Články

přeposlat článek tisknout
ROCK OF SADSKÁ 2015

ROCK OF SADSKÁ 2015

  • kdy: 14.-15. 8. 2015
  • kde: Jezero Sadská

Rock of Sadská, aneb to nejlepší rock/metalové „z regionu“.

festivalLetos jsem se zúčastnil druhého ročníku festivalu Rock of Sadská se samozvaným přízviskem „best of region“, který se konal 14. a především pak 15. srpna 2015, tentokrát dokonce na dvou pódiích po vzoru josefovského Brutal Assaultu​.

Na místo jsem dorazil v pátek krátce před 18. hodinou protože jsem si nechtěl nechat ujít vystoupení našláplých slečen z The Agony. Usoudil jsem, že bude lepší postavit stan později, až teplota trochu klesne a vyčkal jsem tedy produkce první kapely. Tou dobou téměř nikdo neměl tušení, v jakém pořadí by měly tři skupiny během pátečního večera hrát. S krátkým zpožděním se jako první objevili na pódiu garáž punkoví BLANK OUT​. Zahráli sebejistě, v několika skladbách i s akordeonem. Zvuk dokonalý nebyl, ale nijak zásadně poslech nenarušoval. I přes jasné UG kořeny je znát, že kapela má potenciál stát se „větší", hlavně díky chytlavým skladbám, které se obejdou i bez sladkého „boyband“ zpěvu.

fansPo delším zpoždění až okolo 20h nastupují holky z kapely THE AGONY​, kvůli kterým jsem přijel. Bohužel v jejich případě zvuk úplně zazdil jejich hudbu, která téměř postrádala koule, které tato heavy rocková kapela živě může mít, snad s výjimkou zpěvu ústřední persóny Nikoly Kandoussi​. Jen díky tomu, že mám jejich debutové album Dirty and Dangerous z YouTube docela dobře naposlouchané, jsem se v jejich produkci celkem orientoval.

Přibližně od 21h páteční program uzavírala regionální tancovačková legenda TELEGRAF​, která předvedla standardně dobré vystoupení. Vlastní zvukař, zkušení muzikanti a také několik hostí z řad spřátelených muzikantů. Kdo je má rád, zklamán určitě nebyl.

Okolo desáté hodiny hudební program skončil, protože bylo nutné dodržet noční klid. Bohužel tím končí i veškeré služby festivalu pro páteční večer/noc, takže lidé, co se chtěli bavit dál, byli odkázáni sami na sebe. Pokud by fungovalo občerstvení dál a nechala se hrát reprodukovaná hudba na 1/5 hlasitost, jistě by to sousedství nedráždilo a pořadatel na tom ještě vydělal… Nu což, tak to prostě bylo.
 
jezero SadskáSobotní probuzení okolo deváté horkem ve stanu po nějakých 4h spánku nebylo z nejpříjemnějších a oprávněně jsem se obával, jak dlouho v sobotu budu funkční, abych vše podstatné vstřebal. První hráli BOOTERS​ se svým crossover rockem na formálně slušné úrovni. V tu dobu jsem se šel umýt a zaplavat si do jezera, ale to mi nebránilo vnímat jejich produkci. U nich, tak jako v případě kapely SKIFF​, cítím značně nevyužitý muzikantský potenciál. Věnují se hudbě, která je dávno OUT a lidi už zdaleka tolik netáhne, popřípadě skladby nejsou tak zajímavé i přes nespornou muzikalitu členů kapely.

Podobně a přesto jinak to je i s crossover nu-metalovými matadory MAGMA HOTEL​. Ti si hrnou stále to své, ovlivnění zlatou érou žánru konce devadesátých let a začátku nového milénia ve stylu KoRn, Limp Bizkit a dalších. I přes taktéž poněkud překonanou hudební formu zahráli poutavě a hodně lidí si je i s postupujícím programem pochvalovalo.

