Ve středu 18. června si pořadatel Obscure připravil pro všechny fanoušky dobré muziky skutečnou laskominu. V Paláci Akropolis totiž měla vystoupit kapela, která ještě před několika málo lety byla v našich končinách známa pouze několika pár skalním posluchačům prog scény, ovšem po přerušení činnosti velkých progresivních formací (řeč je o oblasti sdružené kolem Billyho Howerdela, Maynarda J. K. a spol.) pomalu ale jistě vyplňuje obrovskou mezeru, která se touto absencí na hudební scéně vytvořila (a Soen to jednou „Sávií“ nezachrání).

Řeč je o australských progresivicích Karnivool, kteří v podstatě ještě stále v Evropě propagují své, teprve loni vydané, poslední řadové album Asymmetry. Na něm se Australané trochu odklonili ze svých dřívějších zatěžkaných tvrdších kompozic k jemnějšímu, dospělejšímu tónu, ale naštěstí, jak nám bylo jasné již předem, naživo sázejí spíše na rychlejší a energičtější skladby, takže těšba na toto vystoupení, plné technických fines a melodických emotivních uvolňovaček, byla značná.

Před nimi ovšem ještě vystoupil pražský support THE.SWITCH, který jsem, přiznávám, ztratil ze zřetele na hezkou půldekádu. Ti začali dříve, než bylo avizováno (původně 19:20), a tak, ačkoliv jsme do klubu šli s nějakým časovým předstihem, jsme jejich vystoupení bohužel nestihli celé. Co ovšem říct musím, je, že jsem byl velice příjemně překvapen, jak se jejich metalcorem nasycený crossover podařilo předvést naživo. Především basa byla naprosto geniálně nazvučena a její rozehrávky mne místy dostávaly do kolen. Velice kvalitní předskokan kapele, která má svou tvorbu na zvuku podladěné baskytary do značné míry založenu. Plusem bylo zářivě svítící logo se zajímavým a jednoduchým, leč účelným designem - inu, je vidět, že kapela není na hudební scéně žádný nováček (ono nějakých 18 let existence udělá své), pánové jsou sehraní a vědí, co chtějí publiku předat, navíc jejich směřování od klasického metalcoru směrem k progresivnímu metalu je s přibývajícími roky parádní. Přesto mi v některých pasážích skladeb chyběl alespoň nějaký harsh/řev/cokoliv, ale to je subjektivní názor. Objektivně velmi dobré vystoupení, to se musí nechat, z těch pár tracků, co jsme měli možnost slyšet, jsem zachytil Peruť, dřepělo se i na Akvárko. Docela rád si někdy v budoucnu po tolika letech poslechnu celý set.

Teď už ale krátká pauza na přestavbu scény, tma v sále a přicházejí KARNIVOOL, kteří se vůbec poprvé, jak frontman a zpěvák s vizáží klasického nerda Ian Kenny v „legínách“ nezapomněl poznamenat, v ČR ocitli coby headlineři. Kolem něj se rozprostřeli basák Jon Stockman, kytaristé Drew Goddard se svým pěstěným vousem, Mark Hosking a bicmen Steve Judd s holohlavou, polonahou vizáží (další z odkazů na Tool :)). Začalo se, jak jinak, než dle plánu - sice houpavou vypalovačkou Simple Boy z alba Sound Awake, která se u fans společně s Themata pře o status nejlepší nahrávky kapely.

Jakožto otevírák je skladba zvolena perfektně, vystihuje klasický duch Karnivool, mé kolegy ve zbrani ten den překvapilo, jak skvěle Ian naživo zpívá, jelikož z různých, po netu rozházených živáků, to tak často nevypadá.

Ten měl skutečně velice dobrý den, navíc se nacházel v jakési extatické náladě, kdy sem tam hodil pohled, jak kdyby nevěděl, kde zrovna je. Lze se jen dohadovat, čím (si) ji navodil, ale myslím, že pro kvalitu vystoupení to není zase až tak podstatná informace.

