Články

přeposlat článek tisknout
Prague Death Mass 2016 - čtvrtek

Prague Death Mass 2016 - čtvrtek

  • kdy: 15.9.2016
  • kde: Praha, Futurum

První den letošního Prague Death Mass festivalu doplatil hodně na zvukové problémy a také na otřesné vedro v sálu. Nejpůsobivější vystoupení předvedli Occulation.

Prague Death Mass 2016Jsou to už tři roky od velmi úspěšného druhého ročníku Prague Death Mass festivalu. Další pokračování většina lidí netrpělivě vyhlížela a minimálně Tomáše Corna bombardovala dotazy, kdy vlastně bude a co zde bude hrát za kapely. Jenže třetí ročník byl (alespoň podle informací, které se ke mně donesly) odkládán především kvůli účasti Dark Sonority, které zde Tomáš chtěl, avšak první byl na řadě Ole (Terratur Possessions) se svým Nidrosian Black Mass festivalem. V loňském roce si však Dark Sonority svou koncertní premiéru na Nidrosianu konečně odbyli a jako třetí (plus letos odehráli i jeden koncert v Trondheimu) byl mezi exkluzivními vystoupeními na řadě konečně letošní Prague Death Mass.

Prague Death Mass 2016

Předchozí druhý ročník byl pár týdnů před svým konáním beznadějně vyprodán. Letos se místo konání nezměnilo a kapacita lístků rovněž zůstala stejná. Kromě vystupujících kapel byla ale změna především v prodloužení festivalu na třídenní a také v navýšení ceny lístku. Ten stál tentokrát skoro tři tisíce (přesněji 110 €), což je na poměry českých akcí poměrně hodně. Otázkou tedy bylo, zda se letošní ročník také vyprodá a jak dlouho to bude trvat. Já raději nenechal nic náhodě a pořídil lístek hned v den začátku předprodeje, kdo však zaváhal, měl smůlu, jelikož i přes vyšší cenu trvalo pouze týden, než se všech 450 lístků opět vyprodalo. Není překvapením, že většinu lístků skoupili opět fanoušci ze zahraničí, a když jsme se 15. září ve Futuru konečně sešli, Čechů a Slováků zde bylo minimum.

Prague Death Mass 2016Vzhledem k tomu, že se každý den začínalo hrát od pěti hodin a program se táhl až do dvou ráno, nemělo cenu chodit tyto dny do práce - hodil jsem si raději dovolenou. První kapela mě sice téměř nezajímala, i tak jsem se rozhodl do klubu dorazit raději s předstihem. Nechtěl jsem totiž riskovat, že se vyprodá několik exkluzivních věcí v merch stánku, o které jsem měl zájem. Tím prvním bylo pivo, které uvařil Sud (Cloven Hoof Brewing), festivalová mikina a také limitovaná edice plakátu od Dávida Glomby. Když k tomu přidáme ještě nějaký ten vinyl, tak bylo ještě před začátkem hudební produkce několik tisíc v prdeli. Ale co, za kvalitu a exkluzivitu se holt platí.

UlvdalirV 17:00 se ale přesně podle plánu roztáhl závěs (který se vždy během zvukovky opět zatáhl) a na pódiu začala hrát první kapela. Tou byli ruští Ulvdalir. Nebudu to zbytečně rozpitvávat a rovnou napíšu, že nejenže byli první kapelou, ale také tak zněli. Nijak zvlášť zajímavý black metal spíše ve středním tempu. Navíc byli i šíleně nahlas a během jejich setu pustil osvětlovač hrozně nepříjemná světla (občas i stroboskop), která mě donutila sledovat Ulvdalir spíše zpovzdálí. Do toho bylo v sále otřesné vedro, které vydrželo celé tři dny (jakoby ve Futuru neuměli pustit klimatizaci) a návštěvníci nejspíše nepochopili informaci na vstupence o tom, že je festival nekuřácký, kvůli čemuž jsme se chodili ven poměrně často vyvětrat (na rozdíl od lidí ze zahraničí, kteří zvládli většinu festivalu venku prokecat a prochlastat, a do klubu se skoro nepodívali).

Jako druzí měli hrát ukrajinští Raventale, ale kvůli tomu, že odpadli Lamia Vox, kteří měli hrát v pátek jako poslední a Raventale se údajně nějak zdrželi na cestě, byli Ukrajinci přesunuti na místo Lamia Vox. Kvůli zachování časového harmonogramu přesně tak, jak byl zveřejněn, nezačala další kapela dříve, nýbrž nastala hodinová pauza až do sedmi hodin, kdy přišel čas na Misþyrming.

MisþyrmingIslandská čtveřice vedená Dagurem je na blackmetalové scéně v současnosti čím dál známější a žádanější. U nás se ukázali již loni na turné s Mgla, One Tail, One Head a Kringa a já je měl možnost vidět i nedávno na Chaos Descends festivalu v Německu, ale navíc vím, že do svých koncertů dávají neskutečnou energii, tlačí na pilu od začátku svého setu až do konce a zde tomu nebylo jinak. Hned jak jsem přišel do sálu po venkovní pauze, začali se songem Söngur heiftar, který otevírá jejich desku Söngvar elds og óreiðu. Jelikož ale mají Misþyrming evidentně napsaného dost nového materiálu, dále s přehráváním debutu moc nepokračovali. V úvodu došlo ještě na jeden song a poté se primárně věnovali novým skladbám. Některé z nich byly v pomalejším tempu, další naopak velmi svižné. Zvláště jeden poměrně dlouhý kus zněl velmi zajímavě a těším se, až si budu moct poslechnout jeho studiovou verzi (snad brzo na splitu se Sinmara?). Škoda jen, že to Misþyrming jako jedna z prvních kapel celkem odnesli zvukově. Stejně jako první Ulvdalir byli až přehnaně nahlas a v několika momentech se ztráceli. Po čase naštěstí zvukař hodně vytáhl Dagurovu kytaru a tím, že jsem se přesunul více dozadu, jsem si mohl výtečný závěr v podobě Ég byggði dyr í eyðimörkinni užít o něco více.

20:11 (Cult of Fire)Třetí kapelou čtvrtečního večera byli 20:11. Během oznámení line-upu pro mnoho lidí jistě velká neznámá, ale těm pozornějším určitě došlo, že se vlastně jedná Cult of Fire, kteří na třetím ročníku Prague Death Mass odehráli show speciálně věnovanou jejich EP vydaném v roce 2011 (což bylo před festivalem i potvrzeno spolu s informací, že odehrají cover Master’s Hammer - Černá svatozář). Kromě tohoto faktu bylo jméno 20:11 místo Cult of Fire použito i kvůli tomu, že na tomto koncertě výjimečně nehráli v kostýmech (byť corpsepaint na obličejích měli), protože s nimi vystoupil jako host Silenthell z Master’s Hammer se svými tympány. A jak bylo v plánu, začali kupodivu přesně ve 20:11. Satanužel, i oni měli tu smůlu, že hráli s naprosto přehuleným zvukem (dost možná úplně nejhorším z celého festivalu) a v jejich hudbě se místy dalo těžce orientovat. Dokonce i kytary hrály značně nevyrovnaně a celé to působilo ne příliš dobře. Třeba samotná Černá svatozář byla z počátku, kdybych nevěděl o tom, že ji hrají, celkem těžce poznatelná. Když však opomenu zvuk, díky faktu, že EP 20:11 je pravděpodobně nejsilnější materiál, který Cult of Fire mají, hudebně mě tentokrát bavili více než kdy před tím. Svému nejpovedenějšímu venkovnímu vystoupení s mnoha ohni na loňském Brutal Assaultu se však celkově moc nepřiblížili.

OccultationPoté ale přišel na řadu můj hlavní čtvrteční tahák a jedna z kapel, na které jsem se z celého festivalu těšil nejvíce. Řeč je o amerických Occultation, kteří jsou vlastně vedlejším projektem Edwarda z Negative Plane. Po předchozích kapelách jsem se bál, jak dopadnou zvukově i oni, ale ve chvíli, kdy začali hrát, jako by mé volání někdo vyslyšel a zvuk se konečně diametrálně zlepšil. Možná za to může i charakter jejich hudby, jelikož jako první nehráli black metal se zprasenými kytarami, ale mnohem pomalejší a srozumitelnější muziku. Nameless Void je se svou kytarou nepřeslechnutelný a Occultation vlastně znějí jako pomalejší a veselejší Negative Plane s ženským zpěvem. Papírově nejspíše psychedelický doom, ve výsledku ale dost zábavná a skočná hudba s hodně atypickými kytarovými linkami. Začali se skladbami ze svého posledního alba Silence in the Ancestral House, kterému věnovali většinu setu. Zahráli sice i nějaký starší song, v jednom dokonce Edward celou dobu zpíval, ale primárně čerpali z novinky, za což jsem rád, jelikož ji dobře znám a velmi mě baví. Kromě zmíněné výjimky jinak zpívala celou dobu Viveca, která sem tam šáhla i na klávesy, které měla před sebou, a zpívala velmi dobře. V minulosti jsem viděl nějaká videa, ze kterých její zpěv nebyl kdovíjak oslnivý, ale tentokrát to bylo jako z alba. Na bicí místo ní hrál jakýsi chlap, který svou úlohu zvládl také parádně. Třeba svižnější pasáže s důrazem na činely byly fakt super. Baskytaristce nelze moc co vytýkat, ta byla naprosto fantastická. Je stěží pochopitelné, jak vůbec Nameless Void ty podivnosti na kytaru hraje, ale funguje to skvěle. Jak jsem již zmínil, zvuk měli Occultation mnohonásobně lepší než předchozí kapely a co je také důležité, dokonce měli i skvělá světla. Statická fialová barva jim přidala na atmosféře mnohem více než předešlé diskotékové záblesky. Mnoho lidí na Occultation sice nezůstalo (že by lidem vadilo, že hrají málo black metal?), ale pro mě byli nejlepší z celého čtvrtku.

Kapelou, na kterou jsem ale naopak nezůstal já a rozhodl se místo ní jít najíst, byli norští Helheim. Před koncem setu jsem se uvnitř ještě otočil na jejich dvě věci, ale vzhledem k tomu, že podobné viking blacky opravdu nevyhledávám, tak jsem se i přes to, že měli jako jediní projekci, znovu vzdálil.

ShibalbaNásledující Shibalba hráli i na letošním Funkenflugu, kde v horách na pódiu obskládaném lebkami se super atmosférou předvedli poměrně působivé vystoupení, na které se i hezky dívalo. Tentokrát vystoupili snad jen ve třech (díky kouřem zahalenému pódiu a absenci světel těžko říct, zda se někde neschovával další člen) a byť jejich ritual ambient/drone show byla hodně podobná té v Rakousku, přeci jen tomu něco chybělo. Jednak se samotní členové věnovali především hrdelnímu zpěvu a zbytek hudby byl z větší části samplovaný, ale hlavně byli Shibalba silně rušeni neustálým kecáním lidí v sále. Chápu, že když kapela na blackmetalovém festivalu nehraje black metal, tak většinu přítomných nebaví, ale nebylo by lepší, když už nevydržíte chvíli držet hubu, jít si raději pokecat někam jinam? Takhle z koncertu nemáte nic vy, a ani lidé, které daná kapela zajímá.

SlidhrPoslední kapelou prvního dne byli irsko-islandští Slidhr. Jejich mozkem je Joseph skládající veškerou hudbu s vokály, kterému (jak je dnes velmi časté) studiově pomáhá pouze bubeník. Bicí má ve Slidhr na starost Bjarni, který hraje také ve Wormlust nebo Sinmara. A právě další lidé ze Sinmara asistují této dvojici v živém hraní. Hudba Slidhr je poměrně podobná dalším moderním blackmetalovým kapelám. Jde zde hodně slyšet francouzská či islandská scéna, kytarové disharmonie a tak dále. Joseph má rozhodně dobré a zajímavé nápady, ze kterých by jistě mohly vzejít velmi kvalitní songy, ale trochu mu chybí talent navázat jednotlivé riffy na sebe tak, aby skladby přirozeně plynuly. Z tohoto důvodu zní skladby Slidhr poněkud poslepovaně. Nebýt toho, jde zde najít mnoho našlapaných momentů, propracovaných kytarových linek i atmosférických pasáží, ale vzhledem k tomu, že to ve čtvrtek většinou nebylo zvukově ideální a celkově byl program poněkud slabší, byli pro mě Slidhr po Occulation kapelou večera. Další dny však byly o poznání našlapanější… pokračování (snad) zítra.

Fotky © Oskar999

Jiné názory


Přispěj do diskuze

Zatím nikdo nepřispěl do diskuze

aktuálně

diskuze