V rámci Stimul Festivalu, který do českých končin láká různorodé hudební libůstky, do hlavního města zavítala současná hudební veličina Sunn o))).

Pro jedince, kteří v kostele strávili za celý život jen několik minut, se naskytla ponoukající příležitost. Spatřit totiž hlučné těleso mocně skloňované jako to nejlepší ze současné alternativní tvrdé hudby v kontrastu romantického prostředí novogotického kostela, byla výzva. Neodolal jsem pokušení. Předem bych se měl vzdát role hodnotitele, nejsem kýženým odborníkem na hluky, odpusťte tak prosím mé subjektivní výlety. Stal jsem se prostě jedním z těch, kteří se nechali zlákat na první pohled neslučitelnou kombinací.

Zahřívání publika kochajícího se v prvních okamžicích nezvyklým prostředím se ujal Peter Rehberg alias PITA. V pozici na balkóně nad lodí kostela s prostupujícími rudými paprsky v zádech ničil zvuky na svém notebooku. Ze zvukové kulisy na samé hraně snesitelnosti nechal pozvolna odtajňovat melodie, aby je opět ponořil do zničujícího hluku a plnil jimi neobvyklý sál. Ve chvíli, kdy si uši zvyknou na hlasitou zvukovou stěnu, začnou se objevovat původně netušené jemné kontury hudby. Pokroucením zvuku přes různé mašinky nás nechává znovu objevovat zvuky, melodie, hudbu. Konec byl jaksi nedokončený – tedy utnutý, ale budiž.

Po krátkém prostoji a dohuštění umělé mlhy se v prostoru objevili očekávaní muži v kápích, O'Malley a pan Anderson – SUNN O))). V performanci jednoduché, zato účelně působivé, představení se začalo. Show opřená o dvě hlomozící kytary, vazby, hluky v mystickém prostředí a nic víc. Pánové se při podávání si zvuků a vrstvení kytar klaněli, pózovali a výsledný dojem s měnícím se slabým zdrojem světla v zádech byl absolutní. V kombinaci s monstrózním zvukem, který se naštěstí pohybuje i přes maximální hlasitost ve snesitelných frekvencích, budí dojem nepozemských bytostí promlouvajících cizáckým jazykem. S pestrostí posledního alba byl učiněn krátký proces. Konal se návrat ke kořenům, který se vlastně skrýval i v záhlaví celého turné.

Čím bylo představení výjimečné? Určitě navozením atmosféry a samozřejmě prací se zvukem, dozvukem a vazbou. Sunn o))) sázejí na absolutní jednoduchost ve všech ohledech. Aparáty vytočené na maximum, mohutná hradba reproduktorů v zádech a prostor kostela jako obrovská tuba pro průchod proudu nabuzeným zvukem rozprouděného vzduchu. Kdo nebyl připraven, toho Sunn o))) sfoukli jako plápolající svíčku. Set graduje tak pomalu, přesto se člověk díky hladině hluku cítí být uvnitř této nevšední hudby. Nelze se s nikým bavit, člověk je odkázán na mocné emoce vyvolávané přijímaným zvukem a zamlženými konturami nevšedního prostředí. Tady Sunn o))) kralují. V samotném závěru nabudí vazby kytar a v nečekaný okamžik utnou zvuk. Kontrast s tichem kostela, který se naskytne, je vražedný. Jen ticho, vzpamatovávající se publikum a pískání v uších.

Hodina a půl hlukové stěny byla sice trochu méně než jsem čekal, každopádně se to nevylučuje s tím, že se čtvrteční návštěva kostela Sacre Coeur stala působivým, těžko zapomenutelným zážitkem.
 
www.stimul-festival.cz
www.sacrecoeur.cz
www.myspace.com/sunnofuneraldoom