Články

přeposlat článek tisknout
Jak Ústí opět nebylo Prahou, aneb kterak se Marast v ÚLu objevil > eMental Night II > Requiem Aeternam, Sedmá Vlna, Los Desperados

Jak Ústí opět nebylo Prahou, aneb kterak se Marast v ÚLu objevil > eMental Night II > Requiem Aeternam, Sedmá Vlna, Los Desperados

  • kdy: 19.1.2008
  • kde: Ústí nad Labem, Circus

Poněvadž mě okolnosti přiměly neplánovaně škrtnout účast na listopadovém

report_426_px2

eMentálním bouření, kterou tak za hlavní město zachraňoval osamocený kolega LooMis, na lednový večer č.19 nebylo vůbec co řešit. Navíc zpráva tato o konání akce se rozšířila velmi zdárně, a tak nás hlav s kovově lesklými melíry nakonec do vagónu na nádraží tatíčka prezidenta naskákalo rovných šest, tedy nepletu-li se, účast zatím bezkonkurenčně nejvyšší.
I tentokrát jsme se na ústeckém hauptbahnofu po výstupu ze soupravy ze všeho nejdřív vynašli hladoví a žízniví, což si vyžádalo řešení, které odnesla první vystupující položka, Los Desperados - sorry. Prý jim to docela hrálo. My jsme do Circusu přibyli na již rozprouděnou Sedmou Vlnu. Ta valila tvrdý šlapavý bigbít středních temp, občas vyšperkovaný nějakou tou melodkou (při jedné ze skladeb to namouduši chvíli byl starý Vitacit jak vyšitý). Podaří-li se v budoucnu trochu víc opracovat někdy kostrbatou mateřštinu v (jinak nadprůměrně napsaných) textech a vyplést se z občasných osidel stylizace do Hrdinů tanečních parketů, může jít o slušnou klubovou jistotu.
Requiem Aeternam jsou dva muži, tři ženy a jedna mašinka. A každý zřejmě z

report_426_px3

natolik jiného těsta (ta mašinka asi nejvíc), že byť se sešli pod hlavičkou jedné kapely, tak jejich snažení vyhlíží pravděpodobnému záměru dosti vzdálené. Studiovou tvorbu neznám, ale jejich pojetí atmosférického metalu (heavy beglajty dovyplněné „netradičními“ nástroji) naživo působí natolik seriózně, že po většinu času v kombinaci s image jednotlivých zúčastněných sklouzává spíše do vizualizace (patrně nechtěné, nepletu-li se) pořádné sebeparodie. Plzeňským Interitus možná roste konkurence.
Jako bonus po koncertním trojbloku bylo pro ty, kdož ještě nechtěli jít na kutě a pro ty, co už by tam ani netrefili, připraveno dýdžejování, které svými obligátními dojebávkami nastartoval hlavní organizátor Emílio a do něhož si dovolily zasáhnout i naše marastí pracičky. Každá sranda jednou končí, pro nás to konkrétně bylo v neděli probuzením tam, odkud jsme vyjeli. Kdo by měl pocit, že něco zmeškal, má 29.3. příležitost k nápravě!

report_426_px1

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze