Články

přeposlat článek tisknout
MELT BANANA

MELT BANANA

  • kdy: 12.10.2017
  • kde: Praha, Underdogs

Tímhle by se mělo vítat jaro. Nádherná oslava radosti ze života, divných věcí, bordelu a rychlosti.

Ti dva na pódiu rozhodně nevypadali, že by spolu hráli pětadvacet let. Melt-Banana, legenda – čeho vlastně? Nechme otázku zatím otevřenou, všechno je to beztak rokenrol. Zběsilý japonský projekt se v Praze neukázal dlouhých patnáct let a v Underdogs bylo tedy co dohánět.

K úkolu přistoupili, jak jinak, vysokorychlostně. Únava nebo vyčpělost se téhle kapele evidentně vyhnula obloukem. Srdíčko tam pořád je, kytarový um a dynamit v hrdle jakbysmet. Melt-Banana už několik let vystupují bez živého basáka a bubeníka, což samozřejmě ortodoxnější metalheads nenaláká, ale k jejich současnější tvorbě – ujetým hitovkám s bubblegum nádechem – to sedlo.

Vracíme se k otázce žánru. Hitovky z alb Fetch a Cell-Scape, které tvořily hlavní část setu, vlastně sklouzávají až k nějakému veselému (pop) punku, ve kterém crazy kytaru doplňují cheesy elektronické zvuky, ovšem do toho vpadávají sypačky a kytarové jízdy pomalu jak od Krallice, případně se to celé kvapem rozpadá do mnohem sofistikovanějších poloh (zajímalo by mě, jestli poslouchali Teenage Jesus and the Jerks; zajímalo by mě, jestli je poslouchali Daughters).

V hodně solidním zvuku s mocnými (a chytrými) basovými linkami to hrne ukrutně. Noise rock, punk, grind, ať si každý vybere. Japonci si totiž z žánrů prostě berou, co se jim zlíbí, a dál to neřeší. Díky tomu měly ve skladbách sílu každý riff a každá sypačka. Vlastní tracky, osm speciálních “krátkých skladeb”, covery zprasené k nepoznání. Poslouchat Armstrongovo What a Wonderful World v tomhle podání byla čirá radost. A když hrozilo sklouznutí do punkové rutiny, je tu zpěvaččin štěkot, který dál seká rytmy. Čím hlasitější štěk, tím větší blaho, a když to trhalo bubínky, dostavila se extáze.

Jiné názory


Přispěj do diskuze

Nejít na koncert kvůli absenci živých bicích? Takhle vědomě se okrást to už je teda i na mě celkem silný kafe :D Ostatně není to jediná kapela co takhle funguje a že by to nějak ubíralo jejich kvalitám, s tím bych fakt nesouhlasil.
Důkaz je hlavně v jejich vystoupení, který bylo opravdu napumpovaný a živý na naprostém maximu. A nějaká okleštěnost mi vůbec nepřišla na mysl.
Navíc jsem měl možnost si překvapivě dlouze pokecat s Yako, ze které se vyloupla velmi milá osoba s naprosto libozvučnou japonskou angličtinou.
Počet lidí těžko odhadovat, na M.A.C. of mad jich tam bylo jak do mariáše, Sheeva Yoga už měla trochu víc (ale přesně říct nedokážu) a na Melt-Bananu jsem šel úplně dopředu a nijak moc se neohlížel. Při odchodu se mi zdálo, že byl klub plenej tak do tří čtvrtin.

Nó dle reportu se zdá, že jsem prohloupil, ale právě, zvláště absence živých bicích mě odradila (a na to člověk fakt nemusí být ortodoxnější metalhead) + jsem s odstupem zjistil, že mě trochu (místy/po delší době) irituje ten "pikaču vokál" :) a jo na novějších, zvláště na Fetch je toho veselýho "pop" punku až nějak moc...

Kolik přišlo lidí? Já nešel kvůli té okleštěné sestavě...

aktuálně

diskuze