PiranhaNásledovalo vystoupení mladoboleslavských „fish metalistů" PIRANHA​. Jsou to velmi slušní muzikanti, především pak jejich zpěvák se zlatem v hrdle. Naneštěstí jejich produkce měla jednu zásadní stinnou stránku - nesmyslné anglické texty a pasáže, které spíš zněly svahilsky. Ty, kteří dobře znají zahraniční rock-metalovou hudbu a ovládají angličtinu, to mohlo odpuzovat podobně jako mě.

DymytryOkolo poledne se poprvé areál víc zaplnil, protože v tu dobu nastoupil první „vrchol" festivalu, veleoblíbená kapela DYMYTRY​. Přiznám se, že mě vůbec neoslovují. Když jsem je v minulosti viděl na BasinFireFestu, zdáli se mi poněkud důraznější a přesvědčivější. Můj názor je, že znějí jako přitvrzelý Harlej, což je prostě agro jako hovado. Tento názor se mnou jistě většina návštěvníků akce sdílet nebude, neboť dobrá polovina z nich nosila trika právě této kapely.

Ancient DesireKrátce po 13h se na pódiu objevili kolínsko-týnečtí ANCIENT DESIRE, aby předvedli publiku svou gothic rock/metalovou hudbu. Nedlouho poté vše přerušila bouřka s přívalovým deštěm, což vedlo k asi půlhodinovému skluzu. Po restartu bohužel pokračoval pařák v ještě větší intenzitě. Frontmanka Romana vládne sebejistým zpěvem v jak civilních, tak i operních polohách, bohužel skladby jinak instrumentálně nadané kapely už tak zajímavé nejsou. Kdyby hráli jako Within Temptation/Nightwish revival, jistě by měli úspěch zaručen. Za zmínku stojí angažmá (ex)rytmiky z kapely Elysium (Pepa Spudil + Adis) a sólový kytarista Jarda Šantrůček ze spících (???) Imperial Foeticide.

Následující TANGO excentrického zpěváka Míry Imricha, jinak známého z Abraxas, předvedlo dobře zahranou pestrou hudbu ve stylu zmodernizované nové vlny. Hudba je to tedy především pro pamětníky. Téměř bezchybnou instrumentální složku jsem ocenil i já. Méně už nepříliš jistou intonaci a techniku zpěvu hlavního protagonisty. Plně si však uvědomuji, že toto je jeho styl a on takto nejspíš zpívá celá desetiletí, fanoušci jsou na to zvyklí a vlastně to tak i chtějí.

LocomotiveV tuto chvíli už byl časový skluz téměř na úrovni jedné hodiny, takže jihočeští HC metalisté LOCOMOTIVE začali hrát až okolo půl třetí. Moc rád jsem je po delší době zas viděl, naneštěstí zvuk byl poprvé za sobotu značně slabší, a tak nevynikla výbušná síla této letité formace a vystoupení postrádalo potřebné grády. Přesto jsem kapelu zpod pódia pilně podporoval a užil si tradiční hity jako Ornament z pijavic nebo Vítej v prdeli.

Během příprav následující kapely jsem opět využil možnosti se osvěžit v nedalekém jezeru. Voda byla velmi teplá, přesto bylo příjemné ze sebe smýt vysrážený pot. Mladou kapelu XENON jsem tedy slyšel spíš zpovzdálí, nicméně i tak mi zněli přesvědčivě a sebevědomě. Později jsem zaslechl i názor, že zvuk, který šel ven měl značné nedostatky. XENON se věnují poněkud přežitému mixu nu-metalu a heavy metalu, který mě příliš neoslovuje, ale mládí členů kapely a značný instrumentální potenciál je stále ještě předurčuje k tomu, aby muzikantský talent přetavili do poutavějších nových skladeb. Předpoklady pro to mají, čas ukáže. Bohužel i tentokrát vystupovali s komickými hokejovými chrániči…

Přibližně před pátou hodinou se na pódiu objevila stálice melodického metalu kapela RIMORTIS. Provedení skladeb nelze nic vytknout, takže kdo je má rád, jistě neměl nejmenších výhrad. Obzvlášť stojí za vypíchnutí velmi vkusné a technicky výborně zvládnuté klávesy (keytar) Jirky Vrby a rychlé, strojově přesné bicí Honzy Kozáka. Poznávacím znamením RIMORTIS je krom kapelníka a frontmana Vaška především sólový zpěv Milana Houcala, který mi často připomíná Karla Gotta, což berte jako kompliment! Písním by však rozhodně prospěla větší vokální variabilita. Sborů je dost, ale většina zpěvových linek a jeho frázování je poněkud „na jedno brdo“ a víceméně v jedné poloze. RIMORTIS můžu doporučit fanouškům kapel jako Stratovarius, Helloween či Iron Maiden, kteří mají rádi české texty.

Po delších průtazích s nastavením zvuku na druhém pódiu spustilo trio Miloše DODO Doležala, ve které působí krom hlavního protagonisty také jeho syn, baskytarista Miloš Doležal mladší (mimochodem studuje basu na Beklee, pozn. bizzaro) a bubeník Pavel Slechan. Hrají pochopitelně především skladby z DODOvých sólových alb, ale došlo i na některé staré pecky Vitacitu. Zkrátka jakýsi průřez 40tiletou kariérou slavného tuzemského kytarového hrdiny, včetně předělávky Jimi Hendrixe Oheň. Ke konci DODO rozhazuje čerstvé CD spřízněné kapely SKIFFF Kosíme pravdu, kteří měli na festivalu toto album křtít.

Po 18. hodině spustili táborští F.O.B., první „moderní“ kapela na festivalu. Odstartovali tvrděmetalový blok, který pokračoval i během následujících pěti kapel. F.O.B. fungují od půle devadesátých let, prošli si thrash/deathovými začátky, aby se během posledních 4 alb, která už nazpíval stávající frontman Mára, přiklonili k současnému pojetí metalcore, resp. moderního (death) metalu. Set se soustředil především na čerstvé album z jara letošního roku ...and Foes Have Become Our Masters. Zahráli celkem v pohodě, ale už jsem je viděl i v lepším rozpoložení. Zaznamenal jsem ohlasy, že si tímto vystoupením F.O.B. pravděpodobně získali i nové fanoušky, což je jedině dobře!

Tortharry

Následovali vytrvalci TORTHARRY s osmi studiovými alby na kontě, kteří jsou věrni death metalu od svých počátků na začátku devadesátých let. S touto kapelou mám docela problém. Všechno mají maximálně dotažené - instrumentální výkony, perfektní mohutný zvuk i veškerou nejen hudební prezentaci. Kapely podobného ražení hojně poslouchám, ale s alby, která následovala po poněkud odlišném White, mě jejich tvorba kompletně míjí. Skladby pro mě mají těžko vstřebatelnou formu, jako by neměly hlavu ani patu. Nejsem schopen je soustředěně vnímat, protože mi nehrají „libozvučnou“ hudbu, přesto v jejich případě mívám potřebu klepat si do rytmu, díky Pantherově poměrně dobře promyšlené a pestré hře na bicí.

X-CoreNa znovuobnovené X-CORE jsem byl velmi zvědavý. Ti představili nový, čtyřskladbový, sebevědomý materiál s názvem Energie, který předznamenává návrat k mateřštině a syrovější, víc hardcoreové formě. Frontman David (Ozy) se vzdal kytary a začal se naplno věnovat řevu. Krom toho kapela prodělala změny na kytarových postech - posílila o Dana a baskytaristu Rodyho. Bohužel musím konstatovat, že přestože vystoupení mělo grády a byla to asi i lepší show díky pohyblivějšímu frontmanovi, tak kapela ztratila na pestrosti upozaděním melodického zpěvu kytaristy Ondry a především kvůli nyní majoritnímu, naneštěstí však tuze monotónnímu štěkotu Davida. Zkrátka mi alespoň naživo dřívější metalcore poloha X-CORE seděla víc.

S tmou přichází vystoupení legendárních dark/blackmetalových ROOT. Úvod obstarala In Nomine Satanas ze stále aktuálního alba Heritage of Satan (2011). Stabilizovaná a zkonsolidovaná sestava čítala i multitalentovaného navrátilce Aleše Dostála na kytarovém postu, který v Root působil v druhé půli devadesátých let a podílel se na tvorbě skladeb z podle mého nejlepšího alba The Book. Z té nakonec zazněla pouze Rembember Me. Naneštěstí nechyběly nejvíce (do zblbnutí) žádané skladby Hřbitov, 666 a Píseň pro Satana. Osobně dávám přednost tvorbě ve stylu také zastoupených věcí jako Festival of Destruction či Kärgeräs. Kvůli nedostatku času tak tuším nedošlo na nic z dalších skvělých alb Temple in the Underworld a Madness of the Graves

Okolo 21. hodiny se zdálo, že budou hrát přednostně Destruction z důvodu časového skluzu, leč před plachtou německé legendy nakonec spustili žánrově spříznění DEBUSTROL. Ti také byli nejdéle nepřetržitě působící tuzemskou kapelou na soupisce festivalu Rock of Sadská. Bohužel pro mě, podle očekávání, odehráli největší pecky, které hrají stále dokola přinejmenším posledních 5 let. Vždycky jsem si myslel, že DEBUSTROL má na víc, než být kapelou, co se veze na nostalgické retro vlně. Moc bych si přál, aby mě přesvědčili o opaku. Hrálo jim to tradičně výborně, takže byli asi všichni, až na mě, naprosto spokojení.

Pak následovala téměř hodinová pauza, při které se simultánně připravovala obě pódia pro hlavní hvězdy akce DESTRUCTION a regionální legendu RoXoR. Kupodivu se tentokrát kapely na pódiích nevystřídaly, ale DESTRUCTION nastoupili přednostně. I ti odehráli své „best of“ se zástupci z osmdesátých let jako například Release from Agony i klipovky Carnivore ze stále aktuálního alba Spiritual Genocide (2012). Hnětalo jim to skvěle, tedy ještě o chlup lépe než Debustrolu, a tak pochybuji, že by někoho svým výkonem neuspokojili. Bohužel spánkový deficit a únava z extrémního pařáku si vybrala svou daň, a tak jsem se ještě v průběhu DESTRUCTION odebral do stanu. Vnímal jsem ještě RoXoR, kterým to hrálo docela dobře, a jistě si užívali značné podpory návštěvníků, protože motivy RoXoR byly 2. nejzastoupenější trička v areálu.

Pak údajně ještě hráli STREETMACHINE a HAND GRENADE, ale ty už jsem nevnímal, protože mě přemohl spánek. V průběhu večera bylo zrušeno vystoupení TRAUTENBERK, údajně kvůli počasí a dalším technickým problémům, které vedly k velkému časovému skluzu.

festival - zázemíNa festival se dostavilo obstojné množství fanoušků a z návštěvnického hlediska šlo o povedenou akci, nejspíš především díky masivní placené reklamě (billboardy a podobně). Pokud jde o nedostatky, tak za zmínku stojí především velmi slabá PR - obsah na internetových prezentacích festivalu a úroveň češtiny v příspěvcích byla na nevalné úrovni. Kapely SKIFF a němečtí ANGSTBREAKER zmizely ze soupisky bez jakéhokoliv vysvětlení. V lednu organizátoři s velkým humbukem slibovali další zahraniční hvězdy a nakonec „skutek utek“. Za technické problémy schované odvolání Řezníka, Sodoma Gomora a SPS z programu, což se nejeví příliš důvěryhodně a přesvědčivě…

Koncept dvou pódií vedle sebe je skvělý nápad, který v ČR zavedl Brutal Assault, ale v podmínkách Rock of Sadská fungoval pouze napůl, protože ke zvučení nedocházelo v průběhu hraní předchozí kapely, což nakonec vedlo ke stále se zvětšujícímu časovému skluzu. Zamrzela také absence záchodků a vody ve stanovém městečku - když byl přes noc areál zavřený, člověk měl prostě smůlu.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze