Články

přeposlat článek tisknout
ORANSSI PAZUZU, TÁBOR RADOSTI

ORANSSI PAZUZU, TÁBOR RADOSTI

  • kdy: 21. 3. 2014
  • kde: Praha, K4

Koncert Oranssi Pazuzu potvrdil dojmy z poslední desky - celkem fajn a několik silných míst, ale o nějakém nadšení mluvit nemůžu. Tábor Radosti byl, jak jejich název napovídá, veskrze úsměvnou záležitostí. A co víc? Máme tu i opačný názor.

Na klubový koncert Oranssi Pazuzu jsem se těšil. Jejich předloňské vystoupení v Transylvánii bylo sice dobré, ale příliš krátké, za světla, basa málo atd. (no viz. ten raport). K úplné spokojenosti (či nadšení) prostě ledasco chybělo. Sliboval jsem si, že v komornějším prostředí klubu, s lepším zvukem a setlistem to prostě musí fungovat mnohem lépe (jak to tak bývá). Jenže v mezičase vyšla nová deska Valonielu, ze které, přes jisté kvality a (ojedinělá) silná místa nejsem nadšený vůbec a asi nikdy nebudu. Trocha osobní rekapitulace: debut Muukalainen Puhuu byl pro mě v době vydání zjevením. Ani ne pro to, CO S ČÍM kombinoval (rozhodně v tom nebyli první), ale spíš JAK skvěle, nápaditě a s notnou dávkou osobitosti. Split hodnotím jako dobrý. Kosmonument mi strávit chvíli trvalo, tahle deska nebyla snadným soustem, ale byl to jeden z těch případů, kdy víte, že TO tam někde je, ale chvíli trvá, než TO z toho vydolujete. A takových desek si vážím velice. Naposlouchávat je, „dostávat se do nich“, je totiž dobrodružstvím. Loňskou desku vnímám jako opak Kosmonument. Vše je jasné, přímočaré a chytlavé už po prvním poslechu. Valonielu jde posluchači opravdu hodně naproti, na můj vkus až moc. Vytrácí se moment překvapení, u většiny skladeb se dá předvídat, co bude v následujících minutách následovat, po více posleších musím konstatovat i dojem určité plytkosti a povrchnosti. Neustále se mi nabízí jisté srovnání s tím, co udělali například Satyricon na Volcano a hlavně pak na Now, Diabolical (berte spíš volně). „Jéminkote, to nám ale ten černozhulbigbeat pěkně šlape co?!“. Jo je to dobře, chytře vymyšlené, dokážu pochopit, že se to někomu líbí a že se OP s poslední deskou dostanou do širšího povědomí, pro mě ale jen „celkem fajn“, nic víc. Tak sakra, je tohle recenze nebo report? Ptáte se možná. Tak trochu obojí. OP totiž (očekávatelně) vsadili z drtivé většiny právě na skladby z Valonielu (až na Reikä maisemassa zazněla celá).

Tábor radosti © archiv kapelyZačátek, avizovaný na osmou večerní, se nesl ve znamení cca hodinového zpoždění, prý kvůli chybě a laxnosti zvukaře, který sliboval cosi, co v klubu nebylo. Chvíli po deváté po dalších technických problémech s projekcí začíná TÁBOR RADOSTI.  Můj první kontakt s nimi proběhl, koukám, už je to dobrých 7 let zpátky s Negură Bunget v Bordo. Tehdejší dojmy: „neurazí, nenadchne“. A to jsem v té době měl tenhle druh „rituálního“ dark ambient / tribal / IDM, či jak to charakterizovat, o něco radši než dnes. Nemůžu říct, že bych už vyloženě neměl rád dark ambient, ale TÁBOR RADOSTI jednoduše zamrzli v čase, a to jak spektrem používaných zvuků, tak kompozičních postupů. Přesto jsem vydržel možná i víc než polovinu jejich setu sledovat, nicméně se nešlo při téhle „hře na temnotu“ neustále potutelně uculovat. Při „hitovce“ Kaz ve vzoru jsem se už vyloženě zasmál nahlas. Občas jsme se ocitli i na hraně nějakého špatného EBM/darkwave, zvuk taky nebyl nic moc (mj. potichu), snaha o tanečnější „rychtu“ i kvůli tomu vyznívala naprázdno. Ale jo, místy i díky ne úplně marné projekci celkem zábavné, ovšem ne zcela v tom pochvalném slova smyslu. Mj. znáte Tzolk’in? V lecčems podobná zahraniční záležitost, včetně inspirace mayskou kulturou, která mě kdysi celkem bavila (tuším). A když zůstaneme v Čechách, tak Do Shaska! pro mě v + - podobném ranku byli, jsou a nejspíš i vždycky budou mnohem lepší.

