Články

přeposlat článek tisknout
Never Say Die 2010

Never Say Die 2010

  • kdy: 13.11.2010
  • kde: Praha, Abaton

Zde trošku opožděně report z Never Say Die tour 2010, který měl neuvěřitelnou atmosféru, za což všechny kapely poděkovaly. Zvuk byl vcelku dobrý, hřeb večera přišel už při třetích WFaHM, ale nuda se nekonala, protože line-up byl zase rozmanitý a každá kapela, i když ve většině se stejnými základy, se rozbíhala do jiných konců tohoto stylu.

13.11.2010 se v Pražském Abatonu konal svátek všech příznivců moderní vlny metalu a hardcoru. Putovní akce, která se v ČR konala jíž podruhé, nabídla nabitý line-up a ukázala (i když se složení kapel skládalo z větší části hardcoru alespoň částečně holdujících kapel), že metalová klišé, máničky, černé oblečení a obrácené kříže jsou bohudík už dávno přežitkem.

Minulý rok nám akce nabídla sestavu, která - alespoň pro mě - nemohla být lepší. Experimentující kapely střídaly klasické brutální náklepy (ať už holdující technice nebo jednoduchosti), mohli jsme vidět i čím dál víc oblíbený metalcore a proto se člověk nemohl nudit. Letošní akce nabídla spíš pořádnou nálož metalcoru (dnes už dost profláklého) v čele s headlinery Parkway Drive. Nuda se ale opět nekonala, protože line-up byl zase rozmanitý a každá kapela, i když ve většině se stejnými základy, se rozbíhala do jiných konců tohohle stylu. A teď už pěkně od začátku.

Oficiální začátek byl hlášen na osmnáctou hodinu a očekávajíc zpoždění jsme dorazili do klubu něco před půl šestou, abychom stihli v klidu zjistit, jaké točí pivo, dojít se vylulat, zakouřit a prohlédnout si merch. Ale překvapivě se asi minutu po šesté na podiu formovala první kapela WE CAME AS ROMANS. A po krátkém intru a ječení fanynek se tahle banda, hrající čtyřprocentní metalcore, rozjela. První minuta překvapující, vokál správně nařáchlej, hudba vcelku poslouchatelná, ale jakmile rozjel druhý zpěvák (nebo zpěvačka?) svůj čistý a chvílemi dost falešný zpěv, všechno se to potopilo a byl jsem rád, že po patnácti minutách tahle parta odešla.

Po krátké přestávce (sotva jsem stihl dopít a zakouřit si) nastoupili moji vcelku oblíbení YOUR DEMISE. Na tuhle kapelu jsem se těšil, a proto jsem se napral blíž k podiu. A do pr...! Zvukař se asi někde zapomněl, nebo si dal o pár piv víc, jinak si to nedokážu vysvětlit. I když jsem pak vyměnil místo, protože jsem si marně myslel, že tam bude zvuk lepší, nic se neměnilo a tohle energické vystoupení, které mohlo být opravdová pecka, pohřbil zvukař i s kapelou.

Po Your Demise rychle zakouřit, protože přímo v klubu (ted myslím prostor pod podiem) se kouřit nemohlo. A potom vyprázdnit kapsy, jde se do kotle! V tu chvíli totiž měli přijít zahrát ti, kvůli kterým jsem vlastně přijel. WAR FROM A HARLOTS MOUTH! Tahle banda, která přijela představit zbrusu nové album, začala hezky z ostra skladbou Heeey Let’s Start a Band, potom přidala další skladby z debutového alba, při nichž jsem v kotli vypustil duši, dostal do zubů, nějaký frajer (spíš nervní frajerka za mnou) mě zlil pivem atd., ale to mi vůbec nevadilo. Kapela hrála výborně, komunikovala s publikem, které se jim bohatě odměnilo. Potom kytaristé vyměnili svoje zbraně za ty, které měly o dvě struny víc a každý musel vědět, co přijde. Poslední dvě skladby (možná byly tři) z aktuální desky MMX! A to teprve přišlo peklo: osmistrunky rvaly vnitřnosti, brutální projev zpěváka neměl chybu, baskytarista lítal jako smyslu zbavený a bicman sypal a sypal, a když zrovna nesypal, nestačil se divit, co pod podiem my, fanoušci, předvádíme. Musím říct, že jsem byl na nás pyšný :) Zvuk byl vcelku dobrý, nemám co vytknout. Hřeb večera přišel už při třetí kapele, naprostá spokojenost.

