Začátek byl mistrně posunut o hodinu dřív, takže kdo zanechal budování kapitalismu včas, mohl se těšit z prvních Heaving Earth. Obávám se jedné věci, a to, že jsem kluky naposledy viděl snad ještě se Střapem právě před Origin, takže kapitola se Seppem mi je známá jen z cd. Žlabába mě vloni mile překvapil s Brutally Deceased na Obscenu, přesto jsem měl menší obavy, jak k hudbě HE zapadne.

Podařilo se mu to na výbornou, člověk si zprvu musel zvyknout na větší hloubku vokálů, ale Žlabába je prostě takový statný chlapík s hlubokým hlasem :). Hudebně nemá smysl cokoliv řešit, kvalitní porce pekelného death metalu s poctivou prací všech zúčastněných tlačila pěkně, leč mírně to kazilo ozvučení kopáků. Tento jediný neduh ale kapela překonala celkovým nasazením a skvělým citem pro žánr, z kterého si bere inspiraci. Pro toto turné s Ulcerate byla připravena nová skladba, která Heaving Earth lehce zbavuje pekelných kopyt a víc táhne směrem k Suffocation.
 
Grindoví Leng Tch’e mě z desky bavili tak napůl a na Brutalu de facto vůbec, evidentně od těch dob se změnila sestava včetně vokálu. Grind je tatam, kapela se vydala spíše do vod grind/hardcore/deathu s prvky brutal death/deathcoru. Výsledný přednes byl proto rozpačitý. Kapela měla snahu a sem tam i zajímavější nápady se rodily hlavně od kytary, ale hodně často sklouzávali do jednodušších houpavých a nudných poloh. Bicí byly vcelku mdlé a bez energie, tou zase hýřil pěvec Serge Kasongo a spolu s kytaristou Janem Hallaertem částečně napravovali situaci. Průměrný výkon, který veskrze neurazil a ani nenadchl.
 
To Svart Crown byli jiná lahůdka, Frantíci drtí strunu na pomezí black/deathu. Žánr, který u mě budí značný despekt. Jaký je to v případě těchto chlapíků omyl, jsem se přesvědčil hned začerstva. Fantastický drive, intenzivní nářez, který nedával vydechnout. Ve Francii prostě ví, jak zacházet s těmito žánry. Blackové drápy se zasekávaly dosti intenzivně a hlavě krapet disharmonicky, taková lehká nesourodost, která v tom deathmetalovém kabátu bravurně fungovala. Rozstřeleností a blackovým přístupem připomínali krajany Deathspell Omega, na rozdíl od nich se Svart Crown drží více deathových poloh, které to všechno dokonale podtrhovaly. Kvalitní porce metalu, která oproti loňskému Brutal Assaultu v klubu vyzněla daleko líp. Jediným neduhem byl krátký set, asi jsem nebyl jediný, kdo nabyl dojmu, že hráli méně než Leng Tch’e.
 
Celý večer se předkapely střídaly jak na běžícím pásu na jedněch bicích, takže krátké přestavby pódia zaručovaly menší občerstvovací přestávky. Na Ulcerate ale nikdo nepřišel pozdě, tato dlouho očekáváná kapela nabyla v tuzemsku až kultovního statusu. Aniž by tedy hrábli do strun, Black Pes jim už zobal z ruky. Když spustili, začala apokalyptická jízda. Neurotické, disharmonické riffy - peklo - se valily jeden za druhým. Výkony jednotlivých asi netřeba komentovat, kytary „zhovadilost“, prcek Jamie za bicími přesný jak Švýcar a k vokálům Paula Kellanda dodat jen velký respekt. Jak to dokáže k tak vypjaté hře plně uřvat, se jen tak nevidí.

Přetechovaný atmosférický post-death metal ničil. Tíživá, minimalistická atmosféra jen se zadními světly dokreslovala zkázu světa. Málokterá kapela dovede přetáhnout hudbu z cd, potažmo její atmosféru, na koncertní prkna, ale v případě těchto hobitů se to vydařilo stoprocentně. Skladby Ulcerate se živou produkcí ještě víc umocnily a jsou dle mého naléhavější. Zároveň jsem se přesvědčil, jak málo Ulcerate znám a jak málo jsem jim věnoval. Poznávám jen Cold Becoming a poslední ohlašovanou Everything is Fire. Zbylé dvě mi visí ve vzduchu (Dead Oceans?). A to byl zároveň jediný mínus, Ulcerate hráli pouze čtyři skladby. Samozřejmě u nich platí kvalita nad kvantitou, ale dvě navíc by samozřejmě neuškodily a loučení s Omens by vypadalo jinak…
 
Zpěvák Origin a zpěvák Psycroptic zahlásí „What’s up Praha, make some noise“ - poznáte, který z nich je GT Boy? Těmito vtípky se osazenstvo Black Psa po koncertě Psycroptic bavilo. Ano, ano, GT Boy si opět zaskočil na tour k Psycroptic a člověk to málem nepoznal. Nejen z toho důvodu, že nás Zdeněk často učil anglicky (kvůli kapele samotné), ale zároveň i pro vokálové party Tazmánců. Jejich styl a frázování je přesně to, co Zdeňkovi sedí a zvládá na výbornou, není tedy divu, že je za Jasona Peppiatta adekvátní náhradou. Ale Zdeněk samozřejmě zvládal vokály i ke skladbám z nové desky, kterou Australané právě propagují. Jí je taky věnována první část setu.

Vše opět zvládnuté bravurně, což podporuje fakt, že kapela je za ta leta neskutečně sehraná. Oproti minulé zastávce neměli tak čistý zvuk, takže nevyzněla, řekněme, jistá sterilita, kterou má kapela hlavně na desce Ob(Servant), jinak samozřejmě bez jakýkoliv potíží zvládají jejich verzi technického metalu přenést i do koncertního podání. Dost lidí má Psycroptic za kapelu, kde je „hovno zabaleno do zlata“, Ob(Servant) se tak místy snad jeví, ale novinka je v tomto střízlivější. A stejně působily skladby i naživo. Proto měl koncert skvělý spád a tah na branku - jednodušeji, stejně rychle, efektně a bez zbytečných „keců“.. teda těch českých rozhodně.
 
ORIGIN… viděli jste někdy, že by zahráli špatně? NE! Viděli jste, že by měli nepřehulenej zvuk? NE! To jsou asi tak dva základní poznatky z večera. Tahle kapela je prostě bestiální. Longstreth je hovado, Paul Ryan má jedny z nejrychlejších prstů, co jsou naživo k vidění a Mike Flores nehraje na basu ale na houfnici. To, co se zvukově v Black Psu dělo, byl čirý hovadismus.. mě osobně to po půlce setu postupně vyhnalo až k baru.

Jinak ale neskutečná masáž těch nejlepších riffů z kuchyně Origin, zběsilá jízda a skladby nejen z novinky (Finite, Swarm, Expulsion of Fury, Saliga, Staring from the Abyss) ničily na počkání. To by to ovšem nesměli být Origin, aby nám to nepodali tak, že to uslyšíte až na peróně, odkud jsme při předposlední skladbě utíkali na vlak (na závěr prý byla Portal). Pěvec Jason se už napevno zabydlel, starší skladby asi tak skvěle jako James Lee nenaseká, ale zahanbit se rozhodně nenechal. Origin davájí vydechnout jen mezi skladbami, kdy si z toho dělá one-man show právě Jason a láká odvážilce (včetně děvčat) na stage. To, že to lítá hlava nehlava rovnou do publika, nemá smysl ani zmiňovat. Origin budou asi extrém vždy a jsem za to rád. Výtečný koncert.
 
Až na krátký set Ulcerate to nakonec pořádající Obscure Promotions vyšlo. Propojila dvě turné zastávky a různorodost žánrů snad přispěla k tomu, že si každý přišel na své. Se stejným nadšením a výsledkem jsem z Klánovic odjížděl i já.