Oranssi Pazuzu © Coornelus, Fobiazine.netORANSSI PAZUZU po krátkém „kosmische intru“ lezou na pódium, frontman Jun-His s basákem se oproti předloňsku vzdali svých legračních gothic-BM rób a zvolili civilnější černé oblečení. To, že členové OP jsou spíš psych/krautrock hipíci než blackmetalisti, je věc docela známá a pro znalého poměrů tudíž nepřekvapující. Dle mých předpokladů se začíná s Vino verso, kterou z alba nemám rád, prostě mi ten riff přijde slabý až „jalový“ a ani vcelku zajímavě pojatá rytmika a oproti minulosti chudší a nepříliš nápadité klávesové rejstříky tuhle záležitost nezachraňují. Naživo to ale díky (!) horšímu, syrovějšímu zvuku působí vlastně o něco lépe a je to docela v pohodě. Po ní mě příjemně překvapuje Torni ze splitka - fajn i tahle věc fungovala naživo dobře.

Oranssi Pazuzu © Coornelus, Fobiazine.netNávrat k novince – Uraanisula, která mě celkem baví i na albu, tajemné vybrnkávání a pak drtivý, doomový riff a rytmika, do které se prostě musíte začít chtě-nechtě „klátit“.  Škoda, že basa je jen a pouze slyšitelná a nikoli pořádně vytažená a tudíž zabíjející (ach jo). Klávesy také občas zanikají a splývají se zbytkem, stejně jako Jun-Hisův vokál, který je na albech mnohem dominantnější. Zvuk má prostě k ideálu po většinu koncertu daleko. Klávesy jsou naopak na podiu nejspíš moc (?), Jun-His několikrát gestikuluje na zvukaře, který dlouhou dobu nemůže pochopit, co se po něm chce. Závěrečná pasáž Uraanisula byla ale stejně strhující jako na desce. Pak dochází na něco, co neznám, nová skladba, působila vcelku dobře, hodně psych-doomově, méně prvoplánové hitovosti, což vítám. Možná i je na co se těšit. Vyzdvihl bych i drobné improvizace a hlučení v předělech mezi skladbami. Tyhjä tempeli je na albu fajn, v živém provedení vlastně nic moc, kromě překvapení, že basák linku – kterou jsem považoval za zefektovanou basu - hraje na klávesy. Olen Aukaissut.. je pokus o hit á la Komeetta, ale na mě působí spíš jako laciný, bezzubý cajdák pro děti. Tento dojem mi živé provedení pouze potvrzuje a já se začínám nudit. Ympyra…  je v zásadě skvěle vystavěný „epický“ kolos, začátkem možná lehce odkazující na Set the Controls… od Pink Floyd, kde se v několika pasážích dostavuje kýžený hypno-efekt, konečně (možná i volbou efektu?) vylézá více basa i klávesy a já se konečně zase chytám a bavím. Mám s ní jen takový malý problém. Ona je totiž naprosto průhledná a předvídatelná, včetně té závěrečné pasáže, na kterou se všude možně pějí ódy. Nepřipomíná vám to 100x omílané postupy různých post-metal kapel? Mně tedy ano. Čímž nepopírám, že je tahle skladba vlastně dobře složená a umě zaranžovaná, jen je tu ten dojem, že „tohle už jsem někde slyšel a ne jednou.“

Pak je „jakože konec“, ale Finové dlouho „nedělají Zagorky“ a lezou zpátky, dochází i na „Thank you“ – tuším, že jediná věta, kterou Jun-His pronesl k obecenstvu. Čekám nějakou starší hitovku. Jako přídavku se nám dost nečekaně dostává Kerettiläinen vuohi z debutu, hurá, alespoň, že tak! Druhé poloviny prvních dvou desek OP často čelily kritice, nejspíš kvůli ambientnějšímu, nepřístupnějšímu a odtažitějšímu charakteru. Já jsem v nich postupně našel zalíbení a rád v těchto, pro někoho „unavených“, temných, kosmicky-zfetovaných mlhovinách bloudím a právě Kerettiläinen vuohi pro mě byl asi pomyslný vrchol večera, nejen díky naprosto ultimátně „namotávací“, hypnotické basové lince. Nebýt jí, byl bych asi trochu zklamaný, takhle to pro mě byl (jen) „celkem fajn“ koncert s několika silnými místy. Jestli bych šel příště znova? No, popravdě, vlastně nevím…

Fotky OP © Coornelus, Fobiazine.net

Jiné názory

Dlouhé váhaní, zda na pražskou zastávku rumunských NEGURA BUNGET jít, nakonec přebilo oznámení, že vůbec poprvé ve své dosavadní historii zavítají se svou uhrančivou psychedelií finští ORANSSI PAZUZU.

Návrat do podzemního klubového království filozofické fakulty UK bylo příjemné. Moc dobře si pamatuji na akce, které jsem zde zažil, nicméně na koncertě jsem tu jaktěživ nebyl. Po mém včasném příchodu se už zvučí. A to celkem dlouho, až mi to připadá jako nekonečné martyrium, které se stává na spoustě akcí standardem.

Nakonec až těsně před úderem deváté začínají čeští představitelé temného ambientu TÁBOR RADOSTI. Nikdy jsem je naživo neviděl, ale jejich muzika je mi velice blízká. Je v ní cosi zvráceného. V klubu se začíná zahušťovat atmosféra, oba představitelé přesně dle očekávání své tóny vytahují z pekel za pomoci masek. Přítmí nahrává ďábelskému soundu o to více, když si uvědomíte, že jste v prostorách gotického sklepení. Vizualizace je super, i když místy trochu winampovská, řekl bych, ale samotný přechod mezi skladbami je čistě nenásilný, a tak vlastně není poznat, kde začínají či končí. Gradace jednotlivých tracků jsou však něco, co mi místy trochu dojem kazí. Hlavně v případě bicích, které udávají výborné tempo, aby pak následně zanikly a byly vystřídány jiným tématem. Celý set by se dal rozdělit na dvě poloviny. Zatímco ta první byla živější a rytmičtější, druhá v sobě měla kouzlo rituálna a více tajemné temnoty, což stvrzovaly i fantaskní obrazce v samotné projekci. Nicméně jakožto příprava a naladění se na tu správnou notu večera v rámci celé akce byli TÁBOR RADOSTI více než dobrou volbou.

Oranssi Pazuzu © Coornelus, Fobiazine.netORANSSI PAZUZU. Už při vyslovení toho jména vám musí naskočit husí kůže. První slovo je v překladu z finštiny oranžová barva, zatímco Pazuzu je v asyrské a babylonské mytologii nazýván sám král větrných démonů. Jeho podoba bývá popisována jako tělo člověka se čtyřmi andělskými křídly, psí nebo lví hlavou a hadovitým penisem – též známý jako penis hnijící, pro jehož bolest démon strašlivě skřípe zuby a vydává bolestivé zvuky nahánějící hrůzu. Podobné a leckdy horší asociace se člověku vybaví, když poslouchá hudbu kapely doma v přítmí.

Samotný koncert začíná jak jinak než podmanivou elektronikou. Efekty a všechny možné ruchy, které vás jen napadnou, ovládá klávesista EviL, ale kytarista Moit mu s doprovodnými klávesami vytyčujícími nosné melodie pomáhá. Nevím, jestli je v tom určitý druh hypnózy, ale jakmile se do toho všeho přidají kytary a celá kapela se rytmicky začne klátit, musím to dělat taky. Jako by mi nějaký vnitřní hlas našeptával, co mám dělat. A když Jun-His přidá k celému zvukovému spektru svůj vokál, nabývá to na síle až kosmického rázu.

Vyvolávali jste někdy Satana? Tak trapné, že. Správní chlapi a zlomyslní uctívači popadnou rituální knihu a začnou spílat samotnému pánu Cthulhu. ORANSSI PAZUZU něco takového dělají a stačí jim k tomu jen pár nástrojů. Gradace jednotlivých tracků nedává vydechnout, oddělují je prakticky od sebe jen krautovské zvuky rozpínající se až někam do vesmíru a každá další věc mě hází do ještě většího abstraktna. Nádherný pocit. Dlouhé věci nezní vůbec dlouze a u těch kratších tracků si přeji, aby mě mučily ještě déle. Kytarové plochy místy zabíhají až do post-rockově zabarvených poloh, ale nic jim nebrání, aby pokračovaly v posluchačově deziluzi.

Oranssi Pazuzu © Coornelus, Fobiazine.netPo první skladbě z novinkové desky Valonielu, kdy jsem se z celého šoku vzpamatovával, mi naskočila husí kůže po celém těle a to vlastně přetrvává i v myšlenkách doteď. Bylo to démonicky zvrácené, geniální a naprosto úchvatné. Stačilo nechat občas zavřené oči a prostě se jen unášet. Naprostá slast. Jako na tripu. A když kapela přidá na rychlosti, zvýší rovněž intenzitu vokálů; v těchto chvílích, kdy Finové takto drtili, nebohé studentky náhodou procházející místností k baru jen v úžasu čuměly, co se to v K4 odehrává za zlověstný rituál. „Tohle není hudba“ někdo prohodil, když procházel kolem mě. Ne to není, tohle je totiž zhudebněný mimozemský vzkaz z kosmu všem lidem o tom, jak jsou tak strašně bezvýznamní, slabí a pomíjiví ve srovnání se silami, o kterých se jim ani nezdá.

ORANSSI PAZUZU předvedli něco, co se dá více slovy těžko popsat. Ani samotný frontman nemluví. Do publika vyhodí před přídavkem jen letmé poděkování. Je mi jasné, že kapela podobného ražení už kvůli své neuchopitelnosti nebude nikdy hrát pro mnohohlavý dav, ale pokud pánové budou i nadále takto koncertně ukojovat své nevysloveně temné koutky mysli, bude to ten metalový underground, který vždy za návštěvu koncertu v malé sklepní místnosti stojí. Ničeho nelituji. Ani v nejmenším.

Fotky OP © Coornelus, Fobiazine.net


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

"A už vůbec je super, že někdo s ambientní muzikou veřejně vystupuje. :-)"

CVL/WTF

gorth: Nemění, ta hudba je podle mě prostě dobrá. A už vůbec je super, že někdo s ambientní muzikou veřejně vystupuje. :-)

AddSatan sice vytahl na OP - dejme tomu - kritiku (vlastne jen svuj pocit a urcity preference), ale jinej nez pozitivni pocit z jeho dojmu, jak popsal koncert, nemam - libilo se mu to. se tu jen slovickari :)

   gorth: mimochodem, to video na mortem zní zvukově hodně dobře   
Proto jsem tu kameru taky pořizoval ;-)

ono někdy stačí uvědomit si tu deformaci a číst důkladněji a psát s větší rozvahou...;)

nevím tedy, co je to pravá míra, ale mám tušení, že ke štěkání má tahle diskuze daleko

"kluci z TR" to můžou mít v píči, ale to nijak nemění tu hudbu, ne?:)

mimochodem, to video na mortem zní zvukově hodně dobře

kdo nestihl v pátek rozhovor s Jun-Hisem na R-Wave tak záznam tu: www.rozhlas.cz/radiowave/hudba/_zprava/junhis-z-oranssi-pazuzu-metal

ad diskuze...hmm... velmi odlišné vnímání skutečnosti hraničící se stihomamem a halucinacemi :)) (a teď zrovna nemyslím dojmy z koncertu)
něco je tu "špatně" (v lovecraftovském slova smyslu)
ano, asi bude rozumnější, nechat to být :)

Cim vice to budeme resit, tim do hlubsiho hnoje se dostaneme, nebit dochazi ke konfrontaci v retezci uzivatel-pocitac-uzivatel a na tehle bazi se nikdy zadneho rozumneho vysledku ani dosahnout neda.
Ka samozrejme nikomu jeho nazor neberu, naopak me spis prekvapil tento pohled, nebot je vskutku vyrazne odlisny od vsech co jsem zachytil (at uz v jakekoliv podobe) a rozhodne se ani nehodlam s nikym o cemkoliv prit, i kdyz se tak muze zdat.
verim, ze osobne bychom si behem dvou minut vysvetlili vse v klidu a uvedli na pravou miru, kdezto tu na sebe temer stekame jak hladovy psi:-)

Podle mě, aspoň jsem to tak i zaregistroval dle chování dvojice i z toho hraní celkově, že to maj kluci z TR úplně v píči a vlastně jim to je i jedno, že zní jako ambientní retro. :-)

aktuálně

diskuze