Články

přeposlat článek tisknout
Michal Wałczak: PÍSKOVIŠTĚ

Michal Wałczak: PÍSKOVIŠTĚ

  • kdy: premiéra: 12.4.2007
  • kde: Praha, Divadlo Na zábradlí, Eliadova knihovna

V Pískovišti se vtipně vystihují rozdíly mezi mužem a ženou. Nejedná se „pouze“ o příběh nenaplněné první lásky, autor poukazuje i na smutnou skutečnost, kdy je dnes pro některé kariéra přednější než vlastní děti.

Pískoviště - Zdena HadrbolcováOsoby a obsazení: Zdena Hadrbolcová - Míla, Jan Lepšík - Slavoj

Překlad: Jiří Vondráček

Dramaturgie: Ivana Slámová

Hudba: Michal Pavlíček, Chris Isaac

Výtvarná koncepce a režie: Jiří Pokorný

http://www.nazabradli.cz/repertoar/repertoar/michal-walczak-piskoviste 
 
 
Pískoviště patří mezi mé nejoblíbenější inscenace Divadla Na zábradlí, takže když mi Snape oznámil, že by rád zašel právě na tuto hru, byla jsem příjemně překvapena.

Michal Wałczak skrze setkání dvou dětí na pískovišti zobrazuje a poodhaluje zákoutí partnerských vztahů. Zástupcem mužského pohlaví je chlapec Slavoj, křehčí pohlaví zosobňuje dívenka Míla – v hlavních rolích se představili Jan Lepšík a Zdena Hadrbolcová.

Je pravda, že někomu může vadit věkový rozdíl mezi hereckými aktéry, kdy představitelka Míly je podstatně starší než Slavoj, ale mé vnímání inscenace to nenarušovalo – naopak, představení podle mne dokládá, že nezáleží na věku herců, ale na samotném hereckém projevu, a tak se i starší žena může proměnit v holčičku.

Michal Wałczak v Pískovišti vtipně vystihuje rozdíly mezi mužem a ženou – nejvýstižnější mi přijde okamžik, kdy chlapec dívce přináší novou panenku jako náhradu za rozbitou a dívenka prohlašuje, že ji nechce, protože má jiné oči – chlapci ale přijde úplně stejná jako ta předchozí. Křehkost a pomíjivost mezilidských vztahů předznamenává i samotné dějiště příběhu – varšavské pískoviště. Režisér Jiří Pokorný, který je i autorem scény, dal přednost strohosti – do středu Eliadovy knihovny umístil čtyři dřevěné okraje „pískoviště“, nad nimiž je plachta, která slouží k projekci i stínohře. Scéna je funkční a její strohost diváky zbytečně nerozptyluje od samotného příběhu, jehož křehkost skvěle podtrhuje i vybraná hudba.

Pískoviště - Jan LepšíkPředevším Slavojova hra s Batmanem a jeho kamarádem barbíňákem ve mne vyvolala vzpomínky na vlastní vymyšlené příběhy, které byly součástí mého dětského světa.

Nejedná se ale „pouze“ o příběh nenaplněné první lásky, hra má i další rozměr – autor poukazuje na smutnou skutečnost, kdy je v dnešní době pro některé lidi kariéra přednější než výchova vlastních dětí. Slavojova osamělost, kdy je celý den odkázán sám na sebe, se projevuje v jeho hře s Batmanem. Z jeho jednání přímo sálá touha po kontaktu s někým, kdo by ho měl rád a věnoval se mu. Z toho pramenící neschopnost komunikace s druhými lidmi se projevuje i při jeho jednání s Mílou. I když se z floutka během hry postupně stává citlivý chlapec, mohlo by to dopadnout i jinak.

Právě tím, že hra nutí k zamyšlení nad tímto společenským problémem, mi přijde velmi podnětná a přínosná.

= 90 % =

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

Pískoviště - Jan LepšíkTo, že se moje maličkost zastavila v divadle, může být pro někoho úsměvné, ale je to tak. Nejsem žádný kulturní barbar, proto jsem využil nabídku naší divadelní kolegyně Nitrily. Ta zřejmě celé situaci nemohla uvěřit, až si vše ještě před začátkem představení musela zdokumentovat, tudíž existuje i jasný a nezpochybnitelný foto důkaz o mé účasti! Z plejády všech představení Divadla Na zábradlí jsem si nakonec vybral hru současného polského dramatika Michala Walczaka, který zpracoval poměrně opomíjenou variaci na téma dětská, nenaplněná láska. Dalším důvodem byl i fakt, že se jedná o představení, kde se vše odehrává jen za účasti pouhé dvojice herců, což Pískovišti dává i nádech lehké komornosti a to já mám prostě radši, než velkolepé teatrální projekty za účasti masy, kde mám po několika výstupech tendenci se ztrácet. K tomuto zlepšení mého počátečního dojmu samozřejmě přispěl i prostor Eliadovy knihovny, kde uprostřed bylo umístěno ohraničení onoho místa dění (samozřejmě bez písku) a kolem dokola pak byly vyskládány židle pro diváky.

Pískoviště - Zdena Hadrbolcová, Jan LepšíkOčekávání z mé strany byla rozhodně veliká. Celý příběh není nijak složitý, chlapec si hraje na pískovišti s Batmanem, oddává se svým fantaziím, když mu v tom z čista jasna jeho snění naruší dívka, která si přišla hrát s panenkou. Počáteční antipatie a majetnictví hocha se postupně mění v něco, co by si on sám na začátku nemohl připustit. Bohužel, podle mě hra strádá na jednom podstatném faktu. Ač zde řeknu, že oba protagonisté své role hrají dobře, nemůže mezi nimi dojít k nějaké, ba i dětské uvěřitelnosti, aby to diváka trochu vtáhlo do děje, a to kvůli většímu věkovému rozdílu obou herců. Zatímco u mladšího z aktérů, Jana Lepšíka, je vše jasné, stačí si vzít opranou mikinu s kapucí, tak u Zdeny Hadrbolcové člověk musí mít opravdu velkou představivost. Topánky ani růžová mašle ve vlasech to nespraví. Kvůli tomu hra poměrně dost ztrácí v oněch citlivě vypjatých scénách, kdy si k sobě obě postavy začínají nacházet cestičku. Nejsem si jistý, zda se jedná o dramaturgický či autorův záměr a zda to takto bylo obsazováno i v polském originále, ale představení samotné tím dle mě dosti trpí.

Pískoviště - Zdena HadrbolcováNásledkem toho jsem zaregistroval, že místo abych se soustředil na představení samotné, jsem spíš jednotlivé scény a výstupy v hlavě srovnával se svým dětstvím a vzpomínal na chvíle, kdy jsem prokopával tunely pro angličáky a z mokrého písku stavěl křehké mosty, čímž vznikaly hromadné, katastrofické scénáře a dopravní nehody, které by nikdo už v dospělém věku rozhodně zažít nechtěl. V tomto ohledu má mužská část v Pískovišti navrch. Hraní si na „Batmana a jeho nesmrtelného kámoše“, střílení, jízda Batmobilem se super raketami, to vše tu je a po celou dobu bylo i vidět, že si to Jan Lepšík velmi užívá. Tyto scény působí taktéž jako správná, oddechová, komediální složka celého představení, což chválím. Nicméně i v tomto ohledu se do hry vloudil šotek v podobě velkého počtu vulgarismů. Za normálních okolností by mi to ani tak nevadilo, ale když vezmu v potaz, že se jedná o hrající si děti, je mi už záhadou, co tím chtěl autor říct. Nebo že by to bylo způsobeno okořeněným překladem textu? Těžko říct, odpověď už zřejmě nezjistím. Napadá mě snad jen jakási paralela nastavování zrcadla dnešní společnosti, kdy i děti umí sprostá slova řádně používat v již raném věku, nebo snad i snaha pro vykreslení chlapecké postavy jako velkého grázlíka, který nemá žádné vychování a když potká zajímavou osobu opačného pohlaví, začíná své chování obracet opačným směrem.

Pískoviště je rozhodně zajímavá hra, poměrně nesmělá a řekl bych trošku nedotažená. To jí však nebrání v tom, aby ve vás vyvolala emoce a vzpomínky na své bezstarostné dětství. V tomto ohledu vše funguje na jedničku a nebýt těch dvou neduhů, které jsem popsal výše, byla by to dle mě na divadelní scéně velice zdařilá, intimní věc, jež se rozhodně neztratí. Takhle se musíme smířit s tím, že místo ukázky křehkosti vztahů, dostaneme spíše tvrdý úder na smysly. Vyrůstat v dnešní, uspěchané době musí být asi mnohem těžší, než se nám na první pohled může zdát a z celkového autorova podání je mi i celkem jasné, že se snažil říci, jak současná společnost stojí víceméně za prd, s čímž naprosto souhlasím.

= 65 % =

Zatím nikdo nepřispěl do diskuze

aktuálně

diskuze