Co je podstatnější, bylo zařazení asi vůbec nejlepšího válu formace hned na druhé místo setlistu - ano, v Akropoli skutečně zazněla C.O.T.E., kterou považuji za jednu z vůbec nejlepších prog rock/metalových skladeb za posledních deset, patnáct let. Jednoduše není co vytknout, ohýbané rytmy, jemné doteky synthu, procítěný Ianův vokál, výborně odtlučené bicí, progresivní kytarové plochy, kvalitní sloky i chorus. C.O.T.E., což je mimochodem akronym pro Center of the Earth, jednoduše dává z desky a očekává se, že bude dávat i naživo. A stalo se. Publikum si poprvé trochu více zaskákalo a hlavně zapělo, a ačkoliv ten večer na kapelu (dle mého očekávání) přišlo spíše intelektuálněji zaměřené publikum (tedy žádní černí bubáci, ale spíše košiláci s hipster brýlemi a slušně oblečené mladé ženštiny), mně osobně to, vzhledem k hudební náplni, vyžadující přeci jen trochu více přemýšlení než při poslechu mainstream metalových tří riffovek, přišlo celkem příhodné. Atmosféra byla jednoduše strašně příjemná, lidé komunikovali, reagovali na to, co se děje na pódiu, na promluvy jednotlivých členů, skalní fans znali všechny texty zpaměti, vytleskávalo se. Zkrátka naprosto parádní atmosféra, za kterou se kapela na pódiu patřičně odvděčovala a na jejich výrazech bylo vidět, že jsou spokojeni, byť po skončení koncertu se někteří znovu vrátili do své zasněné a zamračené rutiny.

Po C.O.T.E. se Karnivool rozhodli zklidnit atmosféru toolovsky zatěžkanou We Are s ultra progresivními kalkulačkovými rytmy, trochu psychedelickými vyhrávkami a důrazem na vokální linku. Ta je singlem z poslední řadovky a její zařazení je tedy jasné; navíc na rozdíl od některých válů z Asymmetry vytváří nějakou energii, závěrečný recitativ je parádní, koneckonců posuďte sami. Na Sound Awake jsme se vrátili společně s Goliath, klasickou „Toolovkou“ s famózně zahranou basou Jona, jehož šest strun je zvláště ve skladbách z tohoto alba obrovsky znát. Rozhodně potěšilo, že Karnivool naživo nijak nezanedbávají ani Themata, ze kterých kromě již zmíněné pecky zazněly Mauseum a hlavně výtečná střednětempá Fear of the Sky, jejíž refrén dělal v publiku slušnou paseku. Opět záležitost pro vyskákání se a energické podupávání. Navíc zvukově vše vyšlo na jedničku, snad s výjimkou prostředku setu, kdy se z jinak patřičně srovnané zvukové latě poněkud vymanily bicí a basa (resp. zvukař opět zbytečně hamtnul na hladiny). Jinak ovšem, co se zvuku týče, nemám naprosto žádných výhrad, co do výkonu kapely, tak tam už vůbec ne. Bylo vidět, že fanoušci dostávají, co chtějí, a kapela též.

Regulérní set Karnivool uzavřeli výtečnou Aeons, což je zároveň otevírák poslední řadovky, pak na chvilku obligátní divadélko s přídavkem (však to důvěrně znáte od velkých formací), kdy nechali dav trochu napjatě čekat, ale pak se samozřejmě vrátili na povinný „přídavek-nepřídavek“ dvou skladeb, z nichž jedna byla ukolébánkovitá Apha Omega a závěrem zazněla A Perfect Circle krutě inspirovaná New Day. A šlus.

Já v podstatě nemám co dodat, jelikož výtek se nedostává. Vály byly zahrány naživo se stejnou jistotou jako ve studiu, vokál byl výborný, čistý, bez větších zádrhelů a já jsem jen rád, že jsem se uvolil na Karnivool zajít. Bůhví, kdy zase naživo uvidím tak skvělou formaci, v níž všechno dobře šlape, navíc, když se postupně stávají opravdu velkou kapelou, vystupující na velkých festivalech a ve věhlasných klubech/halách. Možná přeci jen drobná výhrada k organizaci setlistu, ale to je věc Karnivool.

Na závěr mi ještě dovolte poděkovat pořadateli Obscure za bezproblémovou, profesionální organizaci, klubu Akropolis za famózní koncertní prostor (proti minulému reportu z Incheby se ocitáme v úplně jiné galaxii) a v neposlední řadě všem divákům a fanouškům v sále, kteří vytvořili neuvěřitelně příjemnou atmosféru. Díky všem, příště snad zas.