Na Metalgate Czech Death Fest jsem zavítal poprvé a vlastně náhodou. Asi jako kdysi na Obscene Extreme. Ne že bych si z palety kapel festivalu (obou) nevybral, ale přece jen jich je na celý fest na mě méně, než pro návštěvu asi požaduji (navíc když v případě MG CZ DF většinu kapel vidím přes rok na tuzemských pódiích) a objíždět festivaly tak ňák z povinnosti, na to už nemám - hlavně dovolenou. Ale všechno se má zkusit, tak proč nevyužít pozvání, že?

Fesťák se odehrává na fantastickém místě – jak jistě všichni ví – v kempu Brodský hned za hranicemi Červeného Kostelce. Proč fantastickém? Pro stany všude travička a také stromy, které tvoří stín proti ranní sauně v nich, pro nejrychlejší i nějaká ta chatka, v areálu precizně zvládající hospoda se slušnou nabídkou jídel, zástřešek, kam se dá schovat před deštěm, pak solidní záchody, sprchy a Primátor s nabídkou sedmi druhů piv za super ceny (nealkoholické, 10°, 11°, 12° tmavá, Chipper Grep, Weis, IPA v rozmezí 18-30 Kč). Vedle podia sprcha pro svlažení hlavy proti převaření organismu a rovněž Brodského rybník, před podiem opět travnaté osetí, profi podium a po celý fest, dá se říct, až výtečný a hlavně nepřepálený zvuk.

Čtvrtek 11.6.
 16:00-16:30 Dead Carnage
 16:50-17:20 Exorcizphobia
 17:40-18:10 Aggressive Tyrants
 18:30-19:10 Street Machine
 19:30-20:10 Kryptor
 20:40-21:40 Dew-Scented (de) 

Pátek 12.6.
 12:00-12:30 Capture or Kill
 12:50-13:20 Keep On Rotting
 13:40-14:10 Secret of Darkness
 14:30-15:00 Cruadalach
 15:20-15:50 F.O.B.
 16:10-16:40 Minority Sound
 17:00-17:30 Lucifer’s Child (gr)
 17:50-18:30 Avenger
 18:50-19:30 Liveevil
 19:50-20:30 Ador Dorath
 21:00-21:45 Carach Angren (nl)
 22:05-23:05 Tortharry
 23:25-23:55 Morgue Son 

Kvůli volnu jsme vyráželi až na páteční den (čtvrtek prý jednoznačně nejlepší byli Exorcizphobia a Dew-Scented, Kryptor naopak) a vzhledem k dopravní situaci a naší rychlosti s odjezdem jsme nestihli původně plánované KEEP ON ROTTING (a do p..i!), ba ani SECRET OF DARKNESS (grrr), ale dokonce ani CRUADALACH (neva), resp. náš příjezd vítaly poslední zvuky jejich folktačení.

První dvě vystoupení, které mi MG CZ DF odpanily, patřily kapelám s Tortharry spolupořádajících MetalGate. F.O.B. i MINORITY SOUND mají na kontě poměrně čerstvá alba, především druze jmenovaným na obalech sotva zaschly barvy.

První v řadě ale byli F.O.B.. Jejich půlhodinka uběhla rychle a znamenala pro mě seznámení s jejich novým bubeníkem. Nevím, kolik toho má odehráno (prý konzervatorista), a ač jeho party byly podány s přehledem, chyběl mi větší výraz a razance hry. S Táborskými toho asi prozatím mnoho neodehrál, tak si do muziky možná teprve sedá a hledá naprostou jistotu, možná byl na vině zvukař, který jeho hru dostatečně nezdůraznil a nevytáhl. Nešlo však o zásadní vadu, která by měla výsledný dojem narušit. Nejvýraznějším prvkem v jejich řadách ale asi byl zpěvák Mára, který své party, kde střídá především řev s melodičtější polohou, podal přesvědčivě. A protože měl „René“ ten den narozeniny, dodatečně vše nej!

Po deathem načichlém metalcoru stejný čas odehráli i MINORITY SOUND. Jejich muzika je ale jinde, tady prim hrají samply, v nové tvorbě přibyly i orchestrace, a i když by to tak mohlo zavánět kýčem, nemám ten pocit. Nová tvorba Pražáků mi přijde temnější, neříkám, že ne hitová, třeba takovou Last Day on Earth jsem pak nemohl pustit z hlavy, ale udělána je dobře a nová deska mi zní rovněž tak. Ne nezajímavými shledávám hlasové dispozice Aleše, jen je škoda, že při koncertu více nezaměstnává kytaru, někde by to kapele pomohlo. Rytmicky kapela ale se samply šlape. Za bicími spolehlivý a seštelovaný Šimon (opět konzerva) to jen v kopáčcích trošku lechtal, takže v těchto místech muzika maličko padala, ale když MS ve své půlhodince písní vzpomněli na každé ze dvou předchozích alb, žádný fanoušek neodcházel zklamán. Jedno z nej show festu i přesto, že v jeho půli na chvíli vypadl zvuk.

Řečtí LUCIFER’S CHILD byli prvními zahraničními zástupci a jejich snažení nebylo vůbec špatné. Střednětempý, často vlastně i pomalý - blackový - metal, skoro žádné rychlovky, hlavně aby to šlapalo, mělo dynamiku a celkovou energičnost. Fanoušci Nightfall a starších Rotting Christ, by měli zpozornět. Moc fajn vystoupení bez jakékoli vady. V černém žánru se pak pokračovalo, ale slovo dostala Volyně. A taky Praha. Jak jsem zjistil, AVENGER k sobě totiž už před nějakým časem přibrali Kocku (Pothead ad.). I jejich black metal se nese spíše ve středních tempech a v linii, jak to nazvat, středoevropského blacku, ale dochází i k rychlejším výpadům. A i když Honza Kapák (Hellsound) hraje úsporně, jeho hra k rouhací muzice sedí, je přesná a pokaždé, kdy provětral tomy, breaky neuvěřitelně krásně zněly. Co se týče metalu a samplů, Minority Sound nebyli na festu jejich minoritními zástupci, protože pak publikum přišli rozhýbat LIVEEVIL a vcelku se dařilo. Hudebně mě LE až tolik neoslovují (uvidíme, co nová deska), jelikož v základu jde spíše o přímější hudbu i riffy. Nicméně LE nestojí jen na „tanečních spirálkách“ a v protikladu k rovným kytarám je zde velmi důležitý i – krom živě velmi dobré basy – zpěv, který má momentálně v Norsku žijící Petr Staněk (tentokrát nabělený a s černými čočkami) charismatický. Alespoň co se živého projevu týče. Nebyl jsem zklamán, nebyl jsem nadšen, a pokud se mi kdysi LE moc nelíbili, tentokrát jsem byl uspokojen a poslední tvorbu si zopakuji. Jediné, co nechápu, byla skoro u každé skladby zbytečná hláška „zpocený trenky, zpocený kalhotky,“ vtipné to už pak věru nebylo.

ADOR DORATH jsem u příležitosti vydání nové desky viděl na podzim s Forgotten Silence, s nimiž sdílí vždy skvěle bubnujícího Čepu, a líbili se mi. A tentokrát také, co se týče hudby určitě. Vystoupení ale bylo… takové nijaké, jakoby bez energie. Možná by pomohlo větší zapojení celé kapely do dění na podiu, možná by měl Ivoš své vystupování a komunikaci s publikem směřovat jiným směrem, možná bylo moc velké vedro. Samozřejmě vše dobře odehrané, dobře ozvučené, dobrý výběr písní, ale necítil jsem z AD „teplo“, působili na mě i přes „třicítku“ na teploměru chladně. Co mi však živě neznělo dobře, byl ženský hlas z playbacku. Samozřejmě na albu je a chápu, že kapela muziku prezentuje tak, jak je nahrána, ale tento hlas z repráků na mě působil roztodivně. Nejspíš byl moc výrazný a nad kapelou zbytečně čněl.

A pak přišla „totální“ pecka. Od zvuku intra Once Upon a Time s navázáním na There’s No Place Like Home (doufám tedy), mě na třičtvrtěhodinky k podiu přikovali CARACH ANGREN a nechali zapomenout na vše, co ten den zaznělo. Takhle má vypadat živá muzika. Samozřejmě cirkus a divadýlko, ale každý v tyátru zná svou roli a do posledního momentu ji plní! Obdivuhodné bylo Seregorovo nasazení, který tentokrát již jen zpíval (opravte mě někdo, pokud se tak již nějakou dobu děje) a kytaru tak obsluhoval mně neznámý bezvlasec, který snad ani na vteřinu nepustil koutky úst níž než pod hornickou šachtu. Všechny party, a že jich na nové desce This is No Fairytale je, odehrál s přehledem, všechny stopky, a že jich je, s perfektně hrajícím a sypajícím Namtarem lícovaly a zařezávaly a hnaly celé těleso nezadržitelně kupředu. A že živě symfonická složka neválcovala kapelu, ačkoli samozřejmě Ardek všechny party live nehrál, spoléhalo se na playback, mě těšilo. Tím si CA stále drželi agresivní znění a především feeling živé kapely. Divadýlko profesionálně zrežírované a s dobrými herci, kostýmy na úrovni, dokonale zpracované jsou, jak známo, jejich painty, ale že stejný názor budu mít i na živý přednes, jsem nečekal. Jasně, jejich nové hororové „Pohádky“ mě baví a hráli z nich samozřejmě nejvíce (When Crows Tick on Windows, Two Flies Flew Into a Black Sugar Cobweb a nekytarová temně orchestrální Dreaming of a Nightmare in Eden, při níž Seregor přišel v královské korunce a snad i Killed and Served by the Devil), i když se Holanďani vraceli i ke svým starším deskám Lamendam (tuším The Carriage Wheel Murder) a Death Came Through a Phantom Ship (z ní zazněla The Sighting is a Portent of Doom?). Hlavní hvězda s naprosto největším přehledem zvládala frázování a pálila slovo od slova jak na desce, kázala, skuhrala a přesvědčivě děsila, aniž by ztratila na srozumitelnosti slova. Prostě profi vystoupení s plným nasazením, celkově bez jakéhokoli pocitu šáškárny, vše mi při jejich rarašení v sebe moc příjemně zapadlo.

Po CA v hlavním čase hráli zakladatelé festu TORTHARRY a po takové náloži věru nemuselo být jednoduché hrát. Ale změna to byla hlavně žánrová (ze symfo blacku do deathu) a fanoušci měli jasno, takže před podiem se jich nahrnulo nejvíce za celý den, ne-li za celý festival. Inu je vidět, kdo je tu domácí a koho fanoušci – nejen za tuto víkendovou oslavu - ctí. Já kluky sleduji už od debutu When the Memories are Free, vždycky jsem obdivoval jejich zápal a to, jak si jdou bez bázně za svým. A nic na tom nezměnilo, že muzika Tortharry posledních let mě baví jen tak nějak napůl, dobré nápady tu jsou podle mě příliš ubity těmi standardnějšími a i některé postupy mi přijdou skladby moc lámající. Odhlédnu-li ale od tohoto, koncert to byl výborný. Zvukově nadmíru povedený, kapela je sehraná jako málokterá u nás a z instrumentálního hlediska jí určitě vévodí Panter za bicími, u kterého jsem nezaznamenal snad jedinou slabinku. A „baví mě“ taktéž pokora, s jakou Tortharry vystupují.

Páteční večer pak příjemnou atmosférou uzavřeli uherskobrodští MORGUE SON. Těžko je někam zařadit, není to vyloženě metal, není to ani rock, promlouvá zde hlavně (místy snad až post-) atmosféra a progresivně alternativní pohled na oba zmíněné žánry, kapela sice působí trochu zranitelně, ale na druhou stranu je z ní na podiu cítit jistota. Nechci je vyloženě házet do pytlíku, ve kterém jsou třeba tací Opeth, ale žádný vhodnější mě nenapadá. Prostě grupa více tváří, ale prakticky s žádnou zaměnitelnou. Po nich open air až do ranních hodin pokračoval v přátelské a pokojné atmosféře.
 

