Články

přeposlat článek tisknout
SUFFOCATION, ANNOTATIONS OF AN AUTOPSY, NERVECELL, FLESHGOD APOCALYPSE, BURNING THE MASSES

SUFFOCATION, ANNOTATIONS OF AN AUTOPSY, NERVECELL, FLESHGOD APOCALYPSE, BURNING THE MASSES

  • kdy: 19.3.2010
  • kde: Praha, Black Pes
report_964_px1

Burning The Masses předvedli brutal deathcore/death bez zbytečných breakdownů, netypicky doplněn o heavy gaymetalové onanie ala Stratovarius na obě kytary, což působilo zvlášť v kombinaci s ultra brutálním kanál murmurem Camerona Argona dost zvláštně. Kluci jsou staří (mladí) asi jako já, ale oproti svojí dřívější tvorbě působili vyzráleji a i tak zvláštní kombinace stylů, kterou předváděli, působila, jako že má hlavu a patu a na rozehřátí klánovického Black psa to bylo akorát. Zvlášť jsem si vychutnával Camerona, to nejhlubší klokotavé chroptění je balzám na moje uši.
Na Fleshgod Apocalypse jsem se těšil po Suffo nejvíc, ale zároveň jsem se obával jedné věci, resp. dvou. Tou první byl zvuk a tou druhou bicí. Debutní long play totiž nabouchal jako host Mauro Mercurio z Hour Of Penance, což je střelec par excellence. Na živo ovšem v kulometném hnízdě sedí studiový vokalista a kytarista Francesco Paoli, jinak též vokalista Hour Of Penance, z čehož jsem neměl dobrý pocit. Teď můžu říct, že první obava se částečně naplnila, druhá se ovšem ukázala jako lichá, což bylo velice příjemné překvapení.

Vystoupení mělo drive a tah na branku stejně jako debut Oracles, z kapely bylo cítit nadšení a odezva publika byla velice dobrá, jedna věc však koncert mírně zabíjela. Stejně jako u ostatních kapel byla sólová kytara zazděná a ztrácela se v příliš hlasité vedoucí kytaře, což je ale zejména při tvorbě FA naprosto zásadní nedostatek. Basu jsme měli možnost slyšet až v druhé půli setu, vokály a bicí zvukově jinak víceméně v pořádku. Jak jsem už naznačil, s výkonem bicmena jsem neměl naprosto žádný problém, i když Mauro je pořád ještě o nějakej ten level jinde. Kytaristé zvládali svoje stupnice naprosto perfektně a i při náročnosti tvorby byli skvěle sehraní. Melodie inspirované klasickou hudbou se elegantně mísily s energickým death metalem a nikde nepůsobily jako bohapusté onanie. Setlist procházel zejména debutem, z připravovaného EP Mafia se dostalo na jediný z myspace známý song Thru Our Scars, jehož zvláštností je vokální part ala Láďa Křížek, který sice ve studiové verzi nijak neotravuje, ale na živo tento basákovi patřící kousek rozhodně nepřesvědčil. Až bych řekl, že to dost posral. Ovšem záverečná Requiem in SI Minore - největší hitovka z alba - uvrhla publikum do absolutního nadšení a mohli jsme jen litovat, že FA nedostali v rámci tour více prostoru.

Po koncertě jsem se stavil u FA merche (pořídil jsem triko s geniálním designem od Marka Riddicka) a prohodil s kapelou pár slov na téma bicí. Tommaso Riccardi (lead vocals, guitar) se smál, že desku sice nahrál Mauro, ale teď že mají FA lepšího sypce :) Sám Francesco Paoli pak říkal, že trénováním hry na bicí tráví veškerý volný čas.
Mezi koncerty Fleshgod Apocalypse a Nervecell se mi ještě podařilo odchytit všech kanálů pána - vokalistu Burning The Masses a jednoho z největších talentů na poli brutal deathmetalového řevu - Camerona 'Big Chocolate' Argona (dál už jen Čoklit, pozn.) a zeptat se ho na pár otázek. Čoklitovi je teprve dvacet (nebo snad 19?), ale už toho na poli hudebním stihl poměrně hodně a v Evropě taky není poprvé.

Seznam kapel, kde působí či působil: Abominable Putridity, Disfiguring The Goddess, Misericordiam, Malodorous, To Your Scattered Bodies Go, Perforate Carcass, Dissever The Tyrant, Burning The Masses.

Upozorňuju, že rozhovor byl bez přípravy a odpovědi jsem si zapisoval v rychlosti a heslovitě, proto se nejedná o doslovný přepis Čoklitových slov.

Nazdar Camerone, máš chvilku? Chtěl bych se zeptat na pár věcí.
Sud: Jasně, mluv. Píšeš někam? Takový lidi jsou důležitý, vážím si toho, co děláte a díky vám za to.

Jo píšu pro jeden webzine, ale vycházíme jen česky.
Sud: Jasný, v pohodě. Jsem rád, že tě něco zajímá.

Jseš teď na rozrthání, kde bydlíš, když zrovna nejedeš s někým tour?
Sud: Momentálně v Kalifornii, kousek od Los Angeles. Ale pocházím z Nevady.

Jaký máš plány do života, myslím práce/studium.
Sud: Na podzim se chystám na vysokou.

Jak dlouhý je Legacy of Blood tour?
Sud: Jedeme 23 koncertů po Evropě, dneska to je show číslo sedm. Denně dělám update tohohle profilu, kde můžeš sledovat zbytek (ukazuje mi kanál na youtube, což je zároveň jedinej moment, kdy neladí nějakou šlapku na fičbuku :) - pozn.). www.youtube.com/user/cameveryday

Fakt používáš jen exhale?
Sud: Jo. Viděl jsi teď naši show?

Jasně.
Sud: A líbilo se ti to?

Po vokální stránce určitě.
Sud: Heh, díky. Celá show jen exhaly.

Unfuckingbelievable.. Působíš ve velký spoustě projektů a kapel, která z nich je pro tebe nejdůležitější?
Sud: Disfiguring The Goddess. Hraje tam se mnou můj nejlepší kámoš Joe.

Kvičíš teď taky v mojí velice oblíbené kapele Abominable Putridity. Jak jste to dali dohromady?
Sud: Chvíli jsme komunikovali přes internet a najednou to prostě bylo.

Viděl jsem nějaký video ze společných koncertů. Myslím, že to bylo v Rusku..? Kolik akcí to bylo?
Sud: Jo, letěl jsem za klukama do Moskvy, kde jsme odehráli jedinej koncert. Ale atmosféra tam byla naprosto fantastická.

Na špajzu jsem četl, že chystáte nový album. Jak se bude nahrávat a kdy vyleze?
Sud: Já svoje party nahraju doma v Americe a klukům to pošlu. Vyjít by to mělo příští měsíc. (pokud si dobře pomatuju, tak je už nahrál a poslal, ale kokota do ohně za to nedám - pozn.)

A co další společný koncerty?
Sud: To se teprve uvidí.

Ještě jedna věc k Abominable Putridity mě zajímá - a to změna labelu. Úspěšný debut totiž spatřil světlo světa pod hlavičkou Lacerated Enemy, což je vydavatelství člověka, kterýho tady leckdo zná a ví se, že jste měli dost velkou podporu. Ale pak jste najednou přešli k Brutal Bands, což ho asi zrovna nepotěšilo. Proč?
Sud: Na to se mě neptej, u toho jsem nebyl a nic o tom nevím.

Dobře. A jaká je současná situace Brutal Bands? Svýho času se totiž taky dost proslýchalo, že jsou v problémech, neodpovídají na mejly, visí objednávky..
Sud: O tomhle taky nic nevím, to já neřeším. Prostě nahraju vokály a pošlu je do Ruska, o víc se nestarám :)

Fajn, přejděme jinam. Půlka tvejch kapel je víceméně deathcore. Co máš radši, deathcore, nebo death metal?
Sud: Já vlastně ani deathcore moc rád nemám, leda brutal deathcore. A když zrovna poslouchám metal, tak nejradši brutal death.

Konkrétně?
Sud: Devourment. Ti jsou nejlepší. (www.last.fm/user/big_chocolate no statisticky mu to nevychází, ale asi to neříká jen tak :) - pozn. )

Co tě čeká po návratu domů?
Sud: Nahrávání novýho materiálu s Disfiguring The Goddess.

Včera jsem poslouchal poslední desku Burning The Masses. To není tvůj vokál, že ne?
Sud: Ne není, já budu až na příští desce, která se mimochodem bude nahrávat už brzo.

Zvu tě na pivo, nebo něco.
Sud: Ne díky, já moc nepiju. Jakože piju, ale jenom málo. Ale určitě řekni tady Anglánům (Annotations of an Autopsy, co sedí vedle - pozn.), ti budou celí bez sebe (smích)

Nervecell, Dubaj, oldschool death. Kapela působí na scéně už přes deset let, první dlouhohrající desku však vydala teprve před dvěma lety. Kombinace zvuku kytar a živého vokálu basáka/zpěváka Rajehe Khazaala dávala jednotlivým songům silnou thrasovou atmosféru, až jsem si říkal, jak jsem mohl ze zmiňované desky Preaching Venom cítit Nile? Nervecell též dopláceli na špatné nazvučení sólové kytary, navíc druhý kytarista se připojil až v polovině prvního songu. Ovšem tvorba této mnohonárodnostní bandy je dost zajímavá na to, aby to lidem zkazilo zážitek, a tak se opět jednalo o povedený set. Po starších thrasovějších věcech se dostalo i na věci z aktuální desky, kde se přecejen jednalo více o death, což publikum oceňovalo. Set byl zakončený povedeným coverem Bolt Thrower, na které se můžeme těšit 12. května v Abatonu.

bizzaro: A teď převezmu slovo já, řeknu Vám něco o zbylých kapelách a lehce doplním Sudova předchozí slova. Burning The Masses byli super a po Suffocation určitě i druhou nejlepší kapelou! Barevná rytmika Chasona Westmorlanda, kanální ryk, death metal vítezí nad deathcorem, celkově progresivní nádech. Fleshgod Apocalypse mě nebavili tak, jak jsem čekal, protože když jsem na nich byl v Kainu, vyhřezly mi málem střeva. Ale nadávat nemůžu, to ne. Škoda méně jasného zvuku a poměrně monotonních, byť namáklých a rychlých, bicích, ale uvítal bych více variability, vice rytmizování a ne jen sypce a koberce. Nervecell pro mě naopak byli moc pěkným překvapení. Oldschoolově laděný death/thrash, který se ale neotáčí ke dnešní době zády a dokáže pojmout i moderní postupy. Docela časté střídaní motivů a temp - oživování muziky, sympatický zpěvák a zvládnuté řemeslo mi Nervecell posunuje na fiktivní bronzovou pozici toho večera.

Z těchto slov je jasné, jak se mi asi líbili Annotations Of An Autopsy. Ale jinak, vlastně se mi i líbili. Jenže jejich valivější death metal, ač je někteří nazvou deathcorem, s vytahovanými tóny, které mi vyzněním nejednou připomněly muziku Treye Azathotha, vše zabíjejí nijak výraznými breakdowny a tuctovými, z průměru ničím vybočujícími, nápady. Valivá pasáž, sekačka a ráfkovka jsou jejich hlavní argumenty. AOAA jako doplnění sestavy Legacy of Blood Tour dobré, ale kvalitativně (zatím) to není kapela, která by mohla jet samostatné tour. Čili průměr, ne průser, nic výjimečného, fajn společnost k omrknutí několika písní a je-li času a nepadne-li na vás nuda klidně i celého setu.
Takže odklidíme harampádí z podia, uvolníme prostor před vyvýšeninou pro bicí a pustíme tam pány ze Suffocation, kteří naše slechy skoro vždy nejpříjemnějším možným způsobem terorizují již 20 let. Co ale furt psát o kapele, o které jste tu již četli nesčetněkrát, která tu za poslední dobu hraje každý rok (i několikrát) a když jejich koncerty se si podobají jako vejce vejci. Kvalitativně ovšem. Na koncerty Suffocation byste totiž mohli používat předepsanou šablonu. Suffocation prostě neuhnou, jedou si tím nejpřísnějším způsobem svůj natechlejch brutalní death metal a i kdyby hráli v Kainu na hajzlu, i tak by zvuk byl vražda, křišťál, rozumíte každému uprdnutí. A k tomu jejich výkony! Takto sehraných kapel je jen pár. Ale když už tu kapela hraje pravidelně, chtělo by to občas změnit setlist, a tak jsme se dočkali pár obměn v podobě několika starších věcí. Předpokládám, že mezi přítomnými nebyl nikdo, kdo by toto neocenil. A když už mluvím o obměnách, druhou největší novinkou bude asi nový sestřih páně Smithe, kterého za bicí soupravou aktuálně poznáte dle tří bílých fleků (oči, zuby) na pozadí klubu a červené čelenky typu “Koteček jde na maškarní za zhýralého ruského spartakiádníka”.
Udušenými Amíky tedy závěr vesměs deathmetalového dýchánku opět uzavřen způsobem, na který se jen tak nezapomíná. Zvuk, muzika, přednes a komunikace Franka opět na jedničku - byli-li by tu Suffo každý víkend, s mou nepřítomností nepočítejte. Předkapely taktéž zapůsobily a afterparty nezklamala. Naprostá spokojenost.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze