Články

přeposlat článek tisknout
THE DILLINGER ESCAPE PLAN, CANCER BATS, THE OCEAN

THE DILLINGER ESCAPE PLAN, CANCER BATS, THE OCEAN

  • kdy: 10.10.2010
  • kde: Praha, Abaton

The Dillinger Escape Plan celkově dobrý, ale trošičku s nostalgií vzpomínám na naše první rande, protože to už kluci s největší pravděpodobností nikdy nepřekonaj. The Ocean jsme -až na začátek- odzívali, Cancer Bats potěšili coverem Beastie Boys, pak nastalo lehký slejvání, otupění...

report_1092_px2

Popravdě: tenhle koncert pro mě už zdaleka nebyl taková srdcovka jako bych očekával třeba ještě před dvěma rokama. Jednak neatraktivní předkapely, druhak dost vysoký vstupný a zatřetí, přece jen už jsem TDEP viděl dvakrát. No a nakonec ta Option Paralysis zas až tak dobrá deska není. Nevím, jestli se mi to zdálo, ale směs podobnejch důvodů asi zarazila i ostatní lidi, protože Abaton tentokrát ve švech rozhodně nepraskal. Naopak i na hlavní hvězdy večera sis v klídku, bez loktů a bez omluv mohl dojít přes celej sál na záchod. To jen tak na úvod, ale teď už k samotnýmu koncertu.
Řeknu to natvrdo – The Ocean se naserou snad všude. Už jsem je viděl tolikrát, že se mi to snad ani nechce počítat a pokaždý mě příšerně nudili. Takže v pokleslý náladě a bez jakejchkoli očekávání, spíš tak formálně než nijak jinak stojím pod pódiem a čekám. Přichází první písnička a já nevěřím vlastním uším. Super, válcuje, má drajv, správný kila neutopený v haldě monotónních breakdownů, prostě mě baví. Říkám si, tak snad konečně chápu, co na nich tolik lidí vidí. Iluze trvá přesně tu jednu první písničku, pak se totiž přesouváme k tomu, co jde The Ocean nejlíp. Rozbředlej, nenápaditej hybrid hardcoru

report_1092_px3

, metalu a art(???)rocku s obrovskejma uměleckejma ambicema a nulovou kreativitou. Vydržím ještě dvě písničky, jestli náhodou nepřijde další podobnej nakopávák jako na začátku a když nepřichází, jdu s klidným svědomím na bar.
Druzí na řadu přicházejí Cancer Bats, který si s sebou přitáhli i poměrně početnou skupinku loajálních fanoušků kolem osmnácti let se vším, co k mladýmu metalcoru patří (především patky, barevný křiklavý trika, rovný kšilty). Po The Ocean oživení, což pravda nebylo moc těžký, ale musím nechat, že jim ten jejich metalcore s hodně rock´n´rollovým nádechem dost šlapal a neměl vyšší aspirace, než si párty užít, což se vcelku povedlo. Zejména cover Beastie Boys potěšil, pak už se mi to začínalo trošku slejvat, trochu jsem otupěl a radši si odešel pro pivko, dokud byl bar volnej. Mimochodem v týhle osekaný verzi, ve který se Abaton představil – zavřenej dolní bar, zavřený ochozy – fakt nepříjemný, hnusný místo.
The Dillinger Escape Plan. Už od začátku jsem byl zvědavej, jak jim sláva a showbizz stoupl do hlavy. Ale kdepak, s tímhle kluci moc problémy nemaj, pořád jedou naplno a hrajou i zcela nekompromisní starý sekačky. Ovšem, nevím, jestli je to tím, že jsem je viděl už potřetí, nebo spíš tím, že už ty svoje zběsilý show hoblujou tak dlouho, ale i do tý jejich zběsilosti se vkrádá rutina. Člověk už z toho vystoupení nemá pocit tý nekontrolovaný zběsilosti, spíš takový schématičnosti ve stylu "tak já do toho teď bouchnu, ať se něco děje, tak já teď skočím do publika, protože to dělám každej koncert, a taky se musí vylézt na repráky a skákat z nich a dělat poctivý otočky s kytarou". Všechno tohle už jsem ale párkrát viděl a ten moment překvapení, kdy kluci na pódiu udělaj něco nenadálýho, nahodilýho, ten už tomu prostě chybí; mohli by pro oživení třeba začít hrát v nějakejch zábavnejch kostýmech a škraboškách. Co ale kvituju s povděkem, je perfektní

report_1092_px1

využití světel. Blikající houpavý lampy a zadní nasvícení světel se zrcadlama ti dávalo pocítit atmosféru dekadentního kabaretu, která se k nový produkci tDEP jednoznačně hodí. Vyjma těhle postřehů se všechno neslo celkem v očekávaný rovině, vysoce intenzivní nátěr prokládanej odbočkama do klidnějších směrů z novejch alb, při kterejch už tradičně Pucciato nezvládá (což při zvyšujícím se počtu těhle odboček trochu irituje), nabuzenej, ale ne moc kvalitní zvuk, což ale u podobnýho bordelu stejně nevadí. Celkově dobrý, ale trošičku s nostalgií vzpomínám na naše první rande, protože to už kluci s největší pravděpodobností nikdy nepřekonaj.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

Dá se souhlasit se vším, co pan kolega popsal. Při doběhnutí na těch pár songů The Ocean a zjištění, kolik je lidu, si říkám, že klub Futurum by byl asi vhodnější. Ale čím to? The Dillinger Escape Plan jsou veličina, ačkoliv se jedna (poslední) deska nemusí všem jevit v nejlepší kvalitě. Vskutku nízkou účast dejme za vinu velmi vytíženému víkendu, který, co se týče matičky měst, byl narvaný už od čtvrtka. Druhou věcí jsou předkapely.
Inu, The Ocean jsou u nás častěji než bigbítovská tancovačka na vesnici, jejich manažera mohou leckteré kapely závidět. Problém by to nebyl, kdyby měli co nabídnout. Jenže jak popsal kolega Kotek, The Ocean se snaží a možná až moc. S tím, kam dospěli, mají dvě možnosti. Buď se odprostit od hoblařiny a hrát „art“ nebo se opět vrátit k té „hoblařině“. Poslední deska je nevýrazná hlavně kvůli zpěvu, který je celkově plochý a deska zní šedě, takový divný pokus o Tool s Isis, ale to už přeháním. Naživo The Ocean znějí a vypadají jako kterákoli post-metalová skupina, jenže když jste viděli 1-2x Isis, nepotřebujete více. Z mé strany ty poslední tři písně stačily, v kuloárech se šuškalo něco o Anathemě… uvidíme.
Cancer Bats byli pro mne velkou neznámou a rovnou jsem chtěl říct, jaké obecenstvo tady může tato kapela mít. Samotná kapela mě překvapila tvrzením, jak se sem ráda vrací - tento večer v ČR již pošesté. Opět potvrdím slova kolegy, a to, že Cancer Bats měli vydatnou podporu svých věrných. Pro mne nabídli metalcore opepřený heavy vokály, které člověk musel v utopené zvukové hradbě trochu hledat. Cover Sabotage od Bestie Boys byl ale vynikající a v setu kapely byl výraznou chuťovkou.
The Dillinger Escape Plan… Anabolic-eater Greg Puciato a jeho parta - zvaná jako Dilinžerův útěkový plán - vyrazila na prkna hned, jak jen to po přestavbě bylo možné a opět potvrdila status nejztřeštěnější kapely. Ben Weinman navštívil během setu každý centimetr pódia a člověk nevěděl, jestli dřív sledovat jeho akrobacie nebo technickou hru, Greg roztáčel PÁčka, že by mu mohl i Oktopus závidět. Tvrzení "čím víc strun, tím lepší metal", který se potvrdil nedávnou středu, Ben spolu s Jeffem (druhá kytara tDEP) s přehledem vyvrátili. V setu se samozřejmě nezapomnělo sekat, taková Panasonic Youth a samozřejmě 43% Burnt nebo Sugar Coated Sour neustále bolí, tahají za ouška, pohrávájí si s nervy… Důraz byl ale samozřejmě kladen na věci z novinky, které vyplňují balady á la Brůs Šprasten 21. století. V rámci kontextu celého setu to věru nedělalo až tak zle, jedinou nevýhodou je, že sekačky jsou krátké a balady delší. Odměnou budiž naživo (na klávesy) zahraná Mouth of Ghosts, která přesvědčila i loni v Polsku. Do celého pejskokočičovského dortíku si přidejme Black Bubblegum a rock’n‘rollovou Milk Lizard (bez samplovaných trumpetek). Takto nám

additional_review_8475_303_px4

vychází poměrně zajímavý výběr toho, co tDEP umí, ale ano, dokáží mít lepší setlist. V očích fanouška ten první koncert bude asi nejlepší, ale přesto naživo The Dillinger Escape Plan stále umí.
Inu, i človíček, který to schytal stojanem od Grega, se přesvědčil, že mathcore není pro slečinky...

Setlist (z Polska, tuším, že souhlasil)
1. Farewell, Mona Lisa
2. Fix Your Face
3. Milk Lizard
4. Room Full of Eyes
5. Chinese Whispers
6. Sugar Coated Sour
7. Gold Teeth on a Bum
8. Widower
9. Black Bubblegum
10. Lurch
11. Good Neighbor
12. Sunshine the Werewolf

13. Mouth of Ghosts
14. Panasonic Youth
15. 43% Burnt… - jako rozlučka nejlepší, nemyslíte?

Kucí to řekli přesně, já teda viděla tDEP poprvé a byla to poezie, takže:

Poprvé...aneb nadhleduprosté zápisky z kotle

Táto, mámo, emo Emo, dneska hrajou Dilliny,
chceš-li brka protáhnouti, nastup hned do šaliny.
Do Libně maj namířeno děcka, vyžilci i matky,
každý si rád zablbne na ty mathcore zmatky.
Co tu šmidlaj za kapely, kdo je na ně zvědav?
Naštěstí však zlaté pípy probleskují přes dav.
Tak už stojíš v kotli, piješ hnusný Budvar,
když tu zazní první tón, Mona Lisa vývar.
Jako tágo do koulí tón do lidí udeří,
a už letíš 8 metrů s pokroucenou páteří.
A pak už se jenom vezeš, zatneš všechny žíly,
s Gregem zpíváš do mikráku, šohaj je to milý.
Na Marastu psali, že ta novinka nic extra,
naživo to ale žvejká jak bonbóny Vexta.
Už sis myslel, že máš klid, Greg si drtí refrének,
a tu náhle Sugar Coated a kákl sis do trenek.
To už berou ňácí hoši za kotníky gitármena,
je tu Lurch a z tebe pot stříká jak biomilk z vemena.
S přídavkem se už jen kácíš mezi lokty, podlahou a stropem,
nakonec ti psychopati daj si 43% Burnt hopem.
Z uší teče ti slast, že by nápady oplodnila i Manowar,
ach to byl zas krásný večer, fuck peace, make fucking war!!!

aktuálně

diskuze