Sobota 13.6.
 10:20-10:50 Born Again
 11:10-11:40 Hecate (sk)
 12:00-12:30 Revenge Division (sk)
 12:50-13:20 Amok
 13:40-14:10 Heaving Earth
 14:30-15:00 Diphteria
 15:20-15:50 Mean Messiah
 16:10-16:40 Poppy Seed Grinder
 17:00-17:30 Offence (pl)
 17:50-18:20 Darkfall (aus)
 18:40-19:20 Totem (pl)
 19:40-20:20 Doomas (sk)
 20:50-21:50 Graveworm (it)
 22:20-23:20 Morgoth (de)
 23:40-00:10 Llyr

Po ranním probuzení navštěvujeme umývarky, provádíme očistu a za masivního zvuku BORN AGAIN (dobré groovy, sem tam jednodušší, ale efektivní matika, silný vokál) míříme protáhnout nožky do Červeného Kostelce, ve kterém se zdržujeme vlastně jen na oběd a zjišťujeme, že město oslavuje 150 let založení divadelního spolku a 90 let divadla. Dámy v kostýmech obléhají máničky (i ty bez vlasů), fotí se s nimi a vtipkují. A stejně jako v Josefově, ani tu téměř nikdo s pokerovanými zjevy až na několik jejich tělesných projevů vznikajících konzumací piva ve městě nemá problém, prostě pohodička.

Vracíme se až na HEAVING EARTH, u kterých od února není jedinou novinkou jen druhé album, ale rovněž nová sestava. Tou disponují ale podstatně kratší dobu, odehráli v ní totiž max asi čtyři koncerty… a? Sedne jim! Nový kytarista Marty (další konzerva) do sestavy až neuvěřitelně lehce zapadl, a nejenže převzal některá sóla a snížil věkový průměr (cha!), kytary k sobě konečně měly vylazený a sedící zvuk, takže bylo rozumět, co to tam ti HE vlastně robí. Vylezly jejich harmonie i aranže, takže posluchač i bez předchozího poslechu fakt konečně mohl chápat, proč třeba bicí (kurva, ty Zajícovy blasty a kopáky!) hrají konkrétní part a mohl vnímat i atmosféru, na níž nová tvorba vedle technické stránky mnohem více klade důraz. A kompozici. Takže je to muzika poslechově v konkrétních pasážích docela náročná, ale tentokrát i živě silně atmosférický peklo death ukázal svou sílu. Rozhodně se jednalo o jejich nejlepší vystoupení, které jsem viděl a co se soboty týče, i nejlepší show toho dne.

Když peklo doběsnilo, vylezlo Cthulhu. Jasně, na podium naskočily chapadla Romana a za ním samozřejmě válcovačka DIPHTERIA. Kluci hrají koncert za koncertem a je to znát, na podiu jsou jako doma a vše hrají s pořádným nasazením. Muzikálně vůbec nedokážu definovat, co to parta okolo Dana tvoří, je to prostě nasypaný náser, kytary často znějí grindově a často ze švédského stylu určitě čerpají, hojně se ale také moshuje a masíruje, bývalý metalcorový feeling je tu však furt znát. Roman jako frontman na sebe poměrně obvykle strhává největší pozornost a kapelu táhne, ale tentokrát byl umírněný a více s kapelou součinil. Ale Diphteráci to berou jako zábavu, takže s Petrem z M.Sound i drobně improvizovaně zarapovali, a jak jsem už řekl, dávají do show vždy dost energie. Takže aby to byla party, jak se patří, na závěr na podium Roman sezval všechny, kdo si troufl a po vzoru hácéčkových legend jej řádně rozhoupali.

Žánrově se na Czech Deathfestu kapely příjemně střídaly a nejinak tomu bylo i v případě MEAN MESSIAH. MM se snaží o moderní metal, který kdysi třeba Devin produkoval se Strapping Young Lad. Zapojuje se drobně samplované industriálno, lehce elektronika, atmosféru to i nejen díky přihalenému řevu a podbrnkávání občas má a i celkově správný směr (King Pathetic či úvod Temple of Hell), riffy jsou taktéž chytře využité, ale nejednou je tomu i přesně naopak. Mean Messiah to pak hazí namísto do indus-thrashe až do heavíku z osmdesátek, viz třeba znova Temple of Hell okolo druhé minuty. Záměr chápu, ale finální produkt je dle mě až příliš stejný a působí na mě někdy moc obyčejně. Živě ale opět – výjimečně až na zvuk, kytara by podle mě měla mít jiný zvuk, ztrácí se v samplech – vytknout nelze nic, minimálně fanoušci něžných basů a precizních drumů si užili.

Čtyřblok Pražáků započlý HE poté uzavřeli POPPY SEED GRINDER. I ti mají de facto novou sestavu - skoro rok již zpívá Eddie, ale Klabi a především Štěpán, bývalý drumec Despise, s PSG ještě toliko neodehrál - a v této sestavě je nahrána i nová deska, které samozřejmě byla věnována i velká pozornost. A co jsem vytýkal u předchozích MM (nebo Torharry), vytknu i PSG. Některé nápady jsou zabity těmi tuctovějšími bez osobitějšího výrazu. PSG jsou již letití matadoři, necítím však u Jardovy muziky až na silnější vliv HC (Hatebreed?) výraznější vývoj, skladby mají primárně tři hlavní a sobě dost podobné roviny a s jednou kytarou postrádají tlak. Takhle to prostě Dying Fetus již dělali před více než dekádou. Nová sestava se mi ale paradoxně jinak živě líbila (vyzdvihnu Klabiho, Eddie je v pohodě, ale Štěpán s PSG ještě potřebuje něco odehrát), PSG zkrátka strádají na větší muzikálnosti a jsou příliš šablonovití. Desce ale šanci samozřejmě dám, třeba mě PSG přesvědčí o opaku.

A pak pro mě už hrály kapely, které jsem sledoval z různých míst –kvůli dešti i dost z hospůdky – bez většího zájmu. Věnoval jsem se již nehrajícím kapelám a kámošům, užíval jsem si super atmošku jinak výtečného festu, kterou nezmařily ani odpolední deštivé přívaly. Více jsem zaznamenal vlastně jen DOOMAS, ale jejich heavy/doom romantika mě živě moc neoslovila, ačkoli Peter je sympaťák, GRAVEWORM sice umí docela hrát, ale téhle gotheavy muzice nijak neholduji, a samozřejmě headlinery festu MORGOTH, jejichž set byl minimálně příjemným připomenutím dob minulých a toho, co jsem valil před dvaceti lety. Samozřejmě že z Feel Sorry for the Fanatic se nehraje, zato Cursed (Sold Baptism, Isolated) i Odium (Resistance, Under the Surface) se připomene nejednou, a to nejen v  tvorbě nové (Ungod, Nemesis, Snakestate, God is Evil, Traitor), která je trošku melodičtější, ale jinak historicky hudebně věrná. Snad o hlavu všechny převyšující nový pěvec Karsten Jägger z Disbelief – hlasem připomíná Van Drunena – v Morgoth zjevně cítí dobře a dobře se cítilo i publikum, kteréhož bylo před podiem minimálně stejně jako v případě Tortharry. Hráli hodinu sice prakticky to samé, ale nostalgie působila, fajn.

A s Morgoth pro mě Metalgate Czech Deathfest skončil. Podle stanoveného setlistu se během dnů dalo řídit, organizace nepokulhávala a vše fungovalo. Všude bylo čisto, zvuk byl nadmíru dobrý, ceny také a místo skvělé. Line-up až na večerní program tvoří primárně tuzemské kapely, čili pokud někdo přes rok na akce moc nechodí, je pro něj MG CZ DF ideální. A organizátoři festu nespí, snaží se každý rok něco zlepšit a vždy se posunout dál, takže když bude čas a chuť a nebude sestava „totožná“, uvidíme se příští rok nejspíš znova.

Nej kapely festu? Carach Angren a Heaving Earth! Za největší naháče festu pasuji F.O.B., za největšího pařmena Otuse z Minority Sound. Howgh!

Fotky © Photomusic.cz