Na řadu pak přišli EMMURE, kapela, na kterou jsem se také dost těšil. Její mix deathcoru s hardcorem a snad i jistým nádechem hiphopu se mi zamlouvá a i když to není nějaká přavratná bomba, rád si tuhle bandu poslechnu. Ale další průser a zklamání, možná ještě větší než u Your Demise. Tentokrát ale nebyl problém se zvukem, prostě jen s kapelou a její hudbou. Jak se mi na studiových albech líbí, naživo to byla nuda. Nevěřil jsem vlastním uším, ale věčně opakující se rytmus a breakdowny prostě neskutečně nudily. Bohužel další zklamání do počtu. Lidi byli sice nadšení, protože na tuhle hudbu se skvěle pařilo, kdo ale hledá trochu víc než jen houpavý rytmus a breakdownovou lopatu, nemohl být spokojený.

BLEEDING TROUGH je kapela, kterou sice znám, ale nikdy mě nijak nenadchla . Možná proto, že jsem nikdy neměl potřebu se více zajímat o její tvorbu. A podle pražského vystoupení jsem udělal chybu. Už předtím jsem zvěstil, že naživo budou možná zajímaví, ale slovo zajímaví bylo na to, co předvedli, slabé! Nevím, jak přesně charakterizovat, co hrají, snad mix metal-hardcoru, death metalu a možná snad i heavy metalu, ale to není důležité, Abaton přímo zmasakrovali. Zvuk až na klávesy vynikající (absence zvuku kláves ale vůbec nevadila) a sama kapela byla ještě lepší! Zpěvák, pokérovaný nabouchanec, diktoval do davu mocným vokálem, až nezvykle často komunikoval s diváky a ti mu zobali z ruky. Nechyběla ani gratulace k narozeninám neznámému stagediverovi. Parádní zážitek a velké překvapení.

A teď už byli na programu COMEBACK KID. Jejich koncertu není vůbec co vytknout. Přiznám se, že tuhle kapelu nemám naposlouchanou a jejich hardcore/punk se mi ani nějak nelíbí, ale proti tomu, co předvedli v Abatonu, se nedá říct jediné slovo. Celkem bavili, pro jejich skalní fanoušky asi nezapomenutelný zážitek. Snad trochu chladnějsí chování k publiku oproti ostatním, ale očividně to nikomu nevadilo. Zvuk parádní, pohoda.

Headlineři PARKWAY DRIVE byli samozřejmě nejočekávanějším celkem večera. Už při přípravách se naplno skandovalo "Parkway Drive" a jestli bylo před podiem celý večer narváno, tak teď se tam snad nedalo ani hnout. Proto jsem se rozhodnul dívat se na jejich set v klidu z balkonu, nebo jak se tomu tam nadává..
Začalo intro a fanoušci šíleli. Hned při první skladbě se rozjel moshpit jako prase a ve velkém (ještě větším než u předchozích kapel, jestli to snad bylo ještě vůbec možné) se rozjel stagediving. Proto byl svátek vidět na podiu jen samotnou kapelu. Ze začátku nic moc zvuk, po druhé skladbě to už ale neplatilo. Tihle Australani válcovali a válcovali celé publikum, energie přetékala jak na podiu, tak mezi fandy. PD zahráli svoje největší hity a pár skladeb z nové desky. Při x-té skladbě (už si nepamatuju, která a kolikátá to byla) byl transparent Parkway Drive strhnut a za bubeníkem se objevil obrázek zřejmě australské pláže při západu slunce. Na podiu se vystavěly palmy, v publiku se házelo s nafukovacím míčem a dokonce se někteří vyvolení svezli na nafukovacím člunu po hlavách davu (včetně zpěváka a basáka kapely). A tak to jelo do konce. Atmosféra jako "hovado"! Když set skončil a kapela se rozloučila, nikdo nevěřil, že je opravdu konec. Největší hit Carrion ještě nehráli a jejich show bez téhle hitovky byl nebyla jejich show. A taky že jo. Za mohutného řevu a skandování, nejdřív "one more song" a potom "Parkway Drive", pětka napochodovala zpátky a první přídavek byla právě zmíněná Carrion. Fanoušci (zvlášť fanynky) omdlévali, tahle skladba je prostě hitovka se vším všudy. Druhý přídavek byla song Boneyards, moje oblíbená. A potom už byl opravdu konec. Jejich set uběhl strašně rychle, až mě to mrzelo, protože tahle kapela ukázala, proč je právem headliner celého NSDT. Překvapili, velice potěšili a já si rád připomněl dřívější dobu, kdy jsem tuhle kapelu opravdu žral. Super zážitek, hlavně co se týče atmosféry.

Never Say Die 2010 je tedy za námi a já už jsem natěšený na příští rok! Na závěr chci poděkovat všem lidem, kteří vytvořili neuvěřitelnou atmosféru, za což jim všechny kapely poděkovaly a odměnily se jim, jak nejlépe uměly. Myslím, že tohle na malou ČR nikdo z nich nečekal, jejich výrazy ve tvářích mluvily za všechno - takový kotel se u nás jen tak nevidí.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze