by technici stáli na jevišti všem na očích a zvučili. Bylo to však rychlé, takže proč ne? Ve čtvrt na deset se zjevuje silueta Nicko McBraina za bicí soupravou, „ts, ts, ts, ts“, světla oslepí a máme tady odrhovačku Wildest Dreams. Paprsky laskají scénu, na kterou se konečně můžeme dosytosti vynadívat. Bicí souprava stojí ve výřezu hradeb, nad ní samozřejmě klasická dlouhá plošina přes celou šíři jeviště, v rozích dvě velké smrtky, každá s kosou a uprostřed plátno, které okupuje střídavě brána do hradu, střídavě se na něj promítají motivy k jednotlivým skladbám. Pokud jste v novinkách na METALOPOLIS náhodou zaregistrovali playlist z Maďarska, pak vězte, že jsme zřejmě byli mnohem hodnější než „Paprikové klobásy“, protože druhou skladbu, stařičký Wratchild byste na něm nenašli (pokud to tedy náhodou Shnoff nepopletl...). Can I Play with Madness vítá výbuch nadšení a při pohledu na šaškujícího skokana Dickinsona určitě nejednoho přihlížejícího napadne, jak moc se musel cítit omezený v pohybu na sólové dráze v malých klubech. Už jenom z tohoto důvodu jeho návrat do panenské náruče chápu. Bruce totiž nezná oddechu, vlajkový The Trooper sice neuzpívá a musí některé fráze ze slok shazovat o oktávu níž (trochu smůla, že po dni pondělního volna nebyla Praha před Slovenskou zastávkou ale až po ní, čili jsme svědky klasického mlžení zpěvu nebo fíglů se zpívajícím publikem), zato v následující Dance of Death zříme téměř Shakespearovského představení s bezchybnou intonací. Maska na obličeji, černý pláštík a obdivuhodný herecko-atletický výkon. Společně s promítanou bizardní kresbou v pozadí skutečně mrazivé! Bouřka nemůže avizovat nikoho jiného, než Rainmakera. Celá kapela samozřejmě šlape jako švýcarské hodinky, a byť jsou tři kytary vlastně zbytečné, když jejich zápřah opodstatňují pouze trojhlasá sóla, alespoň to vypadá hezky na pohled. Bohužel ani naši kytaroví hrdinové nejsou dnes večer úplně bez viny a dají se zaregistrovat drobná rytmická zaváhání ve „vybrnkávačkách“, stejná jaká potkala i začátek mojí megaoblíbené Brave New World. A zase tma, technici se činí, takže na Paschendale máme v horních patrech vybudované zákopy se zátarasy, Bruce zpívá v uniformě a s vojenskou helmou. Trochu úsměvné, že v o tři čísla větším „poklopu“ se jeho hlavička-makovička téměř ztrácí. Jedinou zastávkou v „Blazeovaných“ časech hledejme pod názvem Lord of the Flies. Špatná písnička, jejíž zařazení jsem příliš nepochopil, alespoň že Bruce v refrénu občas přidal oktávu, kterou by z jeho předchůdce nedostali ani ocelovým stiskem železné rukavice v rozkroku. Ještě jedno vylovení z novinky - No More Lies a pak už jen tutovky Hallowed Be Thy Name a Fear of the Dark. Nervozita stoupá, kde je kurňa EDDIE? Zní závěrečná Iron Maiden a za bicí soupravou se majestátně vynořuje známý obličej. V ruce má kosu, druhou ukazuje do lidí, velký dobře přes třetinu pódia. A roztomilý, když zrak mu modrým ohněm plá. Hurá!
Odchod a hraní si na přídavek. Skupina se vrací plně akustická s baladou Journeyman, asi nejsilnější položkou alba Dance of Death, tady však totálně zvukově zazděnou. Nejdříve všechno válcují klávesy, aby pak téměř zanikly v područí kytar, navíc podivně varchlatě nazvučených. I rozezpívávání publika působí v křehkosti španělek hodně mimo mísu(kozisek). Tak raději rychle zpět časem a vychutnat si závěrečný dvojblok - The Number of the Beast (chodící EDDIE v rouše smrťákově na klasickém korzu pódiem s fingovanými souboji byl také moc příjemný fešák!) a nezbytná Run to the Hills. Už jen pár záběrů kamery do rozvášněného kotle a „šmidravydra“.
Pamatuji posvátné vystoupení IRON MAIDEN v Ostravě ještě před odchodem Bruce, dvě s Blazem a i to minulé v T-Mobile aréně, takže můžeme porovnávat. Určitě (i díky proměnlivému zvuku) ne nirvána, spíše tradiční set. Jenže tradice u IRON MAIDEN bohatě stačí na zázraky v podání jiných. Skvělá scéna, světla, i písně z polovičaté novinky nabraly živé vody ve spojení s přesvědčivou pódiovou show, takže není důvodu lamentovat. Tedy veselme se, takhle skupina je živě zkrátka výborná!

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze