Články

přeposlat článek tisknout
MY OWN PRIVATE ALASKA, WILL HAVEN

MY OWN PRIVATE ALASKA, WILL HAVEN

  • kdy: 17.9.2008
  • kde: Dojčland, Leipzig, Conne Island

Motto: Když nemůže tentononc k tamtomu, tak musí tamtom k tentononcu.To, že je MOPA od My Own Privat Alaska vynikající album nelze pochybovat. Jasně, můžete o tom diskutovat, můžete o tom vést spory, můžete s tím nesouhlasit, ale to je všechno, co proti tomu můžete dělat.
Myslím, že MOPA bylo začátkem tohoto léta velmi příjemným a milým překvapením. Hned v závěsu však byla ještě o chloupek příjemnější a milejší informace, že Francouzi navštíví v nadcházejícím turné s Will Haven i naší českou kotlinu. Leč nestalo se tak, kdo ví, která andělovina to měla na svědomí, ale což, jsou i horší věci na světě. Jak se však říká, kdo se bojí, nesmí do Německa a přilehlého okolí, a neb jsme z rodů nebojsů, někteří dokonce z rodu motorizovaných nebojsů, nebylo nás sedmnáctého září k zastavení.
Vyrážíme tedy někdy odpoledne z Plzně ve velmi příjemné sestavě, Onďa řídící(jako vždy spolehlivě, s přehledem a s nohou pevně na plynu), Pavli

report_564_px1

mluvící (ta už má za sebou cestu až z dalekého Blanska a získává tak cenu cestovatelka dne, i toho příštího), Janička čtecí (jen a jen kvalitní literaturu) a dvě (neptejte se hlavně proč dvě) GPS navigace (to je věc!). Nu, a já si jakožto MJC zuřivý pseudo reportér připravuji notýsek, zapínám diktafon, fotím, točím, maluju, načrtávám a vše neobvyklé zapisuji, jen abych si nemusel vymýšlet jako obvykle. V Karlových Varech nabíráme negřího Čerta, kteréhož ihned jmenujeme mluvčím výpravy, neb ten kluk ušatá mluví všemi možnými a roztodivnými řečmi, jako je třeba němčina. Pak už jen přechod v Božím Daru přes pomyslnou dělící čáru a plným tlakem vznikajícím samovznícením paliva ve vzduchu ohřátém kompresí vpřed do Leipzigu. Klub Conne Island nacházíme díky nebeské navigaci v cuku letu. Pivko v místní kavárničce/hospůdce, dá-li se tak prostor s barem, stoly a židličkami nazvat, a šup přes dvorek do koncertního sálu.
První logicky nastupují jakožto suport (dle plakátů) My Own Private Alaska. Wow, to je zvouček jak z cukrkandlu, nádhernej, čistej, plnej, úplná paráda. Piáno, bicí a křik/zpěv jsou všude, ani jeden milimetr čtvereční prostoru není opomenut. První skladba, hned novinka, zdá se mi, že M už neřve tak nelidsky jako na CD, je to takový mix zpěvu, řevu. Přiznávám, že při následující pecce

report_564_px2

Die for Me (If I Say Please) chvilku postrádám onen pro mé uši osvědčený křik, ovšem po koncertě bych si za to nejraději nafackoval. My Own Private Alaska mají zbrusu nové skladby, které mi připadají víc barevnější, jsou ještě víc prostoupeny ohromnou intenzitou, gradací, a tomu je určitým způsobem podřízen i zpěv. A určitě k lepšímu. Z počátku jsem byl maličko nenaladěn na koncertní vlnu, neb mi rozhazovala hnusná myšlenka typu: Ty vole, takovou dálku si jel, tak si to koukej užít. Sakra, snad si nemusím něco rozkazovat? Naštěstí nemusím. Najednou mám převážně zavřený oči a plně si užívám tu nádheru nádhernou. Podstatnou část setu tvoří nové věci, které neznám, ale i ony mají to perfektní kouzlo jako celé CD, zaujmou ihned, bodnou a pustí do vás směs pocitů, vykouzlí na vaší tváři úsměv, vženou do očí…, nechají i nenechají zapomenout. Něco je pořád s vámi, ale je to během té půlhodinky lehčí a lehčí. Teď si nejsem úplně jist, ale myslím, že mimo tří pecek, a to Page of a Dictionary, First Steps a Kill Me Twice, byl zahraný celý obsah (hehe, vlastně celá druhá polovina) z MOPA, tedy již zmiňovaná Die for Me (If I Say Please), Ego Zero a koncert zakončující I Am an Island. To, že v klubu bylo asi pět a půl člověka, z toho pět Čechů, vůbec kapele nevadilo. Jak je plná a bezprostřední jejich hudba, tak byl plnej a bezprostřední i jejich projev, nic polovičatého, nasazení, energie, odevzdání se hudbě. Všichni jakoby se chtěli urvat z přikovaní k židlím. Uf, škoda, že to bylo až tak moc krátký, až moc. Jeden z těch nej, nej, nej koncertů.
Ovšem vše, co mám rád na kapelách typu My Own Private Alaska, tedy určitou

report_564_px3

originalitu, svojskost, netuctovost, civilnost, tak snad tohle všechno druzí Will Haven postrádají. Žel hrají pouze průměrný hardcore/metal. Nasazení super, jdou do toho, srdce určitě mají na té správné straně hrudníku, avšak nic mě nedokáže přinutit po pár písničkách setrvat před pódiem. La pardon.
Navštěvujeme tedy MOPA supermarket, ti extrovertnější z nás navazují konverzaci, z které vyplívá, že příští turné se s velkou pravděpodobností České republice nevyhne, ho hoooo. Žádný moc velký zdržování a ženeme si to zpět k hranicím. Následuje nepřekvapivé zjištění, že všude se najdou řidiči, co jezdí jako nečlověk. Na Karlovarsku ztrácíme Čerta a přesně dvanáct hodin po startu výpravy jsem zpět v Plzni. Roztomilý výlet to byl. Velké la díky Pavli za fota.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze