Čekání skončilo! Ovečky boží se blíží… Ne, ony se neblíží, ony už jsou tady! Poprvé v České republice! Touto událostí byl poctěn klub Abaton a já byl zvědav, jak celá akce dopadne. Na koncert jsem dorazil načas, abych se trochu předpivil a pořádně se nechal zválcovat stádem nasraných ovčích panchartů. Nuže, jedem…
O zorání půdy se měli postarat slovenští Rust2Dust. Vůbec jsem nevěděl, co mám čekat, protože jsem si z obavy před další neposlouchatelnou kapelou úplně mimo styl raději nic „nemyspacoval“. Nakonec jsem byl ale příjemně překvapen. Rust2Dust hrají energický a svižný metalcore s prvky crossoveru a občasnými moderními prvky. Jejich vystoupení jsem si poměrně užíval a ve skočnějších corovějších pasážích jsem si i poměrně zapogoval. Pánové se občas i pokoušeli o zajímavé riffování á la Lamb of God, za což mají plus. Trochu mi přišlo, že po vzoru metalcorových band byl občas poněkud násilně cpán melodický vokál, ale nebylo to nic přehnaného a ani nic, co by někoho znechutilo. Navíc zpěvák zpíval naprosto v pořádku a jak chraplavé, tak melodické pasáže interpretoval s nasazením a naprostou jistotou. Zvuk byl ze začátku trochu divoký, ale časem bylo vše naprosto v pořádku a skvěle vynikla údernost kapely. Kluci měli opravdu slušný úspěch a já byl spokojen, že jsem konečně shlédl předkapelu, která svou úlohu splnila na výbornou.
No, předkapela fajn, ale teď přijde přece jenom trochu jiná liga. Než se ovečky

seběhly do ovčírny, chvilku to ale trvalo. Využil jsem toho k požití dalšího lahodného moku a šel si hledat fleka. Abaton byl poměrně narvaný, i když vzadu, kde jsem stál já, bylo prostoru na rozdávání.
Najednou zhasla světla a za zvuků intra The Passing z nejnovějšího alba Wrath se začali v pološeru zjevovat zarostlé ovčí ředkve Lamb Of God a atmosféra začala houstnout. Bylo jasné, co bude následovat. In Your Words jako otvírák začal nemilosrdně masakrovat publikum. Chvilku trvá, než si zvuk sedne, takže ze začátku to úplně to pravé ořechové nebylo, ale časem se z toho vyklubal naprosto bezchybný a nádherný zvuk, kde bylo vše nádherně a čistě slyšet. První skladba je ještě poměrně milosrdná, ale následující Set to Fail už drtí bez milosti. Deathově panterovsky laděná skladba se zařezává až do mozku a já jsem v sedmém nebi. Následuje klasická koncertní skladba Now You've Got Something to Die For z alba Ashes of the Wake, kterou zdobí změny tempa skvělé technické pasáže. Zde vyniká zpěvný

projev Randyho Blythe. Hlasová banka tohoto vokalisty je skutečně velká a neskutečně osobitá. Ještě jednou si zazpíváme o tom, jak je důležité mít pro co zemřít a pak bum! Skvělý konečný breakdown, který vás nutí to rozpogovat na celé čáře! A takových momentů má kapela víc. Například v následující Walk with Me in Hell, kde jsme se zastavili na albu Sacrament z roku 2006. Nejdříve nás ovečky uchlácholí skvělým melodickým riffováním a potom nás opět nemilosrdně rozdrtí pomalou corovou breakdownovou smrští. To je to, co tuhle kapelu dělá jedinečnou. Právě osobitost, zvraty, skvělé technicko-progresivní riffování a corová dravost opepřená houpavými částmi masakrující vše živé. Na skladbách jako Laid to Rest, Hourglass nebo Ruin bylo vidět, jak je kapela skladatelsky bohatá a muzikantsky nadaná. Na muzikantech bylo vidět, že nehrají možná ani na kraji svých možností. Sledovat Chrise Adlera za bicími byla jedna velká paráda. S Tinťasem

jsme si labužnicky pokyvovali nad výkony kytaristů. Marka Mortona i Willieho Adlera. O tom, že publikum skutečně pařilo, svědčil obrovský circle pit velký jak oko hurikánu a občasný stage diving. O tom, že kapela na pódiu moc nikoho nemusí, zase svědčily nějaké rozbité hlavy a rozšmelcované ruce… holt pro pány poučení pro příště… Neserte se do nasranejch ovcí! Trochu mafiánskou příchuť přinesla Omerta, která má živě skutečně jedinečnou atmosféru. V první chvíli jsem píseň ani nepoznal, pak už jsem si ale spokojeně vrněl a pokyvoval. Po chvilkové odmlce mi pánové udělali radost s písní Vigil z alba As the Palaces Burn, která začíná jako ploužák, ale po chvíli se rozjede a jsou ke slyšení jedny z nejlepších riffů kapely. Na závěr se vše strhne v nekontrolovanou agresi. Ke konci kapela samozřejmě nezapomněla na svou klipovku Redneck (pokud jste videoklip neviděli, mrkněte níže), ke které snad ani nemá cenu nic říkat… prostě perfektní. Na samotném závěru Lamb Of God učinili zastávku u alba New American Gospel a předvedli klasiku Black Label. Publikum jásalo a LOG završili svoje první zmasakrování Prahy.
Po koncertě jsme s Tinťasem cestou domů nešetřili superlativy a já si musel pustit do sluchátek LOG, nemohl jsem si pomoct. Tahle kapela mě prostě dostala se vším všudy, protože předvedla naprosto neuvěřitelnou a dechberoucí koncertní show, na kterou jen tak nezapomenu. Zkrátka ovčín patří mezi špičky metalu a já se moc těším na jejich příští zastávku v Čechách. THIS IS THE MOTHERFUCKIN’ RECLAMATION!!!!