Články

přeposlat článek tisknout
TURISAS, NORTHER

TURISAS, NORTHER

  • kdy: 27.3.2008
  • kde: Praha, Rock Café

Zdá se, že čím blíž se chýlil březen ke svému konci, tím větší kladl nároky na time-management metalových příznivců, protože stíhat všechnu tuhle jarní smršť koncertů snad ani v jedné osobě nejde. A tak ještě před plánovanými pražskými zastávkami takových veličin jako Down nebo Rotten Sound zavítala do Rock Café dvojice kapel z dalekých finských hvozdů. Lokální support si pak v tomto případně vzala na svá bedra další grupa vyznávající pohanské formy metalu, a to plzeňská formace Panychida. Údajně. O jejich vystoupení totiž nemůžu podat zhola žádnou zprávu, jelikož jsem v té době ještě nebyl přítomen a to z příčin, které byly zcela mimo moji kontrolu a na nichž tudíž nenesu žádný podíl viny. Dál to asi nemá cenu rozpitvávat, protože démon alkohol si cestu stejně vždycky najde.

Před záčátkem setu Norther jsem už ale naštěstí na místě činu a po zběžně provedené zvukovce se na pódium tradičně prdne trochu umělé mlhy, ze zákulisí se vynoří 5 mladíků, hledají svoje nástroje, technik jim je podává a může se začít...Kdo by snad nevěděl, o co se v případě této kapely jedná, jde o typický melodický metálek moderního finského střihu s několika tvrdšími ingrediencemi, čili perfektně zvládnutý vichřicoidní skřehot pobledlého blonďáka Petriho Lindroose v popředí, v refrénech často podpořený melodickým zpěvem druhého kytaristy Kristiana, sem tam groovy riffy, exhibická sóla, to vše opepřené barevnými rejstříky kláves. Pravda, nic překotně originálního, přesto (hlavně na živo) dostatečně atraktivní a energická směs. Škoda jen opět nepříliš povedeného nazvučení „made by Rock Café" (© LooMis), kde spousta aranží hodně zaniká a já si uvědomuju, že už asi začínám hluchnout, protože mi to vlastně ani nijak moc nevadí. Přesto kapela naštěstí vybírá do playlistu ty nejzajímavější věci a soustřeďuje se na čerstvou novinku N, jmenovitě (pokud se dobře pamatuju) hráli věci jako We Rock, Down, výbornou Frozen Angel, Black Gold, Omen, Death Unlimited... Příjemným překvapením byl pro mě navíc šikovný "mohykán" za bicí soupravou Heikki Saari (mimojiné příznivec našeho krejdláka marThuse), hrající značně invenčněji a expresivněji, než by asi člověk čekal. Po zaznění poslední písně své vlastní skupiny se pak osvědčil dokonce i jako technická výpomoc hlavních protagonistů večera.

Ti nastupují po další nezbytné zvukovce a jen minimální přestavbě pódia, jehož dominantu od začátku tvoří dva dřevěné sudy po stranách bicích, jinak ale s dalšími kýčovitými rekvizitami naštěstí Turisas docela šetřili. Přesto jsem se neubránil rozpačitému úsměvu, protože tlupa neandtrálců ve složení skřítek s houslemi a culíkem na temeni hlavy, řvoucí vůdce u mikrofonu, vyžraný zarostlý basák, střapatý domorodec za válečnými bubny a vysmátá divoženka s tahací harmonikou se nevidí každý den. Navíc všichni pomalovaní "krví" a válečnými barvami, a k tomu navlečeni do kožešin z doby kamenné, díky kterým se do prvních řad publika line zatuchlý odér muzejních exponátů. Přestože mě jejich folklórně-válečně-pohansko-mytologicko-hrdinsko-pivní metalový mix nechával vcelku chladným, z jejich skromného vystupování a projevu je cítit opravdové nadšení a víra v to, co dělají, což je dokumentované mimo jiné tím, že se snažili ze sebe na pražském pódiu vymáčknout opravdu maximum a to i přes zjevnou nepřízeň osudu: kytarista během turné ochořel natolik, že se nebyl schopen postavit na pódium a tak přišel akorát s kytarou v ruce pozdravit fanoušky a celé vystoupení odehrál (pravděpodobně v sedě) v zákulisí. Aby toho nebylo málo, klučíkovskému fidlálkovi vypověděl službu přijímač vysílačky na jeho elektrických houslích (došly baterky), takže část přídavku jen zoufale vrzal naprázdno a dupáním po svých efektových pedálech se snažil zjistit, co se u všech čertů stalo... Ačkoliv tedy nemůžu říct, že bych se u jejich setu bavil nějak královsky, jejich hudba mě nakonec neurazila (jak jsem původně očekával) a šlo o vcelku příjemně strávený uhulákaný večer, kdy jsem najednou zničehonic zjistil, že jsem to jejich řádění vydržel až do konce - což vlastně taky o něčem vypovídá.
Jestli má někdo rád vikingské pohádky Amon Amarth, maškární šaškárnu Lordi, nebo (a to zejména) folklórní šumaření Korpiklaani, neměl by si napříště tuhle sebranku nechat ujít.

P.S: Pokud by někoho zajímal playlist Turisas (jakože asi ne), tak jediné, co jsem pochopil, bylo, že hráli songy s názvy jako Battle Metal, One More (zřejmě hymna o pívu) a pak taky nějakou ódu o Konstantinopoli. Největším překvapením od téhle chásky pro mě ale jednoznačně byl svérázně překopaný odzemek Rasputin od Boney M... tleskám ještě teď.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze