LAIBACH, DJ ALIEN

report

Nadmíru uspokojivý výkon Laibach přehlušoval fakt, že se v klubu člověk téměř nemohl pohnout.

LaibachNejznámější slovinská kapela oslaví v příštím roce úctyhodných čtyřicet let na hudební scéně a v České republice vystupuje pravidelně. Tentokrát padla volba koncertu Laibach na brněnskou Flédu a nebylo to dobré rozhodnutí. Ačkoliv dvouhodinová porce hudby avantgardních experimentátorů ve dvou tematických blocích neměla chybu, nesmyslně vysoké množství prodaných vstupenek změnilo koncert v utrpení, jehož výsledek se promítl i v rozpačité reakci publika na jinak velice povedenou show.

Seskupení z Trbovlje podle očekávání postavilo první část vystoupení na aktuálním cover albu písní z amerického šedesátkového muzikálu The Sound of Music inspirovaném návštěvou v totalitní KLDR. Zahrát v jednom z posledních skanzenů se Laibach podařilo jako prvním alternativním umělcům ze Západu a výsledkem je nadmíru bizarní elektro-popová kolekce spojující něžně kýčovitou filmovou předlohu s originálním přístupem reflektujícím život v asijské diktatuře. Surrealistický temný odér se podařilo přenést na podium bezezbytku.

Laibach

Obdobně jako při loňském koncertě na Brutal Assaultu zamrzela absence charismatické Miny Špiler zaměstnané mateřskými povinnostmi a živě nevystoupil ani Boris Benko ze Silence, jenž se na The Sound of Music zhostil melodických vokálních linek v duetech s hlubokými deklamacemi Milana Frase. Na turné naopak nechybí v Lubljani žijící švédská zpěvačka a skladatelka Marina Mårtenssonová, která s naprostou profesionalitou a přehledem divy odzpívala část Benkových partů i dětských sborových pasáží. Tam, kde to písně vyžadovaly, zpíval Boris z audiovizuálního záznamu třeba ve slušivém mysliveckém oblečku a virtuální rozměr byl nakonec příjemným oživením.

Po několikaminutovém cvrlikání ptáčků se Laibach dostavili v sestavě se dvěma syntezátory, kytarou a bicími, aby přehráli v podstatě kompletní The Sound of Music s výpravnou projekcí míchající technologické vize a abstrakce se záběry z budovatelských severokorejských filmů. Působivě nasvícené scéně dominoval Fras v dlouhém bílém kabátě a obligátní pokrývkou hlavy a skvělá Mårtenssonová v šatech operní pěvkyně. Hodina velmi dobře nazvučeného setu přinesla kromě titulní i aranže písní jako Climb Ev´ry Mountain, Do-Re-Mi, Edelweiss, My Favorite Things, The Lonely Goatherd, Sixteen Going on Seventeen, So Long Farewell, Maria/Korea a korejský tradicionál Arirang.

Laibach

Po patnáctiminutové pauze, kdy stohlavé davy začaly migrovat směrem k toaletám a barům, jsme se již odmítali prodírat mezi nasranými lidmi a zbytek koncertu pozorovali od bočního vchodu, kde se člověk alespoň mohl pohupovat do rytmu. Ani tentokrát nedošlo na rychlejší a tanečně orientované skladby například z WAT nebo Spectre, ale to vůbec nevadilo. Laibach pokračovali v komorním duchu i s pojetím notoricky známých skladeb, kdy jsem slyšeli stounovskou Sympathy for the Devil, a k naší velké radosti pochmurné elegie ve slovinštině jako Mi Kujemo Bodočnost, Smrt za Smrt, Ti, Ki Izzivaš, Nova Akropola či Krvava Gruda-Plodna Zemlja.

Ve druhé části výrazně bodovala Marina, která si po The Coming Race ze sountracku k filmu Iron Sky rozpustila vlasy do extravagantního účesu á la afro, večerní róbu vyměnila za sexy outfit a nebála se vzít do ruky akustickou kytaru. Navíc Milan při rozlučkovém country Surfing Through the Galaxy nasadil cowboyský klobouk a vtipná projekce z osmdesátkové gamesy s Frasem letícím na rozpixelované raketce rozesmála většinu publika.

DJ AlienO afterparty se postaral místní DJ Alien, který k tanci a popíjení Starobrna přihasil s vinylovým mixem industriálních kytarovek a lety osvědčených pecek. Výběr fláků od Ministry, NIN, Depeche Mode, Sisters of Mercy, Clawfinger, Sepultury, KLF, Beastie Boys ad. rozpařil nevydováděné fans, a nakonec se s drinkem přišli pobavit i členové Laibach a se zájemci se ochotně fotili. Povedené.

Ani nadmíru uspokojivý výkon Laibach nemohl přehlušit fakt, že se člověk téměř nemohl pohnout, o nějaké cestě za doplněním nebo naopak vyloučením tekutin nemohla být ani řeč. Prostě nebylo jak, kudy a naštvanost byla cítit na každém kroku. Na atmosféře nepřidali ani tradiční ultrapravicoví popletové dožadující se výkřiky Tanz mit Laibach oblíbených tracků a několik agresivních hádek ohledně striktně zakázaného focení a natáčení na mobilní telefony. Náckové se alespoň dočkali zážitku přeplněného dobytčáku směrem k oblíbenému koncentráku, ale v takhle natřískaném klubu se zkrátka dojem z kulturního zážitku navozoval obtížně. Pro příště se nabízí dvě řešení: buď prodat o dvě stě lístků méně, nebo akci uspořádat v prostoru lépe odpovídajícím zájmu o akci. Kapele tleskám, pořadateli však palec dolů.

Vložit komentář

dwave - 06.03.19 01:04:28
Takže na koncertu, agentury co sem veze tento rok svazácky uvědomělé kapely Ministry, se na elektronické hudbě vyskytli náckové? :D Nebo tam krajní pravice - libertariáni vnucovali všem privatizaci soudnictví, dálnic, věznic?
MXL - 28.02.19 01:11:43
mIZZY: Nepochybuju, ze poradatel mel dost prace se starosti o Laibach. Zapomnelo se ale na jedno...na navstevniky. Nedovedu si predstavit scenar, kdy by v prostoru konani koncertu doslo k nepredvidatelne udalosti. Tam by ciste z logiky fyzikalnich zakonu pri pohybu masy muselo dojit k uslapani nekterych jedincu, o moznosti pozaru se mi nechce ani uvazovat. Takze chapu vuli poradatele "vyhovet vsem fanouskum", ale takhle fakt ne. Zaroven ani na oficialnich strankach kapely (kde jinak podobna ohlaseni byla dostupna), ani napr. na FB udalosti poradajici agentury proste SOLD OUT nebylo.
mIZZY - 27.02.19 09:38:51
Jooo, s tím počtem prodaných vstupenek to kolikrát bývá o držku. Už kolikrát se mi v poslední době stalo, že se v klubu fakt nedalo hýbat a bylo to už za hranou. U punk klubů jako Vopice atd. to ještě chápu, ale například v Akropoli, která určitě musí mít oficiálně stanovené bezpečnostní limity, mě za poslední rok několikrát dostalo, kolik tam bylo lidí i na koncertech, které nebyly vyprodané. Otázka zní, zda to má samotný klub blbě spočítané a nebo jestli pořadatelé chtějí vydělat co nejvíc a pustí dovnitř více lidí, než by měli? Já bych teda taky dal raději za koncert o kilo víc, kdybych měl jistotu, že tam prostě bude přijatelný počet lidí. Nechci si představit, jak to bude vypadat v Underdogs na vyprodaných Cult of Fire, kam šlo údajně do prodeje 300 lístků. Se bude stát i na schodech.

Zkus tohle