Slovensko mysteriózní: Vrby a Trhlina

Slovensko mysteriózní: Vrby a Trhlina

Dvě knihy, které od sebe sice dělí 109 let, ale mají mnoho společného a obě rozhodně stojí za přečtení.

Shodou náhod jsem se letos na jaře dostal ke dvěma knihám, které od sebe sice dělí 109 let, ale mají mnoho společného. Obě se odehrávají na Slovensku (Trhlina zcela, Vrby z větší části, resp. asi spíše na slovensko-maďarské hranici?), stylově jde přibližně o mysteriózní thriller/horor (nebo prostě mysteriózní příběh) a těží především ze styku člověka s přírodními a pravděpodobně i nadpřirozenými silami. U obou knih je mi ale sympatické, že prvky nadpřirozena zde nejsou podány až příliš explicitně a nikdy není ani zcela jasné, zda ony paranormální jevy nejsou jen výplodem fantazie hlavních hrdinů.
 
Algernon Blackwood - VrbyVRBY

autor: Algernon Blackwood

vydáno: Vyšehrad, 2018

The Willows (Vrby) napsal anglický spisovatel Algernon Blackwood v roce 1907, ale v českém překladu vyšly až 2018. Příběh vypráví o dvou dobrodruzích - vodácích, splouvajících Dunaj v době počínajících záplav, kteří se kousek za Bratislavou (tehdy Prešpurk) dostávají do oblasti plné písčitých ostrůvků, neustále se přetvářejících a mizících působením řeky. Ty jsou poseté keřovitými vrbami a především právě z nich, ale i dalších podivných jevů začnou mít dobrodruzi brzy nepříjemný pocit.

Styl a (archaický) jazyk v mnohém připomene slavnějšího H. P. Lovecrafta, ostatně ten tuto novelu označil za své nejoblíbenější žánrové dílo. Autor velmi detailně a až poeticky popisuje krajinu a působení živlů – vody, větru a propůjčuje jí až lehce snový ráz. Důraz klade i na zvuky. Pomalu stupňuje a občas uvolňuje napětí, hlavní hrdina – vypravěč - se snaží všechny záhadné jevy vysvětlovat racionálně, což se mu většinou daří ve dne, v noci už méně. Podobně jako u Lovecrafta občas působí lehce komicky vrstvení slov souvisejících s pocity hrůzy a styku s neznámem a nepopsatelnem, ovšem Blackwood nezachází až tak daleko a na chapadlovité zrůdy zde nenarazíte vůbec (nepočítám-li mezi ně právě ony vrby).

Vrby samozřejmě nelze považovat za thriller/horor v moderním slova smyslu (říká/valo se tomu mj. weird fiction) a člověka nijak nevystraší, ale pokud se dokážete do postav a prostředí vcítit, v několika místech mírně zneklidňující pocit vyvolat může (kdo někdy spal sám v noci v lese apod. a má bujnější fantazii, jistě pochopí). Přestože jde o krátkou, malou knížečku, její děj může místy působit mírně rozvleklým dojmem, nicméně autorovi pravděpodobně šlo hlavně o navození zvláštní atmosféry, což se mu dle mého poměrně podařilo a dílo za přečtení určitě stojí.

Rozporuplný dojem mám z ilustrací od Jana Híska, které působí, jakoby je načmáralo předškolní dítě, ale nutno uznat, že některé z nich určité kouzlo mají a k místy snovému pojetí příběhu svým způsobem i sedí.

75%

Jozef Karika - TrhlinaTRHLINA

autor: Jozef Karika

vydáno: Argo, 2017

K hlavním zbraním Trhliny (vyšlo 2016, v češtině 2017) patří reálné „kulisy“ a do jisté míry (údajně) reálná fakta – některá z nich, v knize zmíněná, lze prý i úředně ověřit.

Tribeč není ani příliš vysoké, ani rozlehlé pohoří, táhnoucí se od Nitry na severovýchod. O to více překvapí, že se na něm za posledních cca 90 let (zdokumentované případy) ztratilo až podezřele velké množství lidí (k poslednímu zmizení mělo dojít v roce 2012), po kterých jakoby se slehla zem, nenašla se ani jejich těla.

Jde o jakousi slovenskou obdobu bermudského trojúhelníku. Někteří lidé, kteří se odtamtud vrátili, také popisují jisté zvláštní pocity, či vyloženě paranormální jevy. Autor knihy, Jozef Karika, prý pouze beletrizoval vyprávění právě jednoho z lidí, který tam právě „cosi“ podivného zažil. V tom také tkví asi hlavní problém, který jsem s knihou zvláště zpočátku měl.

Ústřední postava, vystupující pod pseudonymem Igor, je zkrátka „moderní týpek“, tak trochu „loser“, závislý na svém blogísku, s určitým vyjadřovacím způsobem. Místy mi ale přišlo, jakoby mu autor „podsouval“ věty, poznatky, pocity, které mi k němu úplně nesedí (mj. popisy krajiny, atmosféry atd.). Drobné výhrady jsem občas měl i k chování a někdy trochu strojeně působícím dialogům mezi jinak velmi dobře vykreslenými postavami.

K dojmu autentičnosti na druhou stranu přispívá částečně detektivní forma, kdy si hlavní „hrdina“ různá fakta („“?) ověřuje, nebo je uvádí i sám autor knihy (pomocí předmluv a poznámek pod čarou), nebo konfrontace mezi přísně racionálním skeptikem Davidem a nadšeným záhadologem Andrejem. Přestože se děj v některých částech také posunuje jen pozvolna, atmosféra neustále pomalu, ale jistě houstne, místy se slušně vyhrotí a už dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha tak moc pohltila a přečetl jsem jí za 3-4 dny.

Některé části jsou dosti napínavé a přiznám se, že mi několik pasáží přišlo až vyloženě zneklidňujících (ale to mohlo být zčásti i tím, že když něco čtete ve 2 v noci s teplotou přes 38 stupňů, dostává to přece jen trochu jiné grády) mj. i díky tomu, že nedochází k žádnému lacinému strašení a možné vědecké („“?) vysvětlení, které nabízí jedna z postav, je vlastně děsivější, než ten nejhorší necrodaemon terrorsatan.

85%


Přispěj do diskuze

o Trhlině už jsem slyšel z více stran, a taky se tomut rika slovensky Dyatlov

od Machena zatím jen pár stránek z Hrůzy, kterou jsem loni pro někoho kupoval, což jsi mi připomněl, že si to chci koupit a přečíst taky, koukám, že letos od něj vyšla sbírka povídek Temnota nepomíjí (mj. i novela Bílý lid, aj.)

Brány Meonu dle popisku to vypadá až moc na nějakou eso-konspiraci, ale tak může to být zábavný no :)

z toho "weird tales" okruhu jsou celkem dobrý ještě některý povídky od R. W. Chamberse ve sbírce Král ve žlutém (z něhož některý jména/motivy použili v True Detective, ale tím ta inspirace/podobnost vlastně končí), kvalita je tam teda hodně kolísavá, ale...

jinak klidně sem sypte tipy na dobrou četbu, ideálně asi alespoň zhruba související, ale i klidně cokoliv jinýho, teď zas bude na čtení času habaděj...

Pokud se líbil Blackwood, jistě zaujme i Arthur Machen, ale toho asi už znáš.

"...možné vědecké („“?) vysvětlení, které nabízí jedna z postav, je vlastně děsivější, než ten nejhorší necrodaemon terrorsatan."

Hned mě napadlo, že bys mohl od Kariky zkusit Brány Meonu. :)))

aktuálně